Blake Pierce - Kdyby to viděla

Snídaně se skládala z produktů malé pekárny v Roanoke. Když stáli v řadě, DeMarco vybavila několik telefonátů, aby připravila schůzku s Olivii Nash, dcerou nedávno zavražděného manželského páru. V současné době pobývala u své tety v Roanoke a podle slov její tety byla v absolutně dezolátním stavu.

Po obdržení adresy a souhlasu od její tety jely v sedm hodin ráno navštívit Olivii. Časná hodina nebyla problémem, protože podle tety Olivia odmítala spát od chvíle, kdy objevila své rodiče.

Když Kate a DeMarco dorazily k domu, teta seděla na verandě. Cami Nash vstala, když Kate vystoupila z auta, ale nepokoušela se jít k nim. Měla v ruce šálek kávy a podle unaveného pohledu na jejím obličeji Kate usoudila, že to jistě dnes není její první káva.

„Cami Nashová?“ zeptala se Kate.

„Ano, to jsem já,“ řekla.

„Nejprve, prosím, přijměte mou upřímnou soustrast,“ řekla Kate. „Byli jste si s bratrem blízcí?“

„Velice blízcí, ano. Ale teď se nad to musím pozvednout. Nemůžu… teď truchlit, protože Olivia někoho potřebuje. Ona teď není ten samý člověk, s kterým jsem mluvila přes telefon dva týdny zpátky. Něco v ní se zlomilo. Neumím si to ani představit…co to musí být, takhle je tam najít…“

Odfoukla si a velice rychle si usrkla kávy, jako kdyby se snažila odvrátit od náhlého náporu slz, který se pomalu blížil.

„Bude schopna s námi mluvit?“ zeptala se DeMarco.

„Možná chvilku. Řekla jsem jí, že přijedete a vypadala, že tomu rozumí. Proto jsem vás čekala tady, předtím, než půjdete za ní. Cítím, že vám musím říci, že je to normální uspořádaná mladá dáma. Ale ve stavu, v jakém je teď, zkrátka nechci, abyste si myslely, že má nějakou psychickou chorobu.“

„Děkujeme,“ řekla Kate. Už předtím viděla lidi absolutně zdrcené truchlením a nikdy to nebyl příjemný pohled. Nemohla si pomoci, ale přemýšlela nad tím, kolik zkušeností s tím má DeMarco.

Cami je zavedla do domu. Bylo tam ticho jako v hrobce, jediný zvuk vycházel z klimatizace. Kate si všimla, že Cami kráčí velice pomalu, dávala pozor na to, aby nikdo nedělal zbytečný hluk. Kate ji následovala a přemýšlela, zda se Cami snaží nevzbudit Olivii, nebo se jen snažila vnést pokoj do beztak psychicky otřesené dívky.

Vstoupily do obývací místnosti, mladá žena tam napůl seděla, napůl ležela na gauči. Měla rudou tvář, oči měla opuchlé z nedávného pláče. Vypadala, jako kdyby nespala týden, nejen dva či tři dny. Když viděla dovnitř vkročit DeMarco a Kate, jemně se zvedla.

„Dobrý den, slečno Nashová,“ řekla Kate. „Děkujeme, že jste souhlasila s naší návštěvou. Velmi nás mrzí vaše ztráta.“

„Já jsem Olivia.“ Její hlas byl chraptivý a tichý—téměř stejně opotřebovaný, jako se zdály být její oči.

„Budeme se snažit to udělat tak rychle, jak to jen půjde,“ řekla Kate. „Vím, že jste přijela ze školy. Nevíte, zdali vaši rodiče neplánovali mít v ten den ještě nějakou návštěvu?“

„Pokud ano, já jsem o tom nevěděla.“

„Prosím, odpusťte mi, že se ptám, ale víte, jestli některý z vašich rodičů měl s někým nějaké dlouhodobé problémy? Lidé, které považovali za nepřátele?“

Olivia jasně zavrtěla hlavou. „Táta byl dříve jednou ženatý…předtím, než poznal mámu. Ale i s jeho ex-manželkou měl dobré vztahy.“

Olivia začala zticha brečet. Krůpěje slz jí začaly stékat po tvářích, no ona se je ani nesnažila otřít.

