Blake Pierce - Opuštěná

Vypnula motor, vyndala klíče, vystoupila z auta a vešla do domu. Jak si to mířila ke své kanceláři, přátelé a kolegové s ní promlouvali různým stupněm vřelosti, překvapení nebo se zdrženlivostí.

Zastavila se u kanceláře jejího obvyklého partnera, Billa Jeffreyse, ale on tam nebyl. Pravděpodobně pracoval na nějakém případu s někým jiným.

Pocítila nepatrný záchvěv smutku – snad i žárlivosti.

V mnoha ohledech byl Bill jejím nejlepším kamarádem na světě.

Přesto ale došla k závěru, že to je možná dobře. Bill nevěděl, že se dala s Ryanem opět dohromady a nesouhlasil by s tím. Držel ji za ruku příliš mnohokrát během jejího bolestivého rozchodu a rozvodu. Připadalo jí těžké uvěřit, že je Ryan jiný člověk.

Když otevřela dveře do své kanceláře, musela se dvakrát ujistit, že je na správném místě. Všechno vypadalo až příliš čistě a organizovaně. Předali její kancelář jinému agentovi? Pracoval tam někdo jiný?

Riley otevřela zásuvku a našla známé soubory, i když teď byly lépe uspořádané.

Kdo by to pro ni porovnal?

Rozhodně ne Bill. Věděl dobře, že to nemá dělat.

Možná Lucy Vargasová, pomyslela si.

Lucy byla mladá agentka, se kterou ona i Bill rádi pracovali. Pokud byla Lucy viníkem tohoto pořádku, alespoň jej vytvořila se snahou o vstřícnost.

Riley pár minut seděla u svého stolu.

Doléhaly na ni výjevy a vzpomínky – dívčina rakev, její zničení rodiče a Rileyn hrozný sen o oběšené dívce, obklopené mementy. Také si vzpomněla, jak se děkan Autrey vyhýbal jejím otázkám a jak Hazel Webberová otevřeně lhala.

Připomněla si, co řekla Hazel Webberové. Slíbila, že zahájí oficiální vyšetřování. A nastal čas tento slib splnit.

Zvedla svůj telefon a zavolala šéfovi, Brentu Meredithovi.

Když to šéf týmu zvedl, řekla, "Pane, tady Riley Paige. Zajímalo by mě, zda byste mohl – "

Chystala se ho požádat o pár minut jeho času, kdy jeho hlas zaburácel.

"Agentko Paige, přijďte hned do mé kanceláře."

Riley se zachvěla.

Meredith na ni byl kvůli něčemu dost naštvaný.

Když Riley přispěchala do kanceláře Brenta Mereditha, našla ho, jak stojí u svého stolu a čeká na ni.

"Zavřete dveře," řekl. "Posaďte se."

Riley udělala, co jí bylo řečeno.

Stále stojící Meredith pár okamžiků mlčel. Jen se na Riley díval. Byl to velký muž – široce stavěný a tmavý. A působil strach nahánějícím dojmem, i když měl nejlepší náladu.

Právě teď nebyl v dobré náladě.

"Je tu něco, co byste mi chtěla říct, agentko Paige?" zeptal se.

Riley polkla. Pomyslela si, že se mu asi donesly informace o některých jejích dnešních aktivitách.

"Snad byste měl raději začít vy, pane," řekla pokorně.

Přešel k ní blíž.

"Právě jsem na vás shora dostal dvě stížnosti," řekl.

Riley posmutněla. Tím "shora," bylo myšleno od Mereditha. Stížnosti přišly od zvláštního agenta, velitele Carla Waldera – opovrženíhodného malého muže, který Riley suspendoval více než jednou za porušení kázně.

Meredith zavrčel, "Walder mi řekl, že mu volal děkan vysoké školy."

"Ano, z vysoké školy Byars. Ale když mě to necháte vysvětlit – "

Meredith ji znovu přerušil.

"Děkan řekl, že jste vešla do jeho kanceláře a učinila absurdní obvinění."

"To není přesně to, co se stalo, pane," žadonila Riley.

Ale Meredith se hnal plnou parou vpřed.

"Walderovi také volala poslankyně Hazel Webberová. Řekla, že jste si vynutila vstup do jejího domu a obtěžovala jste ji. Dokonce jste jí i lhala o nějakém neexistujícím případu. A pak jste napadla dva její zaměstnance. Vyhrožovala jste jim zbraní."

