• Пожаловаться

John Flanagan: Rozvaliny Gorlanu

Здесь есть возможность читать онлайн «John Flanagan: Rozvaliny Gorlanu» весь текст электронной книги совершенно бесплатно (целиком полную версию). В некоторых случаях присутствует краткое содержание. Город: Praha, год выпуска: 2008, ISBN: 978-80-252-0990-5, издательство: Egmont, категория: Фэнтези / на чешском языке. Описание произведения, (предисловие) а так же отзывы посетителей доступны на портале. Библиотека «Либ Кат» — LibCat.ru создана для любителей полистать хорошую книжку и предлагает широкий выбор жанров:

любовные романы фантастика и фэнтези приключения детективы и триллеры эротика документальные научные юмористические анекдоты о бизнесе проза детские сказки о религиии новинки православные старинные про компьютеры программирование на английском домоводство поэзия

Выбрав категорию по душе Вы сможете найти действительно стоящие книги и насладиться погружением в мир воображения, прочувствовать переживания героев или узнать для себя что-то новое, совершить внутреннее открытие. Подробная информация для ознакомления по текущему запросу представлена ниже:

John Flanagan Rozvaliny Gorlanu
  • Название:
    Rozvaliny Gorlanu
  • Автор:
  • Издательство:
    Egmont
  • Жанр:
  • Год:
    2008
  • Город:
    Praha
  • Язык:
    Чешский
  • ISBN:
    978-80-252-0990-5
  • Рейтинг книги:
    4 / 5
  • Избранное:
    Добавить книгу в избранное
  • Ваша оценка:
    • 80
    • 1
    • 2
    • 3
    • 4
    • 5

Rozvaliny Gorlanu: краткое содержание, описание и аннотация

Предлагаем к чтению аннотацию, описание, краткое содержание или предисловие (зависит от того, что написал сам автор книги «Rozvaliny Gorlanu»). Если вы не нашли необходимую информацию о книге — напишите в комментариях, мы постараемся отыскать её.

První kniha fantasy série příběhů o Willovi a jeho přátelích z hradu Redmontu. Will je na svůj věk malý, ale zato je hbitý a neobyčejně bystrý. Celý život snil o tom, že se stane slavným rytířem jako otec, kterého nikdy nepoznal, ale do bojové školy na hradě Redmontu ho pro malý vzrůst nepřijmou. Místo toho se dostane do učení k Haltovi, tajemnému hraničáři, jehož záhadnou schopnost neviditelně se pohybovat lidé přičítají černé magii. Will se postupně učí používat zbraně hraničáře: luk a šípy, šedozelenou pláštěnku a houževnatého malého ponyho. Ačkoli Will nemá meč ani velkého koně, po kterých tolik toužil, zjistí, že dobrý hraničář je pro království stejně důležitý jako slavný rytíř. A když se s Haltem vydá na nebezpečnou výpravu do pustiny, aby vystopoval děsivé tvory, kteří se chystají zabít krále, zjistí nakonec, že hraničářské zbraně nejsou tak špatné…

John Flanagan: другие книги автора


Кто написал Rozvaliny Gorlanu? Узнайте фамилию, как зовут автора книги и список всех его произведений по сериям.

Rozvaliny Gorlanu — читать онлайн бесплатно полную книгу (весь текст) целиком

Ниже представлен текст книги, разбитый по страницам. Система сохранения места последней прочитанной страницы, позволяет с удобством читать онлайн бесплатно книгу «Rozvaliny Gorlanu», без необходимости каждый раз заново искать на чём Вы остановились. Поставьте закладку, и сможете в любой момент перейти на страницу, на которой закончили чтение.

Шрифт:

Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Tak se Will stal redmontským chráněncem a díky baronově šlechetnosti měl zajištěnu výchovu a vzdělání. Jak šel čas, postupně k němu a Alyss přibývali další, až jich ve skupině stejného věku bylo pět. Jenže zatímco ostatní si na své rodiče pamatovali, nebo jako v případě Alyss existovali lidé, kteří je znávali a mohli o nich vyprávět, Will nic ze své minulosti neznal.

Proto si vymyslel příběh, který mu po dobu dětství, jež strávil coby chráněnec na hradě, dodával sílu. A jak roky ubíhaly a on přidával různé barvité podrobnosti, nakonec tomu příběhu sám uvěřil.

