Christopher Stasheff - Čarodějem sobě navzdory

„Velice příznivý vývoj,“ přisvědčil Rod. „A co s nimi udělal?“

„Nechal jim sundat pouta a přikázal jim, aby se odebrali na svá panství a dál je spravovali. Ale požadoval od každého z nich rukojmí ve věku dvanácti let nebo méně z jejich krve a rodu, které by dlelo na královnině hradě.

Rod se zamračil a přikývl. „To by mohlo fungovat. Získá odstrašující prostředek a zároveň příležitost vychovat si novou generaci nejvyšších lordů, oddaných trůnu.“

Duševně zcela vyčerpán, opřel se o kmen stromu. „Jsem rád, že to zabralo.“

„Ano.“ Bromovy oči se zaleskly. „Tahle zem bude navždy tvým dlužníkem, Rode Gallowglassi. Zachránil jsi nám naši korunu a zažehnals hrozbu dlouhé a krvavé občanské války; a co víc, dal jsi nám krále.“

„A veřejného nepřítele číslo jedna,“ dodal Rod hořce.

Bromova tvář potemněla.

Rod se na něj podíval z pod víček. „Musíš uznat, že jsem teď mírně řečeno persona non grata.“

„Ano,“ zavrčel Brom, „ale vždycky můžeš najít azyl v Elfii.“

Rod se slabě usmál. „Díky, Brome.“

„Teď mi pověz,“ Brom se předklonil a zamračil se, „jak to, že jsi tady? Když se nad naší zemi začaly stahovat mraky a naděje se ztrácela v nedohlednu, přišel jsi ty, spadl jsi z nebe jako odpověď na naše modlitby — ty, kterého k naší zemi nic neváže, žádné statky, které by měl chránit. Naše záležitosti nebyly tvými záležitostmi, a přesto jsi je přijal za své.“

Zvedl hlavu a oči mu zaplály. „Proč jsi nás zachránil?“

Rod se hořce usmál. „Pro Sen.“

Brom se zamračil. „Jak…?“

Rod se zadíval na hvězdy. Na okamžik zaváhal a pak řekl: „Fessi, zaznamenej to.“

Podíval se na Broma, pak na Gwendylon a svou zdravou rukou ukázal na nebe. „Podívejte se tam. Vidíte ty hvězdy? Kolem každé z nich krouží světy, jako je tenhle, kde se setkávají milenci, muži se sváří a králové se mění.

Ale většina z nich je spojena pod jedním systémem, jednou vládou — Decentralizovaným demokratickým tribunálem. A hlas, který vládne, je hlas lidí samých.“

„Ne!“ zaburácel Brom. „Jak by to bylo možné?“

„Protože hlas každého člověka je vyslyšen a váhu mu dodávají lidé, kteří za ním stojí. V tom je to tajemství, v komunikaci. Tady nemůžete mít stejný druh vlády, protože vaše úroveň komunikace je nízká, což je divné, protože máte potenciál pro nejlepší možný systém vůbec — jen ho využít.“

Založil si ruce a opřel se o strom. „Ale mají tam i hodně problémů. Pořád rostou, víte? Každý rok se k Tribunálu připojí alespoň jeden svět. Na tomto stupni už dosáhli vrcholu možností komunikace. A za vrcholem číhá hrozba diktatury.“

„Pořád nechápu, co to má s námi společného?“ zavrčel Brom.

„Pracuji pro ně. Jsem zařizovač. Jsem ten hoch, co se potlouká po vesmíru a připravuje další planety pro členství… když se členy stát chtějí, což chtějí vždycky, když jsou na ně připraveny!“

„A v čem spočívá jejich připravenost?“ usmál se Brom, trochu s přemáháním.

„Komunikace, jak už jsem řekl, ale nejen to — také vědomosti. Vzdělání.“

Povzdechl si. „Vzdělání se většinou prosadit dá. Trvá to dlouho, ale jde to. Komunikace, to je jiná otázka.

Existuje totiž ještě jedna důležitá ingredience svobody: vnější hranice. Ta zabraňuje vzniku stratifikované společnosti — nezáleží na tom, co to je, mylorde O'Berine, králi elfů — a stratifikovaná společnost je další cesta k totalitě.

