Blake Pierce - Opuštěná

Hned jak Riley nastoupila do auta, prošla si informace, které jí dal děkan Autrey. Začaly se jí vybavovat podrobnosti o smrti Deanny Webberové.

No samozřejmě, na něco si vzpomněla a na svém mobilu si vyhledala články. Dcera kongresmana.

Poslankyně Hazel Webberová byla politička na vzestupu, provdána za prominentního právníka z Marylandu. Smrt jejich dcery se na titulcích objevila loni na podzim. Riley v té době příběhu nevěnovala velkou pozornost. Vypadalo to spíš jako chlípné drby než skutečné zprávy – Riley se domnívala, že takové věci jsou záležitosti pouze dané rodiny.

Teď měla opačný názor.

Vyhledala si telefonní číslo úřadu kongresmanky Hazel Webberové ve Washingtonu. Když číslo vytočila, ozvala se profesionální odpověď recepční.

"Tady zvláštní agentka Riley Paige, jednotka analýzy chování, FBI," řekla Riley. "Chtěla bych si sjednat schůzku s poslankyní Webberovou."

"Mohu se zeptat, čeho se to týká?"

"Potřebuji s ní mluvit o smrti její dcery loni na podzim."

Rozhostilo se ticho.

Riley řekla, "Je mi líto, že kongresmanku a její rodinu ohledně této hrozné tragédie ruším. Ale potřebujeme jen pár věcí uzavřít."

Znovu ticho.

"Je mi líto," řekla pomalu recepční. "Ale poslankyně Webberová právě teď není ve Washingtonu. Budete muset počkat, až se vrátí z Marylandu."

"A kdy se vrátí?" Zeptala se Riley.

"To nemohu říci. Budete si muset znovu zavolat."

Recepční ukončila hovor bez dalšího slova.

Je v Marylandu, pomyslela si Riley.

Provedla rychlé hledání a zjistila, že Hazel Webberová žila v Marylandu, zemi koní. Nezdálo se, že bude těžké to místo najít.

Ale než Riley nastartovala své auto, zabzučel jí mobilní telefon.

"Tady Hazel Webberová," řekla volající.

Riley byla překvapená. Recepční musela kontaktovat kongresmanku bezprostředně po telefonátu s Riley. Rozhodně nečekala, že se jí ozve sama Webberová a navíc tak rychle.

"Jak vám mohu pomoci?" Řekla Webberová.

Riley znovu vysvětlila, že chce uzavřít nějaké "nedořešené záležitosti", ohledně smrti její dcery.

"Mohla byste být trochu konkrétnější?" Zeptala se Webberová.

"Já bych to raději probrala osobně," řekla Riley.

Webberová se na chvíli odmlčela.

"Obávám se, že to nebude nemožné," řekla Webberová. "A budu vám a vašim nadřízeným vděčná, když už mě nebudete dál obtěžovat. Právě se začínáme se situací smiřovat. Jsem si jistá, že to pochopíte."

Riley byla zasažena ženiným ledovým tónem. Nenašla ani sebemenší stopu po smutku.

"Poslankyně Webberová, pokud mi můžete věnovat jen trochu času –"

"Řekla jsem ne."

Webberová ukončila hovor.

Riley byla ohromená. Neměla ponětí, co si má o strohé a podivné výměně informací myslet.

A byla si jistá, že se dotkla citlivého místa kongresmanky.

A potřebovala se do Marylandu vydat ihned.

*

Byla to příjemná dvouhodinová jízda. Protože počasí Riley přálo, vydala se cestou, která ji zavedla přes most Chesapeake Bay, na kterém zaplatila mýtné, aby si mohla vychutnat jízdu přes zátoku.

Brzy se ocitla v Marylandu, zemi koní, ve které se rozprostíraly pastviny, ohraničené hezkými dřevěnými ploty a stromy lemované cesty vedly k elegantním domům a stodolám, které se nacházely daleko od silnice.

Dojela k bráně před domem Webberových. Podsaditý uniformovaný strážný vyšel ze své budky a přistoupil k ní.

Riley strážnému ukázala svůj odznak a představila se.

"Přijela jsem za poslankyní Webberovou," řekla.

Strážný odstoupil a promluvil do mikrofonu. Pak znovu vykročil směrem k Riley.

"Kongresmanka říká, že se přihodila nějaká chyba," řekl. "Neočekává vás."

