Blake Pierce - Soužení

Pak řekla: "Bylo to předtím něčí pokoj?"

Jilly teď zněla ustaraně.

"Ne, co tam bydlím," řekla Riley. "Snažila jsem se z něj udělat kancelář, ale byl na to příliš velký. Tak jsem si kancelář přestěhovala do ložnice. April a já jsme ti koupily postel a skříň ale až budeme mít čas, můžeš si vybrat nějaké plakáty a přehoz na postel."

"Můj vlastní pokoj," řekla Jilly.

Riley si pomyslela, že zní spíš vystrašeně, než šťastně.

"Kde spí April?" Zeptala se Jilly.

Riley chtěla Jilly říct, ať počká, až přijedou domů, a pak to všechno sama uvidí. Ale dívka zněla, jako by potřebovala zrovna teď ujištění.

"April má svůj vlastní pokoj," řekla Riley. "Budete ale s April sdílet koupelnu. Já mám svou vlastní koupelnu."

"Kdo uklízí? Kdo vaří?" Zeptala se Jilly. Pak nervózně dodala, "Já nejsem moc dobrá kuchařka."

"Naše hospodyně, Gabriela, se o toto všechno stará. Je z Guatemaly. Bydlí s námi, ve svém vlastním bytě v přízemí. Brzy se s ní setkáš. Postará se o tebe, když budu muset být pryč."

Znovu nastalo ticho.

Pak se Jilly zeptala: "Bude mě Gabriela bít?"

Riley byla tou otázkou ohromena.

"Ne. Samozřejmě, že ne. Proč tě to napadlo?"

Jilly neodpověděla. Riley se snažila pochopit, co měla na mysli.

Pokusila se sama sobě vysvětlit, že by ji to nemělo překvapovat. Vzpomněla si, co Jilly řekla, když ji našla v kabině nákladního auta a když jí pověděla, že se musí vrátit domů.

"Já nepůjdu domů. Můj táta mě zbije, jestli se vrátím."

Sociální služby ve Phoenixu už zrušily otcovu péči o Jilly. Riley věděla, že Jillyna matka zmizela už dávno. Jilly měla někde bratra, ale nikdo o něm už dlouho neslyšel.

Riley bolelo u srdce při myšlence, že Jilly očekává podobné zacházení v jejím novém domově. Zdálo se, že si chudinka neumí představit v životě nic lepšího.

"Nikdo tě nebude bít, Jilly," řekla Riley, její hlas se trochu třásl emocemi. "Už nikdy. Budeme se o tebe dobře starat. Rozumíš?"

Jilly znovu neodpověděla. Riley si přála, aby řekla, že tomu rozumí a že věří tomu, co Riley říká. Místo toho Jilly změnila téma.

"Líbí se mi tvoje auto," řekla. "Mohu se učit řídit?"

"Až budeš starší, tak jistě," řekla Riley. "Právě teď se budeme soustředit na to, aby ses cítila pohodlně ve svém novém životě."

*

Když Riley parkovala před domem, ještě trochu padal sníh, pak s Jilly vystoupily z auta. Jilly škubalo v obličeji, jak jí sněhové vločky dopadaly na kůži. Zdálo se, že se jí tento nový pocit nelíbí. A celá se chvěla zimou.

Musíme jí hned obstarat nějaké teplejší oblečení, pomyslela si Riley.

Na půli cesty mezi autem a předními dveřmi, Jilly ztuhla. Zírala na dům.

"Já nemůžu," řekla Jilly.

"Proč ne?"

Jilly chvíli nic neříkala. Vypadala jako vyděšené zvíře. Riley měla podezření, že je přemožena dojmy z žití na tak krásném místě.

"Budu April překážet, že ano?" Zeptala se Jilly. "Je to její koupelna."

Zdálo se, že hledá výmluvy, proč tohle nebude fungovat.

"Nebudeš April překážet," řekla jí Riley. "A teď pojď dál."

Riley otevřela dveře. Uvnitř čekala April a Rileyn bývalý manžel, Ryan. Jejich tváře se usmívaly a vyzařovaly vřelost.

April se hned vrhla k Jilly a dala jí velkou pusu.

"Já jsem April," řekla. "Jsem tak ráda, že jsi tady. Bude se ti tu opravdu líbit."

Riley byla udivena rozdílem mezi dvěma dívkami. April jí vždycky připadala dost štíhlá a vytáhlá. Ale vedle Jilly působila robustně, ta na rozdíl od ní vypadala hubeně. Riley hádala, že Jilly někdy v životě trpěla hlady.

