Blake Pierce - Soužení

"Proč si to myslíte?" Tázala se doktorka Shankarová.

"Protože máme jistého podezřelého z vraždy Margaret Jewellové," řekl. "Byla vdaná za jinou ženou, jménem Barbara Bradleyová – která si říkala Barb. Přátelé a sousedé páru říkají, že obě měly nějaké problémy, hlasité boje, které sousedy budily. Bradleyová má ve skutečnosti záznam kvůli kriminálnímu napadení. Lidé říkají, že snadno ztrácí nervy. Udělala to. Všichni jsme si tím jistí."

"Proč jste ji nepředvedli?" Dožadoval se agent Sanderson.

Oči velitele McCadea defenzivně těkaly.

"Vyslýchali jsme ji doma," řekl. "Ale je to prohnaný člověk a my stále nemáme dostatek důkazů, abychom ji přivedli. Budujeme případ. Ale trvá to."

Agent Sanderson se zaculil a zamručel.

Řekl: "Dobře, zatímco si vytváříte případ, zdá se že ´tutový´ podezřelý se na to vrhl a zabil někoho dalšího. Měli byste raději zvýšit tempo. Možná se to chystá zopakovat."

Obličej velitele McCadea byl stále rudý zlostí.

"Tak to se sakra mýlíte," řekl. "Říkám vám, že vražda Margaret Jewellové byl ojedinělý incident. Barb Bradleyová neměla žádný motiv zabít Cody Woodse, nebo kohokoli jiného, pokud víme."

"Pokud víte," dodal Sanderson pohrdavým tónem.

Riley cítila, jak skryté napětí stoupá na povrch. Doufala, že setkání skončí bez boje a bez tahanic.

Mezitím na tom začal její mozek pracovat, snažil se najít smysl toho, co se doposud dozvěděla.

Zeptala se velitele McCadea, "Jak na tom byli finančně dobře Jewell a Bradleyová?"

"Vůbec ne," řekl. "Nižší střední třída. Ve skutečnosti si myslíme, že finanční zátěž mohla být jedním z motivů."

"Čím se Barb Bradleyová živí?"

"Dodává ložní prádlo," řekl McCade.

Riley se v mysli začalo formovat tušení. Pomyslela si, že vrah, který jed používal, byla žena. A jako osoba, která rozváží dodávkou mohla mít přístup do různých zdravotnických zařízení. Určitě to byl někdo, s kým by si chtěla mluvit.

"Chtěla bych adresu Barb Bradleyové," řekla. "Agent Jeffreys a já bychom si s ní měli jet pohovořit."

Velitel McCade se na ni podíval, jako by zešílela.

"Právě jsem vám řekl, že už jsme to udělali," reagoval.

Zdá se, že ne zcela dobře, pomyslela si Riley.

Ale potlačila nutkání to říct nahlas.

Bill dodal, "Souhlasím s agentkou Paige. Měli bychom se jít podívat na Barb Bradleyovou sami."

Velitel McCade se očividně cítil uražen.

"To nedovolím," řekl.

Riley věděla, že velitel FBI týmu, agent Sanderson, mohl McCadeovo rozhodnutí zvrátit, kdyby chtěl. Ale když se podívala na Sandersona, aby ji podpořil, jen se na ni vytřeštěně díval.

To ji rozhodilo. Okamžitě situaci pochopila. Ačkoli Sanderson a McCade jeden druhého nenáviděli, byli v zášti proti Riley a Billovi spojenci. Co se jich obou týče, agenti z Quantica neměli na jejich půdě co pohledávat. Ať už si uvědomili, nebo ne, jejich ega byla mnohem důležitější, než samotný případ.

Jak to máme s Billem asi udělat? říkala si.

Naproti tomu se doktorka Shankarová zdála být v klidu a vyrovnaná jako nikdy.

Řekla: "Chtěla bych vědět, proč je to tak špatný nápad, aby Jeffreys a Paige pohovořili s Barb Bradleyovou."

Riley byla překvapená odvahou Shankarové se ozvat. Konec konců, i jako vedoucí lékařka bezostyšně překračovala své hranice.

"Protože své vlastní vyšetřování vedu já!" Řekl McCade a nyní téměř křičel. "Mohli by v tom udělat nepořádek!"

Doktorka Shankarová se usmála tím svým nevyzpytatelným úsměvem.

"Veliteli McCade, vy skutečně zpochybňujete způsobnost těchto dvou agentů z Quantica?"

