Morgan Rice - Sen Smrtelníků

„Thorgrine!“ ozval se hlas plný ulehčení. Patřil Reecovi, který byl stejně pevně svázán opodál, ale teď si z toho očividně nic nedělal. „Ty žiješ!“

„Nevěděli jsme, jestli se z toho dostaneš.“

Thor se podíval na O’Connora, svázaného vedle Reece.

„Modlila jsem se za tebe každou vteřinu,“ ozval se sladký hlas z druhé strany.

Thor se otočil k Angele, po jejíž tváři se kutálely slzy radosti.

„Dlužíš jí za záchranu života, víš,“ poznamenala Indra. „Když tě hodili přes palubu, skočila za tebou a vytáhla tě. Bez její odvahy bys tu teď nebyl.“

Thor se na dívku vděčně podíval.

„Však já už najdu způsob, jak ti to oplatit, maličká,“ řekl.

„Už jsi to udělal,“ odpověděla přesvědčivě.

„Můžeš jí to splatit tím, že nás odsud všechny dostaneš,“ řekla Indra a rozzlobeně sebou zazmítala v poutech. „Tihle piráti jsou ta nejhorší verbež ze všech. Našli nás na moři a spoutali, když jsme byli pořád ještě v bezvědomí. Pokud by se nám postavili v boji, byla by to úplně jiná pohádka.“

„Jsou to zbabělci,“ řekl Matus. „Jako všichni piráti.“

„Taky nám samozřejmě sebrali zbraně,“ dodal O’Connor.

Thorovo srdce s tou větou vynechalo několik úderů, neboť si vzpomněl na všechny své zbraně, zbroj a především Meč mrtvých.

„Žádný strach,“ řekl Reece, když viděl Thorovu tvář. „Bouřku přežily. I ty tvoje. Aspoň, že nejsou teď někde na dně oceánu. Mají je piráti. Podívej se támhle přes ty mříže.“

Thor učinil jak mu Reece poradil a opravdu mřížemi v jedné ze stěn spatřil jejich zbraně vyrovnané na palubě. Piráti se kolem nich jenom hemžili. Viděl Eldenovu sekeru, O’Connorův zlatý luk, Reecovu halapartnu, Matusův cep, Indřino kopí, Selesin pytel s práškem – a především jeho Meč mrtvých. Piráti postávali kolem, povětšinou měli ruce založené v bok a mlsně si ten malý arzenál prohlíželi.

„Ještě nikdy jsem takovej meč neviděl,“ řekl jeden druhému.

Thor zrudnul zlostí, když viděl, jak do meče ten lapka šťouchnul botou.

„Vypadá, jako kdyby patřil nějakýmu královi,“ řekl jiný.

„Já jsem ho našel, je můj,“ řekl ten první.

„To mě budeš muset nejdřív zabít,“ zavrčel druhý.

Thor mezi mřížemi viděl, jak se na sebe oba piráti vrhnuli a potom ještě slyšel, jak hřmotně přistáli na dřevěnou palubu a začali se rvát jako klubko hadů. Překulovali se sem a tam, vyměňovali si údery pěstmi i lokty, zatímco ostatní se jejich počínáním bavili a ještě je povzbuzovali. Potom začala téct krev, když vítěz udeřil hlavou poraženého několikrát hrubě o tvrdou palubu.

Ostatní se spokojeně rozjásali.

Pirát, který zvítězil, na sobě neměl žádnou košili, aby všichni viděli dlouhou jizvu, která se mu táhla od pravého ramene k levému boku. S těžkým oddychováním se vydal k Meči mrtvých. Thor se sebezapřením sledoval, jak po něm muž chmátnul a vítězně jej zvednul nad hlavu. Ostatní se rozjásali.

Thor doslova hořel vzteky. Takový zmetek se dotýkal meče, kterého se směl dotýkat jenom král. Meče, pro který Thor riskoval vlastní život. Meč, který byl určen jemu a nikomu jinému.

Vtom se najednou z paluby ozval řev. Thor spatřil, že se pirát zmítá v agónii. Rozeřval se a odhodil meč stejným způsobem, jako kdyby to byl jedovatý had. Zbraň proletěla vzduchem a přistála s břinknutím na palubě.

„Hryzlo mě to!“ zařval pirát. „Ten pitomej meč mě uhryznul prst. Podívejte!“

Zvedl zkrvavenou ruku, na které chyběl ukazovák. Thor se pozorně zadíval na jílec meče a spatřil, že jedna z vyřezávaných tváří má teď pusu plnou ostrých zubů a především také krve.

Piráti se na to dívali jako na zjevení.