Je toho tolik, co ještě nevím, pomyslela si Riley.

Jilly se nervózně usmála, když se Ryan představil a objal ji.

Náhle z přízemí přispěchala Gabriela a s obrovským úsměvem se představila.

"Vítej do rodiny!" Gabriela vykřikla a Jilly objala.

Riley si všimla, že pokožka statné Guatemalské ženy je jen nepatrně tmavší než Jillyna olivová pleť.

"Vente!" Řekla Gabriela a vedla Jilly za ruku. "Pojďme nahoru. Ukážu ti tvůj pokoj!"

Ale Jilly odtáhla ruku a stála tam a třásla se. Po tváři jí začaly stékat slzy. Sedla si na schody a plakala. April si sedla vedle ní a dala jí ruku kolem ramen.

"Jilly, co se děje?" Zeptala se April.

Jilly zoufale zavrtěla hlavou.

"Nevím," vzlykala. "Já jen ... Já nevím. Je toho moc."

April se sladce usmála a jemně ji poplácala po zádech.

"Já vím, já vím," řekla. "Tak pojď nahoru. Za chvíli se budeš cítit jako doma."

Jilly poslušně vstala a následovala April po schodech nahoru. Riley byla potěšená, jak laskavě její dcera situaci zvládá. April samozřejmě vždycky říkala, že chce mladší sestru. Ale April zažila několik obtížných let a byla těžce traumatizovaná zločinci, kteří toužili si to s Riley vypořádat.

Možná, pomyslela si Riley v naději, bude April schopna Jilly porozumět líp než já.

Gabriela se soucitně dívala na obě dvě dívky.

"¡Pobrecita!" řekla. "Doufám, že bude v pořádku."

Gabriela šla zpátky dolů, takže Riley a Ryan zůstali sami. Ryan stál a díval se nahoru do schodů, vypadal poněkud omámeně.

Doufám, že není na vážkách, pomyslela si Riley. Budu potřebovat jeho podporu.

Mezi ní a Ryanem se toho hodně přihodilo. Během posledních let jejich manželství byl nevěrným manželem a nepřítomným otcem. Začali žít odděleně a rozvedli se. Ale poslední dobou se Ryan zdál jako jiný člověk a opatrně spolu začínali trávit víc času.

Hovořili spolu o tom výzvě přivést Jilly do jejich života. Ryan se zdál být tou myšlenkou nadšený.

"Pořád za tím stojíš?" Zeptala se ho Riley.

Ryan se na ni podíval a řekl: "Jo. Vidím ale, že to bude těžké."

Riley přikývla. Pak přišla trapná pauza.

"Myslím, že bych měl jít," řekl Ryan.

Riley se ulevilo. Lehce ho políbila a on si oblékl na svůj kabát a odešel. Riley si pro sebe připravila drink a sama se posadila v obývacím pokoji.

Do čeho jsem nás to dostala? říkala si.

Doufala, že její dobré úmysly její rodinu znovu nerozeštvou.

Riley se druhý den ráno probudila se srdcem plným obav. To bude první den Jillyna života v jejím domě. Měli toho dnes hodně na práci a Riley doufala, že je nečekají žádné problémy.

Včera v noci jí došlo, že Jillyn přechod do jejího nového života bude pro ně pro všechny znamenat tvrdou práci. Ale April se do toho pustila a pomohla Jilly se usadit. Vybrali pro Jilly na dnešní den oblečení – ne ze skromného majetku, který si přinesla v igelitce, ale z nových věcí, které jí Riley a April koupily.

Jilly a April si nakonec šly lehnout.

Riley také, ale její spánek byl ustaraný a neklidný.

Teď ale vstala a oblékla se a zamířila rovnou do kuchyně, kde April pomáhala Gabriele připravit snídani.

"Kde je Jilly?" Zeptala se Riley.

"Ještě nevstala," řekla April.

Riley se začala obávat.

Šla ke schodům a zavolala, "Jilly, je čas vstávat."

Neslyšela žádnou odpověď. Zachvátila ji panika. Utekla Jilly v noci?

"Jilly, slyšela jsi mě?" zavolala. "Musíme tě dnes ráno zaregistrovat ve škole."

"Už jdu," odpověděla Jilly.

Riley si oddychla. Jillyn tón hlasu byl mrzutý, ale alespoň tu byla a spolupracovala.

V posledních letech Riley často slýchávala ten ponurý tón od April. Teď se zdálo, že to April už přešlo, ale čas od času se to u ní znovu projevovalo. Riley přemýšlela, zda je opravdu schopná vychovávat dalšího teenagera.