Elaine Cunningham - Drowova dcera

Matrona Triel Baenre se v křesle pohodlně opřela a změřila si mistru zodpovědnou za studentky prvního ročníku. Její povytažené obočí varovalo rozlícenou elfku, aby pokračovala nanejvýš opatrně. „Z čeho je moje neteř obviněna tentokrát?“ zeptala se, přičemž neopomněla zdůraznit rodinnou vazbu.

„Další žertíky,“ zavrčela Zeld, která byla očividně příliš rozzuřená, než aby jí narážka došla. „Dnes ráno našla Shakti Hunzrin pod postelí pole hub. Měla bych dodat, že v případném hnojivu.“

Matrona mistra si povzdychla. Liriel nestrávila v budově ve tvaru pavouka ještě ani tři dny a už se stihla stát hlavní podezřelou skoro tuctu malých žertíků. Byla v nich dobrá, to musela Triel uznat, ale Matrona Baenre se obávala, že mladá elfka jednou zajde příliš daleko. Méně zručný vtipálek by na jejím místě byl dávno chycen při činu a zákonitě jednou musí přijít i den, kdy se tomu nevyhne ani Liriel. Triel měla s talentovanou dívkou plány, které nezahrnovaly její proměnu do ebenové sochy varující ostatní studenty před nedodržováním pravidel.

„Můžete dokázat, že za to může Liriel?“ požadovala chladně.

Mistra zaváhala. „Ne, předpokládám, že ne. Shakti je však ve svém obvinění nezlomná a skutečně má právo požadovat potrestání mladší studentky.“

Triel si znovu povzdechla. Nebylo nijak neobvyklé, že si mladé novicky mezi sebou vyvinuly vzájemnou rivalitu, osobní msty a zášti. Ve skutečnosti byla právě tohle skvělá příprava na život mimo Akademii, a proto od toho nebyly odrazovány. Tohle však začínalo přerůstat přes hlavu. I když Shakti Hunzrin nebyla Lirielin jediný cíl, rychle se stával nejoblíbenějším. Ne, že by to někoho zajímalo. Shaktin rod nepatřil mezi velké a na jejich obchodní záležitosti pohlíželi svrchu i někteří bohatí poddaní, kteří tyhle šlechtice snobsky nepovažovali za nic víc než za povýšené vidláky. Shakti tomu zažitému obrazu nijak nepomáhala. Její všudypřítomné vidle a neustálé nudné monology o chovu a péči o rothe vlastně ani nemohly pověsti rodu škodit víc. K tomu všemu postrádala sebemenší stopu smyslu pro humor, byla mstivá vůči svým družkám a k sluhům a mladším studentům se chovala krutě. Pokořující žertíky vůči její osobě v takovém případě představovaly skvělý způsob, jak srovnat účty, a Liriel si díky nim vysloužila značný díl tichého obdivu. Stručně řečeno, Arach-Tinilith se zase jednou nenudil.

Například minulou noc došlo k vyrušení v kapli, když Shakti – pilná a pečlivá studentka, která se pomalu blížila k postavení nejvyšší kněžky – přistoupila k oltáři, aby provedla večerní oběť. Její magické vidle ji následovaly v dokonalé parodii její nápadně kolébavé chůze. Liriel samozřejmě popřela jakoukoliv účast, ale Triel měla jasno. Celkem nic s tím ovšem dělat nemohla, protože Lloth to podle všeho překvapivě nepopudilo. Dokonce se zdálo, že zlá bohyně si čas od času chtěla užít trochu černého humoru. Časem se rozmarná Pavoučí královna Lirielinými kousky nepochybně unaví, ale prozatím byla divoká dívka novinkou a těšila se Llothině plné přízni.

„Sloužíme bohyni chaosu,“ podotkla Triel.

„Lloth budiž chvála,“ zareagovala kněžka. „Ale brzy přijde den, kdy ta zkažená malá holka zajde příliš daleko!“

„A až se tak stane, sdělí mi to sama Lloth,“ zavrčela Triel. „Dávej si pozor, abys za Pavoučí královnu nemluvila, když o to ona nestojí!“

Zeld vyvalila oči, když si uvědomila, jak daleko zašla. Hluboce se uklonila. „Žádám o vaše a Llothino odpuštění,“ zamumlala a prsty instinktivně načrtla znamení podřízenosti, kterým se tradičně odvracela nepřízeň Pavoučí královny.

Triel ji okamžitě uťala. „Jak pokračují Lirielina studia?“

„V některých oblastech nadmíru dobře,“ připustila mistra. Její hlas již zněl klidněji a také opatrněji volila slova. „Má neobyčejnou schopnost učit se a pamatovat si kouzla. Proslýchá se, že se jí dostalo kouzelnického výcviku.“

Poslední větu Zeld pronesla s lehce stoupající intonací otázky. Triel odpověděla chladným, upřeným pohledem.

