Blake Pierce - Sledovaná

I tak ale Adams věděl, že Worthing pravidla obchází jak může. Někdy si rekruti stěžovali na jeho přísné požadavky a slovní napadání. Tyto stížnosti Adamse těšily.

Ale kde je Worthing právě teď?

Adams se brodil mezi rekruty do kasáren, procházel mezi řadami lůžek, až došel do Worthingovy kanceláře.

Ostře zaklepal na dveře.

"Worthingu, jste tam?"

Nikdo neodpověděl.

"Worthingu, toto je váš velicí důstojník, pokud tam jste, tak bude sakra určitě lepší, když mi odpovíte."

Opět nikdo neodpověděl.

Adams otočil klikou a otevřel dveře.

Kancelář byla bezvadně čistá – a nikdo v ní nebyl.

Kam k čertu šel? Podivoval se Adams.

Ukázal se Worthing dnes ráno vůbec na základně?

Pak si Adams všiml na zdi kanceláře nápisu ZÁKAZ KOUŘENÍ.

Vzpomněl si, že seržant Worthing je kuřák.

Odešel si výcvikový instruktor jen na cigáro?

"Ne, to určitě ne," zabručel Adams nahlas.

To nedávalo smysl.

I tak Adams vyšel z kanceláře a zamířil k zadním dveřím kasáren.

Otevřel dveře a hleděl do ranního světla.

Nemusel dlouho hledat.

Seržant Worthing seděl přikrčený zády opřený o zeď kasárny s vyhořelou cigaretou, visící z jeho úst.

"Worthing, co to sakra ...?" Zavrčel Adams.

Pak se otřásl z toho co viděl.

V úrovni Adamsových očí byla na zdi velká, tmavá, mokrá skvrna.

Z té skvrna stékal dolů pramínek na místo, kde se krčil Worthing.

Adams pak spatřil temný otvor uprostřed Worthingovy hlavy.

Byla to rána po kulce.

Rána byla maličká, ale vylétající kulka s sebou vzala většinu zadní části Worthingovy lebky. Muž byl zastřelen, když brzy ráno kouřil cigaretu. Výstřel byl tak čistý, že výcvikový seržant zemřel okamžitě. Dokonce mu zůstala i cigareta v ústech.

"Ježíši Kriste," zamumlal Adams. "Snad ne zas."

Rozhlédl se kolem. Za kasárnami se táhlo velké prázdné pole. Výstřel přišel z velké vzdálenosti. To znamenalo, že to byl vystřelen zkušeným střelcem.

Adams nevěřícně zavrtěl hlavou.

Věděl, že se jeho život zkomplikuje – a velmi se mu ztíží.

Riley Paige hleděla z otevřeného okna svého domu. Byl krásný jarní den, pohádkový den, během kterého zpívají ptáci a kvetou květiny. Vzduch voněl čerstvě a čistě. A přesto na ni doléhala číhající temnota.

Měla zvláštní pocit, že všechna tato krásy je strašně křehká.

Proto nechala své ruce podél těla, jako by byla v obchodě plném jemného porcelánu, a jediný chybný krok by mohl něco rozbít, něco krásného a drahého. Nebo to možná bylo, jako kdyby toto krásné odpoledne byla jen papírová iluze, vzdálená na dotek ruky, jen aby odhalila ...

Co? Divila se Riley.

Temnotu světa, plnou bolesti, hrůzy a zla?

Nebo tmu, která číhá uvnitř její vlastní mysli – temnotu, skládající se z příliš mnoha ošklivých myšlenek a tajemství?

Rileyno dumání přerušil dívčí hlas.

"Na co myslíš, mami?"

Riley se otočila. Uvědomila si, že na okamžik zapomněla na ostatní lidi v obývacím pokoji.

Dívka, která promluvila, byla Jilly, hubená třináctiletá dospívající, kterou se Riley snažila adoptovat.

"Na nic," odpověděla Riley.

Její krásný bývalý soused Blaine Hildreth se na ni usmál.

"Zdálo se, že jsi daleko," řekl.

Blaine právě dorazil domů k Riley se svou dospívající dcerou, Crystal.

Riley řekla, "Myslím, že jsem jen přemýšlela, kde je April."

Byla to záležitost, která vyvolávala určité obavy. Rileyna patnáctiletá dcera ještě nepřišla ze školy domů. Cožpak April nevěděla, že plánují zajít na večeři do Blainovy restaurace?

