Morgan Rice - Vzestup Draků

Kyra najednou uslyšela výkřik, ten hlas jí byl tak povědomý, jako by to byl její vlastní, přicházel ze strážního domku, a ona se okamžitě otočila a plně se soustředila. V davu bylo pozdvižení, a jak pozorovala to hemžení, z davu se vyvalil a zamířil si to na hlavní cestu, její mladší bratr Aidan, veden jejími dvěma staršími bratry Brandonem a Braxtonem. Kyra ztuhla, ve střehu. Z rozrušeného tónu hlasu svého mladšího bratra poznala, že její starší bratři neplánovali nic dobrého.

Kyřiny oči se zúžily, jak pozorovala své starší bratry, a cítila ten známý pocit zloby, který v ní stupňoval a nevědomky pevněji sevřela rukojeť svého luku. Pak vyšal Aidan, a mezi oběma pochodoval, oba byli o dobrou stopu vyšší, než on a oba ho drželi za paži a táhli ho proti jeho vůli, směrem od pevnosti a do krajiny. Aidan, malý, hubený, citlivý chlapec, ani ne desetiletý, vyhlížel obzvláště zranitelně, zmáčknutý mezi oběma bratry, přerostlými sedmnáctiletými a osmnáctiletými surovci. Měli podobné rysy a barvu, silné čelisti, pyšné brady, tmavě hnědé oči a vlnité hnědé vlasy – i když Brandon a Braxton měli své vlasy ostříhané nakrátko, zatímco Aidanovy mu padaly neukázněně očí. Všichni si byli podobní – a nikdo z nich nebyl podobný jí, s jejími světle blond vlasy a světle šedýma očima. Byla oblečená do pletených punčocháčů, vlněné dlouhé blůzy a pláště, Kyra byla vysoká a štíhlá, a říkali jí, že byla až příliš pobledlá, měla široké čelo a malý nos, a byla obdařená nápadnými rysy, kvůli kterým se nejeden muž ohlédl. Obzvláště nyní, když jí táhlo na patnáct, si všímala, že se její vzhled mění.

Bylo jí to nepříjemné. Nechtěla na sebe tolik upozorňovat a nemyslela si o sobě, že je krásná. Vůbec se nezajímala o svůj vzhled – jen o trénink, o chrabrost, o čest. Raději by se podobala svému otci, tak jako její bratři, muži, kterého obdivovala a milovala více než kohokoli jiného na světě, než mít své hezoučké rysy. Při pohledu do zrcadla vždy hledala ve svých očích jeho podobu, nicméně ať se dívala jak se dívala, nemohla v nich nic najít.

“Řekl jsem ti, nesahej na mě!” Aidan zakřičel, jeho hlas se nesl až sem.

Jak uslyšela tísnivý výkřik svého mladšího bratra, chlapce, kterého Kyra milovala více než kohokoli na světě, vzpříma se postavila, jako lev, který hlídá své mládě. Leo také ztuhnul a na zádech mu vstaly chlupy. Jejich matka zemřela již dávno a Kyra cítila povinnost dohlížet na Aidana, aby mu nahradila matku, kterou nikdy neměl.

Brandon a Braxton ho neurvale táhli po cestě, směrem od pevnosti, na opuštěné venkovské cestě, ke vzdálenému lesu, a ona viděla, jak se jej snaží přimět, aby držel kopí, které pro něj zdálo být až příliš velké. Aidan byl až příliš snadným terčem, po kterém se mohli vozit; Brandon a Braxton byli tyrani. Byli silní a tak trochu stateční, ale spíše suverénní než aby byli skutečně šikovní a zdálo se, že se vždy dostali do problémů, které sami nebyli schopni vyřešit. Bylo to k zbláznění.

Kyra si uvědomila, co se děje: Brandon a Braxton táhli Aidana s sebou na jeden ze svých lovů. Všimla si vaků vína v jejich rukou a věděla, že pili, hněvala se. Nestačilo, že se chystali zabít nějaké hloupé zvíře, ale nyní také s sebou táhli jejich mladšího bratra, a to i přes jeho protesty.

Kyřiny instinkty se vzchopily a ona začala jednat, běžela z kopce, aby je konfrontovala, Leo běžel vedle ní.

“Nyní jsi už dost starý,” řekl Brandon Aidanovi.

“Už je na čase, aby ses stal mužem,” řekl Braxton.

Velkými skoky letěla přes travnaté kopce, které znala zpaměti, Kyře to netrvalo dlouho a za chvilku je doběhla. Vběhla na cestu a zastavila se před nimi, blokujíc jim cestu, ztěžka dýchala, Leo vedle ní, a její bratři hromadně zastavili a ohromeně se ohlíželi.

Všimla si, že Aidanova tvář se hned zklidnila.

“Ztratila ses?” říkal Braxton z legrace.

“Blokuješ nám cestu,” řekl Brandon. “Jdi zpátky ke svým šípům a klackům.”

Oba dva se pohrdavě smáli, ale ona se mračila, neodrazená, zatímco Leo vedle ní vrčel.

“Jdi s tím zvířetem pryč,” řekl Braxton, a snažil se přitom znít statečně, ale v jeho hlase byl znát strach, své kopí sevřel co možná nejpevněji.

“Kam si myslíte, že vedete Aidana?” zeptala se smrtelně vážně a bez hnutí na ně hlěděla.

Na chvíli se odmlčeli, rysy v jejich tvářích pomalu tuhly.

“Odvedeme ho, kam budeme chtít,” řekl Brandon.

“Jde s námi na lov, aby se naučil být skutečným mužem,” řekl Braxton, zdůrazňující to poslední slovo, aby si do ní pořádně dloubnul.

Ale ona se nevzdala.

“Je příliš mladý,” odpověděla rozhodně.

Brandon se zamračil.

“To říká kdo?” zeptal se.

“To říkám já.”

“A ty jsi jeho matka?” zeptal se Braxton.

Kyra zrudla, byla plná vzteku, a přála si, jako nikdy předtím, aby tu jejich matka nyní byla.

“Asi tak jako ty jsi jeho otec,” odpověděla.

Všichni tam stáli v napjatém tichu a Kyra se podívala na Aidana, který na ni se strachem hleděl.

“Aidane,” zeptala se ho, “ty si to přeješ?”

Aidan sklopil oči k zemi, styděl se. Stál tam v tichosti, vyhýbal se jejímu pohledu, a Kyra věděla, že se bojí říci vlastní názor, aby ve svých starších bratrech nevyvolal nevoli.

“No, tak tady to máš,” řekl Brandon. “Nic nenamítá.”

Kyra tam stála, hořela pocitem marnosti a chtěla, aby Aidan řekl svůj názor, ale nemohla ho přinutit.

“Je to od vás hloupé, brát ho s sebou na lov,” řekla. “Chystá se bouřka. Brzy bude tma. Les je plný nebezpečí. Jestli ho chcete naučit lovu, tak ho s sebou vezměte, až bude starší, vyberte si nějaký jiný den.”

Naštvaně se na ni zamračili.

“Co ty víš o lovu?” zeptal se Braxton. “Co jsi doposud ulovila, kromě těch tvých stromů?”

“Už tě nějaký z nich kousnul?” dodal Brandon.

Oba se smáli, v Kyře to vřelo a přemýšlela, co má udělat. Bez toho, aby Aidan řekl svůj vlastní názor, nemohla nic moc udělat.

“Máš příliš velké obavy, sestřičko,” konečně řekl Brandon. “Aidanovi se pod naším dohledem nic nestane. Chceme, aby jen trochu zmužněl – nechceme ho zabít. Opravdu si myslíš, že jsi jediná, komu na něm záleží?”

“A navíc, otec to vidí,” řekl Braxton. “Chceš ho snad zklamat?”

Kyra okamžitě pohlédla přes jejich ramena a ve výšce, ve věži, zahlédla jejich otce, který stál u oblého, otevřeného okna, a hleděl na ně. Pocítila zklamání, protože to nezatrhnul.

Pokusili se projít kolem, ale Kyra tam stála, tvrdošíjně blokovala jejich cestu. Dívali se na ni, jako by ji chtěli odstrčit, ale Leo se mězi ně postavil, vrčel, a oni se nakonec rozhodli jinak.

“Aidane, ještě není pozdě,” řekla mu. “Nemusíš jít. Přeješ si vrátit se se mnou do tvrze?”

Prohlédla si ho a viděla, jak se mu prodírají slzičky, ale zároveň také viděla jeho trápení. Nastalo dlouhé ticho, které nic nepřerušilo, ani řvoucí vítr, ani zesilující sněžení.

Konečně se zavrtěl.

“Chci jít na lov,” rozpačitě zamumlal.

Jeho bratři v tom okamžení prošli kolem ní, vrazili do ní, táhli Aidana, a jak spěchali po cestě, Kyra se otočila a sledovala je, v žaludku se jí hromadil nepříjemný pocit.

Otočila se zpět k tvrzi a podívala se nahorů do věže, ale její otec už byl pryč.