Blake Pierce - Vábení

V Á B E N Í

(ZÁHADA RILEY PAIGE – KNIHA . 4)

B L A K E P I E R C E

Blake Pierce

Blake Pierce je autorem nejprodávanější mystery série RILEY PAGE, která obsahuje tajuplné thrillery, plné napětí, NAVŽDY PRYČ (kniha č. 1), POSEDLOST (kniha č. 2) a TOUŽENÍ (kniha č. 3) a VÁBENÍ (kniha č. 4). Blake Pierce je rovněž autorem mystery série MACKENZIE WHITE a mystery série AVERY BLACK.

Zapálený čtenář a celoživotní fanoušek mystery a thriller žánrů, Blake, se zajímá o názory svých čtenářů, a tak ho neváhejte kontaktovat na stránkách www.blakepierceauthor.comabyste se dověděli více a byli s ním v kontaktu.

Copyright © 2016 Blake Pierce. Všechna práva vyhrazena. S výjimkou případů povolených v USA. Copyright Act z roku 1976, žádná z částí této publikace nesmí být reprodukována, distribuována nebo žádnou formou či médiem vysílána nebo ukládána v databázích či úložných systémech, bez předchozího svolení autora. Tento ebook je licencován pro vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo předáván jiným osobám. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si, prosím, další kopie pro každého příjemce. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro vaše použití, vraťte ji prosím a zakupte si svou vlastní kopii. Děkujeme vám za respektování tvrdé práce tohoto autora. Obsah této knihy je fiktivní. Jména, postavy, organizace, místa, události a zápletky jsou beze zbytku produktem autorovy představivosti nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo zesnulými, je čistě náhodná. Obrázek na přebalu Copyright GongTo použit s licencí od Shutterstock.com.

KNIHY OD AUTORA BLAKE PIERCE

RILEY PAIGE MYSTERY SÉRIE

NAVŽDY PRYČ (kniha č. 1)

POSEDLOST (kniha č. 2)

TOUŽENÍ (kniha č. 3)

VÁBENÍ (kniha č. 4)

PRONÁSLEDOVÁNÍ (kniha č. 5)

SOUŽENÍ (kniha č. 6)

MACKENZIE WHITE MYSTERY SÉRIE

NEŽ ZABIJE (kniha č. 1)

NEŽ SE PODÍVÁ (kniha č. 2)

AVERY BLACK MYSTERY SÉRIE

DŮVOD ZABÍJET (kniha č. 1)

DŮVOD PRO ÚTĚK (kniha č. 2)

OBSAH

PROLOG

KAPITOLA PRVNÍ

KAPITOLA DRUHÁ

KAPITOLA TŘETÍ

KAPITOLA ČTVRTÁ

KAPITOLA PÁTÁ

KAPITOLA ŠESTÁ

KAPITOLA SEDMÁ

KAPITOLA OSMÁ

KAPITOLA DEVÁTÁ

KAPITOLA DESÁTÁ

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

KAPITOLA DVANÁCTÁ

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

KAPITOLA PATNÁCTÁ

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ ŠESTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ SEDMÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ OSMÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ DEVÁTÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ ŠESTÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ SEDMÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ OSMÁ

Zatímco muž seděl v autě, přemohly ho obavy. Věděl, že si musí pospíšit. Dnes večer bylo důležité, aby vše běželo podle plánu. Ale objeví se žena na této silnici v její obvyklou hodinu?

Bylo jedenáct hodin v noci a měl to jen tak tak.

Vzpomněl si na hlas, který mu zněl v hlavě, než sem přišel. Hlas jeho dědy.

"Scratchi, měl by ses ujistit, že znáš její program opravdu důkladně."

Scratch. Muži v autě se to jméno nelíbilo. Nebylo to jeho pravé jméno. Bylo to pojmenování pro ďábla z lidového vyprávění. Podle dědy byl "zlej".

