Morgan Rice - Bratrská Přísaha

Ozvalo se náhlé dunění, a když se Darius podíval směrem, odkud přicházelo, uviděl tři ohromné zerty, jak se oddělily od postupující formace. Na každé z nich seděl jeden důstojník ozbrojený dlouhou halapartnou. Zerty pádily kupředu a ve tvářích jim byla vidět zuřivost. Kolem nich vířila mračna prachu.

Darius se připravil na útok. Jeden z důstojníků mířil přímo na něj. Voják zavrčel a pak pozvedl halapartnu a vrhl ji na Daria. Daria jeho rychlost překvapila. Jen taktak se mu podařilo na poslední chvíli vyhnout útoku tím, že ukročil z trasy letící halapartny.

Vesničan za ním už ale takové štěstí neměl. Byl to chlapec, kterého znal už jako malého. Vykřikl bolestí, když mu halapartna prorazila hrudník. Z úst se mu vyvalila krev a pak už jen padl na záda a prázdnýma očima zíral na oblohu.

Daria to rozzuřilo. Obrátil se a postavil se zertě. Trpělivě čekal, věděl, že pokud si svůj útok perfektně nenačasuje, rozdrtí ho zerta svými kopyty.

V poslední vteřině se Darius odvalil z cesty, švihl mečem a podsekl zertě nohy.

Zerta děsivě zařičela a padla hlavou k zemi. Jezdec z ní sletěl a přistál ve skupině vesničanů.

Ze skupiny se oddělil někdo z vesničanů a spěchal k jezdci na zemi. Nad hlavu zdvihl ohromný kámen. Darius se ohlédl a překvapeně si uvědomil, že je to Loti. Držela balvan nad hlavou a pak jím udeřila jezdce do helmy. Jezdec byl na místě mrtev.

Darius slyšel další dunění kopyt a když se ohlédl, viděl, že se přímo na něj řítí další zerta. Voják, který na ní seděl, pozvedl kopí a mířil jím na Daria. Nebyl čas jakkoli zareagovat.

Vzduch prořízlo divoké zavrčení a Darius viděl, že se odněkud vynořil Dray, skočil kupředu a vysokým obloukem se dostal k vojákovi, kterému se zakousl do nohy přesně ve chvíli, kdy vrhal kopí. Voják se naklonil kupředu a kopí vrhl přímo dolů do země. Dray ho pak strhl ze zerty a skupina vesničanů ho na zemi ubila.

Darius se vděčně podíval na Draye, který se přidal do boje po jeho boku.

Darius zaslechl další bojový pokřik a uviděl dalšího imperiálního důstojníka, jak se chystá k útoku. Pozvedl meč a chystal se Daria setnout. Darius ukročil a paríroval. S hlasitým třesknutím odrazil důstojníkův meč ještě dřív, než důstojník svůj útok dokončil. Pak se otočil a podrazil útočníkovi nohy. Ten padl na zem a Darius ho kopl do obličeje dřív, než stihl vstát. Vyřadil ho tak z boje nadobro.

Pak zahlédl Loti, jak probíhá kolem a vrhá se přímo do nejprudšího boje hned po tom, co sebrala ze země meč nějakého mrtvého vojáka. Dray se vrhl kupředu, aby ji chránil, a Daria znepokojovalo, že ji vidí v nejprudším boji. Byl by raději, kdyby byla někde v bezpečí.

Loc, její bratr, ho předběhl. Vyrazil kupředu a chytil Loti zezadu za rameno tak prudce, až jí vyrazil oštěp z ruky.

„Musíme se dostat pryč!“ pronesl naléhavě. „Tohle není místo pro tebe!“

„Tohle je přesně místo pro mě!“ odporovala mu.

Loc byl ale překvapivě silný, přestože měl jen jednu zdravou ruku, a podařilo se mu sestru odtáhnout z nejprudšího boje, i když nadávala a kopala kolem sebe. Darius mu byl vděčnější, než dokázal vyslovit.

Darius za sebou uslyšel další třesknutí oceli a když se obrátil, viděl jednoho ze svých bratří ve zbrani – Kaze – bojujícího s imperiálním vojákem. I když byl Kaz kdysi nepříjemný a pro Daria byl něco jako osina v zadku, musel Darius uznat, že se hodí mít ho na své straně. Sledoval, jak se Kaz s vojákem přetlačují sem a tam. Pak náhle voják, na kterém bylo vidět, že jde o zkušeného válečníka, udělal překvapivý výpad, kterým Kaze odzbrojil a vyrazil mu meč z ruky.

