Morgan Rice - Vládce, Rival, Vyhnanec

Kvůli tomu všemu ji nechal jít a podíval se po ostatních lidech na lodi. Na tak malou loď jich bylo poměrně dost. Tři bojepáni, které Ceres zachránila, veslovali, i když teď, mimo přístav, by mohli vytáhnout malou plachtu. Akila ležel na boku a odvedenec, kterého Sartes osvobodil, mu tiskl obvaz na ránu.

Blížila se k němu Jeva.

„Pokud ji necháš odejít, jsi hlupák,“ pronesla.

„Hlupák?“ odporoval Thanos. „Takhle se děkuje někomu, kdo ti zrovna zachránil život?“

Kostějka pokrčila rameny. „I proto jsi hlupák. Riskovat vlastní život kvůli pomoci někomu jinému, je hloupé.“

Thanos naklonil hlavu ke straně. Nebyl si jistý, jestli jí někdy porozumí. Koutkem oka se podíval na Ceres a uvědomil si, že stejný problém má s více lidmi.

„Člověk riskuje život kvůli přátelům,“ odpověděl Thanos.

Jeva zavrtěla hlavou. „Já bych kvůli tobě takhle neriskovala. Když přijde tvůj čas přidat se k duchům tvých předků, pak přišel tvůj čas. Je to dokonce čest.“

Thanos nevěděl, co si o tom myslet. Mluvila vážně? Pokud ano, znělo to poněkud nevděčně po tom, co s Ceres riskovali, aby ji zachránili.

„Kdybych věděl, že pro tebe bude taková čest dělat lodní pannu na přídi jedné z lodí Prvního kamene, nezachraňoval bych tě,“ pronesl Thanos.

Jeva na něj hleděla a lehce se zamračila. Zdálo se, že teď musí přemýšlet ona, jak moc to Thanos myslel vážně.

„Děláš si legraci,“ řekla, „ale měl jsi mě tam nechat. Říkala jsem, že jen blázen riskuje život kvůli jiným.“

To byla na Thana příliš drsná filozofie.

„No,“ pronesl, „stejně jsem rád, že jsi naživu.“

Jeva vypadala, že se na moment zamyslela. „Já také. Což je zvláštní. Mrtví ze mě nebudou mít radost. Možná ještě musím něco udělat. Budu s tebou, dokud nezjistím, co to má být.“

Pronesla to naprosto samozřejmě, jako by to byla úplně jasná věc, ke které nemá Thanos co říct. Thana napadlo, jaké to asi je, chodit po světě s jistotou, že všemu velí mrtví.

„Není to zvláštní?“ zeptal se jí.

„Co je zvláštní?“ nechápala Jeva.

„Žít život v přesvědčení, že za všemi rozhodnutími stojí mrtví.“

Jeva zavrtěla hlavou. „Ne za všemi. Ale mrtví vědí víc než my. Je jich víc než nás. Když mluví, měl bys jim naslouchat. Podívej se na sebe.“

Thanos se zamračil. Nebyl jedním z Kostějů, aby si nechal poroučet od někoho, kdo mluví s mrtvými.

„Na sebe?“

„Jak bys na tom byl, kdyby se tvoji rodiče a jejich rodiče nerozhodli tak, jak se rozhodli?“ zeptala se Jeva. „Jsi princ. Veškerá tvoje moc pochází od mrtvých.“

Na tom něco bylo, ale Thanos si nebyl jistý, jestli to bylo totéž.

„O tom, co udělám dál, se budu rozhodovat kvůli živým, ne kvůli mrtvým,“ řekl.

Jeva se zasmála, jako by to byl opravdu dobrý vtip, a pak se zachmuřila. „Aha, ty to myslíš vážně. I mezi námi jsou lidé, kteří takhle mluví. Většina z nich jsou šílenci. Ale tohle je šílený svět, takže jak mohu já někoho soudit? Kam zamíříme dál?“

Na tuhle otázku Thanos odpovědět nedokázal.

„To nevím jistě,“ přiznal. „Otec mi řekl, kde bych mohl zjistit víc o své skutečné matce, ale pak mi bývalá královna řekla, že by měla být někde jinde.“

„Dobrá tedy,“ odpověděla Jeva. „Musíme pokračovat. Takové zprávy od mrtvých by člověk neměl ignorovat. Nebo můžeme zamířit zpět k mým lidem. Uvítali by zprávy o naší flotile.“

Zdálo se, že ji vůbec netrápí představa, že by svým lidem musela podat také zprávy o tom, kolik Kostějů v bitvě zahynulo. Její pohled ale často zabloudil k Ceres. Sledovala ji s očividnou úctou.