„Chci vám něco ukázat,“ řekla Kate. „Nevím, zda tohle poznáváte. Kdyby ano, mohlo by to pro vás být docela emocionální. Budete schopna se na to podívat a říct nám, zda je vám to povědomé?“

Olivia vypadala vyděšeně, možná se i bála. Kate ji za to opravdu nevinila a skoro jí nechtěla ukázat materiál, který jim Palmetto podal—kousek látky, který byl podle Kate součástí deky nebo přikrývky. Trochu neochotně jej vytáhla z kapsy.

Ihned věděla, že jej Olivia nepoznala. Když se podívala na plastový sáček a na to, co se v něm nacházelo, na obličeji mladé ženy se objevil okamžitý pocit úlevy a zmatku.

Olivia zavrtěla hlavou, ale oči držela na průhledném plastovém pytli. „Ne. Nevím, co to je. Proč?“

„Nemůžeme vám to teď říci,“ řekla Kate. Popravdě, nebylo by nic na tom říci jí to…ale Kate neviděla smysl v tom, traumatizovat Olivii ještě víc.

„Máte nějaké tušení, kdo to mohl udělat?“ zeptala se Olivia. Vypadala ztraceně, jako kdyby nevěděla, kde je…možná ani nevěděla, kdo je. Kate si nemohla vzpomenout, kdy naposledy viděla někoho tak jasně odděleného od všeho kolem sebe.

„Teď ne,“ řekla. „Ale budeme vás informovat. A prosím,“ řekla dívajíc se na Olivii a poté na Cami, „kontaktujte nás, kdybyste si vzpomněly na něco, co by nám mohlo pomoci.“

Při této poznámce DeMarco vytáhla vizitku z vnitřní kapsy svého saka a podala ji Cami.

Možná to bylo roky, které strávila v důchodu, nebo se cítila provinile, že včera v noci opustila její post babičky, ale Kate se cítila hrozně, když odešla z toho pokoje a Olivii Nash nechala v jejím intenzivním zármutku. Když se s DeMarco vydala na verandu, uslyšela, jak mladá žena zaúpěla žalem.

Kate a DeMarco sdílely stejný nepříjemný pocit, když mířily zpět k autu. Z vnitřní kapsy Kate cítila přítomnost látky, která se ji najednou zdála jakási těžká.

Když Kate opustila městečko Whip Springs a zamířila do Roanoke, DeMarco použila svůj iPad, aby stáhla spisy z první série vražd. Byla to téměř přesná kopie místa činu z domu u Nashových; pár byl zavražděn v jejich domě obzvláště hrozným způsobem. Předběžné obhlídky ukázaly, že nejsou žádní podezřelí a také chyběli svědci.

„Říká se tam něco o tom, že v krku nebo v ústech jedné z obětí něco našli?“ zeptala se Kate.

DeMarco prohledala zprávy a zavrtěla hlavou. „Ne, podle toho, co tady vidím. Myslím si, že to je možná—ne, počkej, tady to je. V koronerově zprávě. Látka nebyla nalezena až do včera—jeden a půl dne poté, co byla nalezena těla. Ale ano…v zprávě se říká, že v krku matky byl nalezen malý kousek látky.“

„Je tam i popisek?“

„Ne. Zavolám koronerovi a zeptám se, jestli by mi mohl poslat fotku.“

DeMarco neztrácela čas, zavolala ihned. Při tom, jak byla DeMarco na telefonu, Kate se snažila myslet na něco, co by mohlo spojovat na první pohled dva náhodné páry. Zatímco Kate ještě neviděla kus látky, který byl nalezen v hrdle první ženské oběti, očekávala, že bude odpovídat tomu, co bylo nalezeno v krku paní Nash.

DeMarco volala asi tři minuty. Několik sekund po skončení hovoru dostala zprávu. Podívala se na telefon a řekla: „Máme shodu.“

Když se přiblížily k semaforu a vydaly se dál do města Roanoke, Kate se podívala na telefon, který jí ukázala DeMarco. Jak Kate očekávala, látka byla měkká, modré barvy—přesná shoda s tou, která byla nalezena v hrdle paní Nash.

„Máme dostatečné záznamy o obou párech, ne?“ zeptala se Kate.

„Myslím, že slušné,“ řekla. „Na základě záznamů a případových spisů, které máme, možná něco chybí, ale myslím, že máme poměrně dost na to, abychom mohly pokračovat.“ Zastavila se, když zazněla GPS aplikace na iPadu. „Odbočte vlevo,“ řekla DeMarcové. „Dům je půl míle po této ulici.“

Kateiny mozkové závity se rychle otáčely, když se blížily k prvnímu místu činu.