Blake Pierce - Čekání

Tento vypadal téměř stejně jako ten Ryanův - velmi jednoduchý, s malou obrazovkou pro zprávy, číselníkem a třemi nebo čtyřmi dalšími tlačítky. I tak to byl divný pocit, že ještě stále nevěděla, jak z něj volat. Také věděla, že bude nezvyklé, když bude neustále k dostižení na telefonu, ať už bude kdekoli.

Připomněla si...

Začínám žít svůj nový život.

Riley si všimla, že skupina úředníků, většinou mužů, právě vstoupila do šatny.

Gilmer řekl, “Každý z vás budete během následujících týdnů pracovat se zkušeným zvláštním agentem. Začnou vás nejprve učit svou expertízu - jak analyzovat kriminální data, forenzní práci, práci na počítači a tak podobně. Nyní vás představíme a oni se postarají o ten zbytek.“

Když mladší agent spároval každého ze stážistů s agenty, Riley si brzy uvědomila...

Je tu o jednoho agenta méně, než kolik je stážistů.

A opravdu, poté co stážisté odešli pryč se svými mentory, Riley se ocitla bez svého vlastního mentora. Zmateně pohlédla na Gilmera.

Gilmer se pousmál a řekl, “Svého agenta najdete v hale v místnosti devatenáct.“

Riley s pocitem nejistoty opustila šatnu a procházela halou, dokud nenašla ten správný pokoj. Otevřela dveře a spatřila malého muže středního věku s mohutnou hrudí, sedícího na stole.

Když ho Riley poznala, zalapala hlasitě po dechu.

Byl to zvláštní agent Jake Crivaro - agent, se kterým pracovala v Lantonu, a který jí zachránil život.

Riley se usmála, když poznala zvláštního agenta Jakea Crivara. Své dopoledne strávila s cizími lidmi, a tudíž ji velmi potěšilo spatřit tuto známou tvář.

Hádám, že by mě to nemělo překvapovat, pomyslela si.

Konec konců si vzpomněla na to, co jí tenkrát řekl v Lantonu, když jí předal její dokumenty k tomuto programu...

“Mám nárok jít do penze, ale možná ještě chvíli zůstanu, abych se začátky pomohl někomu, jako jsi ty.“

Určitě si zvlášť vyžádal, aby byl během stáže Rileyným mentorem.

Ale Rileyn úsměv se rychle vytratil, když si uvědomila...

On se neusmívá.

Ve skutečnosti agent Crivaro nevypadal dvakrát nadšeně, že ji vidí.

Stále sedící na stole, překřížil paže a pokýval směrem k nenápadnému, ale příjemně vyhlížejícímu muži kolem dvaceti, který stál poblíž. Crivaro řekl...

“Riley Sweeneyová, chci vám představit zvláštního agenta Marka McCuna, který je odtud z hlavního města. Je mým partnerem na případu, na kterém dnes pracuji.“

“Těší mě, že vás poznávám,“ řekl agent McCune s úsměvem.

“Nápodobně,“ odpověděla Riley.

McCune působil mnohem přátelštěji než Crivaro.

Crivaro si stoupl. “Máte velké štěstí, Sweeneyová. Zatímco jsou ostatní stážisté uvěznění uvnitř a učí se jak používat archivační skříně a sponky na papír, vy vyrazíte přímo do terénu. Právě jsem sem dorazil z Quantica, abych pracoval na drogovém případu. Budete pracovat s agentem McCunem a se mnou - právě se chystáme vyrazit na místo činu.“

Agent Crivaro odkráčel z místnosti ven.

Jak jej Riley a agent McCune následovali, Riley se zamyslela...

Oslovil mě “Sweeneyová.“

V Lantonu si zvykla na jeho oslovení “Riley.“

Riley zašeptala McCuneovi, “Zlobí se agent Crivaro kvůli něčemu?“

McCune pokrčil rameny a zašeptal jí, “Já jsem doufal, že to mi budete moct prozradit vy. Pracuji s ním dnes poprvé, ale slyšel jsem, že vy už jste s ním na nějakém případu pracovala. Říká se, že z vás byl dost nadšený. Povídá se, že je dost strohý. Jeho poslední partner byl vyhozen, víte.“

Riley téměř vyřkla...

No, vlastně nevím.

Crivaro se v Lantonu o žádném partnerovi nezmínil.

