Blake Pierce - Dokonalá manželka

„Kyle,“ řekla Jessie a začervenala se. „Uvádíš mě do rozpaků. Nech si něco z toho i na říjen.“

„Víte co,“ řekla Kimberly s úsměvem, „právě jsem si vzpomněla, že už musím jít vyzvednout děti. A navíc mám najednou pocit, že ruším šťastnému páru plány pokřtit nový dům. Už radši vyrazím. Ale slibuju, že vás představím sousedům. Je to tu velice přátelské sousedství. Každý tady zná každého. Celá ulice se každý týden sejde ke grilování. Děti věčně přespávají u kamarádů. Všichni jsou členy místního jachtařského klubu, i ti, kteří nemají loď. Až se trochu zabydlíte, zjistíte, že je to skvělé místo pro život.“

„Díky, Kimberly,“ řekl Kyle a doprovodil ji ke dveřím. „Těšíme se, až všechny poznáme. A díky moc za ty brownies.“

Jakmile odešla, zavřel dveře a hlasitě je zamkl.

„Vypadala milá,“ poznamenal. „Doufám, že takoví budou všichni.“

„Ano, líbila se mi,“ souhlasila Jessie. „Byla sice trochu zvědavá, ale hádám, že to tady bude u lidí asi normální. Zřejmě bych si měla zvyknout na to, že tady nebudu mít žádnou anonymitu.“

„Bude to změna,“ přitakal Kyle. „Myslím ale, že z dlouhodobého hlediska budeme rádi, že jsme někde, kde známe jména svých sousedů a nemusíme se bát nechávat odemčené dveře.“

„Já si ovšem všimla, že jsi je právě zamkl,“ podotkla Jessie.

„To proto, že mi v hlavě leží, co povídala Kimberly o pokřtění nového domu,“ opáčil a jak se k ní přibližoval, sundával si už druhé tričko za posledních deset minut. „A když křtím, nemám rád, když mě někdo ruší.“

Té samé noci ležela Jessie v posteli, upírala oči na strop a na tváři jí hrál úsměv.

„Tímto tempem budeme mít všechny ty ložnice navíc brzy zaplněné,“ prohlásil Kyle, jako by jí četl myšlenky.

„Pochybuju, že dokážeme udržet stejné tempo, až začneš pracovat v kanceláři a mně začne nový semestr.“

„Rád to zkusím, jestli jsi pro,“ řekl a hluboce si povzdechl. Cítila, jak se vedle ní celé jeho tělo uvolnilo.

„Ty nejsi vůbec nervózní?“ zeptala se ho.

„Kvůli čemu?“

„Kvůli všemu—vyššímu platu, novému městu, novému domu, novému životnímu stylu, novým lidem, novému všemu.“

„Úplně všechno nové není,“ připomněl jí. „Znáš už přece Teddyho a Melanie.“

„Teddyho jsem viděla třikrát a Melanie jednou. Skoro ho neznám. A ji si pamatuji jen matně. Jen proto, že tvůj nejlepší kamarád ze střední žije pár bloků od nás, to ještě neznamená, že budu najednou úplně v pohodě s naším novým životem.“

Věděla, že začíná hádku, ale nemohla si pomoci. Kyle se na to nechytil. Místo toho se převalil na bok a prstem jí lehce přejel po pravém rameni vedle narůžovělé jizvy ve tvaru měsíce, která se táhla patnáct centimetrů od horní části její paže až ke krku.

„Vím, že máš obavy,“ řekl jemně. „A máš na to úplné právo. Všechno je nové. Chápu, že to člověku dokáže nahnat strach. Ani nevím, jak ti říct, jak moc si toho vážím, že podstupuješ takovou oběť.“

„Je mi jasné, že to nakonec bude dobré,“ řekla potichu. „Jen je toho prostě moc najednou.“

„A proto je dobře, že se zítra uvidíme s Teddym a Mel. Pomůže nám to. Jakmile s nimi obnovíme přátelství, budeme mít aspoň v sousedství někoho, na koho se můžeme obrátit, než se trochu zorientujeme. I když budeme znát jen dva lidi, hned bude ten přechod snadnější.“

Široce zívl a Jessie věděla, že každou chvíli odpadne. Takové velké zívnutí obvykle znamenalo, že bude do minuty spát jako dudek.

