Morgan Rice - Slavná Přísaha

„Nevím, co bychom si bez něj počali,“ řekl Reece.

„Ani já ne,“ reagoval Thor.

Krohn jenom spokojeně předl.

Potom pokračovali dál do džungle po křivolaké pěšině, když tu se jejich okolí pozvolna změnilo. Všude kolem nich byly obrovské květy, největší skoro stejně velké jako oni samotní. Hrály všemi barvami. Na jiných stromech viselo jakési podivné ovoce, velké jako menší balvany.

Všichni se v úžasu zastavili, Conval došel k jednomu z těch plodů, byl zářivě červený, a natáhl se, aby se jej dotknul.

Tu se najednou ozvalo hluboké zavrčení.

Conval uskočil zpátky jako když mu střelí pod nohy a vytrhl meč z pochvy. Ostatní se na sebe poděšeně podívali.

„Co to bylo?“ zeptal se Conval.

„Přišlo to odtamtud,“ odpověděl Reece a ukazoval jedním směrem.

Všichni se tam nějakou chvíli dívali. Neviděli však nic než další a další zeleň. Krohn byl však celý naježený a temně mručel.

Potom se vrčivý zvuk ozval znovu a tentokrát byl mnohem silnější. A pak se větvě opodál začaly pohybovat. Všichni ustoupili o několik kroků dozadu, tasili meče a připravovali se na nejhorší.

To, co se záhy vynořilo z džungle, překonalo Thorovy nejhorší představy. Objevil se před nimi obrovský hmyz. Byl snad pětkrát větší než Thor, nápadně připomínal kudlanku nábožnou, měl dvě zadní a dvě přední nohy, které zvedal do výše spíše jako ruce. Na jejich koncích byly dlouhé pařáty. Jeho tělo zeleně fosforeskovalo, bylo pokryté šupinami a na zádech mělo malá křídla, která v jednom kuse vibrovala a vydávala bzučivé zvuky. Na vršku hlavy měl brouk dvě oči, ale na špičce čumáku mu sedělo ještě třetí. Když se obluda napřímila, viděli, že na krku má ještě další malé nožičky plné ostrých drápů. Krk se chvíli co chvíli roztřásl a přitom vydával onen vrčivý zvuk.

Tyčil se nad nimi jako věž a nechával o sobě vědět, když tu najednou jedna z jeho dlouhých končetin vystřelila rychlostí blesku kupředu a lapla O’Connora za paži. Její tři drápy se ovinuly kolem jeho ruky a potom jej zdánlivě bez námahy zvedly celého do vzduchu.

O’Connor po pařátu seknul mečem, ale ani zdaleko to nebylo včas. Příšera s ním několikrát hrubě zacloumala ve vzduchu, potom otevřela tlamu plnou nestvůrných zubů a začala jej přibližovat k ústům.

O’Connor se rozeřval při představě blízké mučivé smrti.

Thor vyrazil kupředu. Bez přemýšlení založil do praku kámen, zamířil a vrhl na prostřední netvorovo oko.

S muškou nikdy nemíval problémy. Příšera odporně zařvala hlasem, kterým by se daly kácet stromy, a upustila O’Connora na zem. Ten s žuchnutím dopadl na bok do měkké pralesní podestýlky.

Brouk se rozzuřeně otočil k Thorovi.

Ten si říkal, že zůstat tady a postavit se té obludě by bylo nejspíš marné. Někdo by určitě minimálně přišel ke zranění, ba možná i hůře, a Krohn by se jistě neudržel a zaútočil by přímo, což by se mu jistě také stalo osudným. Sám by ji možná dokázal porazit, ale zase by tím vyčerpal spoustu energie, kterou může brzy potřebovat jinde. Říkal si, že nejspíš narušili teritorium toho tvora a když se pokusí co nejrychleji zmizet, třeba mu to bude stačit.

„UTEČTE!“ křikl na ostatní.

Bez váhání poslechli a dali se na útěk – a brouk se okamžitě vydal za nimi.

Za sebou slyšeli jeho kroky, které dusaly v měkké pralesní půdě jenom pár metrů za nimi. Potom se brouk v běhu natáhl, sekl pařátem po Thorovi a jenom o fousek jej minul. Thora posypala sprcha spadaného listí, jak se broukovy pařáty namísto do něj zabořily do země. Utíkali seč jim síly stačily. Thor doufal, že když se jim podaří mezi ně a pronásledovatele položit nějakou rozumnou vzdálenost, snad se potom někde ukryjí. A pokud ani to nepomůže, budou se mu muset postavit.