„Je vším, čím jsi tvrdil, že je. Ať je mezi vámi cokoli, vyřeš to.“

V jejím podání to znělo tak snadno a prostě, jako by stejně snadné bylo i řešení. Thanos pochyboval, že kdy co bylo tak prosté.

„Snažím se.“

„Tak se snaž víc,“ nedala se.

Thanos by rád. Rád by šel za Ceres a řekl jí, jak moc ji miluje. Víc než to, chtěl by ji požádat o ruku. Měl pocit, jako by na to oba čekali celou věčnost.

Jeva mávla rukou. „Jdi. Jdi za ní.“

Thanos nevěděl co si myslet o tom, že ho tak odhání, ale musel uznat, že Jeva měla nejspíš pravdu v tom, že by měl jít za Ceres. Vyrazil tedy k ní a ostatním. Zjistil, že se tváří vážněji, než by čekal.

Její otec se k němu otočil a sevřel Thanovi ruku.

„Je dobré tě zase vidět, chlapče,“ řekl. „Kdybys nepřišel, mohlo by všechno dopadnout mnohem hůř.“

„Nějak byste si poradili,“ odporoval Thanos.

„Teď si budeme muset poradit společně,“ odpověděl Berin. „Zdá se, že každý tady chce plout někam jinam.“

Ceres při těch slovech přikývla.

„Bojepáni si myslí, že bychom měli jít do divočiny a nechat se najímat jako žoldáci,“ pronesla. „Sartes mluví o tom, že bychom se měli dostat na imperiální venkov. A já myslím, že bychom se měli dostat zpátky na Ostrov za mlhou.“

„Jeva navrhovala návrat k jejím lidem,“ pronesl Thanos.

„A ty?“ zeptala se Ceres.

Pomyslel na to, že by jí mohl říct o zemích s mlžnými horami, o své zmizelé matce, o možnosti ji najít. Pomyslel na to, že by mohli žít kdekoli. Kdekoli, společně s Ceres. Ale pak se podíval na Akilu.

„Půjdu kamkoli budeš chtít jít ty,“ řekl, „ale nemyslím si, že Akila přežije dlouhou cestu.“

„Mám stejný pocit,“ pronesla Ceres.

Thanos ji znal dost dobře na to, aby věděl, že už něco vymyslela. Překvapilo ho, že se ještě neujala vedení. Přesto ale dokázal uhodnout, proč to tak bylo. Naposledy, když velela, přišla o Delos. Nejdřív ji o něj připravila Stephania a pak nájezdníci.

„Je to v pořádku,“ pronesl Thanos a vzal ji za ruku. „Věřím ti. Ať se rozhodneš jakkoli, půjdu s tebou.“

Předpokládal, že nebude jediný. Ceresina rodina s ní také půjde a bojepáni přísahali, že budou s ní, i když mluvili o hledání dobrodružství jinde. A Jeva… no, Thanos si nemyslel, že ji zná dost dobře na to, aby dokázal odhadnout, jak bude reagovat, ale pokud by to chtěla, vždy ji mohli někde vysadit.

„Nemůžeme najít tu pašeráckou loď, která tě dostala do Delosu,“ pronesla Ceres. „I kdybychom věděli, kde teď je, nedohnali bychom ji. A pokud se pokusíme plout příliš daleko… myslím, že by to Akila nepřežil.“

Thanos přikývl. Viděl zranění, které První kámen způsobil jejich příteli. Akila přežil hlavně díky síle své vůle a potřeboval skutečného léčitele. A potřeboval ho co nejdřív.

„Kam tedy?“ zeptal se Thanos.

Ceres na něj pohlédla, pak se podívala po ostatních. Stále ještě vypadala, že ji děsí její vlastní slova.

„Je jen jedno místo,“ pronesla. Zvýšila hlas, aby ji slyšeli všichni lidé na lodi. „Musíme plout na Haylon.“

Její otec i bratr okamžitě zakroutili hlavami. Dokonce i někteří bojepáni vypadali nespokojeně.

„Na Haylonu nebudeme v bezpečí,“ pronesl Berin. „Když padl Delos, bude to jejich další cíl.“

„Pak jim musíme pomoct s obranou,“ nedala se Ceres. „Možná nám v tom tentokrát nebude nikdo bránit.“

To byla správná poznámka. Delos padl kvůli mnoha důvodům – obrovské šeropelské flotile, lidem, kteří nezůstali a nebojovali, kvůli nedostatku stability způsobeném Stephaniiným převratem. Možná to na Haylonu dopadne jinak.