Morgan Rice - Zrazená

Co však bylo důležitější, Caitlin si uvědomila, že celý ten čas, který spolu strávili, odkdy ho poprvé potkala, vždy ho brala jako samozřejmost. Nikdy se na chvíli nezastavila, nepodívala se mu hluboko do očí a neřekla mu, jak silné city k němu přechovává. Teď z ní byla žena a měla pocit, že je čas se vzchopit a začít se chovat dospěle. Říct mu, co k němu opravdu cítí. Potřebovala, aby to věděl. Možná to cítil, cítil, jak moc ho miluje, no ona ta slova nikdy nevyslovila. Calebe, miluji tě. Miluji tě od chvíle, kdy jsem tě poprvé potkala. Vždy tě budu milovat.

Caitlinino srdce silně tlouklo, měla z toho mnohem větší strach než z čehokoliv jiného. Chvějíc se natáhla ruku a jemně ji položila na Calebovu tvář.

Pomalu se k ní otočil.

Konečně byla připravená mu říct, co k němu opravdu cítí.

Když to ale chtěla udělat, slova se jí zasekly v hrdle.

V tu stejnou chvíli se na ní podíval se zábleskem obav a otevřel ústa, připraven něco říct.

“Caitlin, je tady něco, co ti musím říct—” začal.

No nedostal šanci tu větu dokončit.

Náhle uslyšeli zvuk otevírajících se dveří a Caitlin okamžitě věděla, že už víc nejsou sami.

Oba se otočili směrem ke dveřím a podívali se, kdo to je.

Byla to osoba. Upír. Nádherná, neuvěřitelná bytost, vyšší, štíhlejší, lépe stavěná než Caitlin. S dlouhými, rozpuštěnými vlasy a jasnýma zelenýma očima.

Když si Caitlin uvědomila, kdo to je, poskočilo jí srdce.

Ne. To nemůže být..

Byla to ona. Sera. Calebova exmanželka.

Caitlin ji potkala pouze jednou, krátce, v Kláštere. Ale nikdy na ní nezapoměla.

Sera k nim sebevědomě kráčela s elegancí bytosti, která byla na této planetě už tisícky let. Bez toho aby zpomalila, s očima pořád upřenýma na Caitlin, se postavila vedle Caleba.

Zvedla jednu svou krásnou, bledou ruku a pomalu ji zavěsila Calebovi na rameno. Podívala se na Caitlin s naprostým pohrdáním.

“Calebe?” řekla tiše se zlověstným úsměvem na tváři. “Neřekl si jí o nás?”

A s těmi několika slovy Caitlin zasáhl pocit, jakoby ji někdo probodl nožem.

Samantha s hrůzou sledovala, jak se tekutina lila na Samovu tvář. Bojovala ze všech sil, no nemohla udělat vůbec nic, aby ho vyslobodila z rukou jeho věznitelů. Byla bezmocná. Musela tam jenom stát a dívat se, jak ničí osobu, kterou milovala.

Když tekutina zasáhla Sama, Samantha se připravila na to, že uslyší strašný řev, který tak často provázel rituál s kyselinou laurovou.

Ale jak se Sam úplně ztrácel ve vodopádu tekutiny, na její překvapení neslyšela vůbec žádný zvuk.

Zabilo ho to tak rychle, že neměl ani šanci křičet? Jak se kyselina přestala lít, opět spatřila Sama.

A Samantha byla v opravdovém šoku. Tak jako i ostatní upíři v místnosti.

Byl v pořádku. Zamrkal očima a porozhlédl se po místnosti. Dokonce vypadal trochu vzdorovitě.

Bylo to neuvěřitelné. Samantha nikdy nic takového neviděla—nikdy neviděla nikoho, upíra ani člověka, který by byl vůči kyselině imunní. Tedy, nikoho kromě jedné osoby. Teď si vzpomněla. Caitlin. Jeho sestra. Byla taky imunní. Co to mělo znamenat? Bylo to proto, že byli geneticky propojení? Vzpomněla si na jeho hodinky, na ten nápis. Růže a trn. Byla dynastie rozdělena mezi nimi? Mohlo to být tak, že ona nebyla ta Vyvolená?

Ale on?

Caitlin byla od Sama o pár let starší a pravděpodobně se u ní projevovali znaky dospívání o něco dříve než u něho. Kdyby počkali několik let, pravděpodobně by se Sam taky začal měnit na polovičního upíra.

Ať už byl důvod jakýkoliv, byl očividně imunní. Co ho dělalo velmi, velmi silným. A velmi nebezpečným pro její sabat.

