Blake Pierce - Čekání

Charlie se poškrábal na hlavě a zeptal se, “Co hledáme?“

“Lidi,“ oznámil Crivaro. “Všechny, které se vám podaří najít. Zdálo se, že si Janet Davisová myslela, že tam je sama, ale mýlila se. Někdo na ni čekal. Možná - ale jen možná - ho třeba zachytila na film, aniž by si to uvědomila. Když někoho najdete, zkuste nám připravit ten nejjasnější zvětšený obrázek.“

I když to Riley neřekla nahlas, měla o tom pochyby.

Najde Charlie někoho?

O vrahovi měla pocity - že je až příliš opatrný, než aby se nechal náhodně vyfotografovat. Pochybovala, že jej, byť mikroskopické, prohledávání fotek odhalí.

V tom okamžiku Crivarovi zabzučel v kapse telefon. Řekl, “To bude McCune.“

Riley a Crivaro opustili temnou místnost a Crivaro poodešel, aby si zavolal. Zdálo se, že jej informace od McCunea vzrušily. Když hovor ukončil, řekl Riley...

“McCune našel obchod s kostýmy, ve kterém Janet Davisová fotografovala. Právě je na cestě do obchodu a říkal, že se tam s námi setká. Vyrážíme.“

*

Když Crivaro zaparkoval u obchodu s názvem Kostýmové skotačení, agent McCune byl již na místě a čekal v autě. Vystoupil a přidal se k Riley a Crivarovi. Nejprve to Riley připomínalo obyčejný skromný obchod. Výlohy byly samozřejmě plné kostýmů - od vampýrů po mumie, až po dobové kostýmy z počátku století. Byl tam také kostým strýčka Sama, v přípravě na blížící se čtvrtý červenec.

Riley následovala Crivara a McCunea dovnitř, kde ji překvapil rozsáhlý interiér z cihel, s přeplněnými policemi se stovkami kostýmů, masek a paruk.

Pohled na tak rozsáhlou přetvářku bral Riley dech. Kostýmy zahrnovaly pirátské převleky, monstra, vojáky, prince a princezny, divoká a domácí zvířata, mimozemšťany a jiné bytosti, které si dokázala představit.

Riley se to honilo v hlavě. Halloween byl přeci jen jednou za rok. Cožpak trh potřebuje kostýmy po celý rok? Pokud ano, na co je lidé potřebovali?

Na neskutečně mnoho kostýmových párty, nejspíš.

Napadlo ji, že by neměla být překvapena, vzhledem k hrůzným událostem, o který se začínala dozvídat. Ve světě, ve kterém se děla taková zvěrstva, nebylo divu, že lidé chtěli uprchnout do světa fantazie.

Také nebylo překvapujíc, že talentovaná fotografka jako Janet Davisová, zde ráda fotila, mezi tak bohatou přehlídkou podobizen. Nebylo divu, že fotila na skutečný film a nepoužila digitální kameru.

Masky monster a převleky Riley připomínaly televizní show, kterou posledních pár let sledovala - příběh dospívající dívky, která bojovala s vampýry, které zabíjela, stejně jako i různé démony.

Poslední dobou už to ale Riley nepřipadalo tak zajímavé.

Poté co se projevila její schopnost vstoupit do vrahovy mysli, začínala být sága o super síle dívky a jejích super úkolech trochu na tělo.

Riley, Crivaro a McCune se rozhlédli, ale nikoho nespatřili.

McCune zavolal, “Haló - je tu někdo?“

Zpoza jedné police s kostýmy vyšel muž.

“Mohu vám pomoci?“ zeptal se.

Mužova postava byla zarážející. Byl vysoký a extrémně štíhlý, měl na sobě triko s dlouhými rukávy a na něm byl natištěný smoking. Také měl na nose známé brýle s falešným obočím - takové ty s enormním bílým nosem, černými obroučkami, huňatým obočím a knírem.

Zaskočení Crivaro a McCune ukázali své odznaky a představili sebe i Riley.

Zdálo se, že muž není vůbec překvapen návštěvou FBI a představil se jako Danny Casal, vlastník obchodu.

“Říkejte mi Danny,“ řekl.

Riley čekala, že si brýle s nosem sundá. Ale když se na něj podívala zblízka, uvědomila si...

Že to jsou dioptrické brýle.

A také měly velmi tlustá skla. Bylo jasné, že Danny Casal nosí tyto brýle neustále a bez nich by byl jistě krátkozraký.

McCune otevřel desky.

