Blake Pierce - Kdyby to viděla

„Jste v pořádku?“ zeptal se. „Vypadáte, nevím. Nemocná. Jako na omdlení nebo tak něco.“

„Ne,“ řekla Kate a zavrtěla hlavou. „Jsem v pohodě. Dík.“

Kluk přikývl a pokračoval v cestě. Kate začala znovu kráčet vpřed, jako kdyby vypadla z nějaké díry z minulosti, která ještě nebyla úplně zavřená. A když se přiblížila k domu, začala přemýšlet, kolik z těch děr z její minulosti bylo stále odkrytých.

A dokdy ji budou duchové její minulosti pronásledovat, než se také sama stane duchem.

Kate strávila další hodinu a něco úklidem domu, i když vše měla hotové, než odjela nakupovat. Dělala to kvůli tomu, že byla ve stresu z toho, že k ní přijede Michelle. Melissa žila v tomto domě i během svých středoškolských let, takže když přijela na návštěvu (což podle Kate nebylo příliš často), Kate neměla potřebu, aby bylo místo dokonalé. Tak proč se tak zajímala o to, jak to tam vypadá teď?

Možná je to nějaký zvláštní druh babiččiny péče , pomyslela si, zatímco drhla dřez v prádelně …v místnosti, kterou její vnučka ani neuvidí, natož aby ji použila.

Když dočistila výlevku, zazvonil zvonek u dveří. Byla zaplavena vzrušením, na které nebyla úplně připravená. Když otevírala dveře, usmívala se od ucha k uchu. Melissa stála na druhé straně a držela Michelle v autosedačce. Dítě spalo a nohy mělo zabalené do silné deky.

„Ahoj mami,” řekla Melissa, když vkročila do domu. Rychle se rozhlédla po okolí a zakoulela očima. „Jak dlouho si dnes uklízela?”

„To není důležité,” odvětila Kate, zatímco objímala svou dceru.

Melissa opatrně položila autosedačku na podlahu a Michelle pomalu uvolnila. Zvedla ji a jemně ji podala Kate. Uběhl skoro celý týden od chvíle, kdy Kate naposledy navštívila Melissu a Terryho, ale když si Michelle vzala do náruče, připadalo jí to mnohem déle.

„Co dnes večer s Terrym plánujete?“ zeptala se Kate.

„Vlastně nic moc,“ řekla Melissa. „A to je na tom to pěkné. Jdeme na večeři a nějaký drink. Možná si trochu zatančit. A rozhodli jsme se, že tě nebudeme žádat, aby tady mohla zůstat přes noc, protože jsme si uvědomili, že na to ještě nejsme připraveni. Nepřetržitý spánek by se skutečně hodil, ale prostě se jí zatím na tak dlouho nedovedeme vzdát.“

„Ó ano, tomu rozumím,” řekla Kate. „Běžte ven a užijte si to.”

Melissa si složila batoh z ramene a položila jej na autosedačku. „Všechno, co potřebuješ, je zde. Bude chtít znova nakrmit přibližně za hodinu a nebude chtít spát. Terry si myslí, že je to roztomilé, ale mně to přijde hrozné. Když bude mít prdíky, v zadní kapse jsou kapky a —”

„Lisso…budeme v pohodě. Já už jsem jedno dítě vychovala. A vcelku se taky zdařilo,”

Melissa se usmála a překvapila Kate tím, že ji rychle políbila na tvář. „Díky, mami. Vyzvednu ji kolem jedenácté. Je to pozdě?”

„Ne, to je v pohodě.”

Melissa se ještě jednou podívala na svou dceru, byl to pohled, který způsobil, že Kateino srdce nabobtnalo. Pomyslela na to, jaké je to být matkou a na ten vnitřní pocit lásky—láska, která se mění na naprostou vůli dělat cokoli a všechno, abyste zajistili, že tenhle člověk, kterého jste stvořili, bude v bezpečí.

„Když budeš něco potřebovat, zavolej,” řekla Melissa a neustále se přitom dívala na Michelle.

„Jo. Teď běž a ba v se.”

Melissa se konečně otočila a odjela. Když zavřela dveře, malá Michelle se vzbudila v náruči Kate. Věnovala babičce ospalý úsměv a tiché zívnutí.

„No, co budeme teď dělat?” zeptala se Kate.

