Blake Pierce - Čekání

“Tam nic není,“ řekl jeden z agentů.

“Jste si jistí?“ zeptal se Crivaro.

“Prohledali jsme jej odshora dolů,“ potvrdil druhý agent.

A pak hlas z místnosti naproti chodbě zavolal...

“Hele, já myslím, že jsem tu něco našel!“

Riley následovala Crivara McCunea napříč chodbou. Než s nimi vešla do místnosti, Crivaro natáhl ruku a zastavil ji.

“Ho, ho,“ řekl jí. “Můžete se dívat odtud z chodby.“

Riley zůstala stát přede dveřmi a sledovala dva muže prohledávající místnost. Ten, který na Jakea zavolal, stál vedle čtvercového tvaru na stěně.

Řekl, “Zdá se, že tu býval kuchyňský výtah. O co se chcete vsadit, že uvnitř něco najdeme?“

“Rozbij to,“ řekl Crivaro.

Riley udělala krok vpřed, aby viděla, co dělají.

Jake k ní vzhlédl a zakřičel...

“Hele, Sweeneyová. Co jsem vám právě řekl?“

Riley se chystala vysvětlit, že neměla v úmyslu vstoupit dovnitř, když Jake poldovi nařídil...

“Zavři ty zatracený dveře.“

Dveře se zabouchly přímo před Rileyným obličejem. Riley stála v chodbě s pocitem šoku a studu.

Proč je na mě agent Crivaro tak naštvaný?, přemítala.

V místnosti se ozýval hlasitý rámus. Znělo to jako by někdo páčidlem odlamoval stěnu, kde býval kuchyňský výtah. Riley si přála, aby se mohla dívat, ale pokusit se znovu otevřít dveře bylo nemyslitelné.

Prošla chodbou do pokoje na druhé straně, o kterém se agenti předtím zmínili, že byl již prohledán. Židle i nábytek byl převrácený a koberec byl nahrnutý, jak jej zvedli a pak znovu pohodili.

Riley tam byla sama, přešla od okna, ze kterého bylo vidět na ulici.

Venku viděla pár lidí, kteří se rychle pohybovali, jako by někam spěchali.

Venku se necítí v bezpečí, uvědomila si. Přišlo jí to neskutečně smutné.

Přemýšlela, jak dlouho už jejich sousedství není příjemným místem k žití.

Také přemítala nad tím...

Jestli se jim daří věci měnit?

Riley se pokusila představit si zdejší život poté, co se zde objeví “mini stanice“, kterou agent McCune zmiňoval. Budou se sousedé opravdu cítit bezpečněji jen proto, že pár poldů postaví piknikový stoleček?

Riley si povzdechla, když viděla, jak pár lidí ze sousedství pospíchá dál.

Uvědomila si, že si klade nesprávnou otázku.

Nejde tu o žádné “my“ - alespoň ještě ne.

Do téhle operace nebyla vůbec zahrnuta. A vypadalo to, že v ní agent Crivaro rozhodně nemá žádnou důvěru.

Odvrátila se od okna a zamířila zpět ke dveřím. Jak překročila nahrnutý koberec, zaregistrovala pod nohama podivný zvuk. Zastavila se a chvíli tam jen tak stála. Pak podpatky zaťukala o podlahu.

Na místě, kde stála, zněla podlaha podivně dutě.

Přešla k okraji koberce a odtáhla ho, aby obnažila kousek podlahy.

Nespatřila nic nezvyklého, jen obyčejnou dřevěnou podlahu.

Hádám, že se mi to jen zdálo, pomyslela si.

Vzpomněla si na to, co jeden z agentů řekl, když z této místnosti vyšel.

“Prohledali jsme to od střechy až po sklep.“

Určitě neměla šanci najít něco, čeho by si třeba agenti FBI nevšimli.

Přesto si ale byla jistá, že zaslechla něco divného. Byla by to nezaznamenala, kdyby s ní byl v místnosti ještě někdo jiný. Všimla si toho jen proto, že zde bylo ticho.

Ukročila pár kroků stranou a znovu podpatkem zaťukala do podlahy. Podlaha zase zněla bytelně. Pak se ohnula a klouby na ruce zaťukala na místo, které se jí předtím zdálo duté.

A opravdu, znělo zde dutě. Neviděla sice místo, které by se dalo otevřít, ale...

Ráda bych věděla...

Viděla, že jedno prkno bylo kratší, než ta ostatní. Na konci mělo tmavou skvrnu, která vydala jako běžný suk.

