Morgan Rice - Útok Chrabrých

Pak konečně zaklonil hlavu a hlasitě se rozchechtal. Byl to ten nejhlasitější a nejtemnější smích, jaký kdy Gwen slyšela. Naplňoval celý tábor a vypadal, že zní snad až k nebesům.

„Tvoje čarodějnické triky na mě nebudou fungovat, starochu,” prohlásil Andronicus. „Slyšel jsem o velkém Argonovi. Byly doby, kdy jsi byl silný. Silnější než lidstvo, než draci, než samotná nebesa, nebo se to alespoň říká. Ale ta doba je už dávno pryč. Teď je jiná doba. Teď je doba patřící velkému Andronicovi. Teď už jsi jen relikvie, pozůstatek jiné doby, kdy vládli MacGilové a kdy byla magie ještě silná. Kdy byl Prsten neporazitelný. Ale tvůj osud je spjat s Prstenem. A Prsten je teď slabý. Tak jako ty.

„Jsi blázen, že ses mi postavil, starochu. Teď budeš trpět. Teď zjistíš, jaká je síla Velkého Andronica.”

Andronicus se ušklíbl, znovu pozvedl meč směrem ke Gwendolyn a tentokrát hleděl přímo na Argona.

„Zabiju tu holku pomalu, přímo před tvýma očima,” pronesl Andronicus. „Pak zabiju hrbáče. A pak tě zmrzačím, ale nechám tě naživu, jako chodící symbol mojí síly a velikosti.”

Gwendolyn se se zachvěním připravila na to, že Andronicův meč dopadne na její hlavu.

Náhle se ale něco stalo. Slyšela, jak nějaký zvuk prosekl vzduch, znělo to jako tisíc salv. Následoval Andronicův řev.

Gwen otevřela oči a v naprostém úžasu sledovala, jak Andronicus upustil meč a padl na kolena, tvář zkroucenou bolestí. Viděla Argona jak postoupil o krok a potom o další, jednu dlaň napřaženou před sebou, zářící koulí fialového světla. Koule se zvětšovala a zvětšovala, až zahalila Andronica, jak se k němu Argon stále blížil bez jakéhokoli výrazu, stále s nataženou dlaní.

Andronicus se na zemi schoulil do klubíčka, obklopený fialovým světlem.

Jeho muži zalapali po dechu, ale nikdo se neodvážil blíže. Buď se báli, nebo na ně Argon seslal nějaké kouzlo, aby nic nepodnikali.

„ZASTAV TO!” Zaječel Andronicus, zatímco se držel za hlavu a skrýval uši v dlaních. „JÁ TĚ PROSÍM!”

„Už té dívce nebudeš dál ubližovat,” pronesl pomalu Argon.

„Už té dívce nebudu dál ubližovat!” opakoval Andronicus, jako by byl v transu.

„Okamžitě ji propustíš a dovolíš jí se vrátit k jejím lidem.”

„Okamžitě ji propustím a dovolím jí se vrátit k jejím lidem!”

„Dáš jejím lidem šanci se vzdát.”

„Dám jejím lidem šanci se vzdát!” vykřikl Andronicus. „Prosím! Udělám cokoli!”

Argon se zhluboka nadechl a pak konečně přestal. Světlo zmizelo z jeho dlaně ve chvíli, kdy pomalu spustil ruku.

Gwen na něj šokovaně hleděla. Nikdy neviděla Argona v akci a těžko tak mohla pochopit jeho moc. Bylo to, jako sledovat otevřená nebesa.

„Pokud se znovu potkáme, velký Andronicu,” pronesl pomalu Argon při pohledu na ležícího a kňučícího Andronica, „budeš na cestě do nejtemnějšího podsvětí.”

Thor se snažil vyprostit, ale imperiální vojáci ho drželi pevně na místě. Mohl jen bezmocně sledovat, jak Durs, muž, kterého kdysi považoval za bratra, pozvedl meč, aby ho zabil.

Thor zavřel oči a připravoval se na smrt, věděl, že jeho čas nadešel. V duchu si nadával za to, že byl tak hloupý, tak důvěřivý. Všechno to na něj připravili jako na jehně jdoucí na porážku. Ještě hůř, protože ostatní chlapci k němu vzhlíželi jako k vůdci a očekávali, že je vším provede. Nejenže zklamal sám sebe, ale také zklamal všechny ostatní, kteří ho následovali. Jeho naivita a důvěřivá povaha je všechny přivedla do nebezpečí.