„Já vím, že máš pravdu,“ řekla, odhodlaná ukončit večer v příjemném duchu. „Jsem si jistá, že to bude skvělé.“

„To bude,“ souhlasil Kyle líně. „Miluju tě.“

„Taky tě miluju,“ odpověděla Jessie, nebyla si však jistá, zda ji ještě slyšel, než usnul.

Naslouchala jeho hlubokému dýchání a snažila se ho využít, aby jí pomohlo usnout. Ticho ji znepokojovalo. Byla zvyklá při usínání slyšet ukolébavé zvuky centra města.

Chybělo jí troubení aut, která dole projížděla ulicí, pokřikování chlápků z účtárny, co se opile potáceli z barů, zatímco se jejich výkřiky odrážely od mrakodrapů, i pípání couvajících dodávek. Všechen ten hluk jí celá léta sloužil jako bílý šum, který jí pomáhal usnout. Jediná náhrada, kterou teď měla tady, bylo tiché bzučení vzduchové filtrace v rohu ložnice.

Občas se jí zdálo, že v dálce zaslechla skřípavý zvuk. Dům byl starý více než třicet let, a tak šlo podobné věci očekávat. Pokusila se o sérii hlubokých uklidňujících nádechů, jednak aby přehlušila ostatní zvuky a jednak, aby se uvolnila. Jedna myšlenka jí však neodbytně hlodala v hlavě.

Opravdu si jsi jistá, že to tady bude tak skvělé?

Ještě hodinu se s dotěrnou myšlenkou potýkala a snažila se ji provinile zahnat, než ji únava konečně přemohla a Jessie upadla do neklidného spánku.

Navzdory nekonečnému křiku se Jessie pokoušela potlačit začínající bolest hlavy. Daughton, sladký, zato neuvěřitelně hlasitý tříletý syn Edwarda a Melanie Carlisleových, strávil posledních dvacet minut hraním hry s názvem Exploze, která z velké části sestávala z toho, že křičel „bum!“

Ani Melanie („říkej mi Mel“), ani Edward (pro kamarády “Teddy“) nevypadali, že by je jeho přerušované výkřiky nějak vyváděly z míry, a tak i Jessie a Kyle předstírali, že je to pro ně naprosto normální. Seděli u Carlisleů v obývacím pokoji, aby si na chvilku popovídali, než vyrazí na plánovanou procházku na pozdní snídani v přístavu. Od domu Carlisleových to byly jen tři bloky.

Kyle a Teddy si poslední půl hodinu povídali venku, zatímco Jessie se v kuchyni snažila lépe seznámit s Mel. Z jejich jediného předchozího setkání si ji pamatovala pouze matně, netrvalo to však ani pár minut a podařilo se jim najít společnou vlnu.

„Poprosila bych Teddyho, aby něco ugriloval, ale nechci, aby se vám tu hned první týden udělalo zle,“ prohlásila Mel sarkasticky. „Bude mnohem bezpečnější, když se půjdeme najíst na pobřeží.“

„Není to ten nejlepší kuchař na světě?“ zeptala se Jessie s lehkým úšklebkem.

„Řeknu ti to tak. Pokud ti někdy bude chtít něco uvařit, předstírej, že máš na práci něco neodkladného. Protože jestli něco z toho, co uvaří, sníš, tak něco neodkladného zaručeně mít budeš.“

„O čem to mluvíš, drahá?“ zeptal se Teddy, který s Kylem právě vcházel do dveří. Byl to břichatý chlápek s ustupujícími blonďatými vlasy a bledou pokožkou, jež budila dojem, že se na slunci musí během pěti minut úplně spálit. Jessie měla také pocit, že jeho osobnost by šlo v podstatě vystihnout stejnými slovy—oboje na ni působilo ochable a poddajně. Nějaký hluboký instinkt, který sice nedokázala popsat, ale za ty roky se mu naučila věřit, jí napovídal, že Teddy Carlisle je slabý muž.

„Ale o ničem, zlato,“ opáčila jako by nic a mrkla na Jessie. „Jen předávám Jessie pár základních informací, jak přežít na Westport Beach.“

„Aha,“ řekl. „Nezapomeň ji varovat před dopravou na Jamboree Road a Pacific Coast Highway. Občas je to tam pořádný opruz.“

„To jsem měla na seznamu jako další,“ poznamenala Mel nevinně a zvedala se z kuchyňské barové stoličky.