Blake Pierce - Pohřbená

Riley zavřela oči a snažila se představit si scénu, jak musela vypadat v době vraždy.

Obrázky a zvuky se jí vyjevily pozoruhodně snadno.

Venku bylo šero a pláž byla plná stínů, ale na obloze nad vodou byly stopy světla na místě, kde bude později vycházet slunce, a nebyla velká tma.

Byl odliv a voda byla pravděpodobně jen co by kamenem dohodil, takže zvuk příboje byl hlasitý.

Dost hlasitý na to, aby sotva slyšel jak kope, uvědomila si Riley.

V té chvíli Riley neměla žádné potíže vstoupit do cizí mysli ...

Ano, kopal a cítila napětí jeho svalů, když odhazoval lopaty písku tak daleko, jak jen mohl, cítila ve tváři jeho pot a mlhu mořské vody.

Kopání nebylo snadné. Ve skutečnosti to bylo trochu frustrující.

Nebylo snadné kopat díru v písečné pláži jako byla tato.

Písek stékal zpět a částečně vyplňoval místa, která již vykopal.

Myslel si ...

Nebude to velmi hluboké. Ale nemusí to být hluboké.

Celou tu dobu neustále pokukoval po pláži, vyhlížel svou kořist. A opravdu, brzy se objevil, spokojeně běžící nedaleko odtud.

A zároveň v perfektním okamžiku – jáma byla právě tak hluboká, jak potřeboval.

Vrah vsunul lopatu do písku, pozvedl ruce a zamával.

"Pojďte sem!" zavolal na běžce.

Ne že by nezáleželo na tom, co křičel – přes zvuk příboje nebyl běžec schopen rozeznat jeho přesná slova, jen tlumený výkřik.

Běžec se při zaslechnutí zvuku zastavil a hleděl jeho směrem.

Poté přistoupil k vrahovi.

Běžec se usmíval, jak se blížil, a vrah se usmíval na něj.

Brzy byli oba v doslechu.

"Co se děje?" překřikoval běžec příboj.

"Pojďte sem a já vám to ukážu," zakřičel vrah.

Běžec neobezřetně přešel na místo, kde vrah stál.

"Podívejte se dolů," řekl vrah. "Podívejte se opravdu zblízka."

Běžec se sehnul a vrah vzal rychlým, obratným pohybem lopatu a praštil ho zezadu do hlavy, srazil ho do jámy ...

Riley vytrhl z jejího rozjímání zvuk hlasu velitele Belta.

"Agentko Paige?"

Riley otevřela oči a viděla, že Belt se na ni dívá podivným pohledem. Jenniny otázky ho nerozptýlily na dostatečně dlouhou dobu.

Řekl, "Zdá se, že jste nás na pár okamžiků opustila."

Riley slyšela z povzdálí Jennin smích.

"To někdy dělá," řekla Jenn veliteli. "Nebojte se, tvrdě pracuje."

Riley rychle vyhodnotila dojmy, které právě dostala – vše bylo samozřejmě velmi hypotetické a rozhodně to nebylo zhodnocení toho, co se vlastně stalo, minutu po minutce.

Ale jedním detailem si byla velice jistá – že běžec přišel na pozvání vraha – a přiblížil se k němu beze strachu.

To jí dodalo malý, ale zásadní vhled.

Riley řekla policejnímu veliteli, "Vrah je okouzlující, sympatický. Lidé mu věří."

Velitel vykulil oči.

"Jak to víte?" zeptal se.

Riley zaslechla smích někoho, kdo přicházel zpoza ní.

"Věřte mi, ona ví, co dělá."

Otočila se za zvukem jeho hlasu.

Její duše zaplesala, když jej spatřila.

Velitel Belt vykročil k muži, který se blížil.

Řekl, "Pane, tato oblast je uzavřena. Copak jste neviděl bariéru?"

"To je v pořádku," řekla Riley. "To je zvláštní agent Bill Jeffreys. Je tu s námi."

Riley pospíchala k Billovi a vedla ho dostatečně daleko, aby je ostatní neslyšeli.

"Co se stalo?" tázala se. "Proč jsi neodpověděl na mé zprávy?"

Bill se rozpačitě usmál.

"Byl jsem idiot. Já ..." Jeho hlas utichl a odvrátil zrak.

Riley čekala na jeho odpověď.

