Stanisław Lem - Příběhy pilota Pirxe

„Samozřejmě… když mě potřebujete,“ řekl překvapeně Pirx. Snažil se soustředit. „Ale musíte mít povolení Základny.“

„To zařídíme, pokud souhlasíte vy.“

Nikdo už nic neřekl. Šli všichni tři do hlavního „puchýře“, kde sedělo v dlouhé nízké místnosti vedení, asi dvacet znalců — pár místních, ale většina jich přiletěla z Velké Syrty. Protože byla doba oběda, ale každá hodina byla drahá, donesli jim sem studené jídlo z bufetu, a tak začala porada u čaje a u talířků, díky čemuž to všechno vypadalo tak nějak podivně neoficiálně, skoro neseriózně. Pirx přirozeně tušil, proč ho předseda, inženýr Hoyster, požádal jako prvního, aby ztroskotání popsal. Byl přece jediným nepochybně nestranným svědkem, protože nepatřil ani k týmu kontroly letů, ani k osádce Agathodaemonu. Když Pirx ve výpovědi dospěl k své reakci, Hoyster ho poprvé přerušil.

„Vy jste tedy chtěl, aby Klyne vypnul celou automatiku a pokusil se přistát sám, ano?“

„Ano.“

„Smím vědět proč?“

Pirx odpověděl okamžitě.

„Považoval jsem to za jedinou možnost.“

„Tak. A nepředpokládal jste, že přechod na ruční řízení může způsobit ztrátu stability?“

„Ta už byla ztracená. To se dá konečně ověřit, máte pásky.“

„Jistě. Chtěli jsme si nejprve udělat obecný obraz. A… jaký je váš osobní názor?“

„Na příčinu…?“

„Ano. Zatím se ještě neradíme, zatím se informujeme. Cokoli řeknete, nebude nijak závazné. Každá domněnka i riskantní, může být pro nás drahocenná.“

„Chápu. Něco se stalo s počítačem. Nevím co a taky nevím, jak je to možné. Kdybych to sám nezažil, neuvěřil bych tomu, ale byl jsem tam a slyšel jsem to. To počítač obrátil operaci a dal meteorovou výstrahu, i když neúplnou. Znělo to přibližně takhle: ‚Meteory, pozor, plným tahem po ose vpřed. ' Ale protože tam žádné meteory nebyly….“ pokrčil Pirx rameny.

„Ten model, ‚Ariel‘, je zdokonalená verze počítače AIBM 09,“ poznamenal Boulder, elektronik, kterého Pirx znal, protože se s ním občas vídával ve Velké Syrtě.

Pirx přikývl.

„To vím. Proto jsem řekl, že bych tomu nevěřil, kdybych to neviděl na vlastní oči. Ale stalo se to.“

„Co myslíte, komandore, proč Klyne nic neudělal?“ zeptal se Hoyster.

Pirx ucítil, jak ho uvnitř zamrazilo, a než odpověděl, podíval se na obě strany — na všechny. Taková otázka padnout musela. Raději by však nebyl první, kdo na ni měl odpovědět.

„To nevím.“

„Jistěže. Ale dlouholetá zkušenost vám dovoluje vmyslet se do jeho postavení…“

„To jsem také učinil. Já bych udělal to, k čemu jsem se ho snažil přimět.“

„Aon?“

„Žádnou odpověď jsem nedostal. Slyšel jsem jen hluk, jakoby křik. Budete muset velice pečlivě odposlouchávat pásky, ale obávám se, že to mnoho nedá.“

„Pane komandore,“ řekl tiše Hoyster, ale tak nějak podivně pomalu, jako kdyby opatrně volil slova, „vy se přece orientujete v situaci, že? Na lince Aresterra máme teď dvě další jednotky stejné kategorie, se stejným řídícím systémem. ‚Anabis' přiletí za tři týdny, ale ‚Ares' už za devět dní. Bez ohledu na naše povinnosti vůči těm, kteří zahynuli, máme větší povinnosti vůči živým. Za těch pět hodin jste si už jistě promyslel všechno, co se událo. Nemůžu vás k tomu nutit, ale prosím vás, abyste nám to řekl.“

Pirx ucítil, jak bledne. Co chce Hoyster říct, to si domyslel už z jeho prvních slov, a zmocnil se ho nepochopitelný pocit, jakoby z noční můry: aura urputného, zoufalého mlčení, v němž zápasil s protivníkem bez tváře, a když ho zabil, zahynul společně s ním. Byl to okamžik. Přemohl se a pohlédl Hoysterovi do očí.

