Blake Pierce - Pohřbená

Belt zavolal na své muže, kteří se shromáždili kolem něj.

"Viděl tady někdo pískový časovač?" zeptal se. "Měl by vypadat jako velké přesýpací hodiny, nejméně dvě stopy velký."

Policisté vypadali otázkou zaskočeni. Zavrtěli hlavami a řekli, že ne.

Riley začínala být netrpělivá.

Musí tu někde být, pomyslela si. Došla na vrchol nedalekého travnatého kopce a rozhlédla se kolem. Ale žádné přesýpací hodiny neviděla, dokonce ani narušený písek, který by naznačoval něco čerstvě pohřbeného.

Nebo ji její intuice šálila? Někdy se to stávalo.

Tentokrát ne, pomyslela si.

Uvnitř si tím byla jistá.

Vrátila se a pohlédla do jámy. Od té v lese se velmi lišila. Byla mělčí, více beztvará. Vrah nemohl vytvarovat suchý písek z pláže do tvaru, i kdyby se o to velmi snažil.

Otáčela se na všechny strany a dívala se všemi směry.

Viděla jen písek a příboj.

Byl odliv. Samozřejmě, že vrah mohl vytvořit tvar šipky z mokrého písku, ale ten by viděli ihned. Pokud by nebyl zničen, byl by stále vidět.

Zeptala se ostatních, "Viděli jste tu poblíž někoho jiného – kromě muže se psem, který našel tělo?"

Policisté pokrčili rameny a podívali se na sebe.

Jeden z nich řekl, "Nikoho kromě Ragse Tuckera."

Riley vykulila oči.

"Kdo to je?" zeptala se.

"Jen výstřední starý pročesávač pláží," řekl velitel Belt. "Žije tamhle v malém vigvamu."

Belt ukázal do dáli na pláž, kde se pobřeží stáčelo od místa, kde stáli.

Riley se teď trochu rozzlobila.

"Proč ho nikdo předtím nezmínil?" vyštěkla.

"Nemělo to moc smysl," řekl Belt. "Mluvili jsme s ním hned, když jsme sem přišli. Neviděl nic, co by mělo co do činění s vraždou. Řekl, že spal, když se to stalo."

Riley podrážděně zasténala.

"Toho chlapa navštívíme," řekla.

Následovaná Billem, Jenn a velitelem Beltem, začala kráčet po písku.

Jak šli, Riley řekla Beltovi, "Myslela jsem, že jste tu pláž uzavřeli."

"Uzavřeli," řekl Belt.

"Tak co tu sakra měl kdo co pohledávat?" Zeptala se Riley.

"No, jak jsem řekl, Rags tu tak nějak žije," řekl Belt. "Nezdálo se že má smysl ho odtud vykopnout. Kromě toho nemá kam jít."

Poté, co došli za ohyb je Belt vedl po písku k travnatému vzestupu. Skupina se přebrodila přes jemný písek a vysokou trávu až na vrchol kopce. Odtud Riley mohla vidět malý provizorní vigvam asi sto metrů daleko.

"To je dům starého Ragse," řekl Belt.

Když se přiblížili, Riley viděla, že je pokrytý plastovými pytli a dekami. Tady za vzestupem byl bezpečně mimo dosah přílivu, i když dosahoval vysoko. Vigvam byl obklopen dekami a bláznivým sortimentem objektů.

Riley řekla Beltovi, "Povězte mi o Ragsi Tuckerovi. Nemá snad Belle Terre pravidla, co se týče vandráků?"

Belt se trochu zasmál.

Řekl, "No, jo, ale Rags není typický vandrák. Je svérázný a lidé ho mají rádi, zejména návštěvníci. A on není podezřelý, věřte mi. On je ten nejnevinnější člověk na světě."

Belt ukázal na věci položené na dece.

"Je to trochu praštěný s tím vším, co má. Sbírá leccos na pláži a lidé si k němu chodí kupovat věci, nebo vyměňovat věci, které už nechtějí. Většinou je to jen záminka pro lidi, aby s ním mohli promluvit. Dělá to celé léto, tak dlouho, dokud to počasí dovoluje. Daří se mu dát dohromady dost peněz na pronájem levného bytu v Sattleru na zimu. A pak, když je zase hezké počasí, se sem vrátí."

Jak se blížili, Riley viděla věci zřetelněji. Byla to opravdu bizarní sbírka, která zahrnovala naplavené dříví, lastury a další přírodní objekty, ale také staré toustovače, nefunkční TV, staré lampy a další položky, které mu návštěvníci nepochybně přinesli.

