Blake Pierce: Sledovaná

Malý muž s hrudníkem jako sud vypustil chraplavý smích.

"Hej, co to je za přivítání?"

Riley se trochu zasmála a objala ho.

"Ty víš, jak to myslím," řekla.

Konec konců Jake zamířil zpět do svého bytu na Floridě hned jak případ skončil. Byla ráda, že je zpátky, i když se vrátil mnohem dříve, než by se očekávalo.

"Za nic na světě bych si to nenechal ujít," řekl Jake.

Riley opět pocítila nával provinění, když objímala Billa.

"Bille, Jaku – to není fér."

"Co není fér?" Zeptal se Bill.

"Že jsem získala toto ocenění. Vy dva jste odvedli tolik práce co já."

Teď šla Riley obejmout Lucy.

"Jasně, že to je fér," řekla Lucy. "Ředitel Milner se o nich zmínil. Jejich práci také ocenil."

Bill přikývl a řekl, "A vůbec nic bychom neudělali, kdybys nebyla tak zatraceně tvrdohlavá, ohledně znovuotevření případu."

Riley se usmála. Byla to pravda, samozřejmě. Případ znovuotevřela, když nikdo jiný už nečekal, že by bylo možné jej vyřešit.

Najednou cítila novou vlnu zmatku z toho, co se právě stalo.

Rozhlédla se a řekl Billovi, Jakovi a Lucy, "Všichni tito lidé – jak se o tom dozvěděli?"

Lucy řekla, "No, bylo to samozřejmě ve zprávách."

To byla pravda, ale to nevysvětlilo to, co chtěla Riley slyšet. Její vyznamenání bylo ohlášeno v malé kolonce oznámení, kterého si sotva někdo všiml, pokud jej cíleně nehledal.

Pak si Riley všimla prohnaného úsměvu v Billově tváři.

On lidi kontaktoval! Uvědomila si Riley.

Možná nekontaktoval každého jednotlivce z její minulosti, ale rozhodně tomu pomohl.

Byla překvapená protichůdnými emocemi, které cítila.

Samozřejmě byla Billovi vděčná za to, že zajistil, aby tento den byl mimořádný.

Ale byla také překvapená, že má zároveň zlost.

Aniž by si to uvědomil, připravil pro ni Bill emocionální léčku.

Ze všeho nejhorší bylo, že ji rozplakal.

Ale připomněla si, že to udělal z přátelství a respektu.

Řekla mu, "Ty a já si o tom budeme muset později trochu promluvit."

Bill se usmál a přikývl.

"Jsem si jistý, že to uděláme," řekl.

Riley se obrátila směrem k její čekající rodině a přátelům, ale její šéf, velitel týmu Brent Meredith, ji zastavil. Velký muž s černou hranatou tváří vypadal, že má slavnostní náladu.

Řekl, "Paige, Jeffreysi, Vargasová – musíte hned přijít do mé kanceláře."

Bez dalšího slova vyšel Meredith z místnosti.

Riley posmutněla, když si to namířila k Blainovi, Gabriele a dívkám, aby jim řekla, aby na ni ještě chvíli počkali.

Vzpomněla si na číhající pocit temnoty, který cítila včera u večeře.

A je to tady, pomyslela si.

Nějaké nové zlo se chystalo vstoupit do jejího života.

Jak Riley následovala Billa a Lucy halou směrem ke kanceláři velitele Mereditha, snažila se přijít na to, proč se cítí tak nevyrovnaná. Nedokázala přijít na to, co ji trápí.

Uvědomila si, že to je zčásti pocit, na který byla dávno zvyklá – známé silné obavy, které ji zachvátily pokaždé předtím, než měla dostat nový příkaz.

Ale do toho pocitu se míchalo něco jiného. Nebyl to pocit strachu či předtucha. Během své kariéry měla příliš mnoho pracovních pozic na to, aby se obávala, co ji čeká.

Bylo to něco, co stěží poznávala.

Je to úleva? Zamýšlela se Riley.

Ano, to je možná ono.

Z obřadu a recepce měla tak bizarní a neskutečný pocit, že v ní rozdmychali konfliktní myšlenky a vlny emocí.

Mít namířeno do Meredithovy kanceláře bylo známé, pohodlné .. a bylo to něco jako únik.

Ale únik vstříc čemu?

Nepochybně do známého světa krutosti a zla.

