Morgan Rice - Pokřik Cti

„Položte ho tady,“ poručila Illepria mužům vážným hlasem, „tady na tu postel v rohu. Sundejte mu košili a boty. Potom nás nechte.“

Akorth a Fulton rychle udělali, co jim bylo řečeno. Když potom pospíchali pryč z domku, Gwen ještě zachytila Akortha za zápěstí.

„Zůstaňte na stráži před domem,“ řekla mu. „Ten, kdo to Godfreymu provedl, by to klidně mohl zkusit znovu. Anebo by mohl jít i po mně.“

Akorth přikývnul a společně s Fultonem se odebrali ven. Tiše za sebou zavřeli dveře.

„Jak dlouho už je v tomhle stavu?“ zeptala se Illepria netrpělivě. Celou dobu přitom klečela u Godfreyho postele a na Gwen se ani nedívala. Zkoušela tep na jeho zápěstí a prohmatávala mu žaludek i krk.

„Od včerejšího večera,“ odpověděla Gwen.

„Od večera.“ opakovala Illepria a ustaraně kroutila hlavou. Dlouhou chvíli pak Godfreyho zkoumala a výraz její tváře byl čím dál temnější.

„Nevypadá to vůbec dobře,“ řekla nakonec.

Znovu mu položila ruku na čelo a tentokrát k tomu i zavřela oči a velmi dlouhou dobu tak zůstala a tiše dýchala. V místnosti leželo napjaté ticho a Gwen už začínala ztrácet pojem o tom, jak dlouho to trvá.

„Jed,“ zašeptala po dlouhé chvíli Illepria, aniž by otevřela oči. Bylo to, jako kdyby snad byla schopná zjistit pacientovu diagnózu jenom dotykem ruky.

Gwen odjakživa její schopnosti obdivovala. Léčitelka se nikdy nezmýlila, ani jedinkrát, co si Gwen pamatovala. Skoro by se dalo říct, že zachránila už víc životů, než kolik jich armáda dokázala vzít. Bylo otázkou, zda její schopnosti byly výsledkem mnohaleté praxe, anebo jestli je měla vrozené. Možná obojí. Illepriina matka byla totiž také léčitelkou, a její matka rovněž. A všechny tři strávily každičkou volnou minutu svých životů studiem všemožných jedů, nemocí a léčitelských technik.

„Velmi silný jed,“ dodala jistějším hlasem po další chvíli. „S takovým se setkávám jenom zřídka. Velmi drahá záležitost. Ať se ho pokusil zabít kdokoliv, dobře věděl, co dělá. Je s podivem, že stále ještě dýchá. Musí být silnější než by si kdokoliv z nás pomyslel.“

„To má určitě od otce,“ řekla Gwen. „Byl silný jako býk. Všichni MacGilští králové takoví byli.“

Illepria se hbitě zvedla a spěšným krokem přeměřila místnost k ponku. Tam začala na jemno sekat různé rostliny a kořínky, které potom ještě rozmačkala v hmoždíři. Každou chvíli do vznikající směsi také přilila pár kapek z několika lahviček. Za chvíli v hmoždíři vznikla zelená pasta, kterou v silné vrstvě pomazala Godfreyho krk, čelo a zbytek rozetřela do podpaží. Potom se okamžitě vrátila k ponku, kde začala do sklenice mísit různé tekutiny. Jedna byla tmavě červená, druhá neurčitě hnědá a třetí jasně fialová. Jakmile je smíchala, začalo to ve sklenici syčet a bublat. Po chvíli se směs uklidnila. Léčitelka ji zamíchala dlouhou dřevěnou lžící a ihned s ní pospíchala ke Godfreymu, aby ji přiložila k jeho ústům.

Godfrey nijak nereagoval, takže mu Illepria musela zvednout hlavu a nalít mu tekutinu do úst. Většina se jí rozlila po jeho tvářích, ale zbytek si svou cestu do krku přece jenom našel.

Potom čistým kusem plátna utřela potřísněné tváře a konečně se s povzdechnutím trochu uvolnila.

„Bude žít?“ zeptala se Gwen netrpělivě.

„Možná,“ zněla zadumaná odpověď. „Udělala jsem všechno, co se udělat dalo. Ale nemusí to stačit. Teď je jeho život v rukou osudu.“

„Jak můžu pomoci?“ zeptala se Gwen.

Léčitelka se na ni poprvé od setkání ve dveřích podívala.