Otázka byla nasměrována na Michelle, ale bylo jasné, že je jenom rétorického charakteru. Její dcera teď má svou vlastní dceru. Teď tady byla ona, s blížící se šestapadesátkou a s její první vnučkou v náručí. Tak… co teď budeme dělat?

Přemýšlela o tom, že se musí vrátit do práce v plné síle, a snad poprvé jí to přišlo velice nepodstatné.

Důležité bylo to malé dítě v její náruči.

Kolem osmé večer Kate přemýšlela nad tím, jestli Melissa a Terry prostě vytvořili to nejlepší dítě v historii. Michelle ani jednou neplakala, natož aby byla nepokojná. Byla prostě spokojená. Po dvou hodinách v jejím náručí Michelle začala usínat. Kate pečlivě položila Michelle do středu její manželské postele a pak chvíli stála u dveří a sledovala, jak její vnučka spí.

Nebyla si jistá, jak dlouho tam stála, když jí zabzučel telefon z kuchyňského stolu za ní. Musela odtrhnout oči od Michelle a dostat se k telefonu během několika vteřin. Zabzučení znamenalo, že to byla zpráva a nebyla vůbec překvapená, když uviděla, že to je Melissa.

Jak se jí vede?Ptala se Melissa.

Kate si nemohla pomoct a odepsala s úsměvem: Vypila jenom tři piva. Odjela ven s nějakým chlápkem na motorce. Řekla, že bude zpět v 11.

Odpověď přišla okamžitě: Hm, vůbec nejsi vtipná.

Tohle škádlení přes telefon ji dělalo téměř stejně šťastnou, jako spící dítě ve vedlejší místnosti. Když Melisse zemřel otec, byla velice odtažitá—zejména vůči Kate. Obviňovala Kateinu práci ze smrti svého otce, a přestože později pochopila, že to tak nebylo, byly chvíle, kdy Kate cítila, že Melissa stále pociťuje určitý hněv, když po jeho smrti trávila čas v úřadu. Nicméně Melissa projevovala zájem o kariéru v FBI… navzdory méně pozitivnímu přístupu k událostem minulého roku, které se týkaly přerušení důchodu její matky.

S úsměvem na rtech Kate udělala rychlou fotku spící Michelle. Poslala jí Melisse, chvíli popřemýšlela a také jí poslala Allenovi, jenomže jemu s textem: Party!

Přála si, aby tam byl s ní. V posledním čase o tom přemýšlela poměrně často. Nebyla natolik naivní, aby si myslela, že ho miluje, ale uměla si představit, že se do něj zamiluje, kdyby šly věci správným směrem. Chyběl jí, když nebyli spolu a když ji políbil, cítila se o dvacet let mladší.

Znova se usmála, když Allen odpověděl. Byla to selfie s dvěma mladými muži, pravděpodobně to byli jeho synové.

Když si prohlížela fotku, zazvonil jí telefon. Jméno na displeji telefonu v ní vyvolalo velké vzrušení.

Telefonoval jí zástupce ředitele Vince Duran. Vyvolalo by to vzrušení tak či onak, avšak fakt, že to bylo v pátek večer po osmé hodině, ji vzrušil ještě více.

Chvíli počkala, stále zírajíc na malou Michelle, a pak odpověděla. „Tady Kate Wise,” řekla přitom, jak udržovala své vzrušení na uzdě.

„Wise, tady Duran. Je to nevhodná doba?”

„Není ta nejlepší, ale to je v pohodě,” odpověděla. „Všechno v pořádku?”

„Těžko říct. Volám proto, že se chci zeptat, zda bys měla zájem o jeden případ.”

„Mluvíme o odloženém případu, jak jsme se bavili předtím?”

„Ne. Tenhle…no, vypadá podobně jako ten, co jsi rozlouskla docela rychle v šestadevadesátém. Je to takhle, máme čtyři těla na dvou rozličných místech ve Whip Springs, ve Virginii. Vypadá to tak, že vraždy nastaly ani ne dva dny po sobě. Momentálně virginská státní policie obhlíží místo, ale já s nimi už mluvil. Když tenhle případ chceš, je tvůj. Ale budeš muset jít hned.”

„Nemyslím si, že můžu,” řekla. „Musím dodržet jeden slib.” Bylo velice jednoduché to říci koukajíc na Michelle. Ale každá buňka v jejím těle vedla obrovský boj s jejím novým babičkovským pudem.