Riley cítila, jak jí mrazí v zádech.

Co to o ní říkal, že jí je pohodlněji v přítomnosti krutosti a zla, než na oslavě a při vychvalování?

Nechtěla toto téma neustále rozbírat a snažila se cestou setřást nervozitu. Ale moc se jí to nedařilo.

Zdálo se, že se v těchto dnech cítí ve své vlastní kůži méně pohodlně.

Když Riley, Bill a Lucy došli do velké kanceláře Mereditha, velitel stál vedle svého pracovního stolu.

Byl tam i někdo další – mladá afroamerická žena s krátkými rovnými vlasy a velkýma, intenzivníma očima. Když spatřila Riley a její společníky, vstala.

Meredith řekl, "Agenti Paige, Jeffreys a Vargasová, rád bych vás seznámil se zvláštní agentkou Jennifer Rostonovou."

Riley si prohlédla ženu, se kterou hovořila po k telefonu vzápětí po vyřešení případu Zápalkového vraha. Jennifer Rostonová nebyla vysoká, ale vypadala atleticky a docela schopně. Výraz na její tváři byl výraz ženy, která si byla jistá vlastními schopnostmi.

Rostonová si s každým potřásla rukou.

"Hodně jsem toho o vás slyšela," řekla jí Lucy.

"Zlomila jste několik rekordů Akademie," řekl Bill.

Riley o agentce Rostonové také slyšela veliké věci. Už měla skvělou reputaci a získala několik vynikajících vyznamenání.

"Jsem tak poctěna, že se s vámi všemi setkávám," řekla Rostonová s upřímným úsměvem. Pak, pohlížejíc Riley přímo do očí, dodala, "Obzvlášť s vámi, agentko Paige. Je skvělé setkat se s vámi tváří v tvář."

Riley se cítila poctěna. Také cítila mírné, neustále se ozývající obavy.

Jak se všichni vydali k židlím a posadili se, Riley se zamýšlela, co tu dnes Rostonová dělá. Přiřadí jí Meredith případ ve spolupráci s Riley a jejími dvěma kolegy?

Při tom pomyšlení začala být Riley trochu nesvá. Ona, Bill a Lucy si vytvořili vynikající vztah, bezproblémový pracovní vztah. Narušil by jej nový přírůstek do jejich malého týmu, i když třeba jen dočasný?

Meredith na její otázky odpověděl. "Chtěl jsem vás tři seznámit s agentkou Rostonovou, protože jsem ji přiřadil k práci na případu Shana Hatchera. Ten bastard byl na svobodě už moc dlouho. Ústředí se rozhodlo udělat z něj prioritu. Je to čas přivést ho sem a potřebujeme k tomuto konkrétnímu případu přiřadit pár nových očí."

Uvnitř Riley to nervozitou trochu zaškubalo.

Už věděla, že Rostonová pracuje na Hatcherově případu. Ve skutečnosti to už telefonicky projednaly. Rostonová požádala o přístup k počítačovým souborům o Shanu Hatcherovi v Quanticu a Riley jí tento přístup zprostředkovala.

Ale co se děje v tento okamžik?

Meredith je určitě nesezval všechny dohromady, aby pracovali na Hatcherově případu. Nebyla si jistá tím, kolik toho Meredith skutečně ví o jejím vlastním vztahu s Hatcherem. Byla by zatčena, kdyby si byl její šéf plně vědom, že nechala uprchlého vraha, aby jí pomáhal.

Moc dobře věděla, Hatcher se pravděpodobně skrývá v horách v chatě, kterou zdědila od svého otce – pobývá tam s Rileyným plným vědomím a souhlasem.

Jak by mohla třeba jen předstírat, že se jej snaží předvést před soud?

Bill se zeptal Rostonové, "Jak se to zatím daří?"

Rostonová se usmála.

"Ach, teprve začínám – v tuto chvíli provádím pouze výzkum."

Pak, při opětovném pohledu na Riley, Rostonová dodala, "Děkuji za přístup k těm souborům."

"Jsem ráda, že jsem mohla být nápomocna," řekla Riley.

Rostonová na Riley trochu zamžourala a její výraz se změnil ve zvídavý.

"Oh, velmi to pomohlo," řekla. "Shromáždila jste spoustu informací. I přesto - jsem si myslela, že toho budete mít více o Hatcherových finančních záležitostech."