Blake Pierce - Kdyby to věděla

„Proč ne?“

„Protože tam máme bezpečnostní systém na kód, který zná pouze Julie, já a naše uklízečka. Každé dva měsíce ho navíc měníme.“

„Máte nějaké podezření na tu uklízečku nebo její rodinu?“

„No, táhne jí na šedesát a její rodinu neznáme. Policie to už zkoumala, ale nic nezjistili.“

„A co vy?“ zeptala se Kate. „Nevíte o někom, kdo by byl něčeho takového schopný?“

Aniž by o tom přemýšlel, zavrtěl nesouhlasně hlavou. „Každou minutu dne od doby, co jsem ji našel, marně přemýšlím o někom, kdo by mohl mít důvod ji zabít – nebo být na ni naštvaný.“ Odmlčel se a trochu skepticky se na ni podíval. „Říkala jste, že jste v důchodu. Proč se tedy o ten případ takhle zajímáte?“

Dala mu jedinou přijatelnou odpověď. „Jen jsem chtěla udělat maximum, abych trochu ulehčila Debbie.“

Byla si vědoma, že je tam ještě hlubší důvod. A sobecký.

Protože pracovat na tomhle případu je pro mě ta nejsmysluplnější věc, jakou jsem od odchodu do důchodu dělala.

„Dobře, děkuji vám tedy za pomoc,“ řekl Tyler. „A budete-li ode mě ještě něco potřebovat, neváhejte mne kontaktovat.“

„Určitě,“ řekla Kate, soucitně ho poplácala po zádech a nechala ho napospas svému smutku. Ve skutečnosti ale pochybovala, že by ho ještě někdy kontaktovala. Byla agentkou dost dlouhou dobu na to, aby poznala nevinného a upřímně zlomeného muže. Vsadila by všechen svůj majetek, že Tyler Hicks svou ženu nezabil. Už takhle se cítila provinile, že ho přepadla po pohřbu manželky. Od téhle chvíle se od něj bude držet dál; pakliže by ještě mohl být nápomocný, nechá s ním jednat policii.

Došla ke svému autu a zařadila se do líné kolony vozidel, která opouštěla hřbitov. Mlčky mířila zpět ke svému domu, zatímco její myšlenky sklouzávaly k Melisse a její nadcházející vnučce.

Proud myšlenek přerušilo zvonění telefonu. Na displeji se objevilo pouze číslo beze jména. Stále ještě otřesena pohřbem a myšlenkami na svou dceru, přijala hovor poněkud podezřívavě.

„Kate Wise?“ zeptal se muž na druhém konci.

„Ano, to jsem já,“ řekla.

„Tady je Randall Budd. Jak se máte?“

„Smutně,“ přiznala upřímně, a trochu ji rozladilo, že musela mluvit s kapitánem Buddem v tenhle konkrétní moment.

„Jdete dnes na pohřeb?“ zeptal se.

Kate byla překvapená, že o dnešním pohřbu vůbec věděl. Možná by tomu chlapovi měla dát trochu oddechnout. „Jo,“ odpověděla. „Odešla jsem z něj asi před čtvrt hodinou.“

„Dobře, podívejte. Chtěl jsem vám dát vědět, že kolem osmé hodiny ráno jsme dostali anonymní tip. Zatkli jsme podezřelého v případu vraždy Julie Hicksové. Ještě ho tu máme na výslechu. Nějaký chlápek, který u nich před pár týdny opravoval internet. Zná pár intimních detailů o rodině, a má dokonce škraloup v záznamech – teď se podržte – za sexuální obtěžování. Projeli jsme jeho minulost a účty a vypadá docela slušně.“

„Kdo to je?“

Budd hlasitě povzdechl, což na druhém konci telefonu znělo, jako by se telefonem prohnala statická elektřina. „Paní Wise, vy víte, že vám to nemůžu říct.“

„Ovšem, že můžete. Nehodlám té informace zneužít, jen bych vám ráda pomohla.“

„Ano, ale se vší úctou, já vás o pomoc nežádám.“

„Můžete mi alespoň říct, jestli váš podezřelý znal oběť osobně?“

Druhá strana se asi na tři vteřiny odmlčela, a poté Budd mohutným povzdechem přerušil ticho a řekl: „Ne.“

Málem to hnala ještě dál, ale nechala to být. Kdyby to chtěla doopravdy vědět, stačilo zavolat Loganovi. Byla by to sice rána pod pás, ale tu možnost měla.

Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.