Blake Pierce - Ještě než musí

Stejně jako v přízemí i tady nebylo nic, z čeho by se dal udělat obrázek o Sterlingových, či zjistit, jaký měl někdo důvod je zabít. Aby nemarnili čas, vydala se Mackenzie přímo na konec chodby, kde byly otevřené dveře do ložnice. Slunce se vlévalo do místnosti velkým oknem po levé straně. Světlo pohlcovalo konec postele a měnilo kaštanovou hněď na děsivý odstín červené.

Úplně to bilo do očí – v domě, který byl bez poskvrnky vejít do ložnice a vidět takové množství krve na posteli. Podlaha byla z tvrdého dřeva, ale Mackenzie dokázala zahlédnout krvavé cákance i na ní. Na stěnách nebylo tolik krve, jako v domě Kurtzových, ale skvrny vytvořené z kapek i zde vytvořily morbidní abstraktní obraz.

Ve vzduchu byl cítit slabý odér mědi, který s sebou nese zaschlá krev. Nebyl výrazný, ale jakoby vyplňoval celou místnost. Mackenzie obešla roh postele a prohlížela si světle šedé povlečení hluboce nasáklé krví. Na horním přehozu uviděla čáru, která mohla vzniknout jen tak, že přehoz někdo propíchl nožem. Když čáru prozkoumala blíže, zjistila, že tomu bylo skutečně tak.

Po jednom kolečku okolo postele si byla Mackenzie jistá, že už zde nenajde nic, co by případ posunulo dál. Podívala se i na další místa v pokoji – do nočních stolků, přihrádek s oblečením i na malé zábavní centrum – a hledala sebemenší detaily.

Všimla si ovšem důlku ve zdi, ne většího než čtvrťák. Kolem něj byl krvavý flíček a mnohem více krve bylo pod ním – slabý pramínek, který zaschnul na zdi a malá skvrnka na koberci pod důlkem.

Šla k prohlubni ve zdi, aby ji lépe prozkoumala. Měla podivný tvar a to, že krev byla soustředěná kolem ní, ji lehce zmátlo. Narovnala se tedy a vyzkoušela, jak ta malá prohlubeň koresponduje s jejím tělem. Zvedla lehce ruku a ohnula ji. Její loket byl téměř přesně ve výši důlku

„Co máš?“ zeptal se Harrison.

„Známky souboje, aspoň myslím,“ odpověděla.

Připojil se k ní a také si důlek prohlédl. „Není to nic moc, abychom se od toho mohli odpíchnout, nebo jo?“ zeptal se.

„Ne, není. Ale díky té krvi kolem to může být významné. Tohle a ještě fakt, že dům je v dokonalém stavu. Nutí mě to myslet si, že zabiják udělal vše pro to, aby skryl jakékoliv stopy zápasu. Snad ten dům do toho stavu naaranžoval. Tuto známku boje už ale nedokázal zakrýt.

Podívala se dolů na malou krvavou skvrnu na koberci. Byla vybledlá a kolem ní byly slabé náznaky červeného odstínu.

„Podívej,“ řekla a ukazovala na skvrnu. „Tady to vypadá, že se to někdo snažil uklidit. Ale buďto spěchal, nebo už ten poslední malý kousek neobjevil.“

„Možná bychom měli znovu prohlédnout dům Kurtzových.“

„Možná,“ souhlasila, i když si byla naprosto jistá, že místo prohlédla důkladně.

Odstoupila od stěny a šla k obrovské vestavěné komoře. Nahlédla dovnitř a neviděla nic, než jen další pořádek.

V celém domě si všimla jen jediné věci, která by se dala považovat za narušení řádu. Tričko a kalhoty pokrčené a natlačené ke stěně skříně. Vytáhla tričko z kalhot a všimla si, že je to pánské oblečení – pravděpodobně poslední věc, kterou měl Gerald Sterling na sobě.

Vyzkoušela štěstí a sáhla do předních kapes. V jedné našla sedmnáct centů v drobných mincích, ve druhé byla pomačkaná účtenka. Narovnala ji a zjistila, že je z obchodu s potravinami a stará pět dní… to byl poslední den jejich života. Podívala se ještě jednou na účtenku a začala přemýšlet.

Jak bychom jinak mohli zjistit, co dělali v posledních dnech života? Nebo poslední týden či dokonce měsíc?

