Morgan Rice: Pokřik Cti

Bodec pokračoval na své cestě vzduchem a k Luandině hrůze se zabodl vší silou do dívčiny hrudi.

Ta se následkem prudké bolesti a úleku posadila a Luanda jenom s děsem v očích sledovala bodec, který byl skoro celý zabodnutý v dívčině hrudi. Dívka vykřikla, ale její hlas se okamžitě utopil v krvi. Ještě než padla mrtvá zpátky na podlahu, stačila Luandě věnovat nechápavý a vyčítavý pohled.

Luanda zůstala strnule klečet a chvíli nechápala, co se to stalo. Než si mohla všechno znovu poskládat a uvědomit si, že je McCloud stále živ a zdráv, pocítila na tváři tupou bolest a zjistila, že letí k zemi na druhou stranu.

Odkulila se nekontrolovaně stranou a téměř si ani neuvědomila, že ji McCloud právě kopl vší silou do tváře. Nejspíše o ní věděl od prvního okamžiku, kdy vstoupila do domu. Veškerou neopatrnost patrně jenom předstíral a čekal na správný okamžik, aby nejenom unikl jejímu úderu, ale zároveň ji i přiměl zabít tu ubohou dívku a svalit tak na její svědomí veškerou vinu.

Než její svět potemněl, zahlédla Luanda ještě matně McCloudovu tvář. Ošklivě se na ní s pusou dokořán šklebil a prudce oddychoval jako nějaká divoká bestie. Poslední, co slyšela, než jeho těžká bota dopadla na její tvář, byl drsný hrdelní hlas, který k ní vyštěkl:

„Udělalas mi laskavost. Už jsem s ní byl stejně hotovej.“

Gwendolyn utíkala křivolakými uličkami nejhorší čtvrtě Králova Dvora a po tvářích se jí kutálely slzy. Běžela seč jí síly stačily, aby se dostala od Garetha co nejdál. Její srdce po konfrontaci s ním, kdy vyslechla všechny jeho hrozby, a také poté, co spatřila oběšeného Firtha, stále ještě divoce bilo. Zoufale se přitom snažila rozpoznat, co všechno mohla být pravda, a co si Gareth přimyslel. Jenže s někým jako on bylo krajně obtížné rozeznat pravdu od lži a i Gareth sám toho mnohdy jistě nebyl plně schopen. Snažil se jí jenom zastrašit? Nebo bylo úplně všechno co řekl pravda?

Na vlastní oči viděla Firthovo tělo, pohupující se na provazu ve větru, takže tentokrát klidně mohla být pravda i všechno ostatní co Gareth řekl. Možná, že Godfrey opravdu byl otráven a možná ji dokonce skutečně hodlá provdat za nějakého Nevarunce. Pak by bylo pravdou jistě i to, že Thor jede do pasti a jde mu o život. Při tom pomyšlení se zachvěla.

Cítila obrovskou bezmoc. Ale musela něco dělat. Nebylo sice možné se teď rozběhnout za Thorem, ale mohla aspoň zkusit najít Godfreyho a přesvědčit se, jestli byl otráven – a jestli je stále ještě naživu.

Teď už probíhala tou nejhorší čtvrtí města a sama se podivovala nad tím, že je tu během několika málo dnů již podruhé, navzdory tomu, že sama sobě přísahala, že sem už nikdy znovu nevkročí. Pokud ale měl Godfrey skutečně být otráven, bylo jasné, že se to určitě muselo stát v krčmě. Kde jinde? Zlobila se na něj, že se sem pořád vracel, že přestal být ostražitý a zapomněl, jak důležitou záležitost měl na starost. Zároveň o něj ale také měla strašlivý strach. Za poslední dny se s bratrem sblížila více, než za celý předchozí život a z myšlenky, že by po ztrátě otce měla přijít ještě i o něj, ji píchalo u srdce. Také měla pocit, že na tom všem, co se stalo, nese svůj díl odpovědnosti.

Probíhala uličkami a strašlivě se bála. Ne kvůli všudypřítomným opilcům a ničemům, ale toho, co může od Garetha ještě očekávat. Při posledním setkání působil jako opravdový démon a teď nemohla dostat z hlavy obraz jeho tváře a výraz jeho očí. Byly tak temné, jakoby bez duše. Vypadal jako posedlý. Fakt, že přitom seděl na otcově trůně celkový dojem ještě zhoršoval. Bála se jeho pomsty. Možná, že ji doopravdy chce provdat. Ne. To ona nikdy nepřipustí. Anebo si to možná jenom celé vymyslel, aby odvedl její myšlenky stranou, zatímco jeho skutečným záměrem je nechat ji zabít. Rozhlédla se kolem sebe a každá tvář, kterou spatřila, jí najednou připadala nepřátelská. Každý vypadal jako potenciální hrozba, vyslaná Garethem, aby s Gwen skoncoval jednou provždy. Začínala být paranoidní.

