Morgan Rice - Vzestup Draků

“Nezaútočí, pokud nebude vyprovokován,” nabádala Kyra své bratry. “Nechte ho jít.”

Ale její bratři ji ignorovali, oba se k němu otočili čelem a pozvedli svá kopí. Kráčeli kupředu k mýtině, jako by chtěli dokázat, jak jsou stateční.

“Budu mířit na jeho hlavu,” řekl Brandon.

“A já na jeho krk,” souhlasil Braxton.

Divočák zavrčel ještě hlasitěji, ještě více otevřel svou tlamu, slintal a udělal další výhružný krok.

“Vraťte se zpátky!” vykřikla zoufale Kyra.

Ale Brandon a Braxton kráčeli vpřed, pozvedli svá kopí a náhle jimi hodili.

Kyra napjatě sledovala, jak kopí letí vzduchem, a připravovala se na nejhorší. Viděla, ke svému zděšení, jak Brandonovo kopí škráblo jeho ucho, dost na to, aby z něj tekla krev – a aby ho to vyprovokovalo – zatímco Braxtonovo kopí proletělo kolem a minulo jeho hlavu o několik stop.

To bylo poprvé, kdy Brandon a Braxton vypadali vyděšeně. Stáli tam s otevřenou pusou a hloupým výrazem v obličeji, jejich opojení alkoholem bylo rychle nahrazeno strachem.

Divočák, rozlícen, sklonil svou hlavu, vydal děsivý zvuk a náhle vystartoval.

Kyra v hrůze sledovala, jak zamířil na její bratry. Na svou velikost to bylo nejrychlejší zvíře, které kdy spatřila, a letělo trávou jako by to byl srnec.

Jak se přiblížilo, Brandon a Braxton běželi jako o život, každý zamířil jiným směrem.

Aidan zůstal stát na místě, jako by přirostl, úplně osamocen a zkamenělý strachem. Jeho ústa byla doširoka otevřena, povolil svůj stisk a jeho kopí mu vypadlo z ruky na zem. Kyra věděla, že by to stějně nebylo k ničemu Aidan se nemohl ubránit, i kdyby to zkusil. Dospělý muž by se neubránil. A divočák, jako by to cítil, upřel svůj pohled na Aidana a zamířil přímo k němu.

Kyře se sevřelo srdce a dala se do činění, věděla, že bude mít jen jednu jedinou šanci. Bez přemýšlení se vrhla kupředu, uhýbala mezi stromy a již držela svůj luk před sebou, věděla, že měla jen jeden jediný výstřel a musel být perfektní. Kvůli její panice by to byl složitý výstřel, i kdyby se divočák vůbec nepohyboval – a jestli to mají přežít, musí se perfektně trefit.

“AIDANE, K ZEMI!” vykřikla.

V prvním okamžiku se ani nehnul. Aidan jí blokoval cestu, a bránil tak jejímu čistému zásahu a jak Kyra pozvedla svůj luk a běžela kupředu, uvědomila si, že když se Aidan nehne, její jediná příležitost dosáhnout čistého zásahu bude ztracena. Klopýtaje přes les, její nohy jí klouzaly ve sněhu a po mokré zemi, na chvilku pocítila, že všechno může být ztraceno.

“AIDANE!” opět zoufale vykřikla.

Nějakým zázrakem tentokrát poslechl, střemlav se vrhnul k zemi v poslední vtěřině a uvolnil tak Kyře střelnou trasu.

Jak divočák vyběhl proti Aidanovi, pro Kyru se v ten moment zpomalil čas. Cítila, jak vstupuje do jiné dimenze, vzbudilo se v ní něco, co předtím ještě nikdy nezažila a čemu úplně nerozuměla. Svět se zúžil a zaostřil. Slyšela zvuk svého bušícího srdce, vlastní dech, šustění listí, krákorání vrány ve výšce. Cítila se, více než kdy předtím, sladěna s vesmírem, jako by vstoupila do říše, kde ona a vesmír tvořili jeden celek.

Kyra cítila, jak jí začaly dlaně brnět horkou, pichlavou energií, které nerozuměla, jako by něco cizího vstupovalo do jejího těla. Bylo to, jako by se v letmém okamžiku stala někým významnějším, než byla ona, nekým mnohem mocnějším.

Kyra vstoupila do stavu, kdy nemusela přemýšlet a kdy si dovolila nechat se vést čistým instinktem a touto novou energií, která v ní proudila. Nakročila si chodidly, zvedla luk, vložila do něj šíp a nechala ho letět.

