Morgan Rice: Pochod Králů

Ten mu teď z okna naznačil, aby počkal, zatímco Thor se rychle stáhl zpět ke zdi, kde se skrčil jak jenom to bylo možné, aby jej procházející strážný neviděl.

Potom v té pozici čekal, sám nevěděl jak dlouho, neustále připraven vystřelit na útěk, kdyby jej někdo objevil, když tu se konečně ukázal Reece. Proběhl výpadovou brankou opevnění, těžce dýchaje se zastavil a rozhlížel na všechny strany. Potom si Thora konečně všiml.

Okamžitě přispěchal k němu a objal ho. Thor měl obrovskou radost. Ta se ještě znásobila, když se ozvalo zamňoukání a Thor zjistil, že se za Reecovou košilí ukrývá Krohn. Ten teď téměř vyskočil ze svého úkrytu ven, než jej Reece sám uchopil a podal Thorovi.

Krohn – nedávno narozené kotě bílého leoparda, kterého Thor zachránil v lese – skočil svému pánovi do náruče a ten jej okamžitě radostně objal. Kotě mňoukalo a olizovalo Thorovi obličej radostí.

Reece se smál.

„Když tě drapli, pokoušel se tě chvilku sledovat, tak jsem ho vzal, abych si mohl být jistý, že bude v bezpečí.“

Thor Reecovi vděčně stiskl ruku. Potom se rozesmál, protože jej kotě nepřestávalo zahrnovat polibky.

„Taky jsi mi chyběl,“ smál se Thor a mazlil se s kotětem. „Teď musíš být ale potichu, nebo nás stráže uslyší.“

Krohn se utišil, jako kdyby doopravdy rozuměl.

„Jak ses dostal ven?“ zeptal se Reece překvapeně.

Thor pokrčil rameny. Nevěděl, co by vlastně měl odpovědět. Pořád ještě se necítil pohodlně, když přišla řeč na jeho síly, kterým on sám za mák nerozuměl. Nechtěl, aby si o něm ostatní mysleli, že je snad nějaký druh blázna.

„Řekl bych, že jsem prostě měl štěstí,“ odpověděl. „Naskytla se příležitost a já po ní skočil.“

„Dost se divím, že tě lidi neroztrhali na cucky,“ řekl Reece.

„Je tma,“ odpověděl Thor. „Nemyslím si, že mě kdokoliv poznal. Teda alespoň prozatím.“

„Víš o tom, že tě hledá každý voják v tomhle království? Víš o tom, že někdo mého otce pobodal?“

Thor vážně přikývnul. „Je v pořádku?“

Reecova tvář potemněla.

„Ne,“ odpověděl ponuře. „Umírá.“

Thora ta zpráva zasáhla tak prudce, jako kdyby se skutečně jednalo o jeho vlastního otce.

„Ale ty víš, že já s tím nemám nic společného, že?“ zeptal se Thor s nadějí v hlase. Nestaral se o to, co si myslí ostatní, ale zároveň nutně potřeboval, aby jeho nejlepší přítel a MacGilův nejmladší syn, věděl, že je nevinný.

„Samozřejmě,“ řekl Reece. „Jinak bych tu teď nebyl.“

Thor cítil obrovskou vlnu uvolnění a vděčně poplácal Reece po rameni.

„Ale zbytek království nebude zdaleka tak důvěřivý, jako jsem já,“ dodal Reece. „Nejbezpečnější místo je pro tebe právě teď co nejdál odsud. Dám ti mého nejrychlejšího koně, balík zásob a pošlu tě hodně daleko odsud. Musíš se schovat dokud tohle všechno neutichne a dokud se nenajde skutečný vrah. Nikdo teď nepřemýšlí s klidnou hlavou.“

Thor zakroutil hlavou.

„Já nemůžu odejít,“ řekl. „To potom budu vypadat, že jsem vinen. Potřebuju, aby ostatní viděli, že jsem to neudělal. Já od svých problémů utíkat nechci. Musím očistit svoje jméno.“

Reece zakroutil hlavou.

„Jestli tu zůstaneš, tak tě najdou. Půjdeš znovu do vězení a potom tě popraví, jestli tě ovšem dav neroztrhá na kusy sám ještě předtím.“

„To je riziko, které na sebe musím vzít,“ řekl Thor.

Reece se na něj dlouhou chvíli jenom díval a výraz jeho tváře se za tu dobu změnil ze starostlivého na obdivný. Potom konečně pomalu kývnul.

„Jsi hrdý. A hloupý. Hrozně hloupý. A to se mi na tobě líbí.“

Reece se usmál a Thor úsměv opětoval.

