Stanisław Lem - Planeta Eden

Здесь есть возможность читать онлайн «Stanisław Lem - Planeta Eden» весь текст электронной книги совершенно бесплатно (целиком полную версию без сокращений). В некоторых случаях можно слушать аудио, скачать через торрент в формате fb2 и присутствует краткое содержание. Город: Praha, Год выпуска: 1960, Издательство: Lidová Demokracie, Жанр: Космическая фантастика, на чешском языке. Описание произведения, (предисловие) а так же отзывы посетителей доступны на портале библиотеки ЛибКат.

Planeta Eden: краткое содержание, описание и аннотация

Предлагаем к чтению аннотацию, описание, краткое содержание или предисловие (зависит от того, что написал сам автор книги «Planeta Eden»). Если вы не нашли необходимую информацию о книге — напишите в комментариях, мы постараемся отыскать её.

Ve výpočtech byla chyba. Nepřeletěli nad atmosférou, ale srazili se s ní. Letadlo proráželo vzduch s rachotem, od něhož praskaly bubínky. Rozmáčknuti na lehátkách cítili, jak se amortizátory stlačují do konce, přední obrazovky se potáhly plameny a zhasly, chomáč rozpálených plynů narážejících na špičku zaplavil vnější objektivy, brzdění bylo nedostatečné a opožděné. Navigační kabinu naplnil pach rozpálené gumy, pod tlakem decelerace ztráceli zrak i sluch, to byl konec, ale ani na to nemohl nikdo myslit; všechny síly nestačily, aby zvedli hrudník, nabrali dech, dělaly to za ně do posledního okamžiku pracující kyslíkové pulsátory, vháněly do nich vzduch jako do praskajících balónů. Vtom rachot utichl...

Planeta Eden — читать онлайн бесплатно полную книгу (весь текст) целиком

Ниже представлен текст книги, разбитый по страницам. Система сохранения места последней прочитанной страницы, позволяет с удобством читать онлайн бесплатно книгу «Planeta Eden», без необходимости каждый раз заново искать на чём Вы остановились. Поставьте закладку, и сможете в любой момент перейти на страницу, на которой закончили чтение.

Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

„A co se tobě stalo,“ zeptal se Koordinátor.

„Vysvětlil jsem mu, jak byl zasažen radiací.“

„Tak důkladně jsi mu to vysvětlil?“ vykřikl Inženýr.

„Musel jsem.“

Chvíli mlčeli.

„Co se stalo, stalo se,“ řekl pomalu Koordinátor. „Dobře nebo špatně, ale stalo se. Co teď. Co už víte?“

„Hodně.“

Mluvil Kybernetik:

„Ovládl už spoustu našich znaků — zvlášť matematických. Teorii informace máme celkem probranou. Nejhorší je to s jeho elektrickým písmem. Bez speciálního přístroje bychom se mu nemohli naučit — a podobný aparát nemáme a nemáme ani čas jej zkonstruovat. Oni — vzpomínáte si na ty kousky trubiček? Zaváděné do těla? — to je prostě nástroj na psaní! Když přijde dvojčák na svět, hned mu zasadí takovou trubičku — jako se u nás kdysi děvčatům propichovaly uši. Mají po obou stranách těla, toho velkého, elektrické orgány. Proto je trup tak velký! To je jakýsi mozek a zároveň plazmatická baterie, která přímo dodává náboje» píšícímu vedení«. U něho končí to vedení těmi dráty na límci, ale je to individuálně různé. Psaní se ovšem musí učit. Ta počáteční operace, praktikovaná po tisíce let, je pouze přípravným krokem.“

„Tak oni opravdu vůbec nemluví?“ zeptal se Chemik.

