Blake Pierce - Opuštěná

Riley by mohla přísahat, že teplota v místnosti poklesla o několik stupňů. Webberová neprojevovala ani sebemenší náznak emocí při zmínce o sebevraždě její vlastní dcery.

V žilách jí koluje ledová voda, pomyslela si Riley.

"Ráda bych, abyste mi řekla, co se stalo," řekla Riley.

"A proč? Jsem si jistá, že jste si přečetla zprávu."

Samozřejmě, že Riley nic takového neudělala. Ale musela blafovat dál.

"Pomohlo by, kdybych to mohla slyšet prostřednictvím vašich vlastních slov," řekla.

Webberová se na okamžik odmlčela. Její pohled byl neochvějný. Ale stejně tak i pohled Riley.

"Deanna byla zraněna při nehodě na koni loni v létě," řekla Webberová. "Ošklivě si zlomila kyčel. Bylo pravděpodobné, že bude muset být zcela vyměněn. Její dny jezdeckých soutěží skončily. Byla z toho zničená."

Webberová se na okamžik odmlčela.

"Brala oxycodone na bolest. Předávkovala se – záměrně. Bylo to úmyslné a nic dalšího v tom nebylo."

Riley vycítila, že něco zůstává nevyřčeno.

"Kde se to stalo?" zeptala se.

"V její ložnici," řekla Webberová. "Byla pohodlně zachumlaná ve své posteli. Soudní lékař řekl, že zemřela na respirační zástavu. Vypadala, jako že spí, když ji našla služka."

A pak – Webberová zamrkala.

Doslova zamrkala.

Zajíkala se ve své bitvě vůlí.

Ona lže! Uvědomila si Riley.

Rileyn pulz zrychlil.

Teď musí opravdu přitlačit, sondovat těmi správnými otázkami.

Ale než Riley mohla jen pomyslet na co se ptát, dveře kanceláře se otevřely. Vešla žena, která sem přivedla Riley.

"Kongresmanko, potřebuji si s vámi promluvit, prosím," řekla.

Webberová jako by si oddechla, když vstala od stolu a následovala svou asistentku ven ze dveří.

Riley se několikrát pomalu a dlouze nadechla.

Přála si, aby nebyla vyrušena.

Byla si jistá, že každou chvíli probourá klamné pozlátko Hazel Webberové.

Ale její příležitosti ještě nebyla ta tam.

Až se Webberová vrátí, začne Riley znovu.

Po méně než minutě se Webberová vrátila. Zdálo se, že znovu získala zpět své sebevědomí.

Stála u otevřených dveří a řekla, "Agentko Paige – pokud jste opravdu agentka Paige – obávám se, že vás musím požádat, abyste odešla."

Riley těžce polkla.

"Nerozumím."

"Moje asistentka právě volala ÚACH. O sebevraždách na vysoké škole Byars neprovádí absolutně žádné vyšetřování. A teď, ať už jste kdokoli – "

Riley vytáhla svůj odznak.

"Já jsem zvláštní agentka Riley Paige," řekla s odhodláním. "A udělám všechno proto, abych se ujistila, že se takové vyšetřování rozjede co nejdříve."

Prošla kolem Hazel Webberové a ven z její kanceláře.

Na cestě z domu si uvědomila, že si vytvořila nepřítele – a to velmi nebezpečného.

Byl to jiný druh nebezpečí, než jakému stála obvykle tváří v tvář.

Hazel Webberová nebyla psychopat, jehož zbraněmi by byly řetězy, nože, zbraně nebo pochodně.

Byla to žena bez svědomí a jejími zbraněmi byly peníze a moc.

Riley preferovala protivníka, kterého mohla udeřit nebo střelit. I tak byla připravena a ochotna jednat s Webberovou a všemi hrozbami, které bude schopná vytvořit.

Lhala mi o své dceři, honilo se neustále Riley hlavou.

A teď byla Riley rozhodnuta najít pravdu.

Dům se zdál nyní prázdný. Riley byla překvapena, že z něj odešla, aniž by potkala jedinou duši. Měla pocit, jako by v domě mohla něco ukrást a přitom nebýt chycena.

Vyšla ven, nastoupila do svého auta a odjela.

Jak se blížila k hlavní bráně, viděla, že je uzavřená. Uvnitř stáli oba statní strážní, kteří ji pustili dovnitř, a enormní sluha. Oba měli zkřížené ruce a zjevně čekali na ni.