„To je meč z pekla!“ vykřikl někdo.

„Já na to teda nesáhnu!“ vykřikl jiný.

„To je jedno,“ řekl další a odvrátil se od nebezpečné zbraně. „Je tady spousta dalších pěkných kousků na výběr.“

Piráti se rozchechtali a ignorujíce zraněného druha se začali probírat ostatními zbraněmi, což opět vyústilo v několik menších potyček.

Thor se znovu zaměřil na svůj meč. Díval se na něj, jak tam tak leží, jenom pár metrů od mříží na druhé straně. Znovu se vší silou svalů i magie pokusil dostat ze svých pout, ale ta se ani nepohnula. Ten, kdo jej svazoval, se ve svém řemesle vyznal skutečně dobře.

„Kdybychom se tak jenom mohli dostat ke zbraním,“ zasyčela Indra. „Nemůžu se dívat jak po nich chmatají.“

„Možná, že můžu pomoci,“ řekla Angela.

Všichni jí věnovali pochybovačný pohled.

„Nesvázali mě tak, jako vás,“ vysvětlovala. „Myslím, že se báli mojí nemoci. Svázali mi ruce, ale potom se na to raději vykašlali. Podívejte se.“

Angela vstala, otočila se, aby jim ukázala ruce svázané za zády, avšak potom udělala několik volných kroků kolem.

„To nám moc nepomůže,“ řekla Indra. „Tak jako tak jsi pořád zamčená tady s námi.“

Angela zakroutila hlavou.

„To si jenom myslíš,“ odpověděla. „Jsem mnohem menší než vy. Myslím, že se mezi těmi mřížemi protáhnu. Můžu zkusit přinést Thorův meč.“

Oslovený se na ni obdivně podíval.

„Jsi nebojácná,“ řekl. „To ti musím nechat. Jenže tím se vystavíš velkému nebezpečí. Pokud tě spatří a chytí, určitě tě zabijí.“

„Anebo něco horšího,“ dodala Selese.

Angela se na ně nebojácně podívala.

„Umřu tak jako tak, Thorgrine,“ odpověděla. „S tím jsem se smířila už dávno. Život mě naučil. Moje nemoc nepřipouští omyl a nedává mnoho času. Smrt mě nezajímá, předtím ale chci žít. A žít znamená být volná.“

Thor neměl, co by takové odpovědi vytknul. Ta dívka už teď věděla o životě více, než mnozí dospělí, které kdy v životě potkal.

Přikývl na souhlas. Uvědomil si, že to děvče skutečně má chrabrého ducha a to nebylo něco, co by chtěl v člověku potlačovat.

„Tak to zkus,“ odpověděl. „Buď ale rychlá a tichá. Pokud uvidíš jakoukoliv známku nebezpečí, okamžitě se vrať. Na tobě záleží víc jak na meči.“

Angela spokojeně přikývla, rychle se otočila a vydala se temným podpalubím k mřížím. Několikrát se po cestě zapotácela, když se loď nečekaně zhoupla o něco více. Když došla k mřížím, poklekla u nich a nejistě se rozhlédla.

Když zjistila, že je situace příhodná, strčila rychle hlavu mezi mříže. Zabralo trochu úsilí ji tam natlačit, ale podařilo se. Potom prostrčila jedno rameno a nakonec i druhé. S rukama svázanýma za zády to nebyla snadná práce, ale nakonec prošla na druhou stranu.

Potom už Thor sledoval, jak se ocitla na otevřené palubě a s tlukoucím srdcem se modlil za její bezpečí. Doufal, že se jí podaří dostat se k meči a zpátky, než si jí někdo všimne.

Angela se přikrčila a rychle přeběhla k meči. Bosou nohou se potom dotkla jeho jílce a posunula jej po palubě směrem k mříži.

Těžká zbraň na dřevě hlasitě zarachotila, ale dostala se téměř na dosah od mříže. Tu však ticho prořízl výkřik.

„Ta malá mrcha!“

Piráti se odvrátili od zbraní a vydali se k Angele.

Ta se rozběhla zpátky k mříži, ale záhy byla polapena. Chytili ji a hrubě zvedli do vzduchu, aby se nemohla bránit. Potom se okamžitě vydali k boku lodi, jako kdyby ji chtěli hodit do moře.

Dívce se podařilo kopnout patou tvrdě za sebe a trefit se přesně do rozkroku muže, který ji držel. Ten zavyl bolestí a upustil ji zpátky na palubu. Angela ani vteřinku neváhala, rozběhla se zpátky k meči a vší silou jej kopla proti mříži.