Blake Pierce - Pohřbená

Možná to není dobrý nápad, pomyslela si. Možná je stále příliš brzy.

Přála si, aby Bill odpověděl, i kdyby jí měl pouze sdělit, že ne.

Jak Jenn jela SUV na jih k jejich cíli, Riley neustále sledovala textové zprávy, které poslala ze svého mobilu.

Minuty ubíhaly a Bill stále neodpověděl.

Nakonec se rozhodla zavolat mu.

Vytočila jeho číslo. Byla frustrovaná, když zaslechla nahranou hlasovou zprávu.

Po zaznění zvukového signálu jednoduše řekla, "Bille, zavolej mi. Hned."

Jak si Riley položila telefon do klína, Jenn se po ní ohlédla za volantem.

"Děje se něco?" Zeptala se Jenn.

"Nevím," řekla Riley. "Doufám, že ne."

Její obavy se během jízdy umocňovaly. Vzpomněla si na zprávu, kterou dostala od Billa, když pracovala na její posledním případu v Iowě ...

Jen abys věděla. Sedím tady s pistolí v puse.

Riley se otřásla při vzpomínce na zoufalý telefonní hovor, který následoval, když se jí podařilo rozmluvit mu sebevraždu.

Děje se to znovu?

Pokud ano, co by mohla Riley udělat, aby mu pomohla?

Náhlý pronikavý hluk vyhnal Riley tyto myšlenky z hlavy. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že Jenn zapnula sirénu, když provoz zpomalil.

Riley pojala sirénu jako tvrdou připomínku ...

Musím se vrátit zpátky do hry.

*

Bylo asi půl jedenácté, když Riley a Jenn dorazily do přírodní rezervace Belle Terre. Šly po cestě na pláž, dokud nenarazily na několik zaparkovaných policejních aut a dodávku patologa. Za vozidly na travnatém pahorku byla bariéra s policejní páskou, která měla udržet veřejnost dál od pláže.

Když Riley a Jenn vystoupily z auta, nebylo pláž hned vidět. Ale Riley viděla nad hlavou létat racky a cítila svěží vánek ve tváři a sůl ve vzduchu a slyšela hukot příboje.

Riley vyděsila, ale nepřekvapila, malá skupina reportérů, kteří se již sešli na parkovišti za místem činu. Nahrnuli se kolem Riley a Jenn a začali klást své otázky.

"Máme tu dvě vraždy během dvou dnů. Je to práce sériového vraha?"

"Zveřejnili jste jméno včerejší oběti. Identifikovali jste novou oběť?"

"Už jste kontaktovali rodinu oběti?"

"Je to pravda, že byly obě oběti pohřbeny zaživa?"

Riley sebou při poslední otázce cukla. Samozřejmě, že se nedivila, že už se rozneslo, jak oběti zemřely. Reportéři to mohli zjistit tolik z odposlechu radiokomunikace místní policie. Ale neměla pochyb o tom, že média udělají z těchto vražd velkou senzaci.

Riley a Jenn se protlačily kolem reportérů bez komentáře. Pak byly uvítány párem místních policistů, kteří je doprovodili za policejní pásku a přes travnatý kopec až na pláž. Riley cítila, jak jí při chůzi proniká do bot písek.

Za okamžik bylo místo činu na dohled.

Několik mužů obklopovalo díru vykopanou v písku, ve které bylo stále tělo oběti. Dva z nich vykročili směrem k blížící se Riley a Jenn. Jeden byl podsaditý, zrzavý muž v uniformě. Druhý byl štíhlý muž s kudrnatými černými vlasy a měl na sobě bílou košili.

"Jsem rád, že jste se sem mohly dostat tak brzy," řekl zrzavý muž, když se Riley a Jenn představily. "Já jsem Parker Belt, velitel policie ze Sattleru. Toto je Zane Terzis, patolog okresu Tidewater."

Velitel Belt odvedl Riley a Jenn nad jámu a všichni se podívali na napůl odkryté tělo.

Riley byla navyklá na pohled na mrtvoly v různých stádiích zmrzačení a rozkladu. I tak ji tato svým způsobem zděsila.

Byl to blonďák, asi třicetiletý, a měl na sobě běžecké oblečení pro chladné letní ráno na pláži. Jeho ruce zůstaly rozpažené jako by byl socha, a ustrnuly v této pozici posmrtnou ztuhlostí a po zoufalém pokusu vyhrabat se ven. Oči měl pevně zavřené a otevřená ústa byla plná písku.