Kaz stál před vojákem a ve tváři se mu zračil strach. Bylo to poprvé, kdy ho Darius viděl vyděšeného. Imperiální voják s krví podlitýma očima udělal krok kupředu a chystal se ho dorazit.

Náhle se ozvalo zadunění a voják ztuhnul. Pak se zhroutil obličejem přímo k zemi. Byl mrtev.

Darius i Kaz se rozhlédli a viděli Luziho, jak stojí opodál a šklebí se na Kaze. Působil proti němu jako trpaslík a v ruce držel prak, ze kterého zrovna vystřelil. Luzi se zakřenil.

„Mrzí tě, že jsi mě týral?“ pronesl.

Kaz na něj beze slova zíral.

Darius byl překvapen. Luzi, i po všech mukách, která mu Kaz připravil při jejich cvičeních, se dokázal povznést nad vzájemnou nevraživost a zachránit mu život. Daria to povzbudilo, aby bojoval ještě tvrději.

Darius si všiml opuštěné zerty, která divoce pobíhala kolem, přispěchal k ní, chvíli běžel po jejím boku a pak se na ni vyšvihl.

Zerta se několikrát vzepjala, ale Darius se na ní udržel. Pevně ji svíral, byl odhodlaný se na ní udržet. Konečně se mu podařilo ji přimět k poslušnosti a obrátit ji směrem k imperiálním jednotkám.

Zerta uháněla tak rychle, že ji téměř nedokázal ovládat. Dostal se daleko od svých mužů, vedl útok přímo do středu imperiálních řad. Jak se blížil ke zdi z vojáků, bušilo mu srdce v hrudi stále prudčeji. Z jeho pohledu se zdála pevná a neproniknutelná. Přesto se ale nemohl obrátit zpět.

Darius se nutil zůstat statečný. Mířil přímo na vojáky, a když se dostal na dosah, začal prudce útočit mečem.

Ze svého vyvýšeného místa sekal nejdřív na jednu a pak na druhou stranu, zabíjel spousty překvapených imperiálních vojáků, kteří nečekali, že na ně zaútočí někdo na zertě. Bleskově projel skrz řady vojáků a setrvačností pokračoval stále dál, když náhle ucítil v boku strašlivou bolest. Bylo to, jako by se mu v tu chvíli rozlomila všechna žebra.

Darius ztratil rovnováhu a proletěl vzduchem. Tvrdě dopadl na zem a v boku cítil spalující bolest. Uvědomil si, že ho zasáhla kovová koule bojového cepu. Ležel na zemi uprostřed moře imperiálních vojáků, daleko od svých spolubojovníků.

Ležel na zemi, v hlavě mu dunělo a svět kolem byl rozmazaný. Vzhlédl a v dálce viděl, že imperiální armáda pomalu obkličuje jeho lidi. Bojovali statečně, ale nepřítel měl příliš velkou převahu v počtu mužů, příliš velkou převahu v kvalitě výcviku. Jeho muži byli masakrováni a jejich výkřiky naplnily vzduch.

Darius cítil, jak mu těžkne hlava. Položil ji zpět na zem a jen ležel. Hleděl vzhůru a viděl, jak se k němu blíží vojáci Impéria. Dál odevzdaně ležel a věděl, že jeho život už brzy skončí.

Alespoň, pomyslel si, zemře se ctí.

Alespoň byl konečně volný.

Gwendolyn stála na hřebenu kopce a sledovala svítání na pouštním nebi. Srdce jí bušilo očekáváním, připravovala se udeřit. Z dálky sledovala střet imperiální armády a vesničanů. Přivedla svoje muže sem, obešla bojiště delší cestou a zaujala postavení za imperiálními liniemi. Impérium se příliš soustředilo na vesničany, na bitvu, která se odehrávala dole, takže je neviděli přicházet. A teď, když začali vesničané dole umírat, přišel čas přinutit Impérium zaplatit.

Od chvíle, kdy se Gwen rozhodla obrátit své muže na pomoc vesničanům, cítila, že jde vstříc svému osudu. Ať už zvítězí nebo prohraje, byla to správná věc. Sledovala, jak se před ní odehrává velké střetnutí. Viděla imperiální armádu dokonale vycvičených vojáků přijíždějících na zertách a připomnělo jí to invazi do Prstenu. Nejprve Andronicovu a pak Romulovu. Sledovala, jak Darius sám vyráží kupředu, aby se postavil armádě, a srdce jí poskočilo radostí, když viděla, jak zabil imperiálního velitele. Bylo to skoro jako by sledovala Thora. Ten by udělal přesně to samé. I ona by udělala totéž.