Blake Pierce - Čekání

Právě nyní si Riley přála, aby něco řekl - cokoli.

A tak se směle zeptala, “Našel jste něco v tom druhém pokoji na druhém konci chodby? Myslím tam, kde byl ten kuchyňský výtah?“

“Vůbec nic,“ odpověděl Crivaro.

Znovu se rozhostilo ticho. Riley začínala být nyní zmatená.

Věděla, že udělala ohromnou chybu, ale...

Co jsem měla dělat?

V tom pokoji měla intuitivní pocit, že tam něco prostě je.

Měla ten pocit prostě ignorovat?

Odhodlala se a řekla...

“Pane, já vím, že jsem to zpackala, ale cožpak jsem tam nenašla něco důležitého? Čtyři agenti ten pokoj prohledali a toho místa si nevšimli. Vy jste hledali peníze a já jsem je našla. Našel by je někdo jiný, kdybych je nenašla já?“

“O to nejde,“ řekl Crivaro.

Riley potlačila nutkání zeptat se...

Tak o co jde?

Crivaro dál pár minut řídil v rozmrzelé naštvanosti. Pak tichým a zahořklým hlasem řekl, “Musel jsem zatahat za mnoho provázků, abych vás do tohoto programu dostal.“

Znovu se rozhostilo ticho. Ale Riley v těchto slovech objevila skrytý význam. Začala si uvědomovat, že Crivaro skutečně usiloval o to, aby ji do programu dostal a taky aby se stal jejím mentorem. A pravděpodobně tím některé své kolegy naštval, možná tím, že vyřadil kandidáty na stáž, kteří se zdáli být slibnější než Riley.

Teď když o tom tak přemýšlela, začalo Crivarovo chladné jednání dávat smysl. Nechtěl jí projevit ani tu sebemenší náklonnost. Ve skutečnosti dělal pravý opak. Spoléhal na to, že prokáže svou hodnotu, aniž by ji k tomu musel pobízet a navzdory pochybnostem a odmítání jejích kolegů.

A z pohledů a šepotu, kterého si během dne mezi stážisty všimla, usoudila, že Crivarovi kolegové nebyli jediní, kteří se k ní stavěli odmítavě. Měla před sebou ohromnou horu, kterou bude muset zdolat, aby dosáhla alespoň mírného úspěchu.

A to všechno pokazila během jediného odpoledne, jedinou pitomou chybou. Crivaro měl dobrý důvod být naštvaný a zklamaný.

Dlouze a pomalu se nadechla a řekla...

“Je mi to líto. Už se to nebude opakovat.“

Crivaro chvíli neodpovídal.

Nakonec řekl, “Hádám, že chcete druhou šanci. No, řeknu vám, že FBI moc druhé šance nedává. Můj poslední partner za podobnou chybu ztratil práci - a rozhodně si to zasloužil. Taková chyba musí mít následky. Někdy se případ zkazí a viník navždy zmizí. Někdy to někoho stojí život. Může vás to stát váš vlastní život.“

Crivaro na ni zamračeně pohlédl.

“Tak co si myslíte, že bych měl udělat?“ zeptal se.

“Já nevím,“ řekla Riley.

Crivaro zakroutil hlavou. “Já to taky nevím. Možná bychom se na to oba měli vyspat. Musím se rozhodnout, zda jsem se o vašich schopnostech nemýlil. A vy se musíte rozhodnout, zda opravdu máte to, co potřebujete, abyste v tomto programu zůstala.“

Riley náhle ucítila v krku knedlík a oči ji štípaly, že z toho začala mrkat.

Nebreč, nakázala si.

Pláč byl jedinou věcí, o které si byla jistá, že by stávající situaci ještě zhoršila.

Stále opařená z Crivarova kárání, Riley dorazila domů celé dvě hodiny před Ryanem. Když se Ryan vrátil, zdálo se, že je překvapený, že ji vidí doma tak brzy, ale byl až příliš nadšený ze svého dne, než aby si všiml, jak je smutná.

Ryan se s pivem posadil ke kuchyňskému stolu, zatímco Riley ohříval těstoviny se sýrem. Viděla, že je pořádně nabuzený ze všeho, čemu se věnoval v právnické firmě a že je celý dychtivý, aby jí o tom vyprávěl. Snažila se na něj soustředit.