Děda mu říkal Scratchi odpradávna. Přestože ho všichni ostatní nazývali jeho skutečným jménem, přezdívka Scratch mu uvízla v mysli. Nenáviděl svého dědu. Ale on nemohl ho dostat z hlavy.

Scratch natáhl ruku a poplácal se několikrát po hlavě, snažil se z ní ten hlas dostat ven.

Bolelo to a na okamžik znovu nabyl pocit klidu.

Ale pak se někde zevnitř ozval dědův tupý smích. Teď už byl alespoň trochu slabší.

Úzkostlivě pohlédl na své hodinky. Několik minut po jedenácté. Bude mít dnes večer zpoždění? Šla někam jinam? Ne, to nebyl její styl. Pozoroval ji už několik dní. Byla vždy dochvilná, vždy dodržovala stejnou rutinou.

Kéž by jen pochopila, kolik je v sázce. Děda by ho potrestal, kdyby to zpackal. Ale bylo v tom něco víc. Svět sám o sobě už měl málo času. Měl obrovskou zodpovědnost a to na něj doléhalo.

V dálce se na silnici objevila světla a on si úlevou oddychl. To musí být ona.

Tato venkovská silnice vedla pouze k několika domům. V tuto hodinu obvykle zela prázdnotou, až na ženu, která po ní vždy jela z práce k domu, kde měla pronajatý pokoj.

Scratch otočil auto, aby byl k tomu jejímu čelem a zastavil přímo uprostřed této malé štěrkové cesty. Vystoupil, ruce se mu třásly, s baterkou nahlížel pod kapotu a doufal, že to bude fungovat.

Srdce mu prudce zabušilo, jak kolem druhé vozidlo projelo.

Zastav! modlil se tiše. Zastav, prosím!

Druhé vozidlo nato zastavilo kousek od něj.

Kousl se, aby se neusmál.

Scratch se otočil a podíval se za světly. Ano, bylo to její ošuntělé malé auto, tak jak doufal.

Teď už ji jen musel k sobě nalákat.

Stáhla okénko a on se na ni podíval a co nejpříjemněji se usmál.

"Vypadá to, že jsem uvězněný," zavolal.

Obrátil baterku krátce na obličej řidiče. Ano, to je určitě ona.

Scratch si všiml jejího okouzlujícího, upřímného obličeje. Co bylo ještě důležitější, byla velmi hubená, což jeho účelu vyhovovalo.

Co všechno jí bude muset provést, byla jí až škoda. Ale bylo to jak děda vždycky říkal: "Je to pro vyšší dobro."

To byla pravda a Scratch to věděl. Kdyby to ta žena jen trochu chápala, možná by byla ochotná se obětovat. Konec konců vlastní obětování se bylo jednou z nejlepších vlastností lidské přirozenosti. Měla by být ráda, že poslouží.

Ale věděl, že toho od ní nemůže příliš očekávat. Bude to násilné a chaotické, ostatně jako vždy.

"Co máte za problém?" volala žena.

Všiml si něčeho přitažlivého na tom jak promluvila. Ještě ale nevěděl, co to bylo.

"Nevím," řekl. "Jen tak si umřelo."

Žena vystrčila hlavu z okna. Podíval se přímo na ni. Její pihovatý obličej, orámovaný zářivě červenými kudrnatými vlasy, byl upřímně vyhlížející a usměvavý. Zdálo se, že není ani trochu zdrcena nepříjemnostmi, které jí způsobil.

Ale bude natolik důvěřivá, aby vystoupila z auta? Pravděpodobně ano, když by měl soudit podle chování ostatních žen.

Děda mu vždycky říkával, jak je strašně ošklivý a on si nemohl pomoci a sám o sobě takto také smýšlel. Ale věděl, že ostatní lidé – zejména ženám – připadal od pohledu spíše příjemný.

Pokynul rukou směrem k otevřené kapotě auta. "Nevím nic o autech," zvolal zpět na ni.

"Ani já ne," zavolala žena.