Blake Pierce - Soužení

Bill se na okamžik odmlčel.

"Jsem na cestě za šéfem, kvůli tomu případu," řekl. "Opravdu potřebuji tvoji pomoc, Riley."

Riley se přímo podívala na jejího přítele a společníka. Jeho výraz vyjadřoval hluboké vyčerpání. Když řekl, že potřebuje její pomoc, pak to myslel doopravdy. Riley přemýšlela, proč asi.

"Nech mě osprchovat se a obléci se do suchého oblečení," řekla. "Hned za tebou přijedu na úřad."

Velitel týmu, Brent Meredith nebyl člověk, který by ztrácel čas s jemnůstkami. Riley to věděla ze své zkušenosti. Takže když po běhu vešla do jeho kanceláře, ani nečekala žádnou běžnou konverzaci – žádné zdvořilé otázky, týkající se zdraví a domova a rodiny. Dokázal být laskavý a vřelý, ale takové chvíle byly vzácné. Dnes se hodlal pustit rovnou do práce a jeho záležitosti byly vždy naléhavé.

Bill už byl na místě. Stále vypadal velice znepokojeně. Doufala, že už se brzy dozví, proč.

Jak Riley se posadila, Meredith se k ní naklonil přes stůl, jeho široká, hranatá, afroamerická tvář byla jako vždy znepokojující.

"Jednu věc po druhé, agentko Paige," řekl.

Riley čekala, až řekne něco dalšího – na něco se zeptá nebo vydá rozkaz. Místo toho se na ni jen upřeně díval.

Riley trvalo jen okamžik, než pochopila, o co Meredithovi jde.

Meredith si dával záležet, aby tu otázku nevyslovil nahlas. Riley si jeho zdrženlivosti vážila. Vrah byl stále na svobodě a jeho jméno bylo Shane Hatcher. Uprchl ze Sing Singu a poslední úkol Riley byl Hatchera zatknout.

To se jí nepodařilo. Ve skutečnosti se o to ani nepokusila a teď dostali Hatcherovo zatčení na starosti jiní agenti FBI. Zatím se jim to nepodařilo.

Shane Hatcher byl kriminálník génius, který se stal během dlouhých let ve vězení uznávaným expertem v kriminologii. Takže ho Riley někdy navštěvovala ve vězení, aby od něj získala radu ohledně svých případů. Znala ho natolik dobře, že si mohla být jistá, že pro společnost nyní nepředstavuje žádné nebezpečí. Hatcher měl podivný ale přísný morální kodex. Co utekl, zabil jednoho člověka – starého nepřítele, který byl sám nebezpečným zločincem. Riley byla přesvědčena, že by nikoho jiného nezabil.

Právě nyní Riley pochopila, že Meredith potřeboval vědět, zda se jí Hatcher znovu ozval. Byl to ostře sledovaný případ a zdálo se, že Hatcher se rychle stává jakousi městskou legendou – slavným géniem zločinu, který je schopný prakticky čehokoliv.

Vážila si Meredithovy rezervovanosti, protože tu otázku nepoložil nahlas. Ale prostá pravda byla, že Riley nevěděla o současných Hatcherových aktivitách nic, a ani o místě jeho pobytu.

"Nic nového není, pane," odpověděla na Meredithovu nevyslovenou otázku.

Meredith přikývl a zdálo se, že se trochu uvolnil.

"Dobrá tedy," řekl Meredith. "Půjdu rovnou k věci. Posílám agenta Jeffreyse do Seattlu na nový případ. Chce vás za partnera. Potřebuji vědět, zda jste k dispozici a pojedete s ním."

Riley potřebovala říci ne. Právě teď toho měla ve svém životě k řešení tolik, že vzít si na starost práci ve vzdáleném městě nyní nepřicházelo v úvahu. Stále se jí občas vracelo PTSD, kterým trpěla od doby, kdy byla v zajetí sadistického zločince. Její dcera, April, trpěla v rukou téhož muže, a nyní měla April své vlastní démony, které musela řešit. A Riley měla teď navíc novou dceru, která si zažila svá vlastní strašná traumata.

Kdyby jen mohla chvíli zůstat stranou a učit několik tříd na akademii, možná by mohla svůj život stabilizovat.

"Já nemůžu," pronesla Riley. "Teď ne."

Otočila se k Billovi.