Pak se otočila na velitele FBI týmu a dodala, "Agente Sandersono, co na to říkáte?"

McCade a Sanderson mlčky zírali na doktorku Shankarovou s otevřenými ústy.

Riley si všimla, že se na ni doktorka Shankarová usmívá. Riley se neudržela a obdivně se na ni také usmála. Zde, v její vlastní budově, Shankarová věděla, jak si autoritativní přítomnost ochránit. Nezáleželo na tom, kdo si myslel, že situaci řídí. Byla pěkně náročným zákazníkem.

Velitel McCade rezignovaně potřásl hlavou.

"OK," řekl. "Pokud chcete adresu, máte ji mít."

Agent Sanderson rychle dodal, "Ale chci, aby s vámi šli moji lidé."

"To zní fér," řekla Riley.

McCade naškrábal adresu a podal ji Billovi.

Sanderson setkání ukončil.

"Ježíši, viděla jsi už někdy takový pár arogantních pitomců?" Zeptal se Bill Riley, když kráčeli k autu. "Jak máme sakra něčeho dosáhnout?"

Riley neodpověděla. Popravdě neměla ani tušení. Cítila, že tento případ bude už tak dostatečně složitý, aniž by se museli vypořádat s místní mocenskou politikou. Ona a Bill se do toho musí bez otálení pustit a to dřív, než zemře někdo další.

Dnes se jmenovala Judy Brubakerová.

Líbilo se jí být Judy Brubakerovou.

Lidé měli rádi Judy Brubakerovou.

Svižně se pohybovala kolem prázdné postele, narovnávala prostěradlo a natřásala polštáře. Přitom se usmívala na ženu, která seděla v pohodlném křesle.

Judy se ještě nerozhodla, zda ji zabije, nebo ne.

Čas už téměř vypršel, pomyslela si Judy. Musím se rozhodnout.

Jméno ženy bylo Amanda Somersová. Judy přišla zvláštní a plachá, malá šedivá myška. Byla v Judyně péči od včerejška.

Zatímco jí Judy stlala postel, začala zpívat.

Daleko od domova,

Tak daleko od domova -

Děťátko na míle vzdálené.

Amanda se k ní připojila tím svým nepatrným, pisklavým hláskem.

Chřadneš a soužíš se

Ze dne na den

Nemůžeš se smát, nemůžeš si hrát.

Judy byla trochu překvapena. Amanda Somersová se doposud o ukolébavku nezajímala.

"Líbí se vám ta píseň?" Zeptala se Judy Brubakerová.

"Asi ano," řekl Amanda. "Je smutná a myslím, že se hodí k mé náladě."

"Proč jste smutná? Vaše léčba je u konce a půjdete domů. Většina pacientů je rádi, když jdou domů."

Amanda si povzdechla a nic neříkala. Sepjala ruce v modlitbě. S prsty u sebe od sebe odsunula dlaně. Pohyb opakovala několikrát. Bylo to cvičení, které Judy Amandu naučila pro lepší hojení po operaci karpálního tunelu.

"Dělám to dobře?" Zeptala se Amanda.

"Skoro," řekla Judy, přikrčila se vedle ní a dotkla se jejích rukou, aby pohyb upravila. "Musíte nechat prsty natažené, aby se vyklonily ven. Nezapomeňte, že vaše ruce mají vypadat jako pavouk, který dělá kliky na zrcadle."

Amanda to nyní dělala správně. Usmála se, zdálo se, že je na sebe pyšná.

"Cítím, že to opravdu pomáhá," řekla. "Díky."

Judy sledovala Amandu, jak pokračuje ve svém cvičení. Judy opravdu nenáviděla tu krátkou, ošklivou jizvu, táhnoucí se podél spodní části Amandiny pravé ruky.

Zbytečná operace, pomyslela si Judy.

Lékaři využili Amandiny důvěry a důvěřivosti. Byla si jistá, že méně drastická léčba by fungovala stejně dobře nebo lépe. Možná dlaha nebo nějaké kortikosteroidní injekce. Judy zažila příliš mnoho lékařů, kteří trvali na chirurgii, ať už to bylo zapotřebí, nebo ne. To ji vždy rozčílilo.

Ale dnes Judy nebyla naštvaná jen na lékaře. Pacientka ji také rozladila. Jen si nebyla jistá, proč.

Tuhle je těžké rozpovídat, pomyslela si Judy, když se posadila na kraj postele.

Během jejich společných chvílích Amanda nechávala Judy mluvit.