Morgan Rice - Noc Odvážných

Kyra letěla na zádech Theona, hnala se na jih přes Mardu, pomalu se stávala sama sebou, jak opouštěla toto místo temnoty. Cítila se ještě silnější, než kdy předtím. V pravé ruce třímala Hůl Pravdy, ze které zářilo světlo, které je oba obstupovalo. Věděla, že to je zbraň, která je větší, než ona sama; byl to osudový nástroj, který ji naplňoval svou mocí, přikazovali si navzájem. Třímat ji dělalo vesmír větším, dělalo jí samou větší.

Kyra cítila, jako by třímala zbraň, kterou měla třímat již od doby, kdy se narodila. Poprvé v životě chápala, co jí chybělo a cítila se celistvá. Ona a hůl, tato tajemná zbraň, kterou vyzvedla hluboko ze zemí Mardy, byly jako jeden.

Kyra letěla na jih, Theon se pod ní zdál také větší a silnější, zlost a odplata v jeho očích byly stejné jako v těch jejích. Jak letěli a letěli, hodiny ubíhaly, konečně přítmí začalo ustupovat a zelený Escalon byl na dohled. Kyřino srdce poskočilo, když spatřila svou domovinu; nikdy si nepomyslela, že ji znovu uvidí. Cítila tu naléhavost; věděla, že její otec, pohlcený armádou Ra, ji potřebuje na jihu; věděla, že pandesianští vojáci zaplavili zemi; věděla, že pandesianská flotila udeřila na Escalon z moře; věděla, že skřítci zaútočili, milióny stvoření rvala její zemi na kusy. Escalon byl v nesnázích ve všech směrech.

Kyra zamrkala a snažila se vytlačit z mysli příšernou vzpomínku na svou domovinu, rozervanou na kousky, táhlé úseky ruin, suti a popela. A přesto, jak pevněji sevřela hůl, věděla, že tato zbraň je nadějí pro vykoupení. Mohla tato hůl, Theon, a její síly, skutečně zachránit Escalon? Mohlo být něco, co bylo navždy pryč, zachráněno? Mohl Escalon vůbec doufat v to, že se vrátí k tomu, čím kdysi byl?

To Kyra nevěděla. Ale vždycky existovala naděje. To bylo to, co jí její otec vždy učil: dokonce i v tu nejponuřejší hodinu, když byly věci tak chmurné, dokonce i když se zdály být zcela zničené, stále byla naděje. Vždy existovala jiskřička života, naděje, změny. Nic nebylo absolutní. Dokonce ani destrukce.

Kyra letěla a letěla, cítila, jak se v ní budí osud, cítila nával optimismu, cítila se silnější s každým další okamžikem. Vzpomínala a cítila, že objevila něco hluboko v sobě samé. Vzpomněla si na to, jak proťala pavoukovu pavučinu a cítila, že jak jí proťala, také přerušila něco v sobě. Už nebyla stejnou dívkou, jaká vyrostla v Tvrzi Volisu; už nebyla dokonce stejnou dívkou, která se vydala do Mardy. Nyní se vracela jako žena. Jako bojovnice.

Kyra se podívala dolů skrze mraky, cítila, jak se pod ní mění krajina a viděla, že se konečně dostali na hranice, kde kdysi stály Plameny. Jak si prohlížela velkou jizvu v této krajině, zaujal ji pohyb tam dole.

“Níž, Theone.”

Vrhli se pod těžká mračna a šero se rozplynulo, její srdce nadskočilo, když znovu spatřila zemi, kterou milovala. Byla nadšená, když uviděla vlastní půdu, kopce a stromy, které poznávala, vůni vzduchu Escalonu.

Ale přesto, když se znovu podívala, zabolelo ji u srdce. Tam dole byly milióny skřítků, kteří zaplavovali její zemi a hnali se na jih směrem od Mardy. Připomínalo to masovou migraci bestií, jejich hřmění byl slyšitelné dokonce i zde. Když to viděla, nevěděla, jak by její národ dokázal přestát takový útok. Věděla, že jí její lid potřebuje – a to rychle.

Kyra cítila, jak jí bzučí v ruce Hůl Pravdy, potom začala pískat vysokým tónem. Cítila, jak ji povolává do akce a dožaduje se úderu. Nevěděla, jestli ona velí holi nebo hůl velí jí.

Kyra zamířila hůl směrem k zemi a v tom z ní vyletělo zahřmění. Bylo to jako by třímala hrom a blesky v dlani. Sledovala fascinovaně, jak intenzivní koule světla vystřelila z hole a hnala se dolů k zemi.