Dostal víc odpovědností, než doufal - rozsáhlé analýzy a průzkum, sepisování záznamů, příprava na soudní spor a další úkony, kterým Riley sotva rozuměla. Dokonce bude zítra poprvé v soudní síni. Bude sice jenom asistovat právníkům, ale pro něj to představuje velký krok vpřed.

Ryan jí připadal nervózní a trochu vystrašený, ale především radostí bez sebe.

Když se posadili k večeři a začala jíst, snažila se Riley usmívat. Chtěla se z jeho úspěchů těšit.

Nakonec se Ryan zeptal...

“No teda, pořád mluvím jen já. A co ty? Jaký jsi měla den?“

Riley ztěžka polkla.

“Mohlo to být lepší,“ řekla. “Vlastně to bylo docela zlé.“

Ryan se natáhl přes stůl pro její ruku a uchopil ji s výrazem vážné obavy.

“To je mi líto,“ řekl. “Nechceš si o tom promluvit?“

Riley přemýšlela, jestli by pak nabyla lepšího pocitu.

Ne, jen mě to rozbrečí.

A kromě toho by Ryan nebyl nejspíš rád, že byla dnes v terénu. Oba si byli jisti, že svou stáž absolvuje v bezpečí uvnitř budovy. Ne, že bude vystavena skutečnému nebezpečí...

“Raději bych to nerozebírala,“ řekla Riley. “Ale vzpomínáš si na zvláštního agenta Crivara, toho chlápka od FBI, který mi v Lantonu zachránil život?“

Ryan přikývl.

Riley pokračovala, “No, on má být mým mentorem. Ale teď má pochyby o tom, zda bych se programu měla vůbec zúčastnit. A... hádám, že já mám pochyby taky. Možná, že celá tahle věc byla velká chyba.“

Ryan jí stiskl ruku, ale neříkal nic.

Riley si přála, aby promluvil. Ale co by podle ní měl říci?

Co očekávala, že řekne?

Ryan koneckonců nebyl od samého začátku příliš nadšený z Rileyny účasti na programu. Nejspíš by měl radost z toho, kdyby z programu vypadla - nebo dokonce kdyby byla vyhozena.

Nakonec Ryan řekl, “Poslyš, třeba není nevhodnější doba, aby ses toho zúčastnila. Chci říct, jsi těhotná, právě jsme se sem přistěhovali a já právě začínám u Parsons a Rittenhouse. Možná bys měla počkat, dokud - “

“Čekat dokud co?“ Tázala se Riley. “Dokud se nastanu matkou, která pečuje o dítě? A to bude jako fungovat jak?“

Rileyn hořký tón Ryana překvapil. A i samotnou Riley její vlastní hlas zaskočil.

“Omlouvám se,“ řekla. “Nechtěla jsem, aby to tak vyznělo.“

Ryan řekl tiše, “Riley, ty budeš matka, která se stará o dítě. My budeme rodiče. To je realita, se kterou se musíme oba dva vyrovnat, ať už se účastníš letní stáže nebo ne.“

Riley se nyní velmi bránila slzám. Budoucnost byla tak rozmazaná a tajemná.

Zeptala se, “Co budu dělat, když nebudu v programu? Nemůžu tady sedět v bytě jen tak, celý den.“

Ryan mírně pokrčil rameny.

“No, můžeš si třeba najít práci a pomoci s výdaji. Možná nějakou práci na dobu určitou - něco, co můžeš snadno opustit, když tě to unaví. Máš před sebou celý svůj život. Máš spoustu času na to vyřešit si, čemu se chceš skutečně věnovat. Ale zanedlouho bych mohl být dostatečně úspěšný a ty nebudeš muset pracovat, když nebudeš chtít.“

Oba se na chvíli odmlčeli.

Pak Riley řekla, “Takže si myslíš, že bych to měla vzdát?“

“Co si myslím já je jedno,“ řekl Ryan. “Je to tvoje rozhodnutí. A ať se rozhodneš jakkoli, udělám, co budu moci, abych tě podpořil.“

Po zbytek večeře už toho moc neřekli. Když dojedli, chvíli se dívali na televizi. Riley se na program nemohla soustředit. Stále myslela na to, co jí řekl agent Crivaro...

“Musíte se rozhodnout, jestli skutečně máte předpoklady pro to, abyste v tomto programu zůstala.“

Čím více o tom Riley přemýšlela, tím víc pochyb a nejistoty pociťovala.

Nakonec už nešlo jenom o ni samotnou. Byl tu Ryan, miminko a dokonce agent Crivaro.