Velitel Belt stál vedle Riley a Jenn.

Belt řekl, "Měl u sebe peněženku s doklady pro identifikaci – ne, že bychom je opravdu potřebovali. Poznal jsem ho hned, jak Terzis a jeho muži odkryli jeho tvář. Jeho jméno je Todd Brier, a je to evangelický pastor ze Sattleru. Nechodil jsem do jeho kostela – já jsem metodista. Ale znal jsem ho. Byli jsme dobří přátelé. Chodili jsme spolu čas od času na ryby."

Beltův hlas byl plný smutku a zděšení.

"Jak bylo tělo nalezeno?" Zeptala se Riley.

"Chlap sem přišel venčit psa," řekl Belt. "Pes se zastavil, začal čmuchat a fňukat, pak začal hrabat a hned objevila se ruka."

"Je tady ještě ten chlápek, který to tělo našel?" Zeptala se Riley.

Belt zavrtěl hlavou.

"Poslali jsme ho domů. Byl dost otřesený. Ale řekli jsme mu, že musí být k dispozici pro dotazy. Můžu vás s ním zkontaktovat."

Riley vzhlédla od těla a pohlédla na vodu, která byla asi padesát metrů daleko. Voda ze zálivu Chesapeake měla temně sytou modrou barvu a na mokrý písek šplouchaly malé vlnky s bílými špičkami. Riley viděla, že je příliv.

Riley se zeptala, "Toto byla druhá vražda?"

"Ano, byla," odpověděl zachmuřeně Belt.

"Už se tu před těmi dvěma stalo něco takového?"

"Myslíte přímo tady v Belle Terre?" Zeptal se Belt. "Ne, vůbec ne. Je to klidná rezervace pro ptáky a volně žijící zvířata. Místní lidé využívají tuto pláž, většinou rodiny. Čas od času musíme zatknout nějakého rádoby pytláka nebo urovnat hádku mezi návštěvníky. Musíme také čas od času odhánět pryč nevítané hosty. To je asi tak všechno, co se tu děje."

Riley obešla jámu, aby se podívala na tělo z jiného úhlu. Na zadní straně hlavy uviděla stopu krve.

"Co říkáte tomuto zranění?" zeptala se Terzise.

"Vypadá to, jako byl zasažen nějakým tvrdým předmětem," řekl patolog. Lépe si ji prohlédnu, až bude tělo v márnici. Ale řekl bych, že to vypadá, jako by to pravděpodobně stačilo na jeho omráčení, aby nebojoval s vrahem, který se jej snažil pohřbít. Pochybuji, že byl zcela v bezvědomí. Je docela zřejmé, že tvrdě bojoval."

Riley se zachvěla.

Ano, to bylo jasné.

Promluvila k Jenn, "Udělej nějaké fotky a pošli mi je taky."

Jenn okamžitě vytáhla svůj mobil a začal fotit jámu a tělo. Mezitím Riley pomalu obcházela jámu a prohlížela si pláž ze všech úhlů. Vrah nezanechal mnoho stop. Písek kolem jámy byl očividně narušen vrahem, když kopal, a byly vidět vágní stopy, kudy se běžec přiblížil.

Stopy zanechané vrahem byly také vágní. Suchý písek neudržel tvar boty. Ale Riley viděla, kde byla bahenní tráva, po které přišla, pošlapaná někým jiným, než vyšetřovacím týmem.

Ukázala a řekla Beltovi, "Pročesali vaši chlapci tu trávu pečlivě, aby zjistili, zda se tam nezachytila žádná vlákna."

Velitel přikývl.

Riley se začal zmocňovat pocit – známý pocit, který se někdy dostavil na místě činu.

To během posledních případů necítila. Ale byl to vítaný pocit, o kterém věděla, že by ho mohla použít jako nástroj.

Byl to neskutečný pocit samotného vraha.

Pokud by si dovolila, aby ji ten pocit přemohl, pravděpodobně by získala vhled do toho, co se zde stalo.

Riley ušla pár kroků od skupiny, která se shromáždila na místě činu. Pohlédla na Jenn a viděla, že ji její partner sleduje. Riley věděla, že Jenn ví o její schopnosti dostat se do mysli vrahů. Riley přikývla a viděla, jak se Jenn vrhla do akce, kladla vlastní otázky, zaměstnala ostatní na místě činu a poskytla Riley několik okamžiků, aby se mohla soustředit na své dovednosti.