Když se dostali na okraj natažené deky, Belt zavolal, "Hey, Ragsi. Zajímalo by mě, jestli bychom si s tebou mohli ještě trochu promluvit."

Z vigvamu se ozval chraplavý hlas.

"Jak jsem vám už předtím řekl, nikoho jsem neviděl. Ještě jste tu příšeru nechytili? Rozhodně se mi nelíbí představa, že je na mé pláži vrah. Už bych vám to řekl, kdybych něco věděl."

Riley přistoupila k vigvamu a zavolala, "Ragsi, musím s vámi mluvit."

"Kdo jste?"

"FBI. Zajímalo by mě, jestli jste nenarazil na větší pískový časovač. Víte, něco jako přesýpací hodiny."

Chvíli se neozvala žádná odpověď. Pak ruka ve vigvamu odtáhla zástěnu, která zakrývala otvor.

Uvnitř byl vychrtlý muž, sedící se zkříženýma nohama, jeho velké oči se upíraly na ni.

A přímo před ním seděl obrovský pískový časovač.

Muž ve vigvamu jen zíral na Riley širokýma šedýma očima. Riley hleděla střídavě na vandráka a velký pískový časovač před ním. Nemohla se rozhodnout, co je více zarážející.

Rags Tucker měl dlouhé šedivé vlasy a vousy, které visely až k pasu. Jeho potrhaný, volný oděv se k jeho jménu hodil.

Přirozeně přemýšlela, zda ...

Je toto podezřelý?

Přišlo jí těžké tomu uvěřit. Jeho údy byly tenké a vytáhlé a zdálo se, že není dost robustní na to, aby provedl některou z těchto náročných vražd. Působil neškodně.

Riley měla také podezření, že jeho zanedbaný vzhled je něco jako póza. Nezaváněl, alespoň ne tam, kde stála, a jeho šaty se zdály být čisté i přes jejich opotřebení.

Co se týče pískového časovače, vypadal podobně jako ten, který našli poblíž cesty. Byl víc než dvě stopy vysoký, se zvlněnými rýhami, vyřezanými do horní části, a třemi dovedně vyřezávanými tyčkami, které držely rám pohromadě.

Ale nebyly totožné s tím druhým. Za prvé, dřevo nebylo tak tmavé – bylo spíše červenohnědé. I když vyřezávané vzory byly podobné, nevypadaly jako přesné repliky designu, který viděli na prvním pískovém časovači.

Ale ty malé odchylky nebyly nejdůležitější rozdíly mezi těmi dvěma.

Největší kontrast byl v písku, který označoval ubíhající čas. Časovač, který Bill našel mezi stromy, měl všechen písek jen v dolní části koule. Ale tento časovač měl z větší části písek ještě v horní kouli.

Tento písek byl v pohybu, pomalu se trousili do dolní části.

Riley si byla jistá jednou věcí – že vrah chtěl, aby našli tento časovač, stejně tolik jako si přál, aby našli ten druhý.

Tucker nakonec promluvil. "Jak jste věděli, že ho mám?" zeptal se Riley.

Riley mu ukázala svůj odznak.

"Já budu klást otázky, pokud vám to nevadí," řekla nevýhrůžným hlasem. "Jak jste se k němu dostal?"

Tucker pokrčil rameny.

"Byl to dárek," řekl.

"Od koho?" Zeptala se Riley.

"Od bohů, možná. Myslím, že spadl z nebe. Když jsem se ráno podíval ven, hned jsem ho viděl tamhle na přikrývkách s mými dalšími věcmi. Přinesl jsem si ho dovnitř a šel jsem spát. Pak jsem se znovu probudil a jen jsem tu tak seděl a chvíli jsem se na něj díval."

Upřeně se na pískový časovač zadíval.

"Nikdy předtím jsem vlastně čas nesledoval," řekl. "Je to jedinečný zážitek. Nějak mám pocit, že čas utíká rychle a pomalu zároveň. A mám z toho pocit nevyhnutelnosti. Nemůžete vrátit čas, jak se říká."

Riley se Tuckera zeptala, "Přesypával se písek takto, když jste jste časovač našel nebo jste ho otočil?"

"Nechal jsem ho, jak byl," řekl Tucker. "Myslíte si, že bych měl odvahu změnit tok času? Nehraju si s takovými kosmickými záležitostmi. Já nejsem tak blbej."