Morgan Rice - Polibek pro královny

Ale nejsi nepřipravená, poslal k ní Lucas. Pokynul k zádi lodi. „Naši velitelé čekají.“

Šlo hlavně o její bratrance a strýce. Byli ve všem zapojení téměř stejnou měrou jako Sophia. Byli tam ale i další muži: náčelníci klanů a nižší lordi. Drsní muži, kteří se klaněli procházející Sophii, jejímu bratrovi i lesní kočce po jejím boku.

„Jsme připravení?“ zeptala se a zadívala se na strýce. Snažila se přitom vypadat jako královna, kterou všichni potřebovali.

„Je nutné rozhodnout několik věcí,“ pronesl Lars Skyddar. „Víme, o co nám jde, ale musíme určit, jak přesně to provedeme.“

„Co je třeba rozhodnout?“ nechápal Ulf. „Shromáždíme muže, rozbijeme hradby děly a pak zaútočíme.“

„To vysvětluje způsob, jakým lovíš,“ pronesla Ulfova sestra Friga s vlčím úsměvem. „Měli bychom město obklíčit. Uzavřít ho ve smyčce a pak proniknout dovnitř.“

„Musíme se připravit na obléhání,“ prohlásil Hans, opatrný jako vždy.

Zdálo se, že všichni mají vlastní představu o tom, jak by mělo vše proběhnout. Sophia si částečně přála, aby mohla ustoupit do pozadí a nechat vše na povolanějších. Na těch, kteří válce rozuměli. Věděla ale, že to udělat nemůže. Že, kdyby jim to dovolila, by se její příbuzní handrkovali celou věčnost. To znamenalo, že bude muset určit, co podniknou.

„Kdy dorazíme k městu?“ zeptala se a snažila se přitom přemýšlet.

„Nejspíš za soumraku,“ odpověděl její strýc.

„Na přímý útok bude tedy pozdě,“ pronesla a vzpomněla si na noci, které ve městě strávila. „Znám ashtonské ulice. Věřte mi, že když zkusíme útočit v noci, nedopadne to dobře.“

„Tak tedy obléhání,“ pronesl Hans. Zdálo se, že ho ta představa potěšila. Nebo měl možná jen radost, že byl vybrán jeho plán.

Sophia zavrtěla hlavou. „Obléhání ubližuje nesprávným lidem a nepomáhá těm správným. Staré hradby chrání jen vnitřní část města a můžete se vsadit, že královna vdova klidně vyhladoví chudinu, jen aby nakrmila sebe a své okolí. A navíc, každý ztracený okamžik jen zvyšuje nebezpečí, které hrozí Sebastianovi.“

„Tak tedy jak?“ zeptal se strýc. „Máš nějaký plán, Sophie?“

„Až se dostaneme na místo, zakotvíme před Ashtonem,“ odpověděla. „Pošleme jim posly se žádostí, aby se vzdali.“

„To neudělají,“ prohlásil Hans. „Ani když jim nabídneme milost.“

Sophia zavrtěla hlavou. Tohle jí bylo jasné. „Vdova je nemilosrdná a nevěří, že někdo jiný umí být milosrdný. Ale iluze toho, že jim nabízíme možnost se vzdát, poskytne možnost polovině našich mužů, aby se přesunula na druhou stranu města. V tichosti zaberou okolí. Místní lidé nemají vdovu v lásce.“

„A nájezdníky v lásce mít budou?“ zajímal se Lucas.

To byla dobrá otázka. Její bratr měl na dobré otázky talent.

„Doufám v to,“ prohlásila Sophia. „Doufám, že si uvědomí, kdo jsme a jaké to bylo, než začala vládnout královna vdova.“ Zadívala se na Hanse. „Tyhle muže povedeš ty. Potřebuji někoho, kdo udrží disciplínu a nedovolí masakr obyčejných lidí.“

„Dohlédnu na to,“ ujistil ji Hans a Sophia věděla, že ji nezklame.

Obrátila se k Ulfovi s Frigou. „Vy dva vezmete menší oddíl k říční bráně. Pokud se mužům, které pošlu dovnitř, podaří splnit úkol, otevřou ji. Vy jim pak pomůžete se udržet, dokud nedorazíme my ostatní. Hlavní flotila přistane a my pak budeme pokračovat pod krycí palbou z děl.“

Zdálo se to jako dobrý plán. Alespoň v to doufala. Pokud to tak totiž nebylo, odsoudila svoje lidi k smrti.

Je to dobrý plán, poslal jí Lucas myšlenkou.