„Chápu,“ řekl. „Klyne a já příslušíme ke dvěma různým generacím. Když jsem začal lítat já, nespolehlivost automatických operací byla daleko větší… A ta nedůvěra v člověku zůstane. Já myslím, že… Klyne jim věřil absolutně.“

„Domníval se, že počítač disponuje lepšími vědomostmi? Že zvládne situaci?“

„Nemusel spoléhat na to, že ji zvládne… Spíš si myslel, že když to neumí počítač, nedokáže to tím spíš ani člověk.“

Pirx si oddychl. Řekl, co si myslel, a přitom nevrhl stín na mladšího kolegu, který už byl mrtev.

„Podle vás byly možnosti, jak loď zachránit?“

„To nevím. Času bylo málo, ‚Ariel‘ se blížil ztrátě rychlosti.“

„Přistával jste někdy za takových podmínek?“

„Ano. Jenže s lodí s malou hmotností — a na Měsíci. Čím je raketa delší a těžší, tím obtížnější je získat porušenou stabilitu při nulové rychlosti, zejména když dojde k výkyvům.“

„Slyšel vás Klyne?“

„To nevím. Měl mě slyšet.“

„Převzal řízení?“

Pirx už otvíral ústa, aby řekl, že na tohle najdou odpověď v záznamech, ale místo toho odvětil:

„Ne.“

„Jak to víte?“ To byl Romani.

„Podle kontroly. ‚Automatická operace' svítila po celou dobu. Zhasla, až teprve když loď ztroskotala.“

„Nemyslíte si, že Klyne už neměl čas?“ otázal se Seyn. Bylo dost zvláštní, že se na něho obrátil tímto způsobem, přestože si tykali. Jako kdyby mezi nimi vznikl náhlý odstup. Nepřátelství?

„Situace se dá matematicky vymodelovat a pak se ukáže, jestli byla nějaká šance,“ snažil se Pirx mluvit věcně. „Já to vědět nemůžu.“

„Když výkyv překročil čtyřicet pět stupňů, nebylo už možné loď stabilizovat,“ trval na svém Seyn. „Není to tak?“

„Pokud jde o můj ‚Cuivier‘, není. Tah se dá zvětšit nad povolené maximum.“

„Přetížení přes dvacet a něco — může zabít.“

„Jistě. Ale pád z pěti kilometrů zabít musí.“

Tím ta krátká polemika skončila. Pod lampami, které svítily, přestože byl den, se táhl do stran dým. Kouřili.

„Podle vás mohl Klyne převzít řízení, ale neudělal to, že?“ vrátil se k svému námětu předseda Hoyster.

„Asi mohl.“

„Nepovažujete za možné, že jste ho svým zásahem vyvedl z míry?“ ozval se Seynův zástupce, člověk z Agathodaemonu, kterého Pirx neznal. Zdejší jsou tedy proti němu? I to se dá pochopit.

„Považuju to za možné. Tím spíše, že tam v řídící kabině lidé něco křičeli. Tak to aspoň vypadalo.“

„Že tam vypukla panika?“ zeptal se Hoyster.

„Na tu otázku neodpovím.“

„Proč?“

„Odposlechněte si pásky. Hluk si člověk může vysvětlovat různě, to nejsou žádné přesné údaje.“

„Mohla podle vás ještě něco dělat pozemní kontrola?“ ptal se s kamennou tváří Hoyster. Zdálo se, že v komisi dochází k rozporům. Hoyster byl z Velké Syrty.

„Ne. Nic.“

„Tomu, co jste řekl, odporuje vaše vlastní jednání.“

„Ne. Kontrola nemá právo se plést do rozhodnutí velitele… v takovéhle situaci. V řídící kabině může situace vypadat jinak než dole.“

„Přiznáváte tedy, že jste jednal proti ustáleným zásadám?“ ozval se znovu Seynův zástupce.

„Ano.“

„Proč?“ zeptal se Hoyster.

„Ty zásady pro mě nejsou svaté. Dělám vždycky to, co považuju za správné podle vlastního uvážení. Už jsem se z toho jednou zodpovídal.“

„Před kým?“

„Před tribunálem Kosmického soudu.“

„Ale byl jste zproštěn žaloby, že?“ poznamenal Boulder. Velká Syrta kontra Agathodaemon. Teď už to bylo zřetelně patrné.