Blake Pierce - Ještě než musí

„Dal byste přednost mé zbrani? Průstřel lýtka nebo ramene, abych vás zpomalila?“

Nell na to nic neřekl.

„Je jisté, že my dva nikdy nebudeme nejlepší přátelé,“ řekla Mackenzie, „takže tohle tlachání rovnou přeskočme. „Chci znát všechna místa, kde jste byl během posledního týdne.“

„To bude dlouhý seznam,“ řekl Nell s úsměškem.

„Ano, jsem si jistá, že muž vašeho charakteru musí být prostě všude. Takže začněme dvě noci zpátky. Kde jste byl mezi šestou večer a šestou ráno?“

„Dvě noci zpět? Byl jsem s přáteli. Hráli jsme karty, trochu popíjeli. Nic velkého.“

„Může to některý z vašich přátel dosvědčit?“

Nell pokrčil rameny. „To nevím. Byli tam i další týpci, co s náma hráli karty. O co vám sakra jde?“

Mackenzie neviděla důvod, proč to déle natahovat. Kdyby nebyla tak rozrušená tím, co se stalo Harrisonovi, grilovala by ho tak dlouho, než by se chytil do vlastní pasti, pokud by byl opravdu vinen.

„Jeden pár byl zavražděn v jejich městském domě právě dvě noci zpátky. Ten dům je zrovna v komplexu, kde jste byl zatčen za pokus o loupež a ublížení na zdraví. Když si to dáte dohromady, plus fakt, že jste byl podmínečně propuštěn asi před měsícem, dostává vás to hodně vysoko na seznam podezřelých.“

„To jsou kecy,“ řekl Nell.

„Ne, to je logika. Tedy něco, s čím asi nejste obeznámen, podle vašeho trestního rejstříku.“

Viděla na něm, že k tomu chtěl utrousit poznámku, ale včas se zarazil a znovu si začal kousat spodní ret. „Nebyl jsem na tom místě od tý doby, co mě pustili,“ řekl. „Jakej by to asi sakra mělo smysl?“

Pozorovala jej s nedůvěrou a zeptala se: „Co vaši přátelé? Potkal jste je ve vězení?“

„Jednoho z nich jo.“

„A ti ostatní taky dělají do vloupaček a ublížení na zdraví?“

„Ne,“ odsekl. „Jeden z nich se jako teenager někam nedovoleně dostal, ale ne… oni by nikoho nezabili. Ani já ne.“

„Ale nezákonně někam vlézt a někoho zbít, to je OK?“

„Nikoho jsem nikdy nezabil,“ řekl znovu. Byl očividně frustrovaný a musel se hodně ovládat, aby ji nenapadl. A přesně tohle ona hledala. Kdyby byl vinen těmi vraždami, šance, že přejde ihned do defenzivy a zlosti by byla mnohem vyšší. Fakt, že dělal vše proto, aby nebyl v průšvihu, třeba jen tím, že by se obořil na agentku FBI, ukazoval na to, že s velkou pravděpodobností není s vraždami nijak propojen.

„OK, řekněme, že s vraždami nemáte nic společného. Co jste tedy provedl? Hádám, že jste dělal něco, co jste neměl. Proč byste jinak vrazil do mě, agentky FBI a pokusil se o útěk?“

„Nebudu mluvit,“ řekl, „dokud tu nebude můj právník.“

„Aha, zapomněla jsem, že už jste v tomhle profík. Tak dobře… Dostaneme sem vašeho právníka. Předpokládám ale, že víte, jak policie pracuje. My víme, že v něčem jedete. A my také zjistíme, v čem. Takže mi to řekněte hned a ušetříme si potíže.“

Jeho pět vteřin ticha značilo, že nic takového nemá v úmyslu.

„Potřebuji jména a čísla těch mužů, se kterými tvrdíte, že jste byl v noci před dvěma dny. Dejte mi je, a když vám potvrdí alibi, jste volný.“

„Fajn,“ zabručel.

Jeho reakce byla jen další známkou toho, že ve věci vražd je nevinen. V jeho tváři nebyla vidět žádná úleva, jen podrážděnost z toho, že už zase sedí ve výslechové místnosti.

Mackenzie si vzala seznam mužů a poznamenala si, že Dagneyová nebo kdokoliv jiný odpovědný za tyhle záležitosti by měl projít Nellův telefon a porovnat čísla v něm se seznamem. Pak opustila výslechovou místnost a zamířila zpět do pozorovatelny.

„Tak?“ řekl Rodriguez.

„Není to náš muž,“ řekla Mackenzie. „Ale pouze pro protokol, tady je seznam jeho přátel, o nichž tvrdí, že s nimi byl v noci, kdy byli zavražděni Kurtzovi.“

„Jste si tím jistá?“

Přikývla.

„Neviděla jsem žádnou úlevu, když jsem mu řekla, že ho pustíme, pokud se potvrdí jeho alibi. A také jsem se ho snažila vyprovokovat a přistihnout při chybě. Jeho chování jednoduše neodpovídá někomu, kdo to udělal. Ale jak jsem řekla, musíme prověřit jeho kumpány, abychom si byli úplně jistí. Rozhodně je ale vinen něčím jiným. Moje bolavá záda od toho, jak jsem spadla, jsou toho důkazem. Vaši lidé by to mohli vyřešit, ne?“

„Máte to mít.“

Opustila stanici, jistá si tím, že Mike Nell nebyl jejich muž. Někde v pozadí jí hlavou běžely myšlenky na jejího otce.

Předpokládala, že se to stane. Byly zde jisté podobnosti, mezi jeho případem a tím, který řešila právě teď. Někdo vešel do domů, kde páry bydlely, bez známek násilného vniknutí, což naznačovalo, že páry zabijáka znaly a pozvaly jej domů. Hlavou se jí přitom honily záblesky vzpomínek na otce, nataženého a zkrvaveného na posteli, výjevy podobné těm, které viděla na fotografiích ve složkách k případu Kurtzových a Sterlingových.

Myšlenky na mrtvého rodiče způsobily, že se více vcítila do Harrisonovy situace. Dojela do motelu tak rychle, jak to jen šlo, ale když zaklepala na jeho dveře, nikdo neotevřel. Došla k pultu, kde našla znuděnou recepční, listující si magazínem Star.

„Promiňte, můj partner už odjel?“

„Ano, asi před pěti minutami. Zavolala jsem mu taxi na letiště.“

„Díky,“ řekla Mackenzie, trochu zklamaně.

Opustila recepci a cítila se odcizeně. Jistě, už několikrát pracovala na případu sama, zvláště když byla detektivem v Nebrasce. Teď ale byla bez partnera v cizím městě, což její pocit osamělosti jen zesilovalo. Bylo jí to nepříjemné, ale nemělo žádný smysl to ignorovat.

S pocitem, že sem nepatří, který každou chvíli sílil, si Mackenzie uvědomila, že jej může zahnat jediným způsobem, který znala: tím, že se ponoří do práce. Vrátila se do auta a jela přímo zpět na policejní stanici. Věděla, že řešit případ sama může být poněkud depresivní, ale zároveň to může být právě ta motivace, kterou hledala, aby našla vraha, ještě než skončí tento den.

Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.