Němcová Božena - Národopisné a cestopisné obrazy ze Slovenska

(Přes strniště)

Štyri mám nohy a štyri rohy, někráčam nohami, několem rohami. Čo na mna naložíš, musím niesť, zo mňa žiješ a mně nedáš jesť? (Jestli se hneď neuhodně a je to u stolu, dodá se:) Stojím ti pred nosom, a eště něvieš, kdo som?

(Stůl)

Hora (les) hučí, baran blečí a kuoň ťahá.

(Housle, struny a smyčec)

Letí, letí, krídla němá, sadně na zem, nohy němá.

(Sníh)

Dvaja bratia zpoza jednoho breha hledia, ale sami seba uzrieť němuožu.

(Oči)

Štyria bratia po svetě sa naháňajú a dohoniť sa němuožu.

(Kolesa)

Do čoho němuože dieru vyvrtať?

(Do vody)

Mám já takého vola, čo se do stajně zmestí, iba jeho rohy nie.

(Nebozez)

Děsiati bratia chodia; jedných peť chodí po cestě a ti sú vždy suchí, druhých peť chodí popod střechu a ti sú vždy mokří.

(Deset prstů při předení)

Čierny do kúpela, červený z kúpela.

(Rak)

Kdě Pánbuoh eště nebol?

(Na sudě)

Dobré som něpadol od divu, náš otec mně ukázal na myši pasť živu, či stě vy ju eště neviděli?

(Kočku)

Dolu stojí, dve má nohy; hore stojí, dva má rohy; na rohy si naberá, člověk na ňu pozerá: keď na rohy nabere, člověk jej to všetko pobere.

(Vidlička. Při jídle dá se dobré povídat)

Jedno beží, druhuo leží, tretia se dívá, štvrtuo se kývá.

(Potok, kámen, tráva a strom)

Keď sa otěc tamto smeje

a tu matka slzy leje:

panna dcera v takie časy

sedmorakej krásy pásy

oblieka si.

(Duha)

Vyjdi na mňa, očesaj mňa, len mňa neuraz, dám ti druhý raz.

(Strom při česání ovoce)

Po hore (lese) sa túlalo, šilo, bodalo, i tam sa najedlo i domov donieslo.

(Ježek)

Cez (přes) celý svět je dlhé, a kúra to překročí.

(Kolej)

Stojí pníčok v hoře, sem a tam sa kývá; na tom pníčku hrnok, na hrnku pokrývka, a pníčok sa kývá, pokrývka nespádně – kdo mi to uhádne? (Makovice)

Dvere něotvorí, oblok něvyborí, ani nězaklope, ani sa neohlásí; preca přídě dnuka (dovnitř); i světlo rozsvieti i zas ho zahasí, kedy chce vyletí a žiadna lidská ruka ho něulapí.

(Slunko)

Keď som živá, živých chovám, keď som mrtva, mrtvých nosím, od živých nošená bývám.

(Máry)

Opýtal sa Čuchoň Cvrkaná, či je doma Hopcup?

(Mys, cvrček, kočka)

Čo se nikdy nězděrie?

(Díra)

Na zemi stojí lípa,

na lípě leží konopa,

na konopě stojí hlína,

v hlíně leží zelina;

na zelině leží vůl,

a cože je to?

(Stůl lípový, na něm ubrus konopný, na ubruse mísa, v ní zelí a na zelí hovězina)

Bol jeden strom, na tom strome 12 konárov (větví), na každom konáre 4 hniezda a v každom hniezdě 7 mladých. Kdo to?

(Rok)

Pásli ovce valaši

při betlémském salaši.

Haj dóm, tydlidom,

tydlidom, tydlidom.

Anděl se im ukázal,

do Betléma jít kázal.

Haj dóm, tydlidom,

tydlidom, tydlidom.

Vstaňtě hore a choďte,

Pána Krista najdětě.

Hajdom, tydlidom,

tydlidom, tydlidom.

Najdětě ho v jesličkách,

ovitého v plienočkách.

Hajdom, tydlidom,

tydlidom, tydlidom.

Maria ho kolembá,

a Jozef mu tak spieva:

Hajdom, tydlidom,

tydlidom, tydlidom.

Na husličkách ju, ju, ju,

a na gajdách du, du, du.

Hajdom, tydlidom,

tydlidom, tydlidom.

Cintěrim, cintěrim, ta nová ohrada,

veď mi už v ňom leží tá moja porada,

veď mi už v ňom leží, veď mi hor nevstává,

veď sa něopýta (neptá), jak sa jej dcera má.

Jak sa jej dcera má, jak sa opatruje,

po cudzej cudzině len sa oplakuje.

Koby já som malá krídla za sokola,

veď by obletěla cintěrim dokola,

nikde by nesedla, len na moj' mamky hrob,

vypoviem vám krivdy.

Aleže já nemám krídla za sokola,

němuožem obletať cintěrim (hřbitov) dokola.

Trebárs som chudobný,

ale bárs som dobrý;

ak němám peňazí,

napijem sa vody.

Za Váhom, za Váhom, na tej šachorině,

tam som sa raz vyspal ako na perině.

Dolina, dolina rozmarinou voněj,

rozpustil šuhajko vrané koně po něj,

rozpustil, rozpustil, němoh ich polapať,

sestričko má milá, chojže mi pomáhať!

Dobre já poznávám, kotrý je mládenec,

ktorý sebe chodí jak růžový veniec.

Dobre já poznávám, kotrá je děvuška,

ktorá sebe chodí ako laštovička.

Já biedny žebráčik,

muoj priatěl mesiačik,

priatělka palička (hůl),

stodola kapsička.

Prahy, mosty, stromy,

to sú moje domy,

smrti se něbojím,

o pohreb nestojím.

Straka a sýkorka

Straka rehoce

v Čiernom Potoce,

syn sa jej žení

na Dolnej zemi.

„Aké má šaty?“

„Dlhé po paty,

sukničku zlatú,

hlavu kochlatú.“

„Koho si bere?“

„Sýkorku Dorku.“

„Kdě hu povezú?“

„Do Ružomberku.“

Skřivan zpívá na Slovensku:

Hotuj biče,

pohoniče,

sej, sedliačku, sej!

Ori, ori, sedliačik,

ak nebudeš orati,

budeš na rok žobrati.

Když se skřivan přímo do oblak nese, křičí za ním děti: Nesiem Bohu sviečku!

Strnad volá:

Zle, zle zle, zle bez dětí;

keď (když) vychováš, uletí.

Napodobení žabích hlasů

Několik dětí kuňká a několik jednostejným hlasem říká:

Umrelo nám troje dětí,

kdože budě nariekati:

i ty i já i Žofia,

i ta naša súsedkyňa

a žáby jen kuňkáním přikvakují; což se, když to děti dobře umějí, jako žabí koncert poslouchá.

Děvčenské

Ako je to peknuo, keď dve-tri spievajú,

jedna druhej sebe notky dodávajú.

Nemám hrdělenka, ako som mávala,

keď som zaspievala, horička sa lámala (les se rozlehal).

Jakože nám budě, moja milá sestra,

cez tu našu rolu puojdě hradská cesta.

Těčie voda podlá vody,

puojděme my na jahody;

jahody se nezrodily,

nadarmo sme se nachodili.

Chlapecké

Aj, Jezúšku, spáso naše,

choj ty s námi na salaše,

na salaších dobre bývá,

biele se tam vínko píva: