Элейн Каннингем - Temná pouť

Jaina si uvědomila, že Tenel Ka má pravdu. Anakin zemřel při záchraně Jediů ze smrtelného nebezpečí. Svou poslední misi svěřil do rukou Jacena, ne jejích, ale byla to ona, kdo ji měl dotáhnout do konce. Za Jedie – aspoň za Jedie na této lodi – teď nesla zodpovědnost ona.

Vtom se k Jaině donesl slabý hlas, stěží slyšitelný v jekotu, hučení a kvílení, které vydávala padající těžce poškozená loď. V hlubokém koutku její mysli se krčila malá postavička, která plakala zoufalstvím. Jaina zabouchla dveře a uklidnila bušící srdce.

„Potřebuji, aby mě Ganner vystřídal,“ řekla, jakmile byla zase schopná mluvit.

Tenel Ka přeběhl po tváři stín pochybnosti, ale setřásla ho a vstala. Za okamžik se vrátila v doprovodu staršího Jediho.

„Někdo musí zaujmout moje místo střelce,“ vysvětlila Jaina. Vstala a nechala si rukavice i kuklu. „Není čas, abych tě učila, jak se s tím zachází – radši střílej se mnou, dokud se do toho nedostaneš. Sedadlo je dost velké pro nás oba.“

Po krátkém zaváhání Ganner vklouzl do křesla. Jaina se mu rychle uvelebila na klíně.

Zasmál se a objal ji kolem pasu. „Abych si na to nezvykl.“

„Nech toho,“ řekla Jaina a ukázala na blížící se skip. „Ruce budeš potřebovat na něco jiného.“

Zekk na ně hněvivě pohlédl, ale Jaina si z Gannerova flirtování nic nedělala. Ganner byl vysoký, tmavovlasý a tak neuvěřitelně hezký, že Jaině připomínal staré holovidy prince Isoldera. Velká jizva na tváři jenom zvyšovala výsledný dojem. Když Ganner zapojil veškeré své osobní kouzlo, účinek jeho feromonů mohl konkurovat i Falleenům, Jaina však věděla, jak se mu bránit. Před nedávnem Jacen maskoval svou vážnou povahu těžkopádnými vtipy. Nejlepší zřejmě bylo si Gannera nevšímat.

„Strč ruce do rukavic a polož svoje prsty na moje,“ nařídila mu. Když Ganner vsunul ruce do pružných rukavic, Jaina do něj pronikla svojí Silou. Scházela jí Jacenova empatie, ale její vlastní schopnosti na předání představ Gannerovi stačily.

Při míření a palbě vytvořila mentální obrazy toho, co viděla – bitvu zvýrazněnou silně zvětšeným náhledem, který umožňovala kognitivní kukla, rozmazané soustředné kruhy mířidel. Skrze Sílu cítila prudkou intenzitu Gannerova soustředění a její mysl a vůle se zarývaly do jeho jako laserový paprsek. Brzy se jeho prsty začaly pohybovat s jejími v dokonalém souladu. Když se jí zdálo, že je připraven, vytáhla ruce z rukavic, strhla si z hlavy kuklu, opatrně se mu zvedla z klína a natáhla mu kuklu na hlavu.

Jedi sebou trhl, když dosáhl přímého spojení s lodí. Rychle se však zorientoval a poslal proti blížící se střele chuchvalec plazmy. Dvě střely se srazily a nebe se rozzářilo kusy plazmy jako při slavnostním ohňostroji. Gannerův vítězný pokřik zanikl ve sténání a otřesech lodi. Několik kousků plazmy se rozstříklo po fregatě a nezabránily tomu ani účinné štíty, ani Zekkovy pokusy o únik.

„Tenel Ka má pravdu,“ řekla Jaina. „Pusť mě k tomu, Zekku.“ Pilot zavrtěl hlavou v kukle a provedl s lodí stoupavý obrat. „Zapomeň na to. Nejsi ve stavu pilotovat.“

Dala si ruce v bok. „Ne? Uvědom si, že každý z vás může strávit pár dní v bactové nádrži, tebe nevyjímaje.“

„Tak jsem to nemyslel. Nikdo by neměl lítat po tom, co přišel o… po tom, co se stalo tam dole,“ dokončil váhavě.

Nastalo ticho naplněné bolestí z utrpěné ztráty a čerstvými, příliš živými vzpomínkami.

Potom Jaina zachytila útržek vzpomínky, která Zekka trápila nejvíc – představa drobné rozcuchané mladé ženy v roztrhané kombinéze vrhající blesk na yuuzhanvongského válečníka. Chvíli trvalo, než Jaina poznala v zakrvácené tváři se zuřivým pomstychtivým výrazem svou vlastní.

Náhle ji došlo, čeho se Zekk obává. V Šeré akademii poznal temnou stranu z první ruky a obával se jí stejně jako Jacen. Domníval se, že po takové ztrátě a v takovém stavu mysli nemůže zaujmout místo pilota. Prostě jí nevěřil.

Jaina se chystala vzepřít bolesti z této nové zrady, ale žádná nepřišla. Nejspíš ji ztráta Jacena postrčila kamsi za hranici bolesti.

Vyvolala v mysli představu planoucího blesku, který se instinktivně vynořil na její volání. Naplnila ji takovou silou, že se vzduch takřka rozezvučel energií a takřka na hranici smyslového vnímání se objevila kovová vůně blížící se bouře. S největší silou, jaké byla schopna, přenesla tuto představu na starého kamaráda.

„Vypadni z toho křesla, Zekku,“ řekla mu chladně. „Než se přestanu ovládat.“

Zaváhal jen na okamžik, pak si strhl kuklu a vstal. Když se pohled jeho zelených očí setkal s jejím, bylo v nich tolik zmatku, lítosti a starostí, že Jaina ihned ukončila jejich silové spojení. Dobře tento výraz znala – viděla ho mnohokrát v matčiných očích během těch hrozných měsíců, které následovaly po Chewbaccově smrti, kdy otce trýznil žal a pocit viny.

Na podobné věci ale teď nebyl čas.

Jaina vklouzla do křesla pilota a propojila se s lodí. Její prsty se zručně míhaly po organickém ovládacím pultu a odpovídaly na senzorické impulzy, které do ní proudily přes kuklu. Ano, tohle byl ekvivalent hyperpohonu. A tohle čelní štít. Navigační centrum pro ni zůstávalo záhadou, ale Lowbaccovi se během jejich útěku podařilo ho částečně zprovoznit přes jedno z nervových center světolodi. Mladý Wookiee si už dokázal poradit s řadou neřešitelných problémů a teď si lámal hlavu nad narýsovanými souřadnicemi.

Vtom projelo Jaininou myslí kvílení výstražných senzorů. Množství hlasů beze slov se na ni sypalo ze všech koutů lodi.

Pohled na jejich situaci ji probral jako proud studené vody. Řítilo se na ně několik plazmových střel zaměřených na spodek lodi – zjevně oblíbený terč. Koralskippery se přesunuly do pozic za zádí a nad ní, další se blížily zespodu a z obou stran. Přímo k nim směřovala další loď, prozatím v bezpečné vzdálenosti, ale rychle se blížila.

Ať udělá cokoli, zničující přehradné palbě nemohli uniknout.

Jaina držela kurz a letěla přímo proti blížícím se plazmovým střelám. V poslední možné chvíli strhla plavidlo do rychle rotující spirály. Plazmový příval se odrazil od otáčející se lodi, aniž způsobil větší škodu. Když jekot plazmy, která se otírala o živý korál, utichl, vyrovnala loď a pokračovala v letu přímo proti blížícím se skipům.

„Lowbacco, pojď sem nahoru,“ zakřičela. „Uvolni mi cestu, Gannere.“ Jediský střelec vychrlil plazmu na koralskipper, který se dostal přesně do jejich dráhy. Jakmile jeho dovin basal pohltil střelu v miniaturní černé díře, Ganner odpálil další. Načasoval to dokonale a skip se rozplynul v krátké jasné explozi.

Jaina rychle přesunula jejich dovin basala na čelní štít a instinktivně ucukla stranou, když na trupu lodi zarachotila sprška korálových úlomků. Ohlédla se přes rameno na Zekka. „Zekku, hraješ rád dejarik?“

„Co jestli hraju?“

„To jsem si mohla myslet,“ zabručela. Zatímco se Zekk soustředil na odvracení každého následujícího útoku, flotila koordinovaná yammoskem myslela několik tahů dopředu a umně naváděla uloupenou loď do pasti. Nikdy neměla ráda dejarik ani jiné strategické hry, které je Chewbacca nutil hrát, ale teď poprvé chápala, co tím starý Wookiee sledoval.

Přišel Lowbacca a tázavě zavyl.

„Dej se do navigace,“ řekla Jaina a hodila hlavou směrem k okrouhlému, mozku podobnému pultu. „Skok do hyperprostoru. Cíl: kamkoli, jen ne na Myrkr. Dokážeš zadat souřadnice?“