Oba muži rozhodně naháněli strach. Také vypadali poněkud směšně – menší z nich měl na sobě uniformu strážného, jeho mnohem masivnější partner měl na sobě extrémně formální oblečení sluhy.

Jako pár cirkusových klaunů, pomyslela si.

Ale věděla, že se nesnaží být vtipní.

Riley zastavila auto přímo před nimi. Stáhla okénko, vyhlédla ven a zavolala na ně.

"Je tu nějaký problém, pánové?"

Strážný se přiblížil přímo před její auto.

Kolosální sluha se přivlekl k oknu spolujezdce.

Mluvil hlubokým basovým hlasem.

"Poslankyně Webberová by chtěla vyjasnit nedorozumění."

"A to by mělo být co?"

"Chce, abyste pochopila, že špehové tu nejsou vítáni."

Teď to Riley začala chápat.

Webberová a její asistentka došly k závěru, že Riley je podvodník a vůbec není agentkou FBI. Pravděpodobně pojaly podezření, že je reportérka, která se chystá napsat nějaké odhalení o kongresmance.

Nebylo pochyb o tom, že tihle dva chlápci jsou zvyklí jednat se zvědavými reportéry.

Riley znovu vytáhla svůj odznak.

"Myslím, že došlo k nedorozumění," řekla. "Opravdu jsem zvláštní agentka od FBI."

Velký muž se zaculil. Zřejmě věřil, že odznak je falešný.

"Vystupte z auta, prosím," řekl.

"Raději ne, děkuji," řekla Riley. "Uvítala bych, kdybyste otevřeli bránu."

Riley nechala své dveře odemčené. Velký muž je otevřel.

"Vystupte z auta, prosím," opakoval.

Riley v duchu zasténala.

Tohle nedopadne dobře, pomyslela si.

Riley vystoupila z auta a zavřela dveře. Oba muži se přesunuli a postavili se vedle sebe kousek od ní.

Riley přemýšlela, který z nich učiní první krok.

Pak obrovský muž zakřupal klouby na rukou a vykročil směrem k ní.

Riley udělala pár kroků směrem k němu.

Jak se po ní natáhl, chytila ho za klopu a rukáv levé paže a dostala ho z rovnováhy. Pak se otočila dokola na její levé noze a sehnula se. Sotva ucítila jeho masivní váhu, když celé jeho tělo přeletělo přes její záda. Hlasitě narazil vzhůru nohama o dveře auta a pak přistál hlavou na zemi.

Auto dostalo to nejhorší, pomyslela si s jistou mírou zděšení.

Druhý muž se již pohyboval směrem k ní a ona se k němu otočila.

Vyslala mu kopanec do rozkroku. Sklonil se s obrovským zasténáním a Riley viděla, že hádka skončila.

Vytrhla mužovu pistoli z pouzdra u pasu.

Pak si prohlížela své dílo.

Větší muž stále ležel groteskně zkroucený vedle auta a zíral na ni s vyděšeným výrazem ve tváři. Dveře auta byla potlučená, ale ne tak moc jak se Riley předtím obávala. Uniformovaný strážný byl na všech čtyřech a lapal po dechu.

Uchopila pistoli rukojetí směrem ke strážnému.

"Zdá se, že se vám vytratila," řekla příjemným hlasem.

Jeho ruce se třásly, když se natáhl po pistoli.

Riley ji od něj odtáhla.

"Aha," řekla. "Ne, dokud neotevřete bránu."

Vzala muže za ruku a pomohla mu na nohy. Dopotácel se do boudy a stiskl vypínač, který otevřel železnou bránou. Riley šla k autu.

"Promiňte," řekla velkému muži.

Stále vyděšeně vyhlížející muž se potácel stranou jako obří krab, aby se vymanil z dosahu Riley. Nastoupila do auta a projela bránou. Hodila pistoli na zem, když projížděla kolem.

Už si nemyslí, že jsem novinářka, pomyslela si.

Byla si také jistá, že o tom kongresmanku velmi brzy vyrozumí.

*

O pár hodin později Riley zajela autem na parkoviště budovy ÚACH. Chvíli tam jen tak seděla. Nebyla tu během své měsíční dovolené ani jednou. Nečekala, že se vrátí zpátky tak brzy. Bylo to opravdu zvláštní.