V ten moment, kdy ho pustila, věděla, že to byl výjimečný výstřel. Nemusela sledovat, jak šíp plachtí, aby věděla, že letí přesně tam, kam ona chtěla: do pravého oka bestie. Vystřelila s takovou silou, že, než se zastavil, zaryl se téměř stopu hluboko.

Bestie najednou zachrochtala, nohy se z pod ní zlomily, a upadla na obličej do sněhu. Sklouzla se po zbývající mýtině, zmítala se, stále naživu, až se dostala k Aidanovi. Konečně se zastavila asi stopu od něj, tak blízko, že když se konečně přestala pohybovat, ti dva se téměř dotýkali.

Ještě na zemi sebou cukala a Kyra, s dalším šípem připraveném v luku, udělala krok dopředu, postavila se nad divočáka, a prostřelila mu dalším šípem zátylek. Konečně se přestal hýbat.

Kyra stála na mýtině, v tichosti, její srdce bušilo, brnění v jejích dlaních pomalu odeznívalo, energie se vytrácela a ona se podivovala, co se právě stalo. Opravdu vystřelila ona?

Okamžitě si vzpomněla na Aidana, otočila se a uchopila ho, on k ní upřel zrak, jako by byla jeho matka, oči plné strachu, ale nebyl zraněn. Když si uvědomila, že je v pořádku, ulevilo se jí.

Kyra se otočila a uviděla své dva starší bratry, oba stále leželi na mýtině, jak na ni hledí s překvapením v očích – a s údivem. Ale v jejich očích bylo ještě něco jiného, něco, co ji rozrušovalo: podezření. Jako by byla jiná, než oni. Cizí člověk. Byl to pohled, který Kyra předtím již viděla, sice zřídkakdy, ale zase dostatečně často, aby se nad tím už pozastavila. Otočila se a podívala se dolů na mrtvou bestii, monstrózní, ohromou, ztuhlou u jejích nohou, a podivila se, jak ona, patnáctiletá dívka, mohla toto dokázat. Věděla, že to bylo to nad její schopnosti. Bylo to více, než jen šťastný výstřel.

Vždy na ní bylo něco zvláštního, čím se od ostatních lišila. Stála tam, otupělá, chtěla se pohnout, ale nemohla. Protože věděla, že to, co jí dnes otřáslo, nebyla tato bestie, ale byl to způsob, jak se na ni její bratři dívali. A nemohla si pomoci, ale již milionkrát si položila tuto otázku, které se bála čelit celý svůj život:

Kým byla?

Kyra kráčela za svými bratry, zatímco oni šlapali po cestě zpět k pevnosti, pozorovala jak zápasí s váhou divočáka, Aidan vedle ní a Leo u její nohy, již navrácen z honu za svým úlovkem. Brandon a Braxton s námahou nesli mrtvou bestii, přivázanou k jejich kopí a zavěšenou na ramenou. Jejich ponurá nálada se drasticky změnila ve chvíli, kdy vystoupili z lesa zpět pod otevřené nebe a obzvláště nyní, když byla na dohled tvrz jejich otce. S každým ušlým krokem, Brandon a Braxton nabývali více sebejistoty, byli už téměř tak arogantní, jako předtím, nyní se smáli, navzájem se provokovali a chvástali se svým úlovkem.

“Mé kopí ho škráblo,” řekl Brandon Braxtonovi.

“Ale,” oponoval Braxton, “mé kopí ho navedlo k tomu, aby si to nasměroval pod Kyřin šíp.”

Kyra poslouchala, její obličej rudnul z těch jejich lží její paličatí bratři se již sami sebe přesvědčovali o svém vlastním příběhu a nyní se zdálo, že mu snad i věřili. Už nyní předvídala, že se budou chvástat v sálu jejího otce a budou všem povídat o svém úlovku.

Bylo to k zbláznění. Ale přesto cítila, že bylo pod její úroveň, aby vše uvedla na pravou míru. Pevně věřila, že se kola spravedlnosti točí a věděla, že nakonec pravda vždy vyjde najevo.

“Jste lháři,” řekl Aidan, kráčeje vedle ní, zjevně stále otřesen tou událostí. “Víte, že divočáka zabila Kyra.”

Brandon pohrdavě vrhnul letmý pohled přes rameno, jako by byl Aidan nepříjemný hmyz.

“Co ty víš?” zeptal se Aidana. “Věnoval ses čůráním si do kalhot.”