Pak nakonec řekl, "Když jsem dostal tvé zprávy, jen jsem nevěděl, zda jsem připraven. Zavolal jsem Meredithovi, abych zjistil podrobnosti, ale stále jsem si nebyl jistý, zda jsem připraven. Nevěděl jsem sakra ani jestli jsem připraven, když jsem sem už jel. Nevěděl jsem, jestli jsem připraven, až doteď, když jsem spatřil ..."

Ukázal na tělo.

Dodal, "Teď už vím. Jsem připraven vrátit se do práce. Počítej se mnou."

Jeho hlas byl rozhodný a jeho výraz vypadal, že to tak skutečně myslí. Riley si ohromně oddychla.

Dovedla Billa zpět k policistům, kteří se shlukli kolem těla v jámě. Představila jej veliteli a patologovi.

Jenn už Billa znala a zdálo se, že je ráda že ho vidí, což Riley potěšilo. Poslední věc, kterou Riley potřebovala bylo, aby se Jenn cítila opomíjená nebo rozmrzelá.

Riley a ostatní řekli Billovi to málo co doposud věděli. Poslouchal se zaujetím.

Nakonec Bill řekl patologovi, "Myslím, že teď už si tělo můžete odvézt. Tedy pokud s tím agentka Paige souhlasí."

"Ano, to je v pořádku," souhlasila Riley. Byla šťastná, že Bill se zdál být jako dřív a chtěl uplatnit svou autoritu.

Jak patologův tým začal extrahovat tělo z díry, Bill chvíli zkoumal okolí.

Zeptal se Riley, "Prohlédla sis místo předchozí vraždy?"

"Ještě ne," odpověděla.

"Tak bychom to měli udělat," řekl.

Riley řekla veliteli Beltovi, "Pojďme se podívat na druhé místo činu."

Velitel souhlasil. "Je to pár mil do přírodní rezervace," dodal.

Všem se podařilo protlačit se kolem reportérů bez komentáře. Riley, Bill a Jenn se dostali k SUV FBI a velitel Belt a patolog nasedli do jiného auta. Velitel je navedl pryč od pláže, podél písčité cesty k zalesněné oblasti. Když cesta skončila, automobily zaparkovali. Riley a její kolegové následovali dva úředníky, kteří si to pěšky namířili po stezce vedoucí mezi stromy.

Velitel držel skupinu stranou od stezky a upozorňoval ji na stopy v pevnější půdě.

"Jen běžné tenisky," poznamenal Bili.

Riley přikývla. Viděla otisky v obou směrech. Ale byla si jistá, že nenabídnou mnoho informací, až na velikost boty vraha.

Ale stopy byly proložené zajímavými otisky. Do půdy byly vryté dvě vratké čáry.

"Co říkáš těmto čárám?" Zeptala se Riley Billa.

"Stopy od kolečka, přijíždějícího a odjíždějícího," řekl Bill. Ohlédl se přes rameno směrem k silnici a dodal, "Odhaduji, že vrah zaparkoval, kde jsme nyní zaparkovali my a přinesl své nástroje po této cestě."

"To je totéž, na co jsme přišli i my," souhlasil Belt. "A odešel znovu touto cestou."

Brzy došli na místo, kde jejich cestu protínala užší stezka. Uprostřed menší cesty byla dlouhá, hluboká díra. Byla o šířce samotné cesty.

Velitel Belt ukázal na místo, kde se nová cesta začínala vinout zpoza okolních stromů. "Vypadá to, že druhá oběť přiběhla z tohoto směru," řekl. "Otvor byl maskovaný a ona do něj spadla."

Terzis dodal, "Měla zlomený kotník, zřejmě z pádu. Takže byla bezmocná, když na ni vrah začal házet hlínu."

Riley se opět zachvěla při pomyšlení nad takovou hroznou smrtí.

Jenn řekla, "A to všechno se stalo včera."

Terzis přikývl a řekl, "Já jsem docela jistý, že čas smrti byl totožný s vraždou na pláži – asi kolem šesti hodin ráno."

"Před východem slunce," dodal Belt. "Byla nejspíš ještě tma. Běžec, který sem přišel po úsvitu viděl, jak je zem narušená a zavolal nám."

Zatímco Jenn začala dělat další fotografie, Riley oblast zkoumala. Její oči padly na pošlapaný podrost od kol kolečka. Viděla, kde vrah nahromadil zem asi patnáct metrů od stezky. Stromy byly poměrně husté vedle těchto cest, takže běžec vraha nebo zeminu nemohl vidět, když přiběhl z tohoto směru.

Teď byla jáma znovu vykopaná policií, která navršila zeminu přímo vedle ní.