A tak se Tribunál stará o stálý růst. Kdyby však unie rostla příliš rychle, začala by zaostávat komunikace a to by byl konec. Což já osobně nechci. Neboť můj Sen má své jméno — Svoboda. To je můj Sen. A taky důvod, proč pro mne Gramarye znamená tak mnoho.“

Brom se zamračil. „Nerozumím.“

Rqd se mu podíval do očí a usmál se. „Čarodějnice. Jejich umění číst myšlenky. To je komunikační systém, jaký potřebujeme.“

V Bromově obličeji se objevil výraz porozumění a určitého smutku a pak se trpaslík odvrátil.

„Potřebujeme je,“ pokračoval Rod, „potřebujeme jich hodně. Až do dneška rostl jejich počet pomalu. Ale pod Kateřininou ochranou budou rychle přibývat; a jejich dnešní vítězství v boji jim přinese respekt všech. Nebude to dlouho trvat a každý rodič si bude přát, aby v jeho rodině byla alespoň jedna čarodějnice nebo čarodějník. Pak se jejich počet znásobí.“

Brom se zamračil. „Ale jak je možné, že jen tento svět ze všech, o kterých jsi mluvit, má čarodějnice?“

„Protože lidé, kteří sem přinesli život, vaši předci, kteří spadli z nebe, pečlivě vybírali ty, kteří měli alespoň nějaké známky čarodějnické moci. Možná to ani nevěděli; známky byly příliš slabé a ukryté příliš hluboko, ale míjely generace a oni se ženili a vdávali stále mezi sebou a známky pořád rostly a rostly, dokud se nakonec nezačaly rodit pravé čarodějnice.“

„A kdy k tomu došlo?“ usmál se Brom shovívavě. „Když se objevili elfové. Také Banshee, vlkodlaci a jiná nadpřirozená fauna. Neboť na této planetě je podivná substance nazývaná čarodějnický mech, která se sama formuje do podoby, na kterou myslíš. Když čarodějnice myslí na elfa, přetvoří se v elfa.“

Brom zbledl. „Chceš snad říct…“

„Nemusíš z toho mít špatný pocit, Brome,“ řekl Rod rychle. „Všichni lidé kdysi byli pulzujícím rosolem plujícím v moři; jde jen o to, že v dobách vašich předků byl ten proces trochu urychlen působením čarodějnic. A byl to tvůj první předek, ne ty. Řekl bych, že tvor vytvořený z čarodějnického mechu je tak přesnou kopií, že se může nadále rozmnožovat — a dokonce i křížit se smrtelnými lidmi.“

Zaklonil se a povzdechl si. „Můžeš být hrdý, Brome. Ty a tví lidé jste jediní, kteří se mohou prohlašovat za skutečné domorodce.“

Brom byl dlouho zticha; pak zavrčel: „Ano, pak je to tedy naše země. A co s ní chceš dělat, čaroději z hvězd?“

„Dělat?“ Rod na něj mrkl. „Jen to, co se snažíš dělat i ty, Brome, prostřednictvím reforem, které jsi navrhl Kateřině. Cožpak rovnost před zákonem není tvůj cíl?“

„To je, ano.“

„No vidíš, a můj taky. A moje práce je ukázat ti nejméně krvavou cestu k tomuto cíli, což jsem právě udělal.“ Zamračil se a přes obličej mu přelétl temný stín.

Brom se na něj pátravě zadíval. Gwendylon se dotkla jeho hlavy a s obavami mu zajela prsty do vlasů.

Podíval se na ni a pokusil se o úsměv.

Pak se obrátil k Bromovi. „Proto jsem bojoval pro Kateřinu, víš; protože ochraňuje čarodějnice a protože je reformátorka — a stejně tak i Tuan, díky Bohu.

A zároveň je to důvod, proč rádcové a Šklebil bojovali proti ní.“

Brom se zamračil. „Jsem starý, Rode Gallowglassi. Nemluv na mne v náznacích.“

Rod se znovu podíval na hvězdy. „Jednoho dne bude Tribunál řídit všechny hvězdy, které vidíš, a ještě víc těch, které vidět nemůžeš. A skoro všichni lidé na nich budou čarodějnice a čarodějníci, protože budou mít v žilách krev Gramarye.

Není to na vavřínový věnec, Brome? 'Otec galaxie…

Ale někteří lidé čarodějnice nebudou. A protože jimi nebudou, budou je nenávidět, mnohem víc, než si dokážeš představit. Takovým říkáme fanatici.

Budou hlasovat pro jakýkoliv systém vlády, jen když to nebude demokracie. Budou proti demokracii bojovat až do posledního dechu.“