Němcová Božena - Národopisné a cestopisné obrazy ze Slovenska

Padne-li svinka do kotlíku, rychle svinkovci z kotlíku ji vybíjejí, kdyby tam déle zůstala, než by deset napočítal, už by museli jamky přeměňovati. Mezitím co svinkovci svinku od jamky do jamky házejí a odbijí, sviniar obchází kolem a dává na vše pozor. Jak se který opozdí a jamku jen okamžení prázdnou nechá, sviniar přiskočí a vtekne rmrdo ní svoji hůl; ten, co zůstal bez jamky, musí pak býti sviniarem a sviniar stane se svinkovcem. Při této hře je potřeba veliké pozornosti, na všech stranách aby měli oči.

Při pršce hrají děti na venku rády pukanku. Užmolí a ulapkají kousky hlíny jako ořech veliké a ty hází zpozdálečí buď na vrata nebo na branky, kaní se trefí, volajíce přitom:

Pukanka, pukanka, pukanka,

daj nám, bože, slnca

do novyho hrnca;

veď ti ho my dáme,

kedě sa vyhráme;

príď na naše vrátka,

dáme ti kus, kus blátka –

puk!

Přitom hodí uválenou hrudku na vrata, až se rozpleskne – pukne.

Osoby: Anděl, bača, Fedor, Stacho, Kubo, valaši. Pes Zahraj.

(Fedor spí; anděl se objeví a zpívá:)

Sem, sem, pastýři, k jesličkám Páně,

sem pospíchejte, krále vítejte;

v městě Betlémě, v tom sprostém chlévě

zplodila panna krásného syna

a do jesliček ho položila. Gloria!

(Anděl odejde.)

Fedor (se probouzí, mne si oči a kolem se ohlíží) : Kdeže to spievajú? Či to žiačkove, či to ptáčkové? (Zpívá:)

Chodil som, blúdil som

po betlémských horách,

fujaru som stratil.

Kdo by mi ju vrátil,

drahně bych mu zaplatil,

taký dukát bych mu dal,

čo by zhola nič nestál. –

Ale čo mám robiť? Či na brata Stachu volať? Hej, poď sem, brate Stachu, som u velkom strachu!

Stacho(přiběhne): Preboha, bratku Fedore, čo voláš? A snáď ti zabehly ovce po horách?

Fedor:Ej veru zabehly, a či si ich neviděl?

Stacho (zpívá) :

Ej tak sa mně počalo chutně spáti,

že sa mně něchcelo hore vstáti,

ptáčkové spievali, kukačky kukaly

pri salaši! –

A keď som sa prebudil, taká jasnosť mna zašla, že som nic neviděl.

Fedor:Ej brate Stachu, něznám, čo máme robiť?

Stacho (zpívá) :

Puojděme my za šuhaji,

co na horách prebývají.

Fedor: A či si neviděl dakdě nášho baču?

Stacho:Tamhla sa poza bůčky vlečie a plno syrá v cedile vlečie.

Fedor:Choď preňho!

( Stacho jde k bačovi a bača s ním se vrací; za nimi přichází Kuba, pískaje na fujaru, a pes Zahraj chodí okolo, jako by ovce za ním hnal. Když přiženou, dělá Fedor, jako by košiar otevřel, a Kuba, jako by tam ovce vehnal.)

Bača:Keď sme sa tak poschodili, dlho sa něobmeškávajme, ale si posedajme a napime sa z tohoto kulača (vytáhne kulatou láhev z dýní) a zajedzme z tutoho chliebca ovseného, tri dni, tri noci na mraze pečeného. – Na zdravie ti, Fedorko! Na zdravic ti, Stachajko! Aj tebe, Kubo! (Když všem třem připije, podá láhev Fedorovi.)

Fedor:Eh, bodaj babu vlci zjedli, čo tento trunk varila! – (A otřásaje se, podá druhým.)

Bača:No keď sme sa napili, najedli, políhajme trochu spať, bystrý Fedor bude ovce pásť.

(Všickni ulehnou na zem a dělají, jako by spali.) Fedor (obchází chvíli košiar, potom se zastaví a povídá) : Tri dni, tri noci som nespal, musím si za málo pospať a na Zahraj a ovce zaněchať. No, nože hlídaj, starý pes! – (Lehne a usne; pes obchází košiar. Objeví se po chvíli) anděl (a zazpívá) :

Vstávejte, valaši, vstávejte,

ovečkám pokrmu dávejte,

oznamujem vám vesele,

že se narodil syn Boží v Betlémě, na slámě!

Gloria in excelsis Deo! –

(Anděl zmizí; Fedor zaslechna hlas andělův, vyskočí a volá:)

Vstávaj hore, bača náš,

narodil se pastýr náš! –

(Bača i valaši vyskočí; Fedor povídá, co byl slyšel, a radují se všickni a začnou zpívati:)

Dobrý pastýr se narodil,

nás ovečky vyslobodil,

radujte se, valaši,

na betlémskom salaši.

Bača: Keď sme vyspievali, puojděme na oferu k Jézuškovi. A či ty, bratě Stachu, znáš cestu do Betléma?

Stacho:Znám.

Bača:A ty, Fedorko?

Fedor:Znám.

Bača:A ty, Kubo?

Kuba:Eh veru znám.

Bača:A ty, starý Zahraju?

Pes:Ako by já neznal, moja hlávka stará, múdra, v děviatich školách vycvičená.

Bača:Nuž dobré, ale keď my k Bohu puojděme, cože my mu vezmeme?

V bielom som sa narodila,

v zelenem som rástla,

něraz si na mně oči

naša chasa pásla.

Teraz som v rúchu červeným,

ale srdcom kamenným —

a preca starí i mladí

majů ma rádi.

(Čeřesně – třešně)

Němá dušu ani těla, a každý děn k Bohu volá.

(Zvon)

Beží, beží, nězaleží, němá nohy, ani vuoz, ani saně, preca nikdy neustane.

(Čas)

Otec má 12 synov, 52 vnukov a 365 pravnukov. Každý deň umrel mu jeden pravnuk, každých siedmich dní jeden vnuk, každý mesiac jeden syn, a keď všetci umreli, umrel i on sám. Čo to bol za otca?

(Rok)

Kdo ho zbačí (uvidí),

nach ho potlačí;

kdo ho chce chovať (držet),

musí se varovať,

dávaj mu hlúpo,

a to jen skupo,

ak mu dáš masť (sádlo),

budě ti rásť,

keď něrastie, budě krásť,

budě zbíjať,

mečom okolo hlavy svíjať,

z domu ťa vypere,

všetko ti před očima zežere.

(Oheň)

Letí, letí do hory,

samo k sebe hovorí;

má očička račie

a krídělká ptáčie.

(Včela)

Silo, bodilo,

po vodě chodilo

a nikdy sa něnamočilo.

(Slunce)

Sto prstov, peť krstov, štyri duše.

(Pohřeb, když čtyři nesou mrtvého)

Čierno je, nie je zem; bielo je, nie je sněh; zelenuo je, nie je tráva; má chvost, nie je kráva.

(Straka)

Hora (les), pod horou pole, pod polom studničky, pod studničkami smrky, pod smrky jedly, pod jedly kaky, pod kaky kleky, pod kleky ťápy.

(Člověk: vlasy, čelo, oči, nos, ústa, břicho, kolena, šlápěje)

Ako ďalekože muože zajac do lesa zabehnúť?

(Do polovice, pak běží z lesa)

Zajac cez pole zabehá, pod ním samá diera, a preca do žiadnej neupadne. Ako je to?