Stovky skřítků se zastavily a pohlédly vzhůru a ona v jejich očích spatřila paniku a horor, jak se podívali vzhůru na kouli světla, která se k nim hnala z nebes. Neměli čas utíkat.

Následovala exploze tak silná, že vlna od země zahýbala i Theonem a Kyrou. Koule světla dopadla na zem sílou komety, která narazila. Jak narazila, tisíce skřítků padly, srovnáni ze zemí do nekonečna se táhnoucí vlny světla.

Kyra si užasle prohlížela hůl. Byla připravená znovu udeřit a vyhladit armádu skřítků – když nad ní zaznělo příšerné zahřmění. Pohlédla vzhůru a byla v šoku, když spatřila ohromnou tvář šarlatového draka, který se vynořil z mraků – a tucet dalších za ním. Příliš pozdě si uvědomila, že ti draci je hledali.

Předtím, než na ně mohla Kyra udeřit svou holí, drak se natáhl a ohnal se po Theonovi svými drápy. Theon byl nečekaně zastižen a roztočil se ve vzduchu kvůli ohromné ráně.

Kyra se držela jako o život, zatímco se motali, téměř mimo kontrolu. Theonova křídla byla vzhůru nohama, zatímco se snažil vyrovnat a znovu a znovu se otáčel, Kyra se jen tak tak držela za jeho šupiny, až se mu konečně podařilo se vyrovnat.

Theon v obraně zaburácel i přesto, že byl menší, než ta banda a vyrazil vzhůru beze strachu na draka, který se po něm ohnal. Drak byl překvapený, že se mu chce menší Theon pomstít a předtím, než stačil zareagovat, Theon zanořil zuby do jeho ocasu.

Velký drak vykřikl, jak mu Theon ukousl ocas. Chvíli letěl bez ocasu a potom ztratil rovnováhu a padal střemhlav hlavou dolů přímo na zem. Přistál s ránou a vytvořil kráter a mračna prachu.

Kyra pozvedla svou hůl, cítila, jak jí pálí v dlani, rozmáchla se jí, když se na ni vrhli další tři draci. Sledovala kouli světla, která z ní vyrazila a narazila třem drakům do tváře. Ti zapištěli, zastavili se ve vzduchu a začali se ohánět. Znehybněli a potom začali padat dolů jako kamení, až také narazili s ránou na zem a byli mrtví.

Kyra byla užaslá svou silou. Skutečně Hůl Pravdy právě zabila tři draky jedinou ranou?

Kyra pozvedla znovu hůl, když se objevil tucet dalších draků, a pak ji dala dolů, očekávala, že je skolí, když ale byla najednou překvapená, když v ruce pocítila příšernou bolest. Otočila se a všimla si v rohu oka, že se po ní zezadu ohnal drak a jeho drápy zasáhly hřbet její ruky. Znovu ji sekl, až jí vytryskla krev, zatímco ve stejném pohybu chytil Hůl Pravdy a vytrhl jí ji z rukou.

Kyra zakřičela, více zhrozena tím, že ztratila hůl, než bolestí. Bezmocně sledovala, jak drak odletěl a vzal pryč její hůl. Drak ji potom pustil a ona s hrůzou sledovala, jak hůl letí vzduchem, točí se a padá k zemi. Hůl, která byla jedinou nadějí Escalonu, bude zničena.

A Kyra byla nyní bezbranná proti hejnu draků, kteří byli připraveni ji roztrhat na kusy.

Lorna cítila naléhavost, rychle kráčela kempem, Duncanovi muži se před ní rozestupovali. Merk kráčel po jejím boku, společně se Sovosem a doprovázený tuctem mužů ze Ztracených Ostrovů, bojovníky, kteří se odloučili od ostatních a přidali se k nim na jejich cestě ze Zátoky Smrti, zpět do země, celou cestu až sem, v poušti, kolem Leptusu. Lorna je sem samostatně vedla, věděla, že ji Duncan potřebuje.

Jak se přiblížila, Lorna spatřila, jak na ni Duncanovi muži přemýšlivě hledí. Udělali pro ni místo, když konečně došla na malou mýtinu, kde ležel Duncan. Ustaraní bojovníci byli shromážděni kolem něj, klečeli po jeho boku, všichni vážně v obavách o jejich umírajícího vůdce. Uviděla Anvina a Aidana, kteří plakali, Bílého u jejich nohou, vydávali jediný zvuk v tíživém tichu.