„Potřebuju vidět tvého otce,“ řekl Thor. „Potřebuju šanci, abych mu to mohl všechno vysvětlit z očí do očí. Potřebuju, aby věděl, že jsem to nebyl já, kdo se ho pokusil zabít a že s tím nemám pranic společného. Pokud se potom rozhodne mě nechat zatknout, ať se stane. Ale musím mít tuhle poslední šanci. Chci, aby znal pravdu. To je všechno, o co tě prosím.“

Reece se na svého kamaráda opět dlouho zkoumavě díval. Nakonec, po chvíli, která se Thorovi zdála jako věčnost, princ kývl.

“Můžu tě k němu odvést. Vím o tajné chodbě, která vede do jeho komnaty. Je to ale riskantní a jakmile budeš uvnitř, jsi v tom sám. Pak už nebude úniku. A ani pro tebe už nebudu moct nic dalšího udělat. Může to znamenat tvoji smrt. Jsi si vážně jistý, že chceš tenhle podnik uskutečnit?“

Thor přikývl vážně na souhlas.

„Výborně,“ řekl na to Reece a hodil mu plášť.

Thor jej chytil a překvapeně se na Reece podíval. Uvědomil si, že Reece s celým tímhle scénářem musel dopředu počítat.

Ten se na Thora jenom usmál.

„Věděl jsem, že budeš dostatečně hloupej, abys tu zůstal. Od nejlepšího kamaráda bych nic jinýho ani nečekal.“

Gareth nervózně přecházel sem a tam po místnosti a v hlavě si znovu přehrával události té noci. Nemohl uvěřit tomu, co se stalo na hostině. Jak jen se všechno mohlo takhle pokazit? Jen stěží chápal, že ten hloupý, vesnický kluk Thor se nějakým záhadným způsobem zamotal do jeho vražedného spiknutí. Ba co víc, že se mu dokonce podařilo celou akci zhatit. Znovu si připomněl tu scénu, kdy Thor vyskočil na stůl a vyrazil králi pohár z ruky, onen zvuk, se kterým narazil na kamennou podlahu, a také jak sledoval, jak víno vytéká z poháru ven. Spolu s ním se po tom kameni rozlily i všechny jeho sny a naděje.

V tom okamžiku byl Garethův plán zničen. Všechno, na čem mu záleželo, se v jediném okamžiku rozplynulo. A když ten pes potom začal olizovat to víno a vzápětí padl k zemi mrtvý, Gareth dobře věděl, že je konec. Před očima se mu odehrál celý jeho život a poslední scénou byla ta, ve které jeho spiknutí odhalili a za pokus o atentát na krále a vlastního otce jej odsoudili k doživotnímu vězení v podzemních kobkách. Nebo hůř, chystali se jej popravit. Bylo to hloupé. Nikdy s tím plánem neměl začínat a nikdy neměl navštívit tu čarodějnici.

Alespoň, že Gareth jednal rychle, když popadl za pačesy svou jedinou šanci, okamžitě vyskočil od stolu a byl na místě jako první, aby mohl veškerou pozornost strhnout na Thora. Když si vzpomněl na tohle, byl na sebe pyšný, že dokázal reagovat tak rychle. Byla to skoro automatická reakce a k jeho vlastnímu překvapení to zafungovalo. Odtáhli vzpouzejícího se Thora pryč a hladina veselí se poté vrátila téměř do starých kolejí. Samozřejmě, že atmosféra už nebyla tak uvolněná jako předtím, ale alespoň se zdálo, že veškeré podezření leží pevně a pouze na tom klukovi.

Teď Garethovi nezbývalo než se modlit, aby to tak i zůstalo. Od posledního pokusu o atentát na MacGila uběhlo už dvacet let a Gareth se obával, že bude následovat vyšetřování, které celou záležitost prozkoumá do mnohem větší hloubky. Když se na to díval zpětně, přišlo mu, že celý pokus bylo učiněné šílenství. Jeho otec byl nedotknutelný. Gareth si to měl uvědomit dřív. Tohle na něj bylo příliš. A teď se nemohl zbavit pocitu, že dřív nebo později padne podezření na něj. Bude muset udělat cokoliv bude v jeho silách, aby dokázal Thorovu vinu a ten aby byl popraven co nejdříve, než vyplavou na povrch jiné stopy.

Alespoň pro teď ale Gareth cítil úlevu. Po tom nepodařeném pokusu se rozhodl atentát úplně nechat být. A okamžitě se mu díky tomu notně ulevilo. Poté, co celý plán ztroskotal, si Gareth uvědomil, že část jeho já si nikdy nepřála svého otce zabít a mít tak na rukou jeho krev. Nebude králem. Možná, že se jím nestane nikdy. Ale po událostech dnešního večera mu to nepřipadalo nijak hrozné. Alespoň bude volný. Ani za nic by nedokázal unést stres z toho všeho, kdyby tím měl procházet ještě jednou. Tajnůstkářství, zametání každičkého svého pohybu, neustálá obava, že jej odhalí. Bylo toho na něj i tak už příliš.