„Harrisone, v těch zprávách od policie, nezmiňovali se náhodou, že prošli seznam telefonních hovorů těch mrtvých, aby našli něco podezřelého?“

„Správně,“ řekl Harrison, opatrně našlapující kolem krvavé postele, „Kontakty, příchozí a odchozí hovory, emaily, stažené soubory, všechno.“

„Ale nic jako historie vyhledávání na internetu nebo něco podobného?“

„Co si pamatuji, tak ne.“

Mackenzie zastrčila účtenku zpět do kapsy džín a vyšla z šatníku i ložnice. Zamířila do přízemí, vědoma si toho, že ji Harrison následuje.

„Máš něco?“ zeptal se Harrison.

„Předtuchu,“ řekla. „A možná naději.“

Došla znovu k velkému stolu v části pro posezení a otevřela jej. Byl v něm malý košík, ze kterého vyčnívalo několik per a osobní šeková knížka. Pokud mají takto uklizený dům, předpokládám, že mají ve stejném stavu i šekovou knížku.

Vytáhla ji z košíku a zjistila, že měla pravdu. Záznamy byly vedeny s pedantskou pečlivostí. Každá transakce byla zapsána velmi čitelně a se všemi možnými detaily. Byly zde dokonce záznamy výběrů z bankomatů. Trvalo jí asi dvacet vteřin, než postřehla, že šeková knížka patří k něčemu, co by mohlo být druhotným účtem Sterlingových a nikoliv k hlavnímu šekovému účtu. V době jejich smrti bylo na tomto účtu něco málo přes sedm tisíc dolarů.

Prošla si šekový rejstřík, jestli najde alespoň nějaké vodítko, nic ji však nezaujalo. Viděla zde ale několik zkratek, které nedokázala rozpoznat. U záznamů popsaných těmito zkratkami byla většina transakcí v rozmezí od šedesáti do dvou set dolarů. Jeden ze záznamů, který nedokázala zařadit, byl zapsán na částku dva tisíce dolarů.

I když ji žádný ze záznamů vyloženě nezaujal, zastavila se u zkratek a iniciál, kterým nerozuměla. Vyfotila si jich několik mobilním telefonem a šekovou knížku vrátila zpět do stolu.

„Máš nějaký nápad, nebo tak něco?“ zeptal se Harrison.

„Možná,“ řekla. „Můžeš prosím zavolat Dagneyové, aby někdo prošel finanční záznamy Sterlingových za poslední rok? Šekové účty, kreditní karty, možná i PayPal, pokud jej používali.“

„Rozhodně,“ pronesl Harrison a ihned vytáhl telefon, aby úkol splnil.

Možná, že mi práce s ním přece jen nebude vadit, pomyslela si Mackenzie.

Poslouchala jej, jak hovoří s Dagneyovou, zaklapla roletu a pohlédla zpět ke schodišti.

Někdo po těch schodech před čtyřmi dny vyšel nahoru a zabil manželský pár, říkala si a představovala si to. Ale proč? A proč tu opět nejsou žádné známky násilného vniknutí?

Odpověď byla jednoduchá: Stejně jako u Kurtzových byl vrah pozván dovnitř. To znamená, že vraha buď znali a sami ho pustili dál, anebo hrál jistou roli a předstíral, že jej znají, nebo že je v nouzi.

Teorie to byla chabá, ale ona věděla, že na ní něco bude. Když už nic, vytvořila slabou nitku, která oba manželské páry spojovala.

Pro tento okamžik to bylo dost, aby se na tom mohlo začít stavět.

Ačkoliv Mackenzie doufala, že se vyhne setkání s rodinami obětí, zjistila, že úkoly na jejím seznamu ubývají rychleji, než si myslela. Poté, co nechali dům Sterlingových za sebou, dalším přirozeným cílem, kam si dojít pro odpovědi, byli nejbližší příbuzní mrtvých. V případě Sterlingových byla tou nejbližší rodinou sestra, která žila méně než deset mil od městského domu Kurtzových. Ostatní příbuzní žili v Alabamě.

Kurtzovi měli spoustu příbuzných v blízkém okolí. Josh Kurtz se odstěhoval jen kousek od domova, žil asi dvacet mil nejen od rodičů, ale i od sestry. A protože už toho dne policie z Miami zevrubně vyzpovídala Kurtzovy, Mackenzie se rozhodla zkusit sestru Julie Kurtzové.