Samantha se podívala kolem sebe a v místnosti plné několika stovek upírů nebylo slyšet vůbec nic. Všichni na něj jenom v šoku civěli.

Sam vypadal naštvaně. Natáhl ruku i s řetězmi a otřel si vodu z tváře. Škubal řetězy, no nedokázal se vyslobodit.

“Může mi někdo pomoct se dostat z této zasrané věci!?” křičel.

A pak se to stalo.

Náhle se ozval ode dveří hluk.

Samantha se otočila a sledovala, jak velké dvojité dveře padají na zem.

Nemohla tomu uvěřit. Stál tam Kyle, polovina tváře znetvořená, se Sergeiem po svém boku a stovkami posluhovačů za sebou.

A to nebylo všechno. Kylo ho měl. Držel ho vysoko nad hlavou. Meč.

Z Kyla vyšel strašný výkřik a šíleně se střemhlav vřítil do místnosti. Jeho poskokové ho hned následovali a besně ječeli. V místnosti zavládl chaos.

Jak Kyle a jeho lidi útočili na každého, kdo byl v dohledu, stal se z toho boj upíra proti upírovi. No Sabat černého přílivu byl ve válce tisícky let a nehodlal se jenom tak lehce vzdát. Rexiusovi upíři jim vzdorovali se stejným odhodláním.

Byla to otevřená bitva, bok po boku, upír proti upírovi. Nikdo z nich nechtěl ani kousek ustoupit.

Ale sám Kyle neuvěřitelně postupoval vpřed. Meč držel vysoko, oběma rukami a švihal ním oběma směry. Kamkoliv se pohl, padali upíři. Ruce, nohy, hlavy….Kyle sám tvořil armádu jednoho muže. Protínal si cestu přímo přes zástup tisíců upírů a každého jednoho zabil.

Samantha byla v šoku. Za tisíce let svého života nikdy neviděla zavražděného upíra, který by by opravdu, nezvratně mrtvý. Nikdy si nepředstavovala upíra tak slabého. Ten meč vyvolával respekt. A byl velmi, velmi smrtící.

Samantha už víc nečekala. Jak na ní zaútočil jeden z upírů, křičel a jeho krvavé a ostré zuby namířil přímo na její tvář, rychle se uhnula, nechala ho přes sebe proletět a pak se pustila do sprintu.

Probíjela se přes místnost, přímo k Samovi.

Právě včas. Podlý upír dostal ten samý nápad a směřoval přímo ke spoutanému, šokovanému chlapci. Upír letěl přímo na Sama, zuby měl vyceněné a namířené přímo na jeho hrdlo. Byl jako beránek spoutaný v místnosti plné lvů.

Samantha přišla právě včas. Vyskočila, srazila se s upírem ve vzduchu a skopla ho dolů na zem. Předtím, jak se stihl postavit, ho Samantha silně udeřila a poslala ho do bezvědomí.

Vyskočila na nohy a pomohla Samovi z řetězů. Když ho vysvobodila, nevěřícně se rozhlédl po místnosti a měl pocit, jako kdyby se díval na noční můru, která se stávala realitou.

“Samantha,” řekl, “co se to tady sakra děje—”

“Ne teď,” řekla Samantha, když roztrhla posledný z jeho řetězů, chytla ho za ruku a táhla ho přes ten chaos. Směřovala k východu.

Jak běželi, skočil přímo na ně další zákeřný upír s vyceněnými zuby.

Samantha chytla Sama a hodila ho na zem, uhnula a upír přeletěl ponad jejich hlavy.

Rychle opět vyskočila na nohy, zvedla ho a oba sprintovali přes místnost. Dařilo se jim uhýbat a uskakovat a ona je celý čas vedla. Věděla, že pokud by se jí podařilo dostat k těm dveřím, byla tam zadní chodba, zadní schodiště, které by je dostalo na ulici. Když jednou budou venku, může je vzít daleko, daleko odtud.

Ve všem tom chaosu si je nikdo nevšiml utíkat. Už byla téměř ve dveřích, jenom několik stop od nich.

A pak, když už to vypadalo hodně nadějně, ucítila na zádech tlak, cítila, jak ji někdo povalil a ona padá na zem. Někdo na ní zezadu skočil.

Otočila se, aby zjistila, kdo to byl. Sergei. Ten opovrženíhodný malý ruský Kylův poskok. Ten, který jí z rukou ukradl meč.

Usmíval se na ní ďábelským, krutým úsměvem a ona ho nenáviděla víc, než kdy předtím.