"Ty víš, co teď řeším," řekla.

"Já vím, jen jsem doufal ..." řekl s prosebným výrazem v očích.

Bylo načase zjistit, oč jde.

"Co je to za případ?" Zeptala se Riley.

"V Seattlu byli otráveni nejméně dva lidé," řekl Meredith. "Zdá se, že jde o sériový případ."

V té chvíli Riley pochopila, proč byl Bill otřesen. Když byl ještě chlapec, byla jeho matka otrávena a zemřela. Riley neznala žádné podrobnosti, ale věděla, že její vražda byla jedním z důvodů, proč se stal agentem FBI. Pronásledovalo ho to celá léta. Tento případ mu otevřel staré rány.

Takže když jí řekl, že ji potřebuje na případu, myslel to vážně.

Meredith pokračoval, "Prozatím víme o dvou obětech – muži a ženě. Možná jsou i další a možná ještě v budoucnosti další přibydou."

"Proč si nás žádají?" Zeptala se Riley. "Přímo v Seattlu je úřad FBI. To to nemůžou zvládnout?"

Meredith zavrtěl hlavou.

"Moc dobře to tam nefunguje. Zdá se, že místní FBI a místní policie se nemohou dohodnout ničem ohledně tohoto případu. To je důvod, proč je vás zapotřebí, ať už vás tam chtějí či nikoliv. Můžu se na vás spolehnout, agentko Paige?"

Náhle přišlo Riley rozhodnutí naprosto jednoznačné. Navzdory jejím osobním problémům jí bylo opravdu na tomto případu potřeba.

"Spolehněte se na mě," řekla nakonec.

Bill přikývl a slyšitelně si oddechl úlevou a vděčností.

"Dobrá," řekl Meredith. "Zítra ráno oba odletíte do Seattlu."

Meredith chvíli bubnoval prsty o stůl.

"Ale nečekejte příjemné přivítání," dodal. "Policajti ani federálové nebudou rádi, že vás vidí."

Riley se děsila prvního dne Jilly v nové škole skoro stejně jako se děsila některých případů. Teenager se díval spíše chmurně a Riley přemýšlela, jestli třeba na poslední chvíli neztropí scénu.

Je na to připravena? Riley se ptala sama sebe. Jsem na to připravena?

Také se zdálo, že je to nešťastně načasované. Riley dělalo starosti, že musí hned ráno odletět do Seattlu. Ale Bill potřeboval její pomoc a co se jí týče, to rozhodovalo o všem. Zdálo se, že Jilly byla v pořádku, když o tom hovořily doma, ale Riley nevěděla, co by měla nyní očekávat.

Naštěstí nemusela brát Jilly do školy sama. Ryan se nabídl, že bude řídit a Gabriela a April se také přidaly, aby nabídly morální oporu.

Když všichni vystoupili z auta na parkovišti školy, April vzala Jilly za ruku a vyšly rovnou k budově. Obě štíhlé dívky měly na sobě džíny a vysoké boty a teplé bundy. Riley je včera vzala na nákup a nechala Jilly vybrat si novou bundu, přehoz přes postel, plakáty a polštáře, aby si podle sebe upravila svou ložnici.

Riley, Ryan a Gabriela následovali dívky a Riley hřálo u srdce, když je tak pozorovala. Po letech mrzutosti a revoltě se April náhle zdála být neuvěřitelně zralá. Riley přemýšlela, že to je možná to, co April celou dobu potřebovala – někoho, o koho se může starat.

"Podívej se na ně," řekla Riley Ryanovi. "Jak se sbližují."

"Nádhera, co?" Řekl Ryan. "Ve skutečnosti vypadají jako sestry. To je to, co tě k ní táhlo?"

To byla zajímavá otázka. Když poprvé přivedla Jilly domů, Riley především překvapilo, jak odlišné jsou obě dívky. Ale nyní si stále více uvědomovala, čím jsou si podobné. April byla sice světlejší, s oříškově hnědýma očima po své matce, zatímco Jilly měla hnědé oči a olivovou pleť.

Ale právě teď, když obě dvě hlavy s tmavými vlasy společně poskakovaly, byly si velmi podobné.

"Možná ano," odpověděla na Ryanovu otázku. "Nepřemýšlela jsem nad tím. Věděla jsem jen, že je ve vážných nesnázích a že bych jí možná mohla pomoci."