Blake Pierce - Ztracená

Druhá věta jeho nové zprávy byla obzvláště mrazivá.

"Nemůžeš říct, že jsi nebyla varována."

Riley si vzpomněla na to, co napsal naposledy, když s ním komunikovala.

"Budeš toho litovat. Tvoje rodina možná ne."

Riley zalapala po dechu a nahlas řekla ...

"Moje rodina!"

Potýkala se se svým mobilní telefonem, zatímco se snažila navolit číslo domů. Slyšela, jak zvoní a zvoní. Pak se ozval záznamník s jejím hlasem.

Riley se téměř neudržela a málem začala křičet.

Proč to nikdo nezvedne? Školy měly jarní prázdniny. Její děti měly být doma. A kde je Rileyna hospodyně, Gabriela?

Těsně předtím, než záznamník domluvil, zaslechla Jillyn hlas, hlas třináctileté dívky, kterou se Riley snažila adoptovat. Jilly byla bez dechu.

"Hej, promiň, mami. Gabriela šla do obchodu s potravinami. April a Liam a já jsme byli na dvoře a kopali jsme si s fotbalovým míčem. Čekáme, že se Gabriela vrátí každou chvíli."

Riley si uvědomila, že zadržuje dech. Vědomě se snažila začít znovu dýchat.

"Je všechno v pořádku?" zeptala se.

"Jistě," řekla Jilly s pokrčením ramen, což se odrazilo v jejím hlase. "Proč by nebylo?"

Riley se snažila uklidnit se.

"Jilly, mohla by ses jít podívat z okna?"

"Dobře," řekla Jilly.

Riley zaslechla kroky.

"Já se dívám," řekla Jilly.

"Je tam venku ještě dodávka s agenty FBI?"

"Jo. A ta v uličce taky. Právě jsem ji zahlédla, když jsem byla na dvoře. Kdyby Shane Hatcher přišel, určitě by ho chlapi chytili, Je něco v nepořádku? Trochu mě děsíš."

Riley se donutila k smíchu.

"Ne, nic se neděje. Já jsem jen – máma, myslím."

"OK. Uvidíme se později."

Telefonát skončil, ale Rileyny obavy se stále zvětšovaly.

Šla na chodbu a rovnou do kanceláře Brenta Mereditha.

Koktala, "Pane, já – potřebuji si vzít po zbytek dne volno."

Meredith zvedl hlavu od práce.

"Mohu vědět proč, agentko Paige?" zeptal se.

Riley otevřela ústa, ale žádná slova nevyšla. Kdyby vysvětlila, že právě dostala výhrůžku od Shana Hatchera, chtěl by zprávu vidět? Jak by mu ji mohla ukázat, aniž by přiznala, že právě dala soubor Jenn Rostonové?

Meredith vypadal, že má obavy. Zdálo se, že si vědom toho, že je něco v nepořádku, o čem ale Riley nemůže mluvit.

"Jděte," řekl. "Doufám, že vše bude v pořádku."

Rileyno srdce zaplesalo vděkem za Meredithovo porozumění a diskrétnost.

"Děkuji vám, pane," řekla.

Pak vyběhla z budovy, nastoupila do auta a odjela domů.

*

Jakmile se přiblížila k jejímu domu v klidné čtvrti Fredericksburg, ulevilo se jí, když viděla, že FBI dodávka tam skutečně stále byla. Riley věděla, že další dodávka je v uličce. Ačkoliv byla vozidla neoznačená, nebyla nenápadná. Ale s tím se nedalo nic dělat.

Riley zaparkovala své auto na její příjezdové cestě, přešel k dodávce a podívala se dovnitř otevřeným okénkem.

Na předních sedadlech seděli dva mladí agenti – Craig Huang a Bud Wigton. Rileyna nálada se trochu zlepšila. O obou agentech měla dobré mínění a poslední dobou s Huangem několikrát pracovala. Huang byl trochu příliš neřízený, když poprvé přišel na ÚACH, ale rychle vyzrál a stal se z něj vynikající agent. Wigtona tak dobře neznala, ale měl vynikající pověst.

"Děje se něco?" Zeptala se Riley skrze okno.

"Vůbec nic," řekl Huang.

Huang zněl znuděně, ale Riley se ulevilo. Žádné zprávy byla rozhodně dobrá zpráva, co se jí týče. Ale bude to tak i nadále?

"Nevadí, když se podívám dovnitř?" Zeptala se Riley.

"Posluž si," řekl Huang.