„Necháváte ji postupovat vlastním tempem, jak jsem vám řekla?“

„Zajisté, Matrono mistro. Dívka byla pečlivě vyzkoušena a shledána způsobilou přeskočit jisté oblasti studia. Vykazuje ohromující nadání pro magické přenosy. Dnes začala výuku nižších sfér se studentkami dvanáctého ročníku. Takovým tempem by se mohla naučit přivolávat menší démony, nebo dokonce zvládnout přesun sférami, ještě před koncem prvního roku učení. Na druhou stranu,“ varovala Zeld, ‚je Liriel v jiných oblastech překvapivě nevědomá, a to i podle standardů novicek prvního ročníku. Její formální vzdělání bylo trestuhodně zanedbáno. Neví prakticky nic o slavné historii Menzoberranzanu nebo o uctívání Pavoučí královny. A ačkoliv se v oblasti společenského protokolu orientuje dostatečně dobře, nemá představu, kde je její místo v řadách Llothiných kněžek.

„Vyplňování takových mezer je tvoje práce,“ pronesla Matrona mistra chladně. „Nakonec, jestli má Liriel dostatek času na žertíky, potom nemůže být vytížená.“

Zeld se napjala, avšak do hádky s mocnou Triel se pustit nechtěla. „Máte mé slovo. Rod Baenre získá další nejvyšší kněžku v rekordním čase.“

„Skvělé. Chci být i nadále informována o Lirieliných aktivitách.“

„O, jsem si jistá, že o nich uslyšíte,“ odvětila mistra suše. „Pamatujte, že byla pro účely studia sférického cestování umístěna do dvanáctého ročníku. Alespoň část dne tak bude ve stejné třídě jako Shakti Hunzrin.“

V soukromí svého pokoje v dormitoři hodila Shakti Hunzrin zrádné vidle proti zdi. Náraz zbraně a následné řinčení o zem byly přehlušeny kněžčiným zuřivým jekem.

Jako další vzduchem prolétly Shaktiny šaty. Nějak došlo k tomu, že všechny byly prosyceny pachem hnoje, a zuřící žena je ze sebe strhávala a odhazovala pryč. Přistoupila k umyvadlu a přičichla k vodě ve džbánu. Alespoň že ta není tím pachem poznamenaná, pomyslela si ponuře. Nalila trochu vody do umyvadla a začala se drbat houbou.

Shakti ani na okamžik nepochybovala, kdo byl za její nejnovější zneuctění zodpovědný. Dobře si pamatovala údiv a vztek v očích Liriel Baenre, když jí jako nové studentce přikázala, aby ji obsluhovala při snídani. Shakti měla plné právo něco takové požadovat, ale Liriel jí přesto otevřeně odmítla vyjádřit úctu, kterou si poctivě vydobyla dvanácti roky dřiny v tomhle pavoučím vězení. A co hůř, té malé mrše to prošlo!

Další důkaz toho, pomyslela si Shakti hořce, jak špatně je tohle město vedeno. Kněžky stanovovaly pravidla a pak je podle libosti porušovaly. Shakti měla pocit, že Liriel si mohla dovolit dělat, cokoliv se jí zachtělo, a to díky jménu, které prostě zdědila. Nikdo z rodu Baenre se podle všeho nemohl mýlit, a to i když stará Matrona dovedla město na pokraj zkázy. Ať už ale uplynulé dva dny přinesly cokoliv, Shakti alespoň poskytly jasný cíl pro její zuřivost, rozmrzelost a frustraci. Vše, co bylo na Menzoberranzanu špatného, mělo konečně jméno.

Shakti nenáviděla Liriel Baenre. Čistota a síla toho pocitu převyšovaly všechno, co dosud mladá kněžka poznala. Nenáviděla Liriel pro její vysoký šlechtický původ a všechen zmatek způsobený dlouhou vládou její babičky a zkázonosnou válkou. Nenáviděla tu dívku pro její krásu a okamžitou oblíbenost v Akademii. Nenáviděla Lirielin bystrý smysl pro humor; kdykoliv byla ta potvora nablízku, měla Shakti pocit, že je terčem vtipu, kterému ona jediná nerozumí. Nenáviděla Liriel pro její pohotovou mysl a lehkost, s níž se učila věcem, které by měly vyžadovat roky námahy. Ze všeho nejvíc ji však nenáviděla kvůli patnácti rokům svobody. Ona sama musela do Akademie vstoupit na počátku dospívání, a proč by na tom Baenre neměla být stejně? Za všechny tyhle nespravedlnosti, přísahala Shakti Hunzrin, jednoho dne Liriel Baenre draze zaplatí.