Blake Pierce - Ještě Než Spatří

„Proč hraje noc roli?“ zeptal se Bryers.

Mackenzie věděla, že ji zkouší, ale nijak ji to neznepokojovalo. Tohle byla ohromná příležitost, a tak trochu šťourání snese.

„Protože jindy, než v noci, ani přijít nemohl. Těžko by se tu mohl zbavovat mrtvoly za bílého dne, když je všude kolem spousta lidí. To by bylo hloupé.”

„Takže myslíte, že je chytrý?”

„Ne nezbytně. Je opatrný. To není to samé jako chytrý.”

„Všiml jsem si, že jste se dívala po stopách pneumatik,” pokračoval agent. „Zkoušeli jsme to, bezvýsledně. Je jich tu hrozně moc.”

„Ano, to by bylo skoro nemožné,” odpověděla. „Samozřejmě, jak jsem řekla, předpokládám, že se těla zbavil po pár hodinách od vraždy. Pracujete se stejnou variantou, že?”

„Přesně tak.”

„Takže tady nebudou žádné stopy,” shrnula to.

Bryers se usmál. „To je pravda,“ odpověděl. „Žádné stopy pneumatik. Možná ale otisky bot. Ne, že by na tom záleželo. I těch jsou tu kolem spousty.“

Mackenzie přikývla. Bylo jí trapně, že jí unikl tak jasný fakt. Ale alespoň to nasměrovalo její myšlení novým směrem.

„Určitě však nepřinesl to tělo na ramenou,“ pokračovala zamyšleně. „Stopy jeho pneumatik někde být musejí. Ne tady, ale možná, že budou před branou. Můžeme zkusit porovnat stopy, které najdeme před branou s těmi tady kolem. Můžeme se i podívat po stopách kolem plotu, přes který to tělo nejspíš přehodil.“

„Je dobrý nápad,“ řekl Bryers obdivně. „Detail, na který kluci z laborky už přišli, ale mně se ho předtím podařilo přehlédnout. Ano, máte pravdu. Musel nechat auto před branou. Takže pokud najdeme stopu, která se zastavuje u brány a potom se otáčí a odjíždí zase pryč, mohl by to být náš člověk.“

„Mohl,“ řekla Mackenzie.

„Takže přemýšlíte o těch stopách, ale to není nic nového. Co vás ještě napadá?“

Nebyl neslušný, ani povýšený. To mohla z tónu jeho hlasu jasně vyčíst. Jednoduše se snažil ji motivovat k lepšímu výkonu.

„Můžeme zjistit, kolik aut tudy v určitý den projede?“

Přibližně jedenáct set,“ odpověděl Bryers. „Přesto však, pokud dokážeme najít stopu, která přijíždí jenom k bráně a zastavuje se…“

„Mohl by to být začátek.“

„Doufáme v to,“ řekl Bryers. „Máme na tom nasazený tým už od včerejšího odpoledne, ale pořád se jim nepodařilo nic najít.“

„Mohu se tam podívat, jestli chcete,“ řekla Mackenzie.

„Na to zapomeňte,“ řekl Bryers. „Teď pracujete pro FBI, slečno Whiteová. Nezdržujte se někde, kde už pracuje jiné oddělení, které to navíc dokáže dělat lépe než vy.“

Mackenzie se zadívala zpátky do ohromného kontejneru a snažila se v obrysech pokroucených odpadků něco vykoukat. Ještě nedávno tu leželo tělo mladé ženy, bylo nahé a pomlácené. Byla odhozena na stejném místě, kde se lidé zbavovali věcí, jež už nepotřebovali. Možná, že se vrah snažil naznačit, že ženy, které zabil, nebyly o mnoho lepší, než běžný domácí odpad.

Téměř si přála být tam, kde Bryers a jeho partner s jednou nohou v důchodu začínali. Možná, že by toho tehdy dokázala odhalit více. Možná, že tehdy by byla schopná Bryerse přivést k podezřelému mnohem blíže. Jenže teď se nezmohla na nic více, než už dávno prověřované teorie o otiscích pneumatik.

Vrátila se zpátky k Bryersovi, který jenom tak stál a díval se směrem ke vstupní bráně. Nejspíše jí dával čas na přemýšlení. Byla mu za to vděčná, ale na druhou stranu jí to i připomínalo, jak moc zelená pořád ještě je.