“Máme fotky dvou žen,“ řekl. “Potřebujeme vědět, zda jste některou z nich nespatřil.“

Obočí a falešný nos i knír poskakovali, když Danny pokýval. Připadal Riley jako obzvlášť vážný a nepřístupný muž, ale přitom měl na sobě takovou parádu.

McCune vyndal jednu fotku a ukázal ji majiteli obchodu.

Danny pohlédl na fotku skrze své brýle.

Řekl, “Není to jedna z našich pravidelných zákaznic. Nemohu zaručit, že v obchodě nikdy nebyla, ale nepoznávám ji.“

“Jste si jistý?“ Zeptal se McCune.

“Docela jistý.“

“Znamená pro vás něco jméno Margo Birchová?“

“Ehm, možná něco ve zprávách. Nejsem si jistý.“

McCune vytáhl další fotku. “A co tato žena? Podle našich informací sem přišla a fotila zde.“

Riley se také zadívala zblízka na fotografii. To musí být Janet Davisová. To bylo poprvé, kdy spatřila její skutečný nepomalovaný obličej - usmívající se, šťastný, bez vědomí hrozného osudu, který na ni čekal.

“Oh ano,“ řekl Casal. “Byla tu nedávno. Janet něco.“

“Davis,“ dopověděl Crivaro.

“Přesně,“ řekl Casal a pokýval. “Příjemná žena. A měla hezký foťák - já sám také fotím. Nabídla mi, že mi za focení v obchodě zaplatí, ale odmítl jsem. Polichotilo mi, že jí můj obchod stál za námahu.“

Casal uklonil hlavu a pohlédl na své návštěvníky.

“Ale já nepředpokládám, že mi o ní nesete dobré zprávy,“ řekl. “Dostala se do problémů?“

Crivaro reagoval, “Obávám se, že byla zavražděna. Obě tyto ženy byly zabity.“

“Opravdu?“ tázal se Casal. “Kdy?“

“Margo Birchová byla nalezena mrtvá před pěti dny. Janet Davisová byla zavražděna předevčírem v noci.“

“Oh,“ vzdychl Casal. “To je mi líto.“

Riley si nevšimla žádné změny tónu jeho hlasu nebo v jeho mimice.

McCune změnil taktiku. Zeptal se, “Prodáváte zde kostým klauna?“

“Samozřejmě,“ odpověděl Casal. “Proč se ptáte?“

McCune náhle vytáhl ze své složky další fotku. Riley málem zalapala po dechu, když na ni pohlédla.

Byla na ní další mrtvá žena, převlečená za klauna. Byla roztažená na betonu vedle popelnice. Kostým byl podobný kostýmu Janet Davisové, oběti, která jej měla na sobě, když ji našli ráno v parku - objemná látka s ohromnými knoflíky z bambulí. Ale barvy a vzory byly trochu jiné a stejně tak i makeup.

Margo Birchová, uvědomila si Riley. Tak, jak ji našli.

McCune se zeptal Casala, “Prodáváte kostýmy, jako je tento?“

Riley si všimla, že Crivaro se na McCunea mračí. McCune zjevně testoval Casalovu reakci na fotku, ale zdálo, že Crivaro s jeho přímočarým stylem nesouhlasí.

Ale stejně jako McCune, i Riley byla zvědavá, jak bude muž reagovat.

Casal pohlédl na Riley. Nedokázala jeho výraz přečíst. Kromě bujného obočí a kníru nyní zřetelněji viděla jeho tlusté brýle. I když s ní určitě udržoval oční kontakt, nevypadalo to tak. Jeho pohled tříštila skla, a proto to vypadalo, že jeho pohled směřuje trochu jinam.

Je to, jako by měl na sobě masku, pomyslela si Riley.

“Je toto slečna Davisová?“ Zeptal se Casal Riley.

Riley zakroutila hlavou a řekla, “Ne. Ale tělo Janet Davisové bylo nalezeno dnes ráno v podobném stavu.“

Aniž by se změnil tón jeho hlasu, Casal řekl McCuneovi...

“Abych odpověděl na vaši otázku - ano, takové kostýmy prodáváme.“

Odvedl své návštěvníky k dlouhému pultu, plnému kostýmů klaunů. Riley byla zaskočená jejich rozličností.

Zatímco se Casal probíral potrhanými bundami a pytlovými, záplatovanými kalhotami, řekl, “Jak vidíte, je tu několik různých kostýmů klaunů. Například tady ten ´tramp´, který často představuje vandráka nebo vagabunda s obnošeným kloboukem a botami, načernalým, od slunce popáleným make-upem, smutným zamračeným výrazem a nakresleným strništěm na bradě. Verze pro ženy je často žebračka.“