Zahnula za roh, ramenem zavadila o starého opilého muže a málem přitom upadla. Vyděšeně vyjekla. Její nervy byly na pochodu. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že to byl jenom prostý kolemjdoucí a ne žádný z Garethových nohsledů. Otočila se a zjistila, že muž se potácí dál a ani se neobtěžoval, aby se omluvil. Způsoby tohoto místa byly horší než jaké by za běžných okolností byla ochotná tolerovat. Pokud by tu nebyl Godfrey, nikdy by se sem ani nepřiblížila. Zlobila se na něj, že to kvůli němu musí opakovaně dělat. Proč se nemohl konečně už jednou provždy držet od těch hospod dál?

Zahnula za další roh a konečně se ocitla před Godfreyho oblíbenou nálevnou. Parodie na hostinské zařízení, oprýskané zdi, dveře visící na jednom pantu a spousta opilců, potácejících se kolem. Gwen neztrácela jedinou vteřinu a pospíšila si dovnitř.

Trvalo ji kratičkou chvíli, než si její oči zvykly na přítmí baru a nos na pach vyčpělého piva a lidského potu. Jakmile vstoupila, místnost ztichla. Zhruba dvě desítky mužů, kteří byli namačkáni uvnitř, se na ni podiveně podívaly. Urozená dáma, oblečená v krásných šatech, stála ve dveřích místnosti, která neviděla hadr a vodu pravděpodobně už roky.

Došla k velkému muži s pivním břichem, ve kterém poznala Akortha, jednoho s Godfreyových pijáckých přátel.

„Kde je bratr?“ zeptala se.

Akorth, který byl obvykle dobře naladěn a pro košilatý, více či méně úspěšný, vtip nemusel sahat hluboko do kapsy, teď jenom zavrtěl hlavou.

„Není to s ním dobré, má paní,“ řekl smutně.

„Co tím myslíš?“ vyhrkla a její srdce se rozbušilo.

„Měl nějaké zkažené pivo,“ řekl vysoký, hubený muž, kterého poznávala jako Fultona. I on byl Godfreyovým kamarádem. „Včera večer šel spát hodně pozdě a doposud nevstal.“

„Je živý?“ zeptala se roztřeseným hlasem a chytila Akortha za zápěstí.

„Sotva,“ odpověděl a sklopil zrak. „Bylo mu hrozně špatně a už dobrou hodinu nepromluvil.“

„Kde je?“

„Tady vzadu, slečinko,“ řekl hostinský, který se s korbelem v ruce, jenž zrovna umýval, naklonil na bar a ukázal jí ke dveřím. Ani jeho tvář nenesla špetku veselí. „Raději bys měla vymyslet co s ním. Nechci, aby se mi v mé restauraci povalovala mrtvola.“

Gwen, ke svému vlastnímu překvapení, bleskurychle vytáhla malý nůž, který ji Godfrey daroval právě v této krčmě před několika dny, a přitiskla jej hostinskému na krk. Ten šokovaně polknul. Celá hospoda se opět propadla do ticha.

„Za prvé,“ řekla, „tohle místo není žádnou restaurací, je to smrdutá díra a já jí nechám královskou gardou srovnat se zemí, pokud se mnou ještě jednou promluvíš tímhle tónem. Také mě odteď budeš oslovovat má paní.“

Neměla ponětí, kde se v ní vzala kuráž takto otevřeně se muži postavit, ale za to na sebe byla náležitě pyšná.

Hostinský znovu polknul.

„Má paní,“ opakoval.

Gwen stále držela nůž na jeho krku.

„Za druhé, můj bratr neumře – a rozhodně ne na tomto místě. Jeho mrtvé tělo by tvé restauraci prokázalo mnohem větší čest, než kterákoliv živá duše, která tudy kdy prošla. A pokud náhodou zemře, buď si jistý, že veškerá vina padne na tvoji hlavu.“

„Ale já jsem nic špatného neudělal, má paní!“ vykřikl. „Bylo to to samé pivo, jaké tu pili i všichni ostatní!“