Jenže Reece, běžící vedle něj, najednou zakopl o nějaký kořen a upadl. Bylo jasné, že nedokáže vstát včas. Thor se zastavil, tasil meč a postavil se mezi Reece a obludu.

„UTÍKEJTE DÁL!“ křikl přes rameno na ostatní a sám se připravoval na srážku.

Brouk se na něj okamžitě obořil a sekl pařátem proti Thorově tváři. Ten se sehnul a zároveň seknul mečem. Obluda strašlivě zařvala. Thor uťal jeden z jejích pařátů. Okamžitě jej pokropila sprcha zelené lepkavé tekutiny a on vykulil oči děsem. Důvodem nebyla tekutina, ale fakt, že pařát začal okamžitě přímo před jeho očima dorůstat. Za pár vteřin už byla obluda v původní kondici, jako kdyby ji Thor vůbec nezranil.

Polkl naprázdno. Tohle se přece nedá zabít. Jenom ho tou ranou rozezlil.

Příšera na nic nečekala, nově dorostlou paží Thora tvrdě udeřila do břicha a poslala jej do vzduchu o několik metrů dál, kde přistál do spletitého křoví. S napřaženými drápy se potom vydala jej dorazit. Thor věděl, že má potíže.

V tu chvíli se na scéně znovu objevil Elden, O’Connor a dvojčata. O’Connor vystřelil šíp, kterým se broukovi trefil přímo do chřtánu. Šíp se zabodl zevnitř do krku a obluda znovu bolestně zařvala. Elden mezitím vší silou zabořil svou bojovou sekeru do zad toho tvora, zatímco Conven a Conval vrhli každý svůj oštěp a rovněž trefili krk. Reece měl mezitím už také dost času se dostat zpátky na nohy a teď až po jílec zabořil svůj meč nestvůře do břicha. Thor sekl mečem po další paži a znovu ji čistě usekl, zatímco Krohn se na scéně objevil jako poslední, vyskočil broukovi na hřebet a mocně se mu zakousl zezadu do krku.

Příšela řvala bolestí i panikou a snažila se ze sebe všechny setřást. Způsobili jí tím hromadným útokem strašlivá zranění a bylo naprosto neuvěřitelné, že stále ještě stála na nohách a její křídla nadále energicky vibrovala. Netvor jednoduše nehodlal zemřít.

S děsem potom sledovali, jak si obluda vytahovala z krku oštěpy jeden po druhém, setřásla ze zad sekyru a vytáhla meč z břicha. Rány, které po zbraních zůstaly se přímo před jejich očima začaly zacelovat.

Ten brouk byl neporazitelný.

Narovnal se do výše a zařval. Legionáři se na něj dívali s opravdovou hrůzou. Už udělali všechno, čeho byli schopní, a přitom nepřítele vlastně ani neškrábli.

Nestvůra se na ně chystala znovu udeřit drápy. Thora napadlo, že už tady nic víc asi nezmůžou a nejspíš všichni ještě téhož dne zemřou.

„Z CESTY!“ ozval se na najednou výkřik.

Hlas přicházel někde zpoza Thora a zněl velmi mladě. Když se podívali tím směrem, spatřili malého kluka, mohlo mu být tak jedenáct, který běžel k nim a nesl něco, co vypadalo jako džbán plný tekutiny. Thor se sehnal a chlapec přes něj na brouka vychrstl obsah džbánu.

Brouk se rozeřval a z jeho obličeje začala stoupat pára. Pařáty si začal drásat tvář, ale jenom ji tím trhal na kusy a spolu s ní i své oči a celou hlavu. Řval hlasem tak strašlivým, že měl Thor pocit, že mu asi prasknou bubínky. Museli si dlaněmi přikrýt uši.

Potom se brouk konečně dal na útěk zpátky do džungle a brzy zmizel v porostu.

Vděčně se na toho malého kluka podívali. Byl oblečený do nuzných hadrů, měl dlouhé hnědé vlasy, světle zelené inteligentní oči a byl celý špinavý. Zdálo se, že je v téhle džungli doma.

Thor snad nikdy nebyl nikomu tak vděčný.

„Zbraně na Gathoru nepůsobí,“ řekl chlapec a zakoulel uličnicky očima. „Máte kliku, že jsem ho slyšel a byl jsem poblíž. Kdybych nedošel, tak už by bylo po vás. To nevíte, že tyhle obludy nemáte dráždit?“