„Mluví! Ten kašel, který jste slyšeli, to je vlastně řeč. Jedno» zakašlání«to je celá věta, vychrlená s velkou rychlostí. Nahráli jsme zvuky na pásky — rozkládáme je na spektrum frekvence.“

„Aha! Tak to je řeč na principu modulované frekvence zvukových kmitů? „

„Spíš šelestů. Je nezvučná. Zvuky vyjadřují jedině pocity, stavy emociální.“

„A ty elektrické orgány — to je také jejich zbraň?“

„Nevím, ale můžeme se ho zeptat.“

Naklonil se, vytáhl z hromady papírů velkou barevnou kresbu, na níž byl schematický podélný průřez dvojčákem, ukázal na protáhlé segmentové útvary v jeho útrobách a přibližuje ústa k mikrofonu, řekl:

„Zbraň?“

Amplión, postavený z druhé strany, proti ležícímu, zaskřehotal.

Dvojčák, který nepatrně nadzvedl malé tělo, když přišli noví lidé, zůstal chvíli nehnutě, pak zakašlal.

„Zbraň — ne — “ zachrčel amplión. „Mnoho — oběhy planety — minulost — zbraň.“

Dvojčák zakašlal.

„Orgán — rudimentární — evoluce — biologická — druhotná — adaptace — civilizace — “ vychrčel amplión mrtvě, bez intonace.

„No, no,“ zabroukl,Inženýr. Chemik stál, zaposlouchán, s přimhouřenýma očima.

„Tak opravdu!“ uklouzlo Koordinátorovi. Ovládl se. „Jak vypadá jejich věda?“ zeptaI se.

„Z našeho hlediska — podivně.“ odpověděl Fyzik. Povstal z kleku. „Já to zatracené pištění neodstraním, „prohodil ke Kybernetikovi. „Velké znalosti v oblasti klasické fyziky,“ pokračoval. „Optika, elektřina, mechanika ve specifickém spojení s chemií, jakási mechanochemie. Tam dosáhli zajímavých výsledků.“

„No?!“ vyrazil vpřed Chemik.

„Podrobnosti později. Máme všechno.nahrané, neboj se. Na druhou stranu šli z těchto výchozích pozic do teorie informace. Ale studium této teorie je u nich až na několik ústavů zakázáno. Nejhůř u nich vypadá atomistika, zvláště pak nukleární chemie.“

„Počkat, jak to» zakázáné«?“ podivil se Inženýr.

„Konat taková bádání není prostě dovoleno.“

„Kdo to zakazuje?“

„To je komplikovaná historie, a málo tomu ještě rozumíme,“ prohodil Doktor. „Nejméně se ještě pořád orientujeme v jejich sociální dynamice.“

„Zdá se, že k nukleárním výzkumům jim chyběly podněty,“ řekl Fyzik.

„Neznají nedostatek energie…“

„Ale skoncujeme napřed s jednou věcí! Tak, jak je to s tím zakázaným bádáním?“

„Sedněte si,“ řekl Kybernetik. „Budeme se ptát dál.“ Koordinátor přiblížil obličej k mikrofonu. Kybernetik ho zadržel.

„Počkej. Nesnáz je v tom, že čím je stavba věty komplikovanější; tím hůř pokulhává kalkulátoru gramatika. Kromě toho se zdá, že analyzátor zvuků je příliš málo selektivní. Často dostáváme hotové rébusy, uvidíte ostatně sami.“

„Na planetě — je vás — mnoho — “ pomalu a zřetelně řekl Fyzik. „Jaká — dynamická struktura — vás — mnoho — na planetě?“

Amplión dvakrát zachřestil a umlkl. Dvojčák dost dlouho nepromluvil.

Pak zakašlal.

„Struktura — dynamická — dvojitá. Pauza. Vztah dvojitý,“ zaskřehotal reproduktor. „Společnost — řízení ústřední — celá planeta.“

„Báječné!“ zvolal Inženýr. Stejně jako ostatní dva svědkové pokusu dával najevo velké vzrušení. Druzí, snad v důsledku únavy, seděli bez hnutí, s lhostejnými tvářemi.

„Kdo vládne společnosti? Kdo je na špičce, jedno individuum, nebo skupina?“ zeptal se Koordinátor, nakláněje se k mikrofonu. Reproduktor nejistě chrčel, ozvalo se dlouhé zamečení a na desce přístroje se několikrát mihla červená ručička.

„Tak se ptát nemůžeš,“ vysvětloval chvatně Kybernetik. „Když říkáš»na špičce«, je to metafora, a nemá proto obdobu ve slovníku kalkulátoru: Počkej, já to zkusím…“ naklonil se.

