Morgan Rice - Voják, Bratr, Čaroděj

A to si říkáš válečník? Máš přece mnohem lepší výcvik, tak předveď, co umíš.

To se mu to mluvilo, když to nebyl on, koho právě ukopávali k smrti na palubě houpající se lodi.

„Myslíš, že na mě můžeš s nožem, chlapečku?“ zařval na něj kapitán. „Prodal bych tvoji mršinu, kdybych si myslel, že za ni někdo zaplatí. Takhle tě jen hodíme do moře a budeme se dívat, jestli alespoň žralokům budeš stát za trochu úsilí!“ Odmlčel se a znovu Lucia nakopl. „Vy dva, seberte ho. Uvidíme, jak plavou královští.“

„Já jsem král!“ ozval se Lucious, když se ho chopily čtyři silné ruce, aby ho zvedly. „Král!“

A brzy z tebe bude bývalý král, doplnil hlas jeho otce.

Když ho zvedali, měl Lucious pocit, jako by nic nevážil. Zvedli ho dostatečně vysoko na to, aby viděl nekonečnou hladinu kolem lodi. Hladinu, na kterou brzy dopadne, aby se utopil. Až na to, že nebyla nekonečná. Opravdu viděl—

„Země na obzoru!“ vykřikla hlídka.

Ve vzduchu stále vládlo stejné napětí a Lucious si byl jistý, že ho nakonec stejně hodí do moře.

Pak zahřměl hlas kapitána Arvana, který všechno přehlušil.

„Nechte toho královského zmetka! Všichni máme dost svojí práce a už brzy se ho zbavíme.“

Námořníci mu neodporovali. Jednoduše hodili Lucia zpátky na palubu a nechali ho ležet. Sami se pak vrhli k lanům a pomáhali zbytku posádky.

Měl bys být vděčný, zašeptal hlas jeho otce.

Lucious byl všechno, jen ne vděčný. Místo toho si v duchu přidal loď i s její posádkou na seznam těch, kteří jednoho dne zaplatí. Hned, jakmile se dostane zpátky na trůn. Postará se o to, aby shořeli.

Postará se, aby shořeli úplně všichni.

Thanos seděl v kleci a čekal na smrt. Snažil se alespoň trochu otáčet a uhýbat před pálícím delosským sluncem. Na druhé straně nádvoří zatím strážní stavěli popraviště, na kterém měl zemřít. Thanos si nikdy dřív nepřipadal tak bezmocný.

Nebo tak žíznivý. Nikdo si ho nevšímal, nikdo mu nedal nic k jídlu ani k pití. Když už mu věnovali nějakou pozornost, třískali meči do mříží klece, aby ho provokovali.

Sloužící spěchali po nádvoří sem a tam, z jejich chování byla cítit naléhavost. Thanovi bylo jasné, že se v hradu něco děje. Něco, o čem neměl ani tušení. Nebo to možná vyplývalo prostě jen z toho, že král byl mrtvý. Možná to všechno bylo jen tím, že se královna Athéna chystala vládnout Delosu podle svého.

Thanos si dokázal představit, že by to zvládla. Zatímco jiní by byli pohlcení zármutkem a téměř by ani nemohli myslet, královna Athéna dokázala vnímat smrt svého manžela jako příležitost.

Thanos sevřel prsty kolem mříží. Bylo dost možné, že byl jediný, kdo kvůli otci skutečně truchlil. Sloužící a delosský lid měli důvody svého krále nenávidět. Athéna byla pravděpodobně zahloubaná do svých plánů až příliš, takže ji to ani nezajímalo. A Lucious…

„Já si tě najdu,“ prohlásil Thanos. „A potká tě spravedlivý trest. Za všechno.“

„Jo, spravedlnosti bude až až,“ pronesl jeden ze strážných. „Hned, jakmile tě vykucháme za to, co jsi provedl.“

Švihnul holí přes mříže a zasáhl přitom Thanovy prsty. Ten zasyčel bolestí a pokusil se strážného zachytit. Strážný se ale jen zasmál a uskočil mu z dosahu. Pak vyrazil pomoct ostatním s budováním pódia, na kterém měl Thanos zemřít.

Bylo to pódium. Celá záležitost měla proběhnout jako představení. Jedním násilným divadlem převezme Athéna moc nad Impériem. Současně se zbaví svého hlavního rivala, který by ji mohl připravit o moc, a také ukáže, že stále zůstává v čele, i když korunu získá její syn.