Zatímco Thorgrin bojoval, snažil se, co mohl, aby vyvolal svoji sílu, snažil se ji získat z hloubky svého bytí, alespoň tolik, aby se osvobodil z pout a mohl bojovat.

Přesto, ať se snažil sebevíc, nedařilo se mu to. Jeho vlastní síla nestačila k tomu, aby se osvobodil od všech vojáků, kteří ho drželi na místě.

Thor cítil, jak ho vítr pohladil po tváři, když Durs spustil meč, a smířil se s neodvratitelným dopadem oceli. Ještě nebyl připraven zemřít. Ve svých myšlenkách viděl Gwendolyn v krajině Prstenu, jak na něj čeká. Cítil, že zklamal i ji.

Thor náhle uslyšel pleskavý zvuk, otevřel oči a s překvapením zjistil, že je stále naživu. Dursova ruka visela bez hnutí ve vzduchu, zápěstí sevřené v dlani ohromného imperiálního vojáka, který se tyčil nad Dursem, což vzhledem k Dursově velikosti nebylo nic obvyklého. Zadržel Dursovu ruku jen několik palců před tím, než zasáhla Thora.

Durs se s výrazem překvapení otočil k imperiálnímu vojákovi.

„Náš velitel je nechce mít mrtvé,” zamumlal temně imperiální voják směrem k Dursovi. „Chce je mít živé. Jako zajatce.”

„To nám ale nikdo neřekl,” zaprotestoval Durs.

„Dohoda zněla tak, že je budeme moct zabít!” Dodal Dross.

„Podmínky dohody se změnily,” odpověděl voják.

„To nemůžete!” zařval Drake.

„Nemůžeme?” odpověděl voják temně a otočil se k Drakeovi. „My můžeme, cokoli chceme. Popravdě, vy jste teď také našimi zajatci.” Voják se usmál. „Čím více toho má Legie k vyjednávání, tím lépe.”

Durs se podíval na vojáka pohledem plným zuřivosti a jen okamžik později vypukl neskutečný chaos. Všichni tři bratři byli sraženi na zem tucty imperiálních vojáků, kteří jim následně spoutali ruce v zápěstích.

Thor využil chaosu, otočil se a hledal Krohna, kterého uviděl nedaleko. Skrýval se ve stínech jen několik stop od něj, věrně mu zůstával nablízku.

„Krohne, pomoz mi!” zaječel Thor. „TEĎ!”

Krohn se vrhl do akce s hlubokým zavrčením, proletěl vzduchem a zabořil tesáky do hrdla imperiálního vojáka, který držel Thorovy ruce. Thor se snažil vykroutit ze sevření a Krohn se vrhal od jednoho vojáka k druhému, kousal a drápal je, dokud se Thor neosvobodil a netasil meč. Pak se Thor zatočil a usekl hlavy třem vojákům jediným máchnutím meče.

Thor se pak vrhl k Reecovi, který k němu stál nejblíž, a bodl jeho dozorce do srdce, díky čemuž se Reece osvobodil, tasil meč a také se mohl zapojit do boje. Pak se ti dva rozptýlili a spěchali ke svým bratřím z Legie, Eldenovi, O’Connorovi, Convalovi a Convenovi, které chtěli osvobodit, a proto zaútočili na jejich věznitele.

Ostatní vojáci byli příliš zaměstnaní Drakem, Dursem a Drossem, takže když zjistili, co se kolem děje, bylo už příliš pozdě. Thor, Reece, O’Connor, Elden, Conval i Conven byli volní a každý z nich měl svoji zbraň. Sice byli pořád v početní nevýhodě a Thor věděl, že to nebude lehký boj, ale alespoň věděli, že mají možnost bojovat. Neohroženě se s bojovým křikem vrhli na nepřítele.

Stovka imperiálních vojáků zaútočila a Thor uslyšel z výšky výkřik dravého ptáka. Vzhlédl vzhůru a uviděl sokolici Estopheles. Sokolice se snesla dolů a vrhla se na oči velícího imperiálního vojáka, který padl na zem a máchal kolem sebe rukama ve snaze ochránit si oči. Estopheles pak zaútočila ještě na mnoho dalších, vždy na jednoho po druhém.

Jak postupovali, Thor vložil kámen do svého praku a pak jím zasáhl spěchajícího vojáka přímo do čela ještě dřív, než se k nim stačil přiblížit. O’Connor dokázal vystřelit dva šípy, oba se smrtící přesností, a Elden vrhl kopí, kterým probodl dva vojáky naráz. Oba klesli na kolena mrtví. Byl to dobrý začátek, ale ještě zbývaly stovky vojáků, které bylo potřeba zabít.