„Kolik — vás — mnoho — je — řízení — společnosti? Jeden? Několik? Velký počet?“

Reproduktor rychle zachrčel.

„A řízení, to není metafora?“ zeptal se Koordinátor. Kybernetik zavrtěl hlavou.

„To je termín z oboru teorie informace,“ stačil odpovědět v okamžiku, když dvojčák promluvil a reproduktor překládal, vykřikuje rovnoměrně:

„Řízení — jeden — několik — mnoho — neznámo — neznámo,“ opakoval.

„Jak to» neznámo«? Co to znamená?“ zeptal se Koordinátor překvapeně.

„Hned se to dozvíme. Neznámo — tobě — nebo neznámo — nikomu — na planetě?“ řekl do mikrofonu. Dvojčák odpověděl a kalkulátor, překládaje, chrlil z reproduktoru:

„Dynamický — vztah — dvojitý. Pauza. Známo — jedno — je. Pauza. Známo — druhé — není.“

„Nerozumím ani za mák!“ Koordinátor se díval na ostatní. „A vy?“

„Počkej,“ řekl Kybernetik, dívaje se na dvojčáka, který pomalu, ještě jednou. přiblížil tvář k svému mikrofonu a několikrát zakašlal. Kalkulátor začal znovu:

„Mnoho — oběhy planety — minulost — řízení ústřední rozdělené. Pauza. Jeden dvojčák — jedno řízení. Pauza. Sto třináct — oběhy planety — tak je. Pauza. Sto jedenáctý: oběh planety — jeden dvojčák — řízení — smrt. Sto dvanáctý oběh planety — jeden dvojčák — řízení — smrt. Pauza. Nějaký jeden — řízení — smrt. Pauza Jeden — jeden — smrt. Pauza. Potom — jeden dvojčák řízení — neznámo kdo. Neznámo — kdo — řízení. Známo — ústřední řízení. Pauza. Neznámo — kdo — řízení. Pauza.“

„Opravdu, hotový rébus,“ řekl Koordinátor. „A co s tím děláte?“

„To není žádný rébus,“ namítl Kybernetik. „Řekl, že do roku sto třináct, počítáno od dneška, měli ústřední vícečlennou vládu.»Řízení ústřední rozdělené«. Pak nastala vláda jednotlivců — předpokládám, že jakási monarchie nebo tyranie. V letech sto dvanáct a sto třináct — oni počítají odedneška zpět — teď je nultý rok — došlo k jakýmsi prudkým palácovým revolucím. Za poslední dvě léta se vystřídali čtyři vládci a jejich vláda skončila smrtí — pochopitelně, ne smrtí přirozenou. Pak se vyskytl nový vládce a není známo, kdo jím byl. Vědělo se, že existuje, ale nevěděli, kdo je to.“

Читать дальше
Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Похожие книги на «Planeta Eden»

Представляем Вашему вниманию похожие книги на «Planeta Eden» списком для выбора. Мы отобрали схожую по названию и смыслу литературу в надежде предоставить читателям больше вариантов отыскать новые, интересные, ещё непрочитанные произведения.


Stanisław Lem - Podróż dwudziesta
Stanisław Lem
Stanisław Lem - Podróż dwunasta
Stanisław Lem
Stanisław Lem - Podróż jedenasta
Stanisław Lem
Stanisław Lem - Podróż ósma
Stanisław Lem
Stanisław Lem - Ananke
Stanisław Lem
libcat.ru: книга без обложки
Stanisław Lem
Stanisław Lem - Fiasko
Stanisław Lem
Stanisław Lem - Příběhy pilota Pirxe
Stanisław Lem
Stanisław Lem - Eden
Stanisław Lem
Отзывы о книге «Planeta Eden»

Обсуждение, отзывы о книге «Planeta Eden» и просто собственные мнения читателей. Оставьте ваши комментарии, напишите, что Вы думаете о произведении, его смысле или главных героях. Укажите что конкретно понравилось, а что нет, и почему Вы так считаете.

x