Arthur Clarke - Kladivo Boží

Nebylo snadné říct, že v této nepatrné gravitaci skutečně padá. Trvalo skoro dvě minuty, než z výšky jednoho metru narazil do Kálí, pohyboval se rychlostí pouhým okem stěží postřehnutelnou.

Colin Draker stál na mnoha asteroidech. Někdy, jako na obřím Ceresu, se dalo snadno říct, že gravitační síla táhne člověka dolů, i když jen nepatrně. Zde podobné konstatování vyžadovalo značnou představivost. Stačil sebemenší pohyb a Kálí by svou vládu nad člověkem ztratila.

Přesto však stál, konečně a nepochybně, na nejslavnějším — nebo nejhroznějším — asteroidu v celé historii lidstva. I se svými vědeckými znalostmi dokázal Draker jen s obtížemi přijmout fakt, že tento maličký, nepravidelně zakřivený úlomek kosmického smetí představuje pro lidstvo větší hrozbu než všechny válečné hlavice nashromážděné během Věku jaderného šílenství.

Rychlá rotace Kálí je unášela do noci, a když se jim oči přizpůsobily, pozorovali kolem sebe, jak vycházejí hvězdy — v přesně stejné konfiguraci, jak by je viděli pozorovatelé ze Země. Z vesmírného hlediska byli stále tak blízko domovské planety, že se vnější Vesmír jevil bez nejmenší změny. Avšak nízko na obloze zářil jeden neznámý a překvapivý předmět — jasná žlutá hvězda, která nebyla bezrozměrným bodovým zdrojem světla jako všechny ostatní.

„Podívejte se,“ vyzval je Sir Colin. „Tamhle je něco, co ze Země nikdy nespatříte — a dokonce ani z Marsu.“

„Co je na tom?“ podivil se Fletcher. „To je přece jenom Saturn.“

„Samozřejmě, že to je Saturn, ale dívejte se pečlivě. Velice pečlivě.“

„Ach, dokážu rozeznat prstence!“

„Fakticky ne. Jenom si myslíš, že to dokážeš. Jsou právě na prahu viditelnosti. Ale tvoje oči dokážou objevit něco podivného, a protože víš, nač se díváš, tvoje paměť ti doplní podrobnosti. Teď už víš, proč Saturn připravil ubohému Galileovi takové bolesti hlavy. Jeho slabé dalekohledy ukazovaly, že s tou planetou je něco podivného, ale koho by napadlo, že má kolem sebe kroužky? Potom se prstence k němu obrátily hranou a zmizely, takže si myslel, že ho oči oklamaly. Nikdy nezjistil, nač se to vlastně díval.“

Na okamžik všichni tři mlčky zírali, pozorovali Saturn, jak se zvedá, zatímco se Kálí otáčela svou krátkou nocí, a uvažovali, jaké části z toho, co jejich oči viděly, mohou věřit. Pak Fletcher potichu vyzval: „Zpátky na palubu, profesore. Máme před sebou ještě dlouhou cestu. Zatím jsme jenom v polovině cesty kolem světa.“

Většinu ze zbývající poloviny urazili v dalších pěti minutách — a spatřili malé, avšak i z téhle vzdálenosti stále ještě oslepující Slunce.

Sáně klouzaly nahoru po svahu malého kopečku, když si Draker náhle povšiml něčeho téměř neuvěřitelného. Ve vzdálenosti pouhých několika desítek metrů — Sir Colin se už nyní vypracoval v posuzování vzdáleností — spatřil na uhlově černé krajině zářivý barevný záblesk.

„Zastavte!“ vykřikl. „Co je to?“

Jeho dva společníci pohlédli směrem, kterým ukazoval, a pak opět na něho.

„Já nevidím nic,“ řekl kapitán.

„To máte pravděpodobně jako pozůstatek upřeného pozorování Saturnu. Vaše oči se ještě neadaptovaly na denní světlo,“ dodal Fletcher.

„Jste slepí? Podívejte se!“

„Měli bychom raději ubožákovi vyhovět,“ řekl Fletcher. „Mohl by začít zuřit — a to nechceme, že ne?“ Zručně a bez většího úsilí otočil sáně, zatímco Draker ohromeně seděl a mlčel. Chviličku nato se geologův úžas změnil v naprostou nevíru. Začínám přicházet o rozum, myslel si.

Na štíhlém stonku půl metru nad pustým povrchem Kálí se rozkládal velký zlatý květ.

