Blake Pierce - Kdyby to viděla

Dva manželské páry, brutálně zavražděny. Zbytky nějaké staré přikrývky nalezené v krku obou žen…

Bylo mnoho způsobů, jak naložit se stopami, které měly. Ale předtím, než se Kate mohla soustředit na jedinou a dát ji dohromady, DeMarco promluvila.

„Přesně tam,“ řekla a ukázala na malý cihlový dům napravo.

Kate zastavila vedle obrubníku. Dům byl umístěn na úzké boční ulici, která spojovala dvě hlavní silnice. Byla to tichá ulice s několika dalšími malými domy. Ulice měla téměř historický nádech, chodníky se vytrácely a praskaly, domy byly v podobném stavu.

Vybledlým bílým písmem stálo na poštovní schránce jméno LANGLEY. Kate také uviděla dekorativní L zavěšené na předních dveřích vyrobené ze starého dřeva. Stála proti jasně žluté pásce označující místo činu, která visela ze zábradlí.

Když Kate a DeMarco zamířily k přední verandě, DeMarco napůl četla a napůl přednesla informace, které měly ze zpráv o rodině Langley.

„Scott a Bethany Langley-Scott, on devětapadesát let, ona jednašedesát. Scott byl nalezen mrtvý v kuchyni a Bethany v prádelně. Byli nalezeni patnáctiletým chlapcem, který brával soukromé kytarové lekce od Scotta. Odhaduje se, že byli zabiti jen několik hodin před jejich objevením.“

Když vstoupili do rezidence Langleyových, Kate na chvíli zastala ve dveřích a prozkoumala očima celý prostor. Byl to menší dům, ale dobře udržovaný. Vchodové dveře se otevřely do velmi malé vstupní haly, která se pak stala obývacím pokojem. Odtud kuchyň od obývacího pokoje odděloval malý pultový stůl. Vpravo byla chodba, která vedla do zbytku domu.

Samotná dispozice domu napověděla Kate, že manžel byl nejspíš zavražděn první. Ale z předních dveří byl do kuchyně docela jasný výhled. Scott Langley by musel být docela zaneprázdněn, aby si nevšiml, že někdo prochází předními dveřmi.

Možná ten vrah přišel jinak , pomyslela si Kate.

Vstoupily do kuchyně, kde se na laminátové podlaze stále výrazně objevovaly krvavé skvrny. Na kraji kamen stál sprej na vaření a pánev.

Chystal se něco vařit , pomyslela si Kate. Takže možná byli zabiti přímo kolem večeře .

DeMarco se vydala na chodbu a Kate ji následovala. Vlevo byla malá místnost, dveře se otevřely, aby odhalily přeplněnou prádelnu. Tady byly stopy krve mnohem horší. Na pračce, sušičce, na stěnách, na podlaze a na haldě úhledně přeloženého čistého oblečení, které bylo položeno na koši, všude byly krvavé skvrny.

Když už byla těla odstraněna, zdálo se, že dům Langleyových by jim mohl nabídnout jen velmi málo. Ale Kate měla v mysli ještě jednu věc, kterou chtěla zkontrolovat. Vešla zpátky do obývacího pokoje a podívala se na obrazy na stěnách a na vrchu police. Viděla, jak se Langleyovi usmívají a jsou šťastní. Na jednom snímku byl s nimi starší pár, byli spolu na konci mola na pláži.

„Máme záznamy rodinného života Langleyových?“ zeptala se Kate.

DeMarco, stále držící iPad v pravé ruce, procházela informace a začala si číst podrobnosti, které měly. S každou z nich Kate zjišťovala, že do té chvíle měla většinou pravdu.

„Byli manželé pětadvacet let. Bethany Langley měla sestru, která zemřela při autonehodě před dvanácti lety a ani jeden z nich nemá žádné pozůstalé rodiče. Otec Scotta Langleyho zemřel nedávno, před pouhými šesti měsíci, na agresivní formu rakoviny prostaty.“

„Jakákoli zmínka o dětech?“

„Ne. Žádné děti.“ DeMarco se tu zastavila a zdálo se, že zachytila to, nad čím Kate spekuluje. „Myslíš na tu tkaninu, ne? Že to vypadá jako dětská deka.“

„Jo, to jsem myslela. Ale pokud Langleyovi neměli děti, nemyslím si, že by se našla nějaká zřejmá spojitost.“

„Nepamatuji si, že jsem někdy viděla zřetelnou souvislost,“ řekla DeMarco s rozpačitým úsměvem.