Riley se usmála tak široce, jak jen mohla.

"Ach, je snad v tento okamžik příliš zaneprázdněna? To je v pořádku, nemám plný kalendář. Počkám tady dokud nebude mít čas."

Strážný se zamračil a snažil se působit zastrašujícím dojmem.

"Obávám se, že budete muset odejít, madam," řekl.

Riley pokrčila rameny a chovala se jako by ji nepochopila, co tím myslí.

"Ach, opravdu, to je v pořádku. To není vůbec žádný problém. Můžu počkat tady."

Strážný odstoupil a znovu hovořil do mikrofonu. Poté, co chvíli na Riley v tichosti hleděl, zašel do své budky a otevřel bránu. Riley vjela dovnitř.

Jela po široké, sněhem poprášené pastvině, kde volně klusal pár koní. Byla to klidná scenérie.

Když dojela k domu, byl ještě větší, než jaký očekávala – moderní panské sídlo. Hned za mírným svahem ve zvlněné krajině zahlédla další udržované budovy.

U dveří se s ní beze slova setkal Asiat. Byl přibližně stejně velký jako zápasník suma a ve formálním obleku sluhy působil groteskně. Vedl Riley klenutou chodbou s podlahou z draze vypadajícího červenohnědého dřeva.

Nakonec byla uvítána malou, zamračenou ženou, která ji beze slova vedla do téměř strašidelně úhledné kanceláře.

"Počkejte tady," pronesla žena.

Odešla a zavřela za sebou dveře.

Riley se posadila na židli u stolu. Minuty ubíhaly. Cítila pokušení podívat se na materiály na stole a v počítači. Ale věděla, že každý její pohyb jistě právě zaznamenávají bezpečnostní kamery.

Do místnosti konečně vrhla poslankyně Hazel Webberová.

Byla to vysoká žena – hubená, ale impozantní. Nevypadala dost staře na to, aby byla v kongresu tak dlouho, jak Riley předpokládala – a ani nevypadala dost staře na to, aby měla dceru vysokoškolského věku. Určitá ztuhlost kolem jejích očí mohla být jen zvyk nebo následek Botoxu nebo obojí.

Riley si vzpomněla, že ji viděla v televizi. Většinou když potkala někoho, koho viděla v televizi, byla překvapena jak odlišně vypadá v reálném životě. Bylo podivné, že Hazel Webberová vypadala úplně stejně. Jako by byla skutečně dvou dimenzionální – nepřirozeně povrchní člověk všemi možnými způsoby.

Její oblečení Riley také mátlo. Proč měla na sobě přes slabý svetr sako? Dům byl rozhodně dostatečně teplý.

Hádám, že to je součást jejího stylu, pomyslela si Riley.

Sako jí dodávalo více formální, věcný vzhled než jen kalhoty a svetr. Možná také představovalo jakési brnění, ochranu proti jakémukoli nefalšovanému lidskému kontaktu.

Riley se postavila, aby se představila, ale Webberová promluvila první.

"Agentka Riley Paige, ÚACH," řekla. "Já vím."

Bez dalšího slova zasedla ke svému stolu.

"Co jste mi přišla říct?" Zeptala se Webberová.

Riley to vyděsilo. Samozřejmě, že neměla nic, co by jí řekla. Její návštěva byla jen blaf a Webberová jí náhle připadala jako typ ženy, kterou nelze snadno oklamat. Riley v tom byla až po uši a musela šlapat vodu, jak jen mohla.

"Ve skutečnosti tu jsem proto, abych vás požádala o informace," řekla Riley. "Je váš manžel doma?"

"Ano," řekla žena.

"Bylo by možné, abych si promluvila s vámi oběma?"

"On ví, že jste tady."

Její odpověď Riley odzbrojila, ale dbala na to, aby to nedala najevo. Žena zaryla své studené, modré oči do Riley. Riley sebou ani nehnula. Jen jí věnovala svůj upřený pohled a připravila se na rafinovanou bitvu vůlí.

Riley řekla, "Jednotka pro analýzu chování vyšetřuje neobvyklý počet zdánlivých sebevražd na vysoké škole Byars."

"Zdánlivých sebevražd?" Řekla Webberová a zdvihla jedno obočí. "Jen těžko bych pojmenovala sebevraždu Deanny jako něco ´zdánlivého´. Mně a mému manželovi to přišlo dost reálné."