Riley prstem na skvrnu zatlačila.

Málem vyskočila z kůže, když prkno na jednom konci trochu vyskočila.

Já něco našla!, pomyslela si.

Já opravdu něco našla!

Riley zatáhla za konec prkna, které trochu vyskočilo.

Celé prkno se uvolnilo. Položila jej stranou.

A opravdu, pod prknem se objevil prostor.

Riley se podívala zblízka. Pod prkny se objevily zastrčené balíky bankovek.

Vykřikla, “Agente Crivaro! Něco jsem našla!“

Zatímco čekala na odpověď, Riley zahlédla vedle balíků peněz ještě něco jiného. Byl to kraj plastového předmětu.

Riley se pro předmět natáhla a zvedla jej.

Byl to mobilní telefon - jednodušší model než ten, který před chvilkou obdržela ona. Uvědomila si, že to musí být jeden z těch předplacených typů, přes který nelze dohledat majitele.

Slepý telefon, pomyslela si. To musí být pro drogový obchod velmi užitečné.

Náhle od dveří zaslechla vykřiknout hlas...

“Sweeneyová! Co si sakra myslíte, že děláte?“

Riley se otočila a spatřila agenta Crivara s rozhořčeně rudou tváří. Agent McCune přispěchal hned v závěsu.

Ukázala nalezený telefon a řekl, “Něco jsem našla, agente Crivaro.“

“To vidím,“ řekl Crivaro. “A všude na tom jsou teď vaše otisky. Dejte mi tu věc.“

Riley podala telefon Crivarovi, který jej vzal zlehka palcem a ukazováčkem a vložil jej do plastového sáčku pro důkazy. Viděla, že jak on, tak agent McCune mají na rukou rukavice.

Cítila, jak se studem zarděla.

To jsem vážně zpackala.

McCune si klekl a zahleděl se do prostoru pod podlahou.

Řekl, “Hele, agente Crivaro! Podívejte se na tohle!“

Crivaro si klekl vedle McCunea, který řekl, “To jsou ty peníze, které jsme hledali po celém domě.“

“To tedy jsou,“ řekl Crivaro.

Crivaro se otočil k Riley a vyštěkl...

“Dotkla jste se těchto peněz?“

Riley zatřásla hlavou.

“Jste si jistá?“ Zeptal se Crivaro.

“Jsem si jistá,“ řekla Riley bázlivě.

“Jak jste to našla?“ Tázal se Crivaro a ukázal na otvor.

Riley pokrčila rameny a řekla, “Jen jsem tudy šla a zaslechla jsem pod nohama dutý zvuk, tak jsem odhrnula koberec a -“

Crivaro ji přerušil, “A trhla jste s tímhle prknem.“

“No, s ničím jsem vlastně netrhala. Jenom vyskočilo, když jsem se dotkla určitého místa.“

Crivaro se zamračil, “Vy jste se ho dotkla. A toho telefonu taky. Nemůžu tomu uvěřit. Na všem jsou vaše otisky prstů.“

Riley zakoktala, “Já - já se omlouvám, pane.“

“To byste sakra taky měla,“ řekl Crivaro. “Dostanu vás odtud ještě předtím, než zpackáte něco dalšího.“

Vstal z podlahy a oprášil si ruce.

Řekl, “McCune, dohlédněte na to, ať prohledávací tým pracuje dál. Až budete hotovi na tomto patře, pokračujte v podkroví. Nemyslím si, že najdeme ještě něco jiného, ale musíme být pečliví.“

“Provedu, pane,“ řekl McCune.

Crivaro vedl Riley zpět po schodech dolů a ven ke svému autu.

Jak odjížděli pryč, Riley se zeptala, “Vracíme se zpátky na ředitelství?“

“Dnes ne,“ odpověděl Crivaro. “Možná už nikdy. Kde bydlíte? Odvezu vás domů.“

Její hlas se zalykal emocemi, když mu Riley diktovala adresu.

Jak v tichosti ujížděli, Riley se ocitla v myšlenkách na Crivara, který jí byl tenkrát na Lantonu uchvácen, a jak jí říkal...

“FBI potřebuje mladé lidi, jako jste vy - obzvláště ženy. Byla by z vás obzvlášť dobrá agentka.“

Jak se věci změnily!

A ona věděla, že to nebylo jenom kvůli jejím chybám. Crivaro se k ní choval chladně od začátku dne.