V krátkém záblesku šílené logiky prolétl Draker sekvencí: (1) Sním. (2) Budu se muset omluvit doktorce Wijeratne. (3) Ten květ přece nevypadá příliš cizokrajně. (4) Škoda, že toho o botanice nevím víc. (5) Je to od někoho pěkné, že tam připevnil identifikační značku…

„Vy bastardi! Na chvíli jste mě zmátli! Byl to Ranin nápad?“

„No ovšem,“ smál se Singh. „Ale jak uvidíte, pohlednici k narozeninám jsme podepsali všichni. A můžete poděkovat Sonnymu, že udělal tak překrásný výtvor, z kousků papíru a umělé hmoty, které dokázal najít.“

Stále ještě se radostně smáli, když se vrátili se svým úžasným objevem na Goliáše — v mnohem lepším stavu, jak podotkl kapitán Singh než ta část Magellanovy posádky, která přežila obeplutí jejich světa. Krátký výlet jim všem umožnil, aby se uklidnili a na okamžik zapomněli na svou strašlivou zodpovědnost, která je naplňovala děsem.

Což bylo jen dobře. Byla to poslední příležitost, které se jim dostane, aby na Kálí přišli na jiné myšlenky.

Ředitel ASTROPOLU viděl mnoho lidských společností a měst a myslel si, že ho už nic nedokáže překvapit. A přece nyní v nevíře zíral na svého generálního inspektora.

„Jste si tím jistý?“ zeptal se.

„Všechno tomu nasvědčuje. Měli jsme samozřejmě podezření — zběhnutí jsou velice, velice vzácná, a zvažovali jsme, jestli nejde o nějaký nejapný vtip. Ale Hluboký mozkový sken to potvrdil.“

„Nedá se HMS nějak oklamat? Máme co dělat s experty.“

„Nejsou lepší, než ti naši. A prošetření na Deimosu to potvrzuje. Víme, kdo to provedl. Je samozřejmě pod pečlivým dohledem.“

„Kdy k nim dojde varování?“

Generální inspektor pohlédl na hodinky, které uměly ukazovat dvacet časových zón na třech kosmických tělesech.

„Varování už dostali — ale jsou na druhé straně Slunce a ještě hodinu od nich nepřijde potvrzení. Obávám se, že už může být příliš pozdě. Jestliže všechno proběhlo podle plánu, ke startu mělo dojít před čtyřiceti minutami. My nemůžeme dělat nic — jedině čekat.“

„Pořád tomu nemůžu uvěřit. Proč by někdo ve jménu Božím provedl takovou věc?“

„Přesně tak. Ve jménu Božím.“

V čase T minus třicet minut se Goliáš odpoutal od Kálí, aby se dostatečně vzdálil od trysek ATLASU. Všechny systémové kontroly skončily uspokojivě. Teď bylo nutné počkat, až rotace asteroidu přinese tlačný člun do správné polohy, v níž může dojít k zapálení motorů.

Kapitán Singh se svou vyčerpanou posádkou neočekávali, že spatří nějakou velkolepou podívanou. Plazmové trysky motorů ATLASU budou daleko teplejší, než aby vydávaly mnoho viditelného záření. Pouze telemetrie potvrdí, že došlo k zapálení motorů a že Kálí už není tou neúprosnou ničivou silou zcela neovlivnitelnou člověkem.

Zajímalo by mne, myslel si Sir Colin Draker, kolik z těchto mladíků ví, že skvělý nápad s odpočítáváním startu pochází od jednoho německého filmového režiséra, z prvního filmu o vesmíru, který nebyl ryzí fantazií, a že je starý téměř dvě stě let? Skutečnost nyní kopíruje umění a pro člověka je těžké, aby si představil nějakou kosmickou výpravu, která by začínala bez lidského — nebo strojního — odpočítávání startu.

Ozvalo se krátké provolání slávy a nepříliš silný potlesk, když se řetězec nul na displeji akcelerometru začal měnit. Pocity na můstku vyjadřovaly spíše ulehčení než vytržení. Přestože se Kálí při rotaci zachvívala, pouze citlivé přístroje dokázaly zjistit mikroskopické změny její rychlosti. Motory ATLASU budou muset pracovat celé dny a týdny, než zajistí vítězství. Kvůli rotaci Kálí je možné tlačit pouze asi deset procent času, jen tehdy, když ATLAS bude nařízený správným směrem. Není to jednoduchá věc, řídit rotující vozidlo s pevným motorem…