„Modli se za něj. Tohle bude hodně dlouhá noc.“

Kendrick nikdy předtím plně nechápal, co to znamená být svobodný. Až do dnešního dne. Doba, kterou strávil zamčený ve vězeňské cele, značně změnila jeho pohled na život. Teď dokázal ocenit každou maličkost. Dokonce i takové věci jako bylo slunce, které jej hřálo do tváře, a vítr česající jeho vlasy. Anebo jednoduše jenom fakt, že mohl být zase venku, jet na svém koni, cítit, že země pod jeho kopyty rychle ubíhá, být zase oblečený ve svém brnění, mít zpátky všechny své zbraně. Když se teď jako střela řítil po boku svých bratří, cítil se bezstarostný jako nikdy dříve.

Seděl přikrčený v sedle svého koně, aby snížil odpor větru. Po jeho boku si podobně počínal jeho přítel Atme. Kendrick měl obrovskou radost, že může jet do této bitvy také a nemohl se dočkat až dá McCloudům za jejich zločiny pořádnou lekci. Lačnil po krvi, ale zároveň si uvědomoval, že skutečným původcem jeho vzteku není král McCloud, nýbž jeho vlastní bratr, král Gareth. Nikdy mu neodpustí, že ho křivě obvinil z otcovy vraždy a nechal přímo před jeho muži odvléci do vězení. Ba co více, dokonce jej chtěl nechat popravit. Chtěl se Garethovi pomstít, ale teď si svou pomstu vybrat zatím nemohl, a tak alespoň jeho hněv pocítí McCloudové. Nikoliv nezaslouženě.

Až se potom vrátí zpátky do Králova Dvora, dá věci do pořádku. Svrhne svého bratra a namísto něj dosadí na trůn Gwendolyn.

Přibližovali se ke zpola vypálenému městu, z něhož se valily černé chuchvalce dýmu, a plnily jejich chřípí. Bylo bolestné vidět MacGilské město v takovém stavu. Kdyby byl tak jeho otec ještě naživu, nikdy by k tomuto nemohlo dojít. Stejně jako by k ničemu podobnému nedošlo, kdyby Kendricka Gareth nepředběhl v nástupnictví. Byla to ostuda. Velký šrám na válečnické cti rodu MacGilů i Stříbrných. Kendrick se modlil, aby alespoň nebylo příliš pozdě na záchranu místních obyvatel. McCloudové tu byli teprve krátce a tak určitě nestačili zranit nebo zabít příliš velký počet lidí.

Pobídnul koně do trysku a dostal se tak do vedení všech ostatních jezdců, kteří se jako velký roj včel blížili k otevřené a nikým nehlídané městské bráně. Když projeli dovnitř, Kendrick instinktivně sevřel svůj meč pevněji v ruce a vykřikl v bojovém pokřiku, který se od něj přelil jako vlna po všech ostatních mužích. Byli nažhaveni na srážku s nepřítelem.

Jenže když projeli branou na zašpiněné a kouřem zčernalé náměstí, nikoho tam neobjevili. Všude kolem byly jenom výmluvné znaky svědčící o rabování, ničení a požárech. V rohu byla navršena velká hromada mrtvol, na zdech byly vidět krvavé stříkance a tu a tam se povalovala mrtvá domácí zvířata. Musel to být učiněný masakr. McCloudové ty nebohé lidi ani trochu nešetřili. Z myšlenky na zvěrstva, která se tu musela odehrávat, se Kendrickovi udělalo zle. McCloudové byli špinaví zbabělci.

Co však bylo zarážející, že nikde nebyli vidět žádní nepřátelští vojáci. Kendrick nechápal proč. Jako kdyby se celá armáda najednou sebrala a odjela pryč. Jako kdyby věděli, že se blíží pomoc. Ohně, na kterých si vařili jídla přitom stále ještě doutnaly.

Začínalo mu docházet, že asi právě vjeli do pasti. Že McCloudové nejspíš chtěli, aby se celá jejich armáda nahrnula do města.

Ale proč?

Rozhlédl se kolem sebe v neblahém tušení. Díval se, jestli je tu jeho armáda celá. Jestli třeba některá z jednotek nebyla odvedena někam jinam. Napadlo ho, že to přece mohl být způsob jak jeho armádu rozdělit na menší části, a ty, které zůstaly venku, potom přepadnout jednu po druhé. Přejížděl po náměstí a snažil se zjistit, kdo z těch, kteří tu měli být, chyběli.

A potom si to uvědomil. Jedna osoba z jeho nejbližšího okolí nebyla nikde k vidění. Jeho panoš.