Věděl, že otec zemřel hrdinskou smrtí. Takže bylo jedině rozumné stvořit obraz otce jako hrdiny — rytíře válečníka v plné zbroji, který bojuje proti wargalským hordám, kosí je napravo nalevo, až ho nakonec udolá jejich velká početní převaha. Tu vysokou postavu si Will velmi často v duchu vykresloval. Viděl každý detail otcova brnění a výzbroje, nikdy ale nebyl schopen představit si jeho tvář.

Jako voják by otec od něj očekával, že půjde v jeho stopách. Proto byl výběr bojové školy pro Willa tak důležitý. A čím se zdálo méně pravděpodobné, že ho vyberou, tím zoufaleji se upínal k myšlence, že by mohli.

Vyběhl z opatrovny na potemnělé hradní nádvoří. Slunce už dávno zapadlo a pochodně rozmístěné zhruba po dvaceti krocích na zdech hradu vrhaly mihotavé, nestejnoměrné světlo. Na chvíli zaváhal. Do opatrovny se vrátit nechtěl, další Horácovy jedovatosti by nevydržel. Vedlo by to jen k další rvačce mezi nimi — ke rvačce, kterou by Will nejspíš prohrál. George by se pravděpodobně pokoušel analyzovat situaci, zkoumal by ji z obou stran a pořádně by to celé zamotal. Alyss s Jenny by se ho asi snažily uklidnit, to mu bylo jasné — Alyss hlavně proto, že spolu celou dobu vyrůstali. V tuhle chvíli ale o jejich soucit nestál a nedokázal by snášet Horácovy úšklebky, takže zamířil na jediné místo, kde měl jistotu, že bude sám.

Velikánská smokvoň, která rostla poblíž ústřední hradní věže, mu často poskytla útočiště. Will se výšek nebál, hladce šplhal po stromě a pokračoval výš a výš, daleko nad místo, kde by se každý jiný zastavil, až se dostal do slabšího větvoví na samém vrcholku — pod jeho váhou se větve houpaly a prohýbaly. V minulosti často před Horácem utekl právě sem. Urostlejší Horác se nemohl Willovi rovnat v rychlosti šplhání a také se mu nechtělo pronásledovat ho tak vysoko. Will našel vhodnou vidlici a uvelebil se v ní. Jak se větve komíhaly ve večerním větru, jeho tělo se poddávalo pohybům stromu. Dole bylo vidět zmenšené postavy strážců, kteří pravidelně obcházeli hradní nádvoří.

Zaslechl, jak se otevírají dveře opatrovny, a když shlédl dolů, spatřil Alyss. Vysoká dívka ho chvíli marně hledala na nádvoří, pak zřejmě pokrčila rameny a zase se vracela dovnitř. Protáhlý obdélník světla, který se otevřenými dveřmi rozlil po nádvoří, zmizel, jakmile za sebou zlehka zavřela dveře. Pomyslel si, že je zvláštní, jak často lidi nenapadne podívat se nahoru.

Měkce zašumělo peří a na vedlejší větvi přistála sova. Hlava se jí kývala, zachytávala každičký paprsek mdlého světla. Lhostejně si ho prohlížela, podle všeho věděla, že z něj strach mít nemusí. Byla lovec. Tichý letec. Vládce noci.

„Ty aspoň víš, co jsi zač,“ řekl tiše sově. Opět pokývala hlavou a pak se vznesla do tmy a nechala ho samotného s jeho úvahami.

Světla v oknech hradu postupně zhasínala. Pochodně shořely na doutnající zbytky, jež se vyměňovaly až o půlnoci při střídání stráží. Jedno hořící světlo vlastně ještě zbývalo, a jak věděl, bylo v baronově pracovně, kde lord z Redmontu pravděpodobně ještě pročítal zprávy a různé listiny. Pracovna byla v podstatě ve stejné výši jako jeho stanoviště na stromě a Will mohl dobře vidět statnou postavu barona, usazenou za stolem. Konečně baron Arald vstal, protáhl se a předklonil, aby zhasil lampu. Pak odešel z místnosti do své komnaty o poschodí výš. Hrad teď celý spal, až na strážné na hradbách, kteří nepřetržitě hlídkovali.

Will si uvědomil, že za méně než devět hodin ho čeká výběr. Tiše a sklesle, se strachem z toho nejhoršího slezl ze stromu a zamířil do své postele v tmavé chlapecké ložnici opatrovny.