Možná, že skutečně věřila, že to tak proběhne. Pokud ano, přál jí Thanos hodně štěstí. Athéna byla zlá a mocichtivá, ale její syn byl šílenec, který se nezastavil před ničím. Už zabil svého otce, a pokud si jeho matka myslela, že ho dokáže zvládnout, pak potřebovala veškerou pomoc, kterou mohla dostat.

Stejně jako všichni ostatní v Delosu, od posledního poddaného až ke Stephanii, uvězněné a odsouzené spoléhat se na smilování královských. Pokud by nějaké kdy měli.

Při myšlence na svoji ženu sebou Thanos trhnul. Přišel sem, aby ji zachránil, a místo toho ho potkalo tohle. Kdyby tu nebyl, vše by nejspíš dopadlo úplně jinak a lépe. Možná by si strážní uvědomili, že to Lucious zabil krále. Možná by pak konali a nezametli by vše pod koberec.

„Nebo by možná obvinili povstalce,“ řekl si Thanos, „a Lucious by tak měl další záminku pro svá zvěrstva.“

I to si dokázal představit. Nezáleželo na tom, jak zlá byla situace. Lucious si vždy dokázal najít způsob, jak obvinit ostatní. A kdyby se svým otcem v posledních chvílích nebyl, neslyšel by, jak ho plně přijal. Nezjistil by, že v Šeropelu může najít důkazy pro svůj nárok na trůn.

Neměl by šanci se s otcem rozloučit, ani ho držet v náručí, když umíral. Litoval teď jen toho, že neuvidí Stephanii před tím, než ho popraví. Ani že nezjistí, jestli je v pořádku. Přesto, co všechno provedla, neměl ji předtím opustit. Bylo to od něj sobecké, když myslel jen na svůj vztek a znechucení. Bylo to něco, co ho stálo ženu a život jeho dítěte.

Bylo to něco, co ho bude pravděpodobně stát i jeho vlastní život, vzhledem k tomu, že tu byl jen proto, že byla Stephania uvězněná. Kdyby ji býval vzal s sebou, mohl ji nechat v bezpečí na Haylonu a nic z toho by se nestalo.

Thanos věděl, že je jediná věc, kterou musí udělat, než ho popraví. Nemohl utéct, nemohl doufat, že se mu podaří vyhnout tomu, co na něj čekalo, ale pořád se mohl pokusit vše napravit.

Počkal, dokud kolem nespěchal jeden ze sloužících. První, na kterého zavolal, pokračoval v chůzi a nevšímal si ho.

„Prosím,“ zavolal na druhého, ten se po něm ohlédl a jen zavrtěl hlavou a také šel dál.

Třetí, mladá žena, se zastavila.

„Nesmíme s tebou mluvit,“ řekla. „Zakázali nám nosit ti jídlo nebo vodu. Královna chce, abys trpěl za to, že jsi zabil krále.“

„Já ho nezabil,“ pronesl Thanos. Když se od něj chtěla odvrátit, natáhl se k ní. „Nečekám, že mi uvěříš a nežádám tě o vodu. Mohla bys mi přinést uhlík a pergamen? To královna určitě nezakázala.“

„Chystáš se napsat zprávu rebelům?“ zeptala se služebná.

Thanos zavrtěl hlavou. „Nic takového. Můžeš si tu zprávu přečíst, když budeš chtít.“

„No… zkusím to.“ Vypadala, že se chystá říct ještě něco dalšího, ale Thanos si všiml, že se jeden ze strážných podíval jejich směrem a služebná odběhla pryč.

Čekání nebylo snadné. Jak se mohl jen tak dívat na strážné, kteří chystali popraviště, na kterém ho pověsí, dokud téměř nezemře, a ohromné kolo, ve kterém ho později budou lámat? Byla to krutost, ze které bylo jasné, že i když se královně Athéně podaří zvládnout svého syna, Impérium ani zdaleka nebude perfektní.

Stále ještě myslel na všechny krutosti, které by mohli Lucious se svojí matkou napáchat, když k němu přišla sloužící a svírala něco v podpaží. Bylo to jen kus pergamenu a kousíček uhlíku. Přesto mu to podávala tak nenápadně, jako by to byl klíč k jeho svobodě.

Thanos to stejně opatrně přijal. Nepochyboval o tom, že by mu strážní pergamen sebrali. Už jen proto, že by mu tím ublížili. I když mezi nimi byli tací, které ještě nezkorumpovala imperiální krutost, všichni věřili, že on je ten nejhorší zrádce a zaslouží si vše, co ho mělo potkat.