„To je pravda,“ řekla Kate, ale měla pocit, že tady jedna musí být. Dokonce i se zdánlivě náhodnými oběťmi bylo několik věcí, které měli společné.

Oba páry byly stejně staré, padesátníci až šedesátníci. Oba manželé. Manželka z každého páru měla něco jako kus měkké přikrývky vtlačený do krku. Takže ano…páry byly podobné, ale nevedlo to k žádným skutečným vazbám. Zatím ne.

„Agentko DeMarco, myslíte si, že byste mohla uskutečnit jeden nebo dva telefonáty a zajistit, abychom získaly nějaké kancelářské prostory na místním policejním oddělení?“

„To už je zařízeno,“ řekla. „Jsem si docela jistá, že Duran to udělal ještě předtím, než jsme sem dorazily.“

Myslí si, že mě zná, pomyslela si Kate a byla z toho trochu podrážděná. Ale na druhou stranu se zdálo, že ji přece jen zná dobře.

Kate se znovu rozhlédla po domě, po obrazech, po krvavých stopách. Bude muset lépe poznat detaily každého páru, aby se v tomto případě někam posunula. A také bude muset získat nějaké forenzní výsledky z těch kusů látky. Vzhledem k podobnosti mezi těmito dvěma místy činu, předpokládala, že starý základní postup by mohl více než cokoliv jiného odhalit některá vodítka a stopy.

Vrátily se do auta, Kate znovu připomněla, že dnes začaly velice brzy. Když uviděla, že je těsně po desáté ráno, trochu ji to posílilo. Stále měly většinu dne před sebou. Možná, kdyby měla štěstí a případ se zlomil tak, jak to cítí, mohla by se vrátit do Richmondu do konce víkendu, aby ještě jednou viděla Michelle – kdyby to tedy Melissa dovolila.

Vidíš , když se vrátila za volant auta, promlouvala v ní její moudřejší polovička . Dokonce i uprostřed několika krvavých vražd uvažuješ o své vnučce – své rodině. Neříká ti to něco?

Předpokládala, že ano. Ale i když vstoupila do třetího čtvrtstoletí svého života, bylo pro ni ještě pořád velmi těžké přiznat si, že život je něco víc než jenom její práce. Bylo to obzvlášť těžké, když byla na stopě vraha a věděla, že kdykoli může znova zabíjet.

Pro Kate a DeMarco byla vyčleněna malá konferenční místnost v zadní části budovy policie v Roanoke. Jakmile dorazily na stanici, do místnosti je přes budovu vedla nízká žena z recepce. Když se posadily a začaly připravovat provizorní pracovní místo, někdo zaklepal na dveře.

„Vstupte,” řekla Kate.

Když se dveře otevřely, uviděly známou tvář—Palmetto ze státního policejního oddělení, poněkud odměřený muž, který se s nimi předtím setkal před domem Nashových.

„Viděl jsem, že jste se k nám vrátily, když jsem dělal na svých papírech,“ řekl Palmetto. „Jdu pryč, za pár hodin běžím zpátky do Chesterfieldu. Myslel jsem, že se zastavím, abych zjistil, jestli nemohu s něčím pomoct.“

„Ani ne,“ řekla Kate. „Věděli jste, že na prvním místě činu byl objeven ten samý kus látky, jako v krku Bethany Langley?“

„To jsem se dozvěděl asi před půl hodinou. Zřejmě jedna z vás volala do laboratoře a požádala je, aby poslali fotku.“

„Jo,“ řekla DeMarco. „A zdá se, že se shoduje s tím, který jste nám dal.“

Při zmínce o kusu tkaniny položila Kate plastovou tašku, kterou jí Palmetto dal na stůl. „Momentálně je to jediný důkaz, který máme a který nějakým konkrétním způsobem spojuje dané vraždy.“

„A forenzní nenašli nic moc,“ řekl Palmetto. „Kromě DNA paní Nashové.“