Jen doufám, že vyjde, odpověděla Sophia.

Přidal se k nim třetí hlas. Nesl se nad vodou. Vyjde. Postarám se o to.

Sophia se ohlédla a spatřila blížící se menší skupinu lodí. Na první pohled působily jako žoldnéřské nebo pirátské lodě. Hlas, který z nich vycházel, ale patřil její sestře.

Kate? Ty jsi tady?

Jsem tady, odpověděla. A mám s sebou tu nejproslulejší svobodnou společnost. Lord Cranston vzkazuje, že mu bude ctí ti sloužit.

Ta myšlenka zvedla Sophii náladu skoro stejně jako přítomnost její sestry. Nešlo jen o další muže ve zbrani, i když se Sophii hodila každá pomoc. Šlo o fakt že se její sestra vrátila ke společnosti, kterou měla tak ráda a…

Je tu i Will? zajímala se Sophia.

Je, odpověděla Kate. Sophia v její myšlence cítila radost. Brzy se uvidíme, sestřičko. Nech tam pár nepřátel i pro mě.

Určitě jich tu bude dost pro všechny.

„Kate se blíží,“ řekla Sophia Lucasovi.

„Já vím,“ odpověděl její bratr. „Cítím její myšlenky. Už jsem myslel, že se s ní uvidím teprve, až se vrátíme.“

„A pak najdeme naše rodiče,“ pronesla Sophia. Věděla, že by neměla uvažovat tak moc dopředu. Měla by se soustředit na nadcházející bitvu, ale bylo v podstatě nemožné udržet myšlenky na uzdě. Hlavou jí vířily možnosti, co všechno by to mohlo znamenat. Získá Sebastiana. Osvobodí královniny poddané ze zdrcující nadvlády. A najdou svoje rodiče.

„Kate bude mít z možnosti nalezení našich rodičů stejnou radost jako my,“ pronesla Sophia. „Možná i větší. Nejsem si jistá, jestli si je vůbec vybavuje.“

„Už brzy budeme mít všichni víc než jen vzpomínky,“ prohlásil Lucas.

„To doufám,“ odpověděla Sophia. Přesto si dál dělala starosti. „Máš ho?“

Lucas přikývl. Očividně pochopil, co měla na mysli. Vytáhl disk složený z kovových pásků. Jak se ho dotkl, kruh zářil jasným světlem. Když na kov položila ruce i Sophia, přesunuly se jeho jednotlivé komponenty na jiná místa. Odhalily tak mapu – od vdovina království po nevýrazné obrysy, které musely patřit Vzdáleným koloniím a Hedvábným krajům. Chybělo už jen málo, aby se dozvěděli, kde jsou teď jejich rodiče. Sophia předpokládala, že až se k nim Kate přidá, ukáže se jim jejich úkryt. Doufala v to.

„Hlídej ho dobře,“ řekla. „Když o něj přijdeme…“

Lucas přikývl. „Doteď jsem ho ohlídal. Víc se ale bojím o tebe a Kate.“

Nad tím Sophia nepřemýšlela. Všichni tři měli zamířit do bitevní vřavy. Pokud jeden z nich zemře, mohli by úplně ztratit naději na nalezení rodičů. Bylo by to dvojnásob bolestivé – přijít o možnost nalezení matky a otce a současně truchlit nad ztrátou bratra či sestry.

„Dávej pozor i na sebe,“ pronesla Sophia. „A neříkám to jen proto, že chci najít rodiče.“

„Já vím,“ pronesl Lucas. „Udělám, co budu moct. Správce Ko mě vycvičil dobře.“

„A Kate se naučila hodně od čarodějnice, která ji zkusila ovládnout,“ přikývla Sophia.

„Pokud je jen z poloviny tak dobrá, jako byla, když semnou házela po hradě, bude v pořádku,“ přikývl Lucas. „Ale co ty, Sophie? Vím, že máš Sienne, ale budeš uprostřed bitvy v bezpečí?“

„Nebudu uprostřed,“ prohlásila Sophia. Ochranitelsky si položila ruku na břicho. „Ale udělám, co budu muset, aby moje dítě mělo otce.“

„Ona bude mít otce,“ pronesl Lucas a v jeho hlase zaznělo něco, co Sophii přimělo se na něj podívat. Ve snech se jí zjevovaly útržky různých věcí. Zajímalo by ji, jestli to má Lucas stejně.

„Viděl jsi něco?“ zeptala se.

Lucas zavrtěl hlavou. „Občas něco vidím, ale myslím, že ty máš větší nadání. Třeba zítra vidím hlavně krev.“