Crystal a Jilly se na sebe škodolibě zašklebily.

"Ach, bude tu brzy," řekla Jilly.

"Vsadila bych se, že tu bude každou chvíli," dodala Crystal.

Riley přemýšlela nad tím, co dívky ví. Doufala, že April nemá nějaké potíže. April si prošla vzpurným obdobím a před několika měsíci zakusila mnohá traumata. Ale zdálo se, že se nyní se jí daří mnohem líp.

Pak se Riley podívala na ostatní a něco si uvědomila.

"Blaine, Crystal – nezeptala jsem se vás, zda si nedáte něco k pití. Mám zázvorové pivo. A bourbon, kdybys chtěl, Blaine."

"Zázvorové pivo by bylo fajn, děkuji," řekl Blaine.

"Pro mě taky, prosím," řekla Crystal.

Jilly začala vstávat ze své židle.

"Já pro to dojdu," řekla Jilly.

"Oh, ne, to není nutné," řekla Riley. "Dojdu si pro to."

Riley zamířila rovnou do kuchyně, byla docela ráda, že má něco takového na práci. Podávat občerstvení byla normálně práce Gabriely, Rileyny guatemalské hospodyně, které s nimi žila. Ale Gabriela měla den volna a byla na návštěvě u přátel. Gabriela někdy Riley rozmazlovala a bylo hezké obstarat pro změnu nápoje sama. Riley to také pomohlo soustředit se na příjemný dárek.

Nalila do sklenic zázvorové pivo pro Crystal a Blaina a také pro sebe a Jilly.

Když nesla podnos s nápoji zpět do obývacího pokoje, Riley zaslechla vstupní dveře. Pak uslyšela jak April hovoří s někým s kým přišla.

Riley rozdávala nápoje, když vešla April, následovaná chlapcem v jejím věku. Vypadala překvapeně, že vidí Blaina a Crystal.

"Oh!" Řekla April a zalapala po dechu. "Nečekal jsem, že –"

April pak zrudla rozpaky.

"Panebože, úplně jsem zapomněla! Večer jdeme ven! Je mi to tak líto!"

Jilly a Crystal se chichotali. Teď Riley pochopil důvod jejich pobavení. Už věděli, že April má nového přítele a že asi zapomněla na večeři, protože se tolik soustředila jen na něj.

Vzpomínám si, jaké to bylo, pomyslela si Riley, tesklivě vzpomínajíc na své aférky během dospívání.

Potěšena tím, že jej April přivedla představit, Riley chlapce rychle přejela očima. Okamžitě se jí zalíbilo, co viděla. Stejně jako April byl i on vysoký, vytáhlý a vypadal poněkud nemotorně. Měl zářivě zrzavé vlasy, pihy, jiskřivé modré oči a praštěný, přívětivý úsměv.

April řekla, "Mami, to je Liam Schweppe. Liame, to je moje máma."

Liam nabídl Riley ruku, aby si s ní potřásl.

"Velmi rád vás poznávám, paní Paige," řekl.

Jeho dospívající hlas legračně skřehotal a to Riley rozesmívalo.

"Můžete mi říkat Riley," řekla.

April řekla, "Mami, Liam –"

April se zarazila, zjevně nebyla připravena jej nazvat "mým novým přítelem."

Místo toho řekla, "On je kapitánem šachového týmu střední školy."

Rileyno pobavení se každou minutou stupňovalo.

"Takže učíš April hrát šachy, chápu-li to správně," řekla.

"Snažím se," řekl Liam.

Riley si nemohla pomoci a trochu se zasmála. Sama byla docela dobrou šachistkou a léta se snažila v April vyvolat o hru zájem. Ale April vždy při té představě obrátila oči v sloup a šachy považovala za dokonale nudné – "mamky zábava", která ji nemůže zajímat.

Zdálo se, že se její přístup změnil, když ji do toho zapojil roztomilý chlapec.

Riley pozvala Liama, aby se posadil k ostatním.

Řekla mu, "Nabídla bych ti něco k pití, ale všichni se zrovna chystáme vyrazit na večeři."

"Na tu večeři, na kterou April zapomněla," řekl Liam a jeho úsměv se trochu rozšířil.

"To je pravda," řekla Riley. "Půjdeš s námi?"

April se zarděla ještě víc.

"Ach, mami ..." začala.

"'Ach, mami' co?" Zeptala se Riley.