Boční dveře bez okna se otevřely a Riley vstoupila dovnitř a spatřila zde dalšího agenta, Grace Lochnerovou. Riley věděla, že Grace má u ÚACH také skvělou pověst.

Lochnerová seděla před několika obrazovkami. Otočila se směrem k Riley s úsměvem.

"Co tam máte?" Zeptala se Riley.

Zdálo se, že chce předvést technologii, kterou má k dispozici, Lochnerová ukázala na několik obrazovek, které zabíraly okolí.

Řekla, "Tady máme satelitní snímky zobrazující všechny příchody a odchody do půl míle odtud v reálném čase. Nikdo se sem nepřiblíží bez našeho povšimnutí."

Trochu rozesmátá Lochnerová dodala, "Jsem ráda, že žijete v klidné čtvrti. Aspoň nemusíme sledovat velký provoz."

Poukázala na několik dalších obrazovek znázorňujících pouliční aktivitu.

Řekla, "Schovali jsme po okolí několik kamer, abychom viděli, co se poblíž děje. Můžeme zkontrolovat SPZ každého vozidla, které se sem přiblíží."

Ve vysílačce se ozval hlas.

"Kluci máte návštěvu?"

Lochnerová odpověděla, "Agentka Paige se jen zastavila, aby nás pozdravila."

Hlas řekl, "Ahoj, agentko Paige. To je agent Cole, ve vozidle za zadní částí vašeho domu. Mám tady taky agenty Cyphera a Hahna."

Riley se usmála. Ty byla všechna známá jména respektovaných agentů.

Riley řekla, "Jsem ráda, že na tom pracujete vy."

"S potěšením," řekl agent Cole.

Riley byla ohromena komunikací mezi dvěma vozy. Za jejím domem viděla na několika obrazovkách Lochnerové onu dodávku. Samozřejmě, že se žádnému týmu nemohlo nic stát, aniž by o tom ten druhý okamžitě věděl.

Riley byla také nadšena z přehlídky zbraní, které byly uskladněny uvnitř vozu. Tým měl dostatek palebné síly, aby zahnal v případě potřeby malou armádu.

Ale ona si nemohla pomoci a přemýšlela – bylo to dost dobré na boj s Shanem Hatcherem? Odešla z dodávky a kráčela směrem k jejímu domu, říkala si, že se nemusí bát. Nedokázala si představit, že by se Shane Hatcher dostal přes toto zabezpečení.

Přesto si nemohla pomoci a vzpomínala na textovou zprávu, kterou právě dostala.

Nemůžeš říct, že jsi nebyla varována.

Když Riley vstoupila do jejího domu, místo vypadalo děsivě prázdné.

"Jsem doma," zavolala.

Ale nikdo neodpověděl.

Kde jsou všichni? Začínala pociťovat paniku.

Bylo možné, že Shane Hatcher proklouzl přes veškeré zabezpečení?

Riley si nedokázala představit, co by se stalo, kdyby se mu to podařilo. Její puls a dýchání se zrychlilo, když přispěchala do obývacího pokoje.

Byly tu všechny tři děti – April, Liam a Jilly. April a Liam hráli šachy a Jilly hrála videohru.

"Copak jste mě neslyšeli?" zeptala se.

Všichni tři se na ni podívali s prázdným výrazem. Samozřejmě se všichni soustředili na to, co dělali.

Chystala se dětí zeptat, kde je Gabriela, když za sebou uslyšela hlas své hospodyně.

"Vy jste doma, Señora Riley? Byla jsem dole a slyšela jsem vás vejít."

Riley se usmála na statnou guatemalskou ženu.

"Ano, právě jsem přijela," řekla a dýchalo se jí snadněji.

S příjemným úsměvem se Gabriela otočila a zamířila do kuchyně.

April vzhlédla od hry, kterou hrála s Liamem.

"Je všechno v pořádku, mami? Vypadáš trochu rozrušeně."

"Jsem v pořádku," řekla Riley.

April obrátila svou pozornost zpět na hru.

Riley na okamžik žasla, jak zrale vypadá její patnáctiletá dcera. April byla štíhlá, vysoká a měla tmavé vlasy a Rileyny oříškově hnědé oči. April si prošla větším nebezpečím a ohrožení života, v posledních několika měsících, než by bylo zdrávo. Ale zdálo se, že je na tom nyní poměrně dobře.

Riley se podívala na Jilly, menší dívku s olivovou pletí a velkýma tmavýma očima. Riley byla v procesu adoptování. V tento okamžik Jilly seděla před velkou obrazovkou a střílela na padouchy.