Začala kráčet podél drátěného plotu, jenž obkružoval skládku. Začala u brány, kudy vjížděly náklaďáky a pokračovala doleva. Podívala se do trávy kolem základny plotu, když tu ji napadlo něco dalšího.

On ten plot musel přelézt, pomyslela si.

Začala se plotu věnovat pozorněji. Nebyla si však jistá, co přesně hledá. Možná, že proužek odřené barvy na pletivu. Cokoliv, co tu najde, bude značně vachrlatá stopa, ale bude to alespoň něco.

Trvalo zhruba dvě minuty, než konečně objevila něco zajímavého. Bylo to tak titěrné, že si toho málem ani nevšimla. Když však přistoupila blíže, zjistila, že to může být lepší stopa, než jak se zprvu domnívala.

Ve výšce zhruba pěti stop a vzdálenosti dalších šesti od brány, visela na jednom z drátků bílá nitka. Látka samotná jim toho nejspíše mnoho nepoví, ale rozhodně označovala místo, na kterém se vyplatí hledat otisky prstů.

„Agente Bryersi?“ řekla nahlas.

Přišel k ní pomalým krokem. Očividně si toho moc nesliboval. Když byl však blíže, spokojeně zamručel a podíval se na nit.

„Skvělá práce, Whiteová,“ řekl.

„Prosím, stačí Mackenzie,“ odpověděla. „Mac, pokud se toho nebojíte.“

„Co si o tomhle myslíte?“ vyhnul se reakci.

„Možná, že to nic není. Ale také to může být nit z oděvu někoho, kdo nedávno přelézal tenhle plot. Látka sama bude asi k ničemu, ale někde kolem by tu mohl být otisk nebo dva.“

„V autě máme malou soupravu na snímání otisků. Můžete pro ni skočit, zatímco já tohle nahlásím?“

„Jasně,“ odpověděla a vydala se k autu.

Když se po chvilce vrátila zpátky, Bryers už ukončoval hovor. Všechno kolem toho muže se zdálo být rychlé a efektivní. To se jí na něm začínalo čím dál více líbit.

„Dobrá, Mac,“ řekl. „Podívejme se teď na stopu, kterou jste vymyslela dneska ráno. Manžel zavražděné bydlí zhruba dvacet minut odsud. Zajedeme tam?“

„Proč ne,“ odpověděla Mackenzie.

Vrátili se zpátky do auta a vyrazili ze stále ještě uzavřené skládky, nad níž kroužilo několik nenechavých ptáků, kteří celou situaci pozorně sledovali a čekali, jestli z toho všeho nakonec nebudou mít nějaký prospěch.

***

Caleb Kellerman už byl vyslechnut uniformovanou policií. Bydlel kousek za Georgetownem v hezkém dvoupatrovém domě. Mackenzie bylo smutno při pomyšlení, že manželé Kellermanovi byli svoji jenom něco málo přes rok, než byla jeho žena zavražděna. Než však vystoupila z auta, podařilo se jí smutek přetavit v odhodlání ten případ co nejrychleji vyřešit.

Dům, který nikdy nedostal šanci stát se opravdovým domovem, přemýšlela Mackenzie, zatímco kráčeli k domu. Velice smutné.

Vstoupili předním vchodem a prošli maličkou předsíní, jež vedla rovnou do obýváku. Mackenzie ihned po vstupu pocítila tísnivou osamělou atmosféru, která byla pro domy, kde zrovna někdo zemřel, typická. Dříve si myslela, že se na to dá časem zvyknout, ale po tolika letech u sboru už tomu nevěřila.

Bryers prohodil několik slov s uniformovanými policisty, kteří vypadali, že možnost být vystřídáni docela vítají. Když muži odešli, Bryers s Mackenzie vstoupili do obýváku. Caleb Kellerman vypadal neuvěřitelně mladě. S čistě oholenou tváří, tričkem s nápisem Five Finger Death Punch a kapsáčovými šortkami, mohl být snadno považován za teenagera. Mackenzie se však dokázala dívat za fyzický vzhled lidí a tak odhalila především ohromný smutek.

Podíval se na ně, ale nic neřekl. Bryers jemně kývnul na Mackenzie, aby jí naznačil, že se má Caleba ujmout. Se smíšenými pocity pohybujícími se mezi úlekem a polichocením z faktu, že se jí dostalo tak významné funkce, Mackenzie předstoupila kupředu. Napadlo jí, jestli jí Bryers opravdu tolik věří, anebo se jenom snaží ji dostat mimo její komfortní zónu.