Dvě

„Tak jdeme, uchazeči! Tudy! A pěkně zčerstva!“

Člověk, který mluvil, nebo spíše pokřikoval, byl Martin, tajemník barona Aralda. Jakmile se jeho hlas rozlehl předsíní, pětice chráněnců se nejistě zvedla z dlouhých dřevěných lavic, na kterých posedávala. Teď, když skutečně nastala chvíle rozhodnutí o jejich osudu, najednou všichni znervózněli. Pomalu se šourali vpřed a žádný z nich nechtěl projít jako první velkými, železem pobitými dveřmi, které Martin držel otevřené.

„Pohyb, pohyb!“ křičel netrpělivě Martin. Alyss se nakonec odhodlala jít první, přesně jak Will tušil. Po štíhlé blondýnce se rozhýbali i ostatní a o něco ochotněji ji následovali.

Když Will vstoupil do baronovy pracovny, zvědavě se kolem sebe rozhlížel. V téhle části hradu nikdy předtím nebyl. Lidé nižšího postavení, k nimž patřili i hradní chráněnci, se zřídkakdy dostali do téhle věže, kde se nacházel úřad a baronova komnata. Byla to obrovská místnost. Strop čněl vysoko nad ním a zdi byly postavené z masivních kamenných kvádrů, pospojovaných jen úzkým proužkem malty. Ve východní zdi bylo veliké okno přístupné přírodním živlům, avšak s mohutnými dřevěnými okenicemi, které se daly v případě špatného počasí zavřít. Došlo mu, že je to stejné okno, jímž včera v noci nahlížel dovnitř. Dnes jím proudilo sluneční světlo a dopadalo na rozlehlý dubový stůl, který baronu Araldovi sloužil k psaní.

„Tak jen pojďte! Postavte se do řady, stůjte v řadě!“ Martin si podle všeho vychutnával chvíle, kdy mohl poroučet. Skupinka se šoupavě vyrovnala do řady a on je zkoumavě sledoval a nespokojeně křivil ústa.

„Podle velikosti! Nejvyšší na tenhle konec,“ ukazoval, kam si má podle něj stoupnout ten nejvyšší z pětice. Skupina se postupně přestavěla. Největší byl samozřejmě Horác. Po něm zaujala své místo Alyss. Pak George, o půl hlavy menší než ona, a dojemně hubený. Stál ve svém obvyklém přihrblém postoji. Will s Jenny zaváhali. Jenny se na Willa usmála a ukázala, aby si stoupl před ní, i když byla možná o palec vyšší než on. To bylo pro Jenny typické. Věděla, jak Willa trápí, že je ze všech hradních chráněnců nejmenší. Když se Will chtěl zařadit, zadržel ho Martinův hlas.

„Ty ne! Další je ta holka!“

Jenny omluvně pokrčila rameny a šla na místo, kam ukazoval Martin. Will si stoupl na poslední místo v řadě a přál si, aby Martin jeho malý vzrůst tolik nezdůrazňoval.

„No tak! Vyrovnat, vyrovnat! Koukejte stát v pozoru,“ pokračoval Martin, ale pak zmlkl, když ho přerušil hluboký hlas.

„Martine, myslím, že to není až tak úplně nutné.“

Hlas patřil baronu Araldovi, jenž nepozorovaně vešel malými dveřmi umístěnými za psacím stolem. Teď bylo na Martinovi, aby předvedl to, co považoval za stoj v pozoru. Hubené lokty mu trčely podél boků, paty měl sražené k sobě tak, že kolena jedinečně křivých nohou se od sebe široce vzdálila, a hlavu držel strnule vzpřímenou.

Читать дальше

Шрифт:

Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Похожие книги на «Rozvaliny Gorlanu»

Представляем Вашему вниманию похожие книги на «Rozvaliny Gorlanu» списком для выбора. Мы отобрали схожую по названию и смыслу литературу в надежде предоставить читателям больше вариантов отыскать новые, интересные, ещё не прочитанные произведения.


Отзывы о книге «Rozvaliny Gorlanu»

Обсуждение, отзывы о книге «Rozvaliny Gorlanu» и просто собственные мнения читателей. Оставьте ваши комментарии, напишите, что Вы думаете о произведении, его смысле или главных героях. Укажите что конкретно понравилось, а что нет, и почему Вы так считаете.