Němcová Božena - Národopisné a cestopisné obrazy ze Slovenska

aj, Jezúšku, spáso naše,

choj ty s námi na salaše.

Vezmi, sestra, vezmi sáček,

puojděme my na ryby;

níže mlýna je vrbina,

tam nám rybka nechybí.

Pesničanky moje, ako vás zabudněm,

naspodek do truhly ukladač vás buděm.

A tu najpeknějšiu na sám vrch já si dám,

keď má kto vybije, tu mu já zaspievam.

Ovce, milé ovce,

mátě zlaté zvonce;

prec vás pásť něbuděm,

něch vás pasie, kdo chce.

Lepší je Prešporek něž Trnava,

lebo je v Trnavě voda malá.

Ako to vieš, že je malá?

Sama mi královna povedala.

Eja věru, něbuděm u Hlinčan obývať,

májů kalnú vodu, němuožem ju pívať.

Ptáčku, sokolíčku, ič tam na pole,

a jak sa tam něnazobáš,

příď k méj stodole.

Tmavá nuocka, tmavá, zle po ňu choditi,

kde jamy, kde vršku, neviem kde stúpiti.

Šavník, milý Šavník, čože za dědina,

němáš tam kostela, ani toho mlýna,

ani toho mlýna, ani len tej pily,

kam stě sa poděly, vy šavnické víly!

Eja veru, valaše, něpúščaj na naše,

lepšia sa naše paše něž vaše salaše.

Horičko Cisova, což si ošuměla,

ako by si nikdy zelená něbola!

Eh, veru smo boly

tri vlastnic sestřičky,

eh, veru srno se rozešly

ako laštovičky:

jedna je za Váhom,

druhá za Dunajom,

tretia si vandruje

za – – – – – – – .

Eh Kysuca, Kysuca, ta bystrá vodička,

sebrala mi stroje s mojho koníčka.

Eh věru, mlynaria, prečo němelietě,

prečo sebe od huor vody něženietě?

Rudo, rudo, rudofúsy,

viděl si tam naše husy?

Viděl, viděl, jedným očkom,

čo sa pásly za potočkom.

Keď som bol malučký, malučičký,

pásol som koníčky u vodičky:

chytali ma, lapili ma,

že som bol malučký, nechali má.

Kršiak

(káně)

Kršiak letí, němá děti,

a my máme, nepředáme;

choj na horní koniec,

tam vela (mnoho) kureniec (kuřat).

Hájičok, hájičok,

zelený hájičok:

kdože těba rozveselí,

keď tie ptáčky uletěli.

Nedobré je víno děťom,

lepšia je im kaša s mliekom.

Pásla som Bělenu

za sukňu zelenú;

Bělenu predali,

suknu mi nedali.

Keď som bol maličký pacholíček,

stúpil mi koníček na malíček;

ach bože, bože, šak ma to bolí,

šak sa mi to už snáď nězahojí.

Hodmo, bodmo se bojuje,

hodmo, bodmo se raní:

hodmo, bodmo se bojuje,

hodmo, bodmo se bráni.

Fialinka tichá,

v skrytě libě dýchá.

Povedala sova, že je ona vdova,

že něpuojdě za muž, kreme za sokola.

„Moja milá sova, to by bol veľký krik,

keby já těba vzal; dobrý tebe kuvik.“

Pod naším okienkom zima lebo mráz,

zamrzla studienka, něni vody raz.

Vezmi sekerečku, prerub studienečku,

budě vody zas.

Eh veru už tuším, že maširovať musím

od svojej rodziny do cudzej krajiny.

Porúčam na Boha tunajšie (zdejší) chodníčky,

něbudu ztaď chodiť na rok mé nožičky.

Eh buděm, kde buděm, Boha chváliť buděm,

na jeho dobrotu nikdy nezabudněm (nezapomenu).

Kukulienka kuká, že by jedla mlieče,

a muděk jej mudká, že sa jej to vlečie;

kukulienka kuká, že by jedla huby,

a muděk jej mudká, že sa jej to hubí.

Malý koledníček

Já malý žiačik

spievam ako ptáčík,

na tieto sviatky

rač vám Pánbuoh dáti

šťastia a zdravia

ako ľudia vravia.

(Když ho nechají čekati, zazpívá:)

Odbavtě mňa, oziabe mňa,

přídě vietor, uchytí mňa,

ak mně němáte co dáti,

nach vás Pánbuoh obohatí.

Ukolébavky

Huli, beli, usni, prídu za těbú sny,

oj sníčky, do hlavičky, od tvojej mamičky.

Holusky, belusky, očima něbluskni,

keď očima bluskněš, neskoro usneš.

Hajonky, hajonky, niet ti tu mamonky,

ta ti šla do poľa nakopať korenia,

tebe do kúpela, pánom do jeděnia.

Slovenská matka aneb chůva hraje si s dítkem takto:

Navařila mamička kašičky.

Poďtě sem, poďtě, moje dětičky!

Tomu dala na mističku,

tomu dala na pánvičku,

tomu dala na tanierik,

tomu dala na lyžičku,

tomu dala na vidličku —

a tomu najmenšiemu nič nedala,

ale mu prasiatko zaklala:

kvik, kvik, kvik!

Slovenské dítě mluví k „pánbožkové kravičce“ takto:

(Česky slunéčko čili berunka.)

D. Pánbožková kravičko,

kam poletíš?

P. k. Kde je moja mamička.

D. Kdeže je ti mamička?

P. k. Zaletěla k Dunaju,

tam sa pasie po hájů;

zaletěla k dúbrave,

tam sa pasie na tráve!

Děti slovácké vidí-li lesního holuba (hrivnák), takto mu zpívají:

Chudý som, chudý,

na prutě sedím;

našiel som bobu,

hrivnáci zobů,

huk, huk, húk!

Na kavku (ve Slovensku) volají:

Kavky, kavky,

kdě letitě?

„Do Nového Mesta.“

Zarúbaná cesta

klučom, povrazom.

Sedí baba za uhlorn,

upadla jej lyžička

do sladkého mliečička.

Když krávy jdou, zpívají děti aneb matky malým dětem na Slovensku:

Beči, beči „mú“,

jedna za druhů;

jedna něsie mliečko,

druhá těliatěčko,

tretia smetanu.

Na Slovensku přimlouvají slimáku (hleměždi), když ho děti chytí a v ruce drží:

Slimák, slimák,

vystrč rožky

na paruožky,

ak něvystrčíš,

upečiem ťa,

zjem ťa.

Kukulienka kuká,

že sa hora (les) puká;

jalovec sa smeje,

že sa zaoděje.

Kukulienko, kde si bola,

žes tak dlúho nekukala?

„Eh kuku, kuku, kuku,

seděla som na buku.“

A tam dole při Bystrici

hudie vrabel prepelici;

prepelica poskakuje,

že jej vrabel muzikuje.

Poza humny straky, vrany orú,

liška plúži (vláči), zajac jej slúži.

A ovca žně; baran snopy viaže,

blcha skáče, na vuoz snopy hádže,

a veš lezie, do stodoly vezie.

Vrabci stoja, mlátiť sa stroja,

kohút veje, sliepka sa mu směje.

Tri kačice cúdia (čistí) si pšenice,

kusá sviňa, ta vezie do mlyna,

potkan mele, myš mu mýto bere,

kráva miesi, vuol jej vodu nosí.

Volání slovenské žnečky na slunce

Kolo, slunko, kolo, buď poludnia skoro,

eště slunko kolej, buď poludnia skorej.