I když byl Crivaro tvrdý, nikdy by jej nenazvala “strohým.“ Vlastně jí připomínal spíše postavu otce - dost odlišujícího se od jejího vlastního otce.

Riley a McCune následovali Crivara k autu na parkovišti FBI. Nikdo nepromluvil slova, zatímco s nimi Crivaro zamířil ven z budovy a pokračoval severně ulicemi hlavního města.

Riley začala přemýšlet, zda Crivaro někdy vysvětlí, co mají dělat, až se dostanou tam, kam míří.

Dorazili do ošuntělého sousedství. Ulice lemovaly řady domů, o kterých si Riley myslela, že musely být kdysi krásné, ale nyní byly strašně zpustlé.

Agent Crivaro na ni za jízdy promluvil.

“Bratři Jaden a Malik Madisonovi z tohoto sousedství pár let řídili obchod s drogami. I se svým gangem bezostyšně prodávali přímo na ulici, jako by šlo o nějaký otevřený obchod. Místní poldové nemohli podniknout vůbec nic, aby je zastavili.“

“Proč ne?“ Zeptala se Riley.

Crivaro řekl, “Gang poldy sledoval. A taky celé sousedství dost zastrašovali - střelbou a takovými věcmi. Pár děcek bylo zastřeleno, když jen tak postávali, kde neměli. Nikdo neměl odvahu promluvit s poldy o tom, co se dělo.“

Crivaro se rozhlížel po řadě domů a pokračoval.

“Před pár dny zavolali na pomoc FBI. Zrovna dnes ráno se tajným agentům podařilo zatknout Jadena. Jeho bratr Malik je stále na svobodě a gang se rozprchl. Nebude snadné je najít. Ale díky tomu zatčení se nám podařilo získat povolení k prohlídce domu, ze kterého pracovali.“

Riley se zeptala, “Pokud je gang stále na svobodě, nezačnou zase znovu?“

McCune řekl, “Tady je příležitost pro místní poldy, kteří mohou konečně něco podniknout. Založí si svou vlastní ´mini stanici´ přímo tady na chodníku - piknikový stůl a židle s pár uniformovanými úředníky. A budou pracovat s místními lidmi na tom, aby se to tu neobjevilo znovu.“

Riley se málem zeptala...

Cožpak jednoduše nezačnou zase v jiném sousedství?

Ale věděla, že je to hloupá otázka. Samozřejmě, že gang začne znovu zase někde jinde - tedy pokud nebudou chyceni. A poldové a FBI budou muset začít zase od začátku. To byla podstata této práce.

Crivaro zastavil auto a ukázal na nejbližší dům.

“V tomhle domě už probíhá prohlídka,“ řekl. “A my jsme tu od toho, abychom pomohli.“

Jak vystoupili z auta, Crivaro zahýbal přísně prstem na Riley.

“Námi mám na mysli agenta McCunea a mne. Vy jste tu od toho, abyste se dívala a učila se. Takže k čertu zůstaňte stranou. A ničeho se nedotýkejte.“

Riley při jeho proslovu zamrazilo. Ale poslušně přikývla.

Uniformovaný polda, stojící mezi dveřmi, je odvedl dovnitř. Riley okamžitě spatřila rozsáhlou rozběhlou operaci. Úzká chodba praskala ve švech místními poldy a agenty v FBI vestách. Uprostřed místnosti hromadili zbraně a pytle s drogami.

Crivaro vypadal potěšeně. Jednomu z mužů od FBI řekl, “Vypadá to, že jste tady narazili na zlatou žílu.“

Muž od FBI se zasmál a pronesl, “Jsme si dost jistý, že to je teprve začátek. Někde tady musí být hodně peněz, jen jsme je ještě nenašli. V domě, jako je tento, se mohou schovávat kdekoli. Naši chlapci si prochází dům centimetr po centimetru.“

Riley následovala Crivara a McCunea po schodech nahoru do druhého patra.

Nyní mohla vidět, že tento dům, a nejspíš i ty domy v jeho okolí, byly mnohem větší, než jak působily zvenčí. I když byl dům úzký, byl dlouhý a chodbu lemovalo mnoho místností. Vedle viditelných dvou pater se Riley domnívala, že disponuje také podkrovím a sklepem.

Nahoře na schodech se dva agenti, kteří vyšli z jednoho z pokojů, málem střetli s Crivarem.