Riley se z takových obvinění naježila.

"To opravdu není to, co se stalo, pane."

"Tak co se stalo?"

"Byla to vlastní zbraň stráže," vyhrkla.

Hned jak ta slova Riley vyslovila, uvědomila si ...

Takhle jsem to vůbec nemyslela.

"Snažila jsem se mu ji vrátit!" řekla.

Ale okamžitě věděla ...

Že to nepomohlo.

Rozhostilo se dlouhé ticho.

Meredith se zhluboka nadechl. Nakonec řekl, "Bylo by dobré, kdybyste měla pro vaše jednání dobré vysvětlení, agentko Paige."

Riley se zhluboka nadechla.

"Pane, na vysoké škole Byars se udály jen během tohoto školního roku tři podezřelá úmrtí. Údajně to byly sebevraždy. Já ale nevěřím, že byly."

"To je poprvé, co o tom slyším," řekl Meredith.

"Rozumím, pane. A přijela jsem sem jen proto, abych vám o tom řekla."

Meredith se postavil a čekal na další vysvětlení.

"Přítelkyně mé dcery měla na vysoké škole Byars sestru – Lois Penningtonovou, prvačku. Její rodina ji našla oběšenou v garáži minulou neděli. Její sestra nevěří, že to byla sebevražda. Hovořila jsem s jejími rodiči, a – "

Meredith zakřičel dostatečně nahlas, že jej muselo být slyšet až na chodbě.

"Vy jste hovořila s jejími rodiči?"

"Ano, pane," řekla Riley tiše.

Meredith se okamžik snažit dostat své nervy pod kontrolu.

"Je potřeba vám říci, že toto není případ ÚACH?"

"Ne, pane," řekla Riley.

"Ve skutečnosti, pokud vím, tak toto není vůbec žádný případ."

Riley nevěděla, co na to říci.

"Takže co vám řekli její rodiče?" Zeptal se Meredith. "Myslí si, že to byla sebevražda?"

"Ano," řekla Riley tichým hlasem.

Teď se zdálo, že Meredith neví co říct. Zavrtěl hlavou zděšením.

"Pane, já vím, jak to zní," řekla Riley. "Ale děkan ze školy Byars něco skrývá. "A Hazel Webberová mi lhala o smrti její vlastní dcery."

"Jak to víte?"

"Já to prostě vím!"

Riley se prosebně podívala na Mereditha.

"Pane, po všech těch letech jistě víte, že mám dobrý instinkt. Když něco cítím, tak mám téměř vždy pravdu. Prostě mi musíte věřit. Něco na úmrtí těch dívek není v pořádku."

"Riley, vy víte, že takhle věci nefungují."

Riley byla překvapená. Meredith ji málokdy oslovoval křestním jménem – jen když o ní měl skutečné obavy. Věděla, že si jí váží, že ji má rád a respektuje ji a ona k němu cítila totéž.

Opřel se o stůl a nešťastně pokrčil rameny.

"Možná máte pravdu a možná se mýlíte," řekl s povzdechem. "Ať tak či onak, nemohu z tohoto udělat případ pro ÚACH jen kvůli vašim předtuchám. Musí v tom být mnohem víc."

Meredith se na ni teď zadíval s ustaraným výrazem.

"Agentko Paige, poslední dobou jste si mnohým prošla. Pracovala jste na některých nebezpečných případech a váš partner se během posledního případu téměř otrávil a zemřel. A máte nového člena rodiny, o kterého se musíte postarat a ... "

"A co?" Zeptala se Riley.

Meredith se odmlčel a pak řekl, "Před měsícem jsem vás poslal na dovolenou. Zdálo se, že jste si myslela, že to je dobrý nápad. Když jsme spolu naposledy mluvili, dokonce jste mě požádala o další volno. Myslím, že to bude nejlepší. Vezměte si tolik volna, kolik potřebujete. Potřebujete více klidu."

Riley se cítila odrazená a poražená. Ale věděla, že nemá smysl se dohadovat. Ve skutečnosti měl Meredith pravdu. Neexistoval způsob, jak by si mohl tento případ převzít na základě toho, co mu řekla. Obzvláště ne s byrokratickým patolízalem, jakým byl Walder, který mu dýchal za krk.

"Je mi to líto, pane," řekla. "Já teď půjdu domů."