Джордж Лукас: Hvězdné Války: Z Dobrodružství Luka Skywalkera

“Kdepak to jsem,” zabreptal, a snažil se vyjasnit fotoreceptory. Pak poznal Luka. “Ach, omlouvám se, pane. Musel jsem nějak špatně šlápnout.”

“Máš kliku, že tvoje hlavní obvody ještě fungují,” informoval ho Luke. Významně se podíval na vršek kopce. “Můžeš vstát? Musíme odsud vypadnout, než se lupiči vrátí.” Threepio se o to pokusil a servomotory na protest skřípěly.

“Nedomnívám se, že to dokážu. Musíte pokračovat beze mne, pane Luku. Nemělo by smysl, kdybyste měl kvůli mě riskovat. Jsem vyřízený.”

“Ne, nejsi,” přerušil ho Luke. Přestože ten stroj mu nepatřil dlouho, měl k němu vztah. Asi tím, že Threepio nebyl obyčejný zemědělský stroj, se kterým se nedalo pořádně mluvit, na jaké byl Luke zvyklí. “Co mají ty tvoje řeči znamenat?”

“Logiku,” sdělil mu Threepio.

“Prohru,” zavrtěl Luke hněvivě hlavou. S pomocí Luka a Bena Kenobiho se poškozenému robotovi podařilo vstát. Malý Artoo Detoo je se shora pozoroval. V polovině svahu se Kenobi zastavil a podezřívavě nasál do sebe vzduch.

“Rychle, synu. Vracejí se.”

Luke se snažil současně dávat pozor na okolní skály a na to, kam šlape. Ze všech sil se snažil vytáhnout Threepio z jámy.

Ben Kenobiho pečlivě zamaskovaný domek byl zařízen se spartánskou strohostí. Vypadal nepohodlně a většině lidí by asi nevyhovoval. Odpovídal podivnému vkusu majitele. Obývací prostory vyzařovaly smysl pro pohodlí, ovšem spíše rázu duchovního, než aby vycházeli vstříc potřebám pomíjející tělesnosti. Podařilo se jim kaňon vyklidit dřív, než Tuskenští jezdci stačili zaútočit. Podle pokynů Kenobiho Luke zanechal za sebou stopy tak matoucí, že by je nedokázal sledovat ani ten nejbystřejší jawa. Luke se na několik hodin odevzdal pohodlí Kenobiho příbytku. Zůstal v místnůstce vybavené jako malá, ale dobře zařízená dílna, a pracoval na robotově utržené ruce. Pojistné přerušovače obvodů se pod vlivem přetížení naštěstí rozpojily, takže elektronické nervy a ganglie zůstali v podstatě nepoškozené. Stačilo tedy mechanicky připojit paži k rameni a aktivovat přerušovače. Kdyby se paže přelomila uprostřed, musela by do továrny k opravě.

Zatímco Luke byl zaměstnán opravou, Kenobi soustředil pozornost na Artoo Detoo. Malý droid seděl klidně na podlaze, zatímco si stařec hrál s jeho kovovými vnitřnostmi. Konečně se muž napřímil, s úlevou si oddychl a zavřel panely na robotově půlkulovité hlavě.

“Teď tedy uvidíme, co jsi zač, přítelíčku, a odkud pocházíš.” Luke byl skoro hotov a Kenobiho slova ho stačila vylákat z dílny.

“Část zprávy jsem viděl,” spustil a… podivuhodný portrét znovu vyplnil prázdný prostor před malým robotem. Luka opět přemohla dívčina záhadná krása a zmlkl.

“Ano, myslím, že to máme,” zabručil Kenobi přemýšlivě. Obraz blikal, zřejmě protože záznam byl pořízený narychlo. Jak si ale Luke s obdivem všiml, teď byl mnohem ostřejší a zřetelnější než předtím. Jedno bylo jasné: Kenobi se vyznal i v jiných věcech, než v umění přežít v pouštních podmínkách.

“Generále Obi-Wan Kenobi,” ozval se jemný hlas, “Hlásím se jménem rodiny světů Alderaanu a Aliance pro obnovu republiky. Ruším vaši samotu ve jménu mého otce Baila Organy, vicekrále a prvního předsedy systému Alderaan.” Kenobi přijal ta slova s klidem, avšak Luke vytřeštil oči, div že mu nevypadly z hlavy. Hlas pokračoval. “Před mnoha lety jste sloužil, pane generále, bývalé republice na válečném poli.

Nyní vás prosí můj otec, aby jste nám pomohl v hodinách zoufalství. Potřebujeme vás, aby jste se s ním spojil na Alderaanu. Musíte se k němu připojit. Omlouvám se, že vám nemohu tlumočit otcovo přání. Pokusila jsem se k vám dostat, ale nepodařilo se to. Proto se musím uchýlit k tomuto náhradnímu způsobu komunikace.

V mozku tohoto droida jsou umístěny informace životně důležité pro Alianci. Můj otec je umí aktivovat. Prosím vás, osobně dohlédněte na to, aby se tato jednotka dostala v bezpečí na Alderaan.”

Odmlčela se a když znovu začala, hovořila rychleji a přestala dbát na zdvořilosti. “Musíte nám pomoci, Obi-Wan Kenobi. Jste moje poslední naděje. Císařští agenti mne zatknou. Nic se ode mne nedozví. Všechno důležité je v paměťových obvodech tohoto droida. Nesmíte nás zklamat, Obi-Wan Kenobi. Nesmíte zklamat mne.” Obláček třírozměrného šumu zničil jemnou podobiznu a pak vše zmizelo.

Artoo Detoo s očekáváním hleděl na Kenobiho. Luke měl mysl matnou jako je rybník zalitý naftou. Ve zmatku se obracel myslí i zrakem ke klidné postavě, která seděla vedle něho.

Starý muž. Bláznivý čaroděj. Pouštní tulák, podivín, kterého strýc a všichni ostatní znali, co Lukova paměť sahá. Kenobi nedával ani v nejmenším najevo, že by se ho šeptem vyslovená, neklidem poznamenaná zpráva neznámé ženy nějak dotkla.

Opřel se o kamennou stěnu a zamyšlen si hladil fousy. Pomalu nasával kouř z vodní dýmky. Luke si vybavil tu jednoduchou, ale krásnou podobiznu. “Je tak … tak…” Na farmě se nenaučil používat slov vhodných k této situaci. Najednou si na něco vzpomněl a nevěřícně se na starce podíval.

“Generále Kenobi, bojoval jste ve válce? Ale… to je tak dávno.”

“Nu, je to dávno,” připustil Kenobi, tak lhostejně, jako by se bavil o porci dušeného shangu. “Vážně je to už řádka let. Byl jsem tenkrát rytířem řádu Jedi. Zrovna tak, jako…” pohlédl na mladíka, “jako tvůj otec.”

“Rytíř řádu Jedi,” opakoval Luke. Vypadal zmateně. “Můj otec ale ve válce nebyl. Nebyl rytířem, dělal navigátora na nákladní lodi.”

Kenobi zaobalil náustek dýmky do úsměvu. “Tohle ti vyprávěl strýc.” Zamyslel se nad čímsi jiným. “Owen Lars nikdy nesouhlasil s ideály, názory a životní filosofií tvého otce. Věřil, že tvůj otec měl zůstat na Tatoinu a neměl se plést do…” znovu to zdánlivě lhostejné pokrčení ramen. “Prostě myslel si, že tu měl zůstat a věnovat se farmaření.”

Luke neříkal nic. Jenom tuhnul, jak starý muž odhaloval zapomenuté úlomky rodinných příběhů, které Luke znal jen prostřednictvím strýcova skresleného vyprávění.

“Owen se vždycky bál, že otcova dobrodružná povaha tě může ovlivnit a dostat tě ven z Anchorheadu.” Pomalu zatřásl hlavou, jako na znamení politování. “Obávám se, že ve tvém otci nebylo moc farmářské povahy.”

Luke se odvrátil. Odstraňoval poslední částečky písku z hojící se ruky Threepio.

“Škoda, že jsem ho nepoznal,” zašeptal konečně.

“Byl to nejlepší pilot, jakého jsem kdy potkal,” pokračoval Kenobi. “Skvělý bojovník. Síla… měl silný instinkt.” Na zlomek vteřiny vypadal Kenobi opravdu staře. “Byl to taky dobrý kamarád.” Chlapecká hravost se mu náhle vrátila do pronikavých očí a spolu s ní i přirozený humor. “Slyšel jsem, že jsi taky dobrý pilot. Pilotování a schopnost navigace se nedědí, ale dědičná je spousta drobností, které dohromady dělají dobrého pilota. Možná, že tohle si zdědil. Jenže i kachna se musí učit plavat.”

“Co je to kachna?” divil se Luke.

“Na tom nezáleží. Víš, v mnoha ohledech se otci podobáš.” Luka znervózňoval Kenobiho upřený zrak. “Od té doby, co jsem tě viděl naposled, jsi hodně vyrostl.” Luke na to nedokázal odpovědět. Kenobi se pohroužil do hlubin přemýšlení. Luke tiše čekal. Po nějaké době